vesper001

Ach jo. Snaha tvůrců vyhovět všem kategoriím fanoušků romantických komedií je až bolestivá. Jeden je tmavooký brunet, druhý modrooký blonďák a teď si vyberte, když oba se chovají jako idioti. Osobně bych volila Melanii.

Existují herci, kteří se jen objeví na plátně, a už své kalhotky odhazuji v dál, a herci, jejichž jméno si jen přečtu v obsazení, a už kupuji další balení kapesníčků. První kategorii nebudu rozebírat a do druhé patří Gérard Philipe, Tom Hanks a – Colin Firth. Posledně jmenovaného jsem doposud znala hlavně z vedlejších rolí hodněhodných hochů, ale až jako plachý následník trůnu mě dostal. Drama, dotýkající se celého národa, jehož podstata se odehraje na rodinné půdě a spočívá v drobné fyzické vadě a pohledu Firthových štěněcích očí. Málem jsem plakala a to je co říct.

Nejnovější Dallas se sice zkouší tvářit jako legitimní potomek původního seriálu, ve skutečnosti ale jde o charitativní akci na podporu neherecké omladiny, kterou vykopli z nejnovějšího venezuelského teledíla, a kteří by jinak museli somrat pod mostem nebo šlapat (vodu v dalším díle Aligátora). Udílím 2* za účast Bobbyho, Sue Ellen a kdysi milovaného „Džejára“ (R.I.P.).

Dallaský dorost mě donutil přehodnotit původní hodnocení. Nostalgicky vzpomínám na mikrosvět naftařských nabobů, jejichž životní styl mě před mnoha lety fascinoval: k snídani džus a k večeři whisky s ledem, kovbojské boty a klobouky – a navíc ten bazén, ve kterém se na konci každé série některá z postav po pěstní inzultaci přitopí :). Pamatuju si, jak mě Bobbyho smrt kdysi zdrtila a jak jsem Old Shatterhanda vyměnila za „Džejára“. Kdeže ty sněhy jsou.

Jsem zastáncem teorie, že k tomu, aby byl člověk schopen systematicky tvořit něco krásného, jsou třeba i osobnostní kvality. Tento film by mohl nést stejný podtitul jako Baconovy obrazy – something awful. Nasnímán je optikou toxikomana krátce po požití prošlých lysohlávek, schéma příběhu a stav mého žaludku během sledování mi připomínaly pozdější Pochybnou slávu. Daniel Craig je výborný a – ano, nahý, i když těžko říct, z jakého důvodu. Derek Jakobi zase vybavil svou postavu takovou dávkou slizounství a egocentrismu, že je na pováženou, proč za celý film nedostane od budoucího Bonda po tlamě; Francis Bacon v jeho podání totiž nedělá nic jiného, než chlastá, souloží, prudí a snaží se konečně a definitivně přijít o příčetnost. Jo a sem tam napatlá barvu na plátno, na zeď nebo na sebe. Mám ráda umělecké filmy a filmy o umělcích, ale tohle na mě bylo asi až moc umělecké.

Energická Sisinka – podobně jako naše Popelka – ráda jezdí na koni a o zvířátka se stará víc než o etiketu. A tak není divu, že když hodí mladému císaři udičku, tento jí dá přednost před porculánovou snoubenkou, kterou mu vybrala patřičně dominantní máti. Přezdobená pohádka s roztomilou Romy Schneider a vcelku sympatickým Karlheinzem Böhmem je koukatelná i po téměř šedesáti letech.

Vzpomínky na Afriku duše zbavené. Záběry krajiny jsou pěkné, ale kvůli nestřídmé stopáži se brzy přejedí. Ostatně na film o Africe je tu hodně málo záběrů na (živou) faunu. O zvířatech se pořád jen mluví, ale před kamerou nakonec dostanou míň prostoru než Daniel Craig. Ovšem nejúnavnější je sledovat, jak hrozně moc se režisér snažil. Jenže všechno to zuřivé dojení citů se míjí účinkem, napětí trvá asi dvě minuty a pokusy o humor (babča na safari v botách od Gucciho) vyšumí úplně. Kim Basinger navíc není hezká ani sympatická a dát do jedné věty slovo charisma a Vincent Perez je rouhání. Slibné téma, zbytečný film.

