Freemind

Probuďte mě někdo, až to skončí.

Plíživě děsivé, uhrančivé, minimalistické sci-fi s úžasně temnou atmosférou a vymazleným audiovizuálem. Plus Skotsko. Plus Scarlett. Nemohu doporučit, ale já jsem si to - se svým zvrhlým vkusem - užil.

Andrew Davis se z Hitchockovy klasiky nepodělal - umně ji překopal a zmodernizoval do té míry, že brzy jsem zapomněl na nějakou předlohu a perfektně si užil svižnou, thrillerovou jízdu. TAKHLE mají vypadat remaky, panstvo.

Nemůžu si pomoct, ale kromě hvězdného obsazení nevidím rozdíl mezi tímto zpracováním a televizními detektivkami - a dívat se dvě hodiny na jeden seriálový díl je na mě trošku moc. Agathu Christie jsem nikdy nečetl, takže překvapující závěr příjemně potěšil, jinak to ale byla nekonečná, ukecaná, zamotaná zívačka.

S Wesem Andersonem mám odjakživa osobní problém - viz mé recenze Života pod vodou a Moonrise Kingdom. Jeho filmy se mi technicky zamlouvají, ale prostě mi lezou na nervy. "Grandhotel Budapešť" si tak zaslouží tři hvězdičky už jen proto, že jsem ho - ač podrážděn - dokoukal do konce. Vizuální stránka je rozkošná, tuny gagů mi nedovolily usnout, při závěrečných titulcích jsem nelitoval ztraceného času. Možná se mi jednou nějaký Andersonův film bude líbit - tentokrát tomu bylo velmi blízko.

Coby zarputilý retromil nemůžu jinak, musím dát za čtyři - takhle elegantní poctu sedmdesátkovým krimifilmům jsem už dlouho neviděl. Bravo.

Jako byste ukázali opici originální 300 a pak jí dali do ruky kameru, aby natočila pokračování. Navenek to někdy vypadá podobně, je tam taky hodně krve, ale nemá to žádnou dřeň, žádný obsah ani nápad, celé je to ploché a sterilní jako pitevní stůl. Tuhle bídu nezachrání ani topless Eva.

Nuudaaa. Tenhle trend utahaných, rozvláčných horrorů jde fakt totálně mimo mně. Je to sice lepší než tisící variace na "found footage" nebo výblitky Wanových pohrobků, ale stejně se na to nedá koukat. Nemá to ani koule, ani nápad, ani atmosféru. Flanagan tak uspěl jen v jednom ohledu - uspat diváka během pouhých 105 minut fakt stojí za potlesk. Bravo, mistře.

U temného thrilleru je vcelku průšvih, když se každou chvíli potutelně usmívám - a tady jsem se bohužel často neudržel. Nejde jen o kolísavou kvalitu provedení (poměrně zdařilou technickou stránku kazí podivné vedení herců a nepřirozený postsynchron) - je to můj problém s ústředním tématem. Hrátky s nahlížením do minulosti jakž takž zkousnu s příměsí sci-fi, pokud ale někdo vypráví naprosto vážně o jasnovidcích a breathariánech, prostě ten škleb nezastavím. Takže sorry. Odpad tomu nedám, aby se na to někdo nepodíval ze zvědavosti - je to prostě špatný film.

No ty vole, to zas bylo ... Nevím, jestli mám litovat, že se té látky nechopil Kubrick, nebo být rád, že si nezprasil filmografii takovou kryplárnou. Spíš se přikláním k první možnosti, protože velká část těch prepubertálních blbin nese jasný Spielbergův rukopis - jakmile na obrazovku vjedou neonoví lovci na motorkách s gumovými psy už ten film prostě nelze brát vážně. Celá pasáž s lovem robotů a představením pro rednecky vypadá tuctově a jednorozměrně jako béčkový horror z hlubin osmdesátých let, je hrůza jak nízko může klesnout režisér považovaný za vizionáře a klasika. Upřímně - je to jeden z nejhorších, nejhloupějších a nejhůř natočených sci-fi rodinných filmů, jaké jsem kdy viděl. Styď se, Stevene.