Lupes

Výborný film, který skrývá nejen bezútěšný pohled na nezničitelnou chobotnici, ale překvapivě i milostný motiv hodný Romea a Julie. Kontrast "čistoty a špíny" a jejich překvapivé prolínání v mnoha a mnoha variacích, od milostného motivu mladé "nevinnosti", přes realitu městských ulic až po zdánlivě jasně rozdané karty dobrého a zlého bratra, to vše staví tento film o patro víš nad jiné kvalitní mafiánské filmy. V popisu sicilské reality je vlastně mnohem syrovější a opravdovější než "pohádkový" Kmotr. Blíží se Chobotnici či filmům Giuseppa Ferrary. Za ocenění stojí i nepolevující míra napětí, překvapivé zvraty a naprosto přesné zaznamenání "sicilské" komunikace a emocionality :)

Žánrově poctivě vystavěná krimi, která s plynoucím časem trpí obsahovými zkratkami; předpokládaným soudním líčením v závěru se pak stává dosti nevěrohodná. Škoda. Navzdory poněkud zpackané konspiraci se totiž jedná o napínavý film, dokumentující zajímavou dobu 50. let v Británii. A nutno dodat, že i přes slabší důkazní rošády zůstává překvapivý závěr největší devizou příběhu; dávno po doznění titulků vás ponechá sedět a dumat, co by bylo, kdyby....

Jistě, technické detaily, reálie, to vše je velmi špatné. Umytý, přistřižený a jak dětská prdelka holý český hezoun se zkrátka pravěkým obyvatelem nestane, ani když si oblékne činčilu. Tohle by se mělo natočit ještě jednou, bez rukaviček a s odbornou asistencí, Štorchovy příběhy za to stojí a po pravdě, scénář není zlý. Právě závan nostalgie z dětské četby a v kontextu novodobé disneyovské plytkosti i docela silný příběh katapultují závěrečný díl trilogie vysoko. Byť film sráží žalostné herecké výkony, je nejlepší z pravěké trilogie. Té by nejvíce pomohlo, kdyby zůstala jedním filmem (viz můj komentář k předešlým dílům).

Film o stárnutí, před nímž není úniku, to je Jackie Brown. Film o střetu generací, kde chcete patřit k té starší, to je Jackie Brown. Film o lásce, kterou nelze začínat stále znova, to je Jackie Brown. Film o deskách, které mají svou hodnotu, protože stárly s vámi, to je Jackie Brown. Film s muzikou, která vám bude znít v uších ještě dlouho po závěrečných titulcích, to je Jackie Brown. Film, který nikam nespěchá, netěká, nepřetéká; jen tiše plyne, to je Jackie Brown. Film o pomíjivosti, film plný smutku nad nezastavitelným časem, to je Jackie Brown. Film černých, bílých a 110th Street, to je Jackie Brown. Film, kdy můžete nerušeně číst z očí i tváří hlavních postav, to je Jackie Brown. Tarantinův nepochopený film, to je Jackie Brown. Překrásná Pam Grier, to je Jackie Brown. Nádherný film, to je Jackie Brown.

Ach ouvej, největším zklamáním je herectví T. L. Jonese; běhá trochu jako přihrbená opice, neví co s rukama, neví jak svou postavu vlastně uchopit; takový pokus "hlavu Havla, tělo Ramba"... :) Jinak je to samozřejmě pitomé až úsměvné; takhle zpackanou obdobu Ramba I těžko někdy uvidíte. Vrcholem "humoru" je závěrečná oddychovka, kdy se kluci předvádějí, kdo vyrobí hezčí nůž! :D / Smysluplný vývoj nečekejte a nejlépe film charakterizuje hláška samotného T.L.J.: "Je to zmatek!" Nejabsurdnější je ovšem závěrečné dovysvětlení z kontextu vytrženým biblickým veršem (americkými filmaři je nesmyslné užívání Bible obzvláště oblíbené): "I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil.." Korunu tomu vzápětí dodá závěrečná píseň Johnnyho Cashe (The man comes around). Pokus o starý dobrý 80kový biják se opravdu nepovedl. Původní nápad měl přitom obrovský potenciál. Rozporuplnost hlavního hrdiny, který učí zabíjet, ale neumí naslouchat, vede jej jen a pouze do samoty přírody; podobná rozporuplnost hlavního protivníka, který vlastně docela přirozeně bojuje proti všem ozbrojeným tupcům, má naopak v pozadí silný ochranitelský a rodičovský potenciál. Absurdně nezřetelná hranice mezi ozbrojenými Srby a Američany ale bohužel nebyla rozpracována, uzavřený asociál T.L.J. byl zase obtěžkán zcela zbytečným milostným pnutím. Tenhle film zpackali, jak Zákon káže.

Musím přiznat, že nebýt zpackaného závěru, který z logiky byznysu musel představit novou generaci mutantů pro možné pokračování, byl by toto nejlepší ze všech komiksových blockbusterů poslední doby. Nicméně, zcela jistě je to nejlepší z X-Menů! Tolik bezútěšnosti a beznaděje nezažil zatím žádný superhrdina, uprostřed filmu, ve scéně na farmě, vystoupáte až na samý vrchol komiksového noir. Jste pak ochotni odpustit spoustu nelogičností v chování postav i to, že hlavní zápletka je přece jen trochu přitažená za vlasy (u jiných komiksových scénářů ale v tomto směru pochybuji, že autoři zvládli základní školní docházku). Klasické citové vydírání dětmi je naštěstí trochu potlačeno krvelačností hlavní hrdinky; ty slzy na konec si ovšem mohla odpustit.

Překvapivě silný příběh o lásce, skvěle zachycené emoce a především neuvěřitelně dobrý herecký výkon křehké a krásné Marty Vančurové. Srdce se mi svíralo při každém jejím pohledu do kamery, osud židovské dívky má vepsaný ve tváři a hrůzy lidské nenávisti se v ní odráží silněji než v leckterém filmovém zpracování válečného masakru. Zajímavé je, že toto dílko vůbec nepůsobí politicky angažovaně a prorežimně, ač právě to mu je vytýkáno. Ba naopak, nenápadné poznámky rádoby nevinného revolučního mládí spíše odkrývají budoucí levicovou realitu ("na Barrandově je třeba udělat pořádek", "umění musí sloužit cíli" atd.). Jednu * musím odebrat za odfláknuté dobové reálie (konec války je cítit a vidět pramálo) a překvapivě i za obsazení Viktora Preisse. Samotný nápad vytvořit v roli Pavla Helenin protipól byl výborný, zhýčkaný a proměnou procházející hejsek ale typově nezapadá do Preissova herectví. V tomto smyslu můžeme být alespoň rádi, že se nepodařilo obsadit I. Janžurovou. Nicméně, resumé zní: VÝBORNÝ FILM!

Dokud se Sherlock držel díla Arthura Conana Doyla, nově je zasazoval do současnosti a v této souvislosti je i mírně přetvářel, bylo všechno výborné. Na 5*. Samozřejmě lze diskutovat a násilném vnášení současných moderních témat, jejichž obsesí je současnost posedlá. Vedle homosexuality především gender a samozřejmě konspirace. Naštěstí se to zpočátku dařilo dělat jemně a nenápadně. Rovněž téma vztahů a přátelství bylo autory naznačováno až ve druhém plánu, aby neutrpěla Sherlockova sociopatie a podivínství. O to více bylo vše hravé, zajímavé, svěží. Jenže pak se komusi zatmělo v hlavě a vše právě řečené se začalo dít přesně naopak. Začal nezadržitelný pád, který ve IV. sérii posunul celý projekt na absolutní dno možného. Taková škoda.

Dávám "odpad" z prostého důvodu: Správně uchopený odkaz sira Arthura v úvodních sériích nasadil laťku tak vysoko a vzbudil taková očekávání, že propad, který IV. série dokončila, znamená naprostou žumpu možného. Horší by snad bylo jen to, kdyby se Sherlock s Watsonem pro záchranu lidstva spojili s Batmanem a Strážci vesmíru. I tak to ale byla slátanina neuvěřitelných rozměrů, připomínající telenovely typu Esmeralda. Z asociála Sherlocka, který bavil svými sociopatickými výpady, je patetický a všeobjímající citlivka, jeho cynický a bezskrupulózní bratr se touží za všechny obětovat a citlivý Watson...? Ve svém truchlivém zármutku odkopl kamsi svou dceru i přítele a stal se tak vlastně hajzlem večera. Pokud s nadějí na zvrat k lepšímu čekáte na Moriartyho, dostanete tvrdou ránu, pravda genderově vyváženou. Nechybí patetické proslovy (za ten, který si vyšvihne umírající postava v 1.díle, by se nestyděli snad jen v čínské filmové provenienci); a samozřejmě nechybí ani plačící holčička (!), kterou je třeba zachránit. Ze všeho nejvíc IV. série připomíná chorý výplod citlivé mladistvé duše, která si tajně pod dekou sní své sny o vztazích, aniž by o nich měla páru. Poslední díl přidává dimenzi počítačové hry o tom, jak splnit úkoly a dostat se ze strašidelného zámku. Strašidelné je ale především to, kam nechala BBC celý projekt dojít.

Já jsem spokojený, ba mírně nadšený. Uvěřitelná dvojice hlavních hrdinů bez zbytečného sentimentu spěje ke konci, který by v happyendových slátaninách hvězdných počátků uspěl jen těžko. Návrat noir atmosféry kinematografie poslední dekády je znát, škoda jen několika málo zbytečných patetických proslovů. Jednu hvězdu odebírám za zbytečné postavy a nepovedený humor kolem síly, slepý mnich a jeho parťák jsou skutečně velmi protivnou kulisou, která nenaplňuje probuzené očekávání kung-fu boje či souvislosti s řádem Jedi. Tleskám naopak za výběr herců, a to nejen ústřední dvojice, vedlejší role pilota-dezertéra krásně koresponduje s napohled líbivým sympaťákem hlavního záporáka. Vše je ale bohužel narušeno nesmyslnou degradací věděcké práce (vědci jsou pro teenagery zkrátka slaboši) a hrůzně tupým používáním nacistického designu (naštěstí ne tak moc jako v opěvované VII), který má zmatenému divákovi prvoplánově napovědět, kdo že je tu ten dobrý. Ještě že z jednání postav to zase tak jasně nekouká. Mizerně pojatá pozemní bitevní akce je vyvážena bojem na nebi, který je zcela určitě návratem k dobrým motivům válečných akci jak II. světové války, tak prvních dílů Lucasovy série. A v neposlední řadě smekám před odstraněním na dětské diváky zaměřených robotů a jejich nahrazením uvěřitelným a sympatickým imperiálním droidem. Hodnotou řadím za III. a před V. díl Star Wars a určitě je to mnohem lepší počin, než nedávné VII. pokračování hlavní linie.// Po 4 letech viděno znovu a v kontextu vrcholné stupidity nejnovější trilogie série Star Wars musím zde zlepšit hodnocení na *****. Kdo by řekl, že toto bude nakonec nejpovedenější díl po roce 2015.