vesper001

Barvičkami přepatlaná hrůza plná afektovaných jedinců a psychedelické stylizace, která nutí diváka k úvaze, co asi členové štábu při natáčení a postprodukci brali. Očividně to musela být síla a měli by s tím přestat: hlavně kvůli těm retardovaným dětem, které jsou jedinou představitelnou cílovou skupinou téhle stupidity. Hvězdičku uděluji za všechny scény, ve kterých není sweetheart Lindsay.

Moje babička milovala kromě dědy celý život i Žofrého a nic šokantního na tom nebylo. Uznávám ale, že některé jedince – distributora nevyjímaje – může poněkud vykolejit představa, že i ženy v postproduktivním věku mají své city a touhy, a že se někomu může líbit Daniel Craig s plnovousem. Jinak ale Matka šokující není, a s erotikou to také není až tak horké. Ze strany Anne Reid je odhalení horní poloviny těla spíš důkazem odvahy než vyzývavým gestem a Craig ukázal v jiných filmech víc. Záměrem tvůrců ale nebyl ani tak voyeurismus, jako nahlédnutí do nitra ženy, která si neví rady s nastupujícím stářím a nečekaně znovunabytou svobodou. Ženy, která se bojí samoty a cítí, že se jí její blízcí už dávno odcizili. "I am not ready for old age." Vztah se sexy řemeslníkem je pak jen jedním z omylů v jejím tápání, na rozdíl od vlastních dětí s ní totiž Darren (alespoň zpočátku) mluví a naslouchá jí, a May se k němu instinktivně přimkne. Důsledky jsou ale o to horší, že dotyčný je paralelně předmětem zájmu její nevyrovnané dcery Pauly. Citlivě zpracovanému příběhu bohužel škodí přílišná zjednodušení některých motivů (May po Darrenovi vyjede až moc rychle) a silně předvídatelné rozuzlení. "We'll be like that one day. No one wanting us." P. S.: doporučuju vyhnout se velkým obloukem českému dabingu. (více zde)

Tak Bond neblufoval, když ve Skyfall nadhodil, že s chlapem by „to“ nebylo poprvé… ale vidět bych to nemusela. Člověk by musel být nejen psychopatický a odsouzený, ale i zfetovaný a komatózní, aby kreatuře Capoteho formátu dovolil jen přiblížit se na pět metrů. Kniha Chladnokrevně mi vždycky připadala nechutná, a teď alespoň vím, proč. Jediné pozitivum snímku vidím v castingu. Sandra Bullock je snad poprvé snesitelná, Gwyneth Paltrow roztomilá, účast Sigourney Weaver potěší a Tobyho Jonese jsem zařadila na čestné místo v seznamu herců, ze kterých se mi dělá nanic. Mé znechucení nezmírnil ani Daniel Craig se zlodušským přelivem a tmavými čočkami procítěně pějící Goldmine in the Sky. Brrr!

Počítačové hry mi nic neříkají a zabývám se jimi jen v případě, že musím někde něco chytrého říct o tom, jak při nadměrném užívání mohou člověku udělat z mozku ementál. Strávit 90 minut ve společnosti superwoman Lary mě přiměla touha vidět znovu v akci Eso-Rimmera (alias Majzlíka, který má mimochodem stovky přítelkyň :)). Jednotvárná akrobatická čísla Angeliny Jolie, neherecký výkon Jona Voighta a plytkého padoucha nevyváží ani sošný Daniel Craig ve sprše, a o napětí, natož zábavě nemůže být vůbec řeč. Nachystejte polštáře, na snídani jsem zpátky.

Je jistě chvályhodné, že i šovinista Bond a jeho šéf(ka) M bojují proti diskriminaci žen, ale tento způsob zdá se mi poněkud nešťastným. Doufám, že nebudu mít noční můry o Craigově dekoltu… :o)

Pokračování akční pohádky Z pekla pěstí a comeback psychedelického světa Guillerma del Tora. Elfí princ není žádná éterická bytost, ale zmetek k pohledání, pro víly Zubničky je váš chrup pouhým předkrmem a robotická armáda zlatým hřebem filmu. Navíc si mezi blízkými setkáními s různými druhy příšer Hellboy a jeho parta najde čas i na osobní problémy a pivo. Jen to chce velkou obrazovku, původní znění, klid a rohy v pekle. :)

Když postarší don Lope vezme pod ochranná křídla čerstvě osiřelou Tristanu, svět se (jí) na chvíli jeví jako docela příjemné místo k životu, kde se ušlechtilost ještě nedostala do čela seznamu ohrožených druhů. Ale od chvíle, kdy kořen překročí rámec otcovské péče a schovanka začne v nočních můrách vidět jeho hlavu, jde všechno už jenom z kopce. Lope je čím dál olysalejší a Tristanina nelidská krása čím dál mrazivější. Sobectví je někdy hodně drahé hobby.

Nejslavnější a nejskromnější Belgičan na britském kontinentě má sice předepsaný odpočinek, malé šedé buňky se ale ani v lázeňském letovisku siesty nedočkají. Kromě toho, kdo zabil Arlenu Stuart musí totiž vyřešit i otázku neméně důležitou: má či nemá Poirot nadváhu? :)

U filmů o hrdinech a hrdinství obecně si často připadám užitečná jak škvíra v podlaze. Zus a Tuvia Bielski ale na vysokou hrdinskou nechodili a přesto v tomto oboru udělali slušnou kariéru a dotáhli to daleko (doslova). Pokud bych měla hodnotit jen výkon Daniela Craiga, bylo by to za plný počet, protože opravdu hraje jak o život a postavu Žida mu i přes árijský vzhled není problém uvěřit. Což ovšem nemohu říct o Lievu Schreiberovi, který mi navzdory zdejším oslavným ódám víc připomínal olysalého kokršpaněla než zuřivého partyzána. Komparz je pak přehlídkou lesních dřevin, světlou výjimkou je jen Alexa Davalos v roli kultivované Lilky. Snímek je zručně natočený, akcí ani napětím scénáristé nešetřili, dojde na všechny typy ručních zbraní, tank i bomby – ale zatímco vodka teče proudem, kečup byl zřejmě v Litvě v době natáčení nedostatkovým zbožím. Silných momentů je v příběhu slušná sbírka, sama jsem ocenila především způsob, jakým Tuvia zatočí s hnusákem Arkadym a scénu na kraji močálu, kdy má Tuvia už všeho dost. Bohužel jsou tu ale i momenty pro přemíru patosu až nesnesitelné: nejen onen proslov na bílém koni (+ ostatní proslovy), ale i časté a intenzivní projevy bratrské lásky (kam se hrabe Vinnetou). Navíc jsem občas měla pocit, že se ze scénáře ztratila nějaká ta stránka – třeba by mě zajímalo, kde v lese splašili antikoncepci, když Tuvia zakázal plození dětí, a na co pak potřebovali školu? :) Dát 5* nemůžu, ale 3* by zas nebyly spravedlivé vůči Craigovi, který tady hraje vážně fantasticky. Takže 7/10.

Jako bych se nedívala na film, ale prohlížela si knížku s Cocteauovými kresbami. „Anděl smrti“ v podání blonďatého Jeana Maraise vypadá opravdu víc jako ilustrace k Les enfants terribles než jako živý člověk. Královna Edwige Feuillère má překrásné šaty a víc než figurku na šachovnici – kterou by z ní její okolí rádo udělalo – připomíná postavu z Shakespearