sator

Točilo se v Jílovém a obci Kabáty vzdálené od Jílového 2 kilometry.

Zavražděná Králová (Milena Steinmasslová) při okrádání pachatelem mrká.

Zaměstnanci mají na kapse montérek nápis „service“. Je třeba si uvědomit, že vše západní či anglosaské bylo v zemi zakázáno, a to včetně názvů hudebních skupin. Jednalo se tedy nejspíše o ironii na snahu servisu po světovosti, a proto nápis prošel.

Název filmu vyplývá z tehdejší kampaně proti pracovníkům, kteří v pátek práci lajdali nebo dokonce z ní mizeli dříve, než měli.

Kulaté kapesní zařízení, kterým se jeden z hlídačů muzea připojuje do zdi, jsou speciální mobilní muzejní „píchačky“, které strážnému dotvrzují, že byl opravdu na kontrole všech kontrolních míst v daném objektu.

Soška se skládala ze tří částí, ze sochy samotné, stříbrného podstavce a mramorového soklu. Když ji ale ukradli, na místě zanechali mramorový sokl.

Filmaři se v muzeu pohybovali mezi uměleckými skvosty v ceně mnoha milionů, kromě klasických výtvarných stylů lze zahlédnout i obrazy surrealistické od autora Joan Miró i Ferrà (1893–1983). Muzeum ve filmu nese název „Kleber-Lafayette Museum“, ale jedná se o fikci. Muzeum bylo ve skutečnosti Musée Carnavalet, též Musée de l'Histoire de Paris, a jedná se o muzeum, které je věnováno dějinám Paříže od vzniku města po současnost. Nachází se v Paříži ve 3. obvodu v historické čtvrti Marais v ulici Rue de Sévigné.

Venuše je římská bohyně smyslnosti, krásy a lásky. Později byla ztotožňována s řeckou bohyní Afroditou.

Původní dabing České televize z roku 1975 byl podle sdělení ve špatném stavu. Ukázka, kdo daboval tři hlavní postavy: Libuše Švormová – Audrey Hepburn (Nicole), Luděk Munzar – Peter O'Toole (Simon Dermott), Miloš Kopecký – Hugh Griffith (Bonnet). Proto vznikl v roce 1995 dabing nový: Sabina Laurinová – Audrey Hepburn (Nicole), Jiří Štěpnička – Peter O'Toole (Simon), Stanislav Fišer – Hugh Griffith (Bonnet).

Sochař, o kterém je ve filmu řeč a který údajně sošku Venuše vytvořil, se jmenuje Benvenuto Cellini a žil v letech 1500–1571. Byl to italský zlatník, sochař a spisovatel, který se stal známý svými manýristickými kovovými sochami na přechodu renesance a baroka, šperky a mincemi i knihou „Vlastní životopis“.

Rezidence Nicole (Audrey Hepburn) je na 38 Rue Parmentier v Neuilly-sur-Seine.

Pracovník zahraničního obchodu (Jiří Dvořák) má na svém voze SPZ s písmeny DD, tyto značky byly ale určeny jen pro konzulární a diplomatické služby.

Richard (Ivan Trojan) má doma gramorádio 1032A Synkopa z let 1978–1979.

Tranzistorový přijímač v domácnosti Richarda (Ivan Trojan) je Tesla 2821B „Dolly 3“ z let 1969–1970.

Když poslouchá Richard (Ivan Trojan) stanici Hlas Ameriky, není slyšet ani stopa po rušení vysílání, což bylo v té době standardem, protože rušičky zahraničního vysílání do Československa byly rozseté po celé zemi.

Ivan Trojan, tak jako jeho postava Richard sice Chartu nepodepsal, což ani nemohl, v té době mu bylo 16 let, ale v roce 1989 podepsal protirežimní „Několik vět“. Za to zaplatil záhy, když místo do Armádního uměleckého souboru v Praze narukoval na prezenční vojenskou službu daleko na východ Slovenska.

Údiv zúčastněných nad walkmanem byl vcelku oprávněný, první český přístroj se objevil v Československu až za 4 roky, tedy v roce 1984.

Film má název hovorově podle zubů „osmiček“.

Jurka (Jiří Máša) říká Vukovi (Oldřich Vízner): „Ty máš vousy.“ Vousy už ale měl na koci epizody Tajemství (1975), když se loučili.

V restauraci zní píseň „Vítr mi odvál těch mých pár let“ interpretovaná Karlem Gottem.