Jeden gram Pána Prstenů (Saruman), jeden miligram Pirátů z Karibiku (plachetnice), dva gramy Hvězdných válek (létající stroje + I am your… :), špetka Harryho Pottera (famfrpál divoženek) a naštěstí ani kapka Narnie. Plus nejklasičtější schéma těch nejznámějších nekonečných fantasy příběhů: historie-problém-cesta-bitva. Místo zlatého Prstenu kompas, místo čtyř smradů snesitelná Dakota Blue Richards, místo androgynní Bílé čarodějnice krásná Nicole Kidman a především namísto nechutných vycpanin relativně dobře animovaná chlupatá armáda. Pullmanův filmový svět ovládá všemocná církev, která – podobně jako např. v Dostojevském – tají obyvatelům pravdu. Pro jejich dobro, jak jinak. V celém příběhu nepotkáte jedinou kapku krve ani smítko prachu. Digitální medvědi mají i ve válce naondulované chlupy a všechny interiéry a exteriéry se jen lesknou. I herci jsou tak dokonale nalíčení a načesaní, až přechází zrak – dojem narušuje jen Craigův plnovous, ale vše se nakonec v dobré obrátí. :)) Kromě kontraproduktivní vizuální dokonalosti bych vytkla jen jediné, a to je trestuhodně malý prostor, jaký většina hereckých es dostala. Craig ani nestihl udělat z padouchů tatarák, Christopher Lee má jen pouhopouhý štěk a Eva Green pořád někde lítá. Škoda. Ale o to víc si chci přečíst předlohu.

Tak toto, vážení, toto byla symfonie. Mafiánský opus o otcovské lásce, která hory přenáší, zbraň je schopna pozvednout i proti nejlepšímu příteli, a o tom, že sladká pomsta může bolet víc než zrada z nutnosti. V kulisách klasické gangsterky se odehrává tragédie antických rozměrů, tragédie lidí, jejichž povoláním je smrt a osudem to, že „nikdy neuvidí nebe“. Perdition znamená „zatracení“, ale pro Michaela Sullivana seniora & juniora je synonymem naděje. Bohužel tam ale vedou všechny cesty… Na snímku je dobře patrné, že předlohou byl komiks a za kamerou stál jeho zapálený fanoušek. Nehybné postavy v pláštích a kloboucích se zbraněmi v rukou stojí uprostřed deštivé noci vedle ztichlých limuzín… malý synek pozoruje krev na rukou svého otce… na odložený bicykl se pomalu snáší sněhové vločky. Ach… :) Nechybí samozřejmě ani proklamace typu „čestný muž vždy platí své dluhy a drží slovo“ a snový herecký ansámbl: Paulu Newmanovi uděluji bronzovou medaili za třetího nejlepšího filmového dona, Tomu Hanksovi stříbrnou za druhé místo v anketě Otec roku a Jude Lawovi první cenu jako nejodpornějšímu fotografovi všech dob (navíc s domácí výstavkou nejlepších kousků). Protipólem uměřených výkonů prvně dvou jmenovaných je temperamentní Daniel Craig coby mafiánský následník trůnu, řečený Bezpáteřní Zmetek I., a sympatický projev hlavního dětského protagonisty Tylera Hoechlina. Well done, gentlemen.

Brada Pitta jsem před časem vyměnila za jiný vzrušující ročník, ale Mexičan se mi líbí dál. Zápletka je sice trochu kostrbatá a Julia Roberts hubatá zubatá, ale ten snímek je prostě barevně nádherný. Ale to se bude těžko vysvětlovat místní vědecké elitě, která sice ví všechno o filmech, ale tonální kontrast by nepoznala, ani kdyby jím dostala mezi oči.