vesper001

Ještě nemám plný pupek, není možné, abych utek´, řekl si nenažraný žralok, rozhodnutý nevzdat se ani té poslední jednohubky na stříbrném podnose. Bohužel zapomněl na párátko. :D Jestli mě něco dostalo, tak Nancyin výraz, který se postupem filmu mění z vyděšeného aspiku na odhodlaný tvrdý chleba.

Tenhle film je jako středověké jídlo. Kdejaká hospoda se jím holedbá a fujšmekrům to připadá ohromně stylové. Ve skutečnosti se ve středověku jedlo jídlo špinavé, nedochucené a jednotvárné. Favoritka má taky do pohádky o soupeření o královninu přízeň daleko. O tom, že by anglická panovnice mohla v kterémkoli historickém období víceméně otevřeně lesbit, pochybuji, ale bylo mi jí především líto. Zvlášť kvůli králíčkům. Soupeřky o práci snů po jejím boku mi naopak připadaly j velmi autentické – jako ženy-manipulátorky, jejichž soukromá válka tahá za provázky té opravdové a které nevědí, co chtějí – ale nedají si pokoj, dokud to nedostanou.

Juráci vrtáci koupili si kameru, vidět tohle ještě jednou, tak se vážně po*eru.

Trochu škobrtající gerontomedie, kde ale laskavost stáří všechno vyváží. Je snazší se na stará kolena pokusit akceptovat druhé vedle sebe, anebo je lepší být sám? V každém případě, když dojdou síly, ambice i vyhlídky, je nejlepší držet pevně při sobě. Tento poslední díl Přátel funguje filmařsky i lidsky krásně.

Kolik cest, tolik odboček. Nepřikrášlený nedobrovolný pobyt v divočině jednoho ne moc sympatického kluka. Radcliffův chlapecký look zatím bohužel stále trvá, herecky ale zraje, sice pomalu, ale nakonec z něj možná přece jen něco bude. Je to špinavý film, místy vážně děsivý a ke konci mrazivý, to když se ukáže, jak to doopravdy dopadlo. A je v něm všechno, co čekáte – nechutnosti, patos, lekačky, tělesné a jiné tekutiny a psychické výkyvy. Já se nejvíc těšila na jaguára.

Veni, vidi a co nejvíc. Milý film o pozorování ptáků, kde gejzíry spermatu ani oplzlé hahahlášky nemají co dělat. Námět působí trochu jako instruktáž pro seniory, ovšem já jsem podle jisté kategorie dětí taky pásla dinosaury, takže se nejspíš belhám k cílové skupině, která se trumfuje, kdo nakopl víc holubů svatováclavských. Nebo jsem možná tenhle film objevila v té správné konstelaci. Anebo je prostě jen hezký.

Vítězka kategorie Grafický designér roku Veronika Rút Nováková podotkla, že není každý designérem a nemůže být každý designérem. Především kreativci s vérdem by to měli stokrát opsat. Ve Wordu. Aby věděli, k čemu je.

Naložení do vany už vyřešilo spoustu problémů. Sestry v akci nejsou plastikové puberťačky, jejichž výskyt je omezen na televizní snímky. Gotička a barbína jsou protivné, přihlouplé, občas neskutečně pasivní, a pak zas přehnaně aktivní a žádnou polohu jim moc nevěříte. Stejně jako dospělým postavám. Emoce a jednání postav jsou tu přepálené až hrůza, což reálnému příběhu bere všechnu plastičnost. Bod za Georgie Henley, která byla v Narnii nesnesitelná, ale tady se to ztratilo. ;)

Zabíjet představitele i představitele představitelů musí být jako dostat svíčkovou na dva způsoby. Jenomže knedlíky zůstanou knedlíky, v tom je ta potíž.

Ne, není to můj nejoblíbenější horor, ale čas od času si ho objednám. Zpruzený výraz Sidney mi ale začíná jít na nervy a začínám fandit maskounovi. Foreman na začátku potěšil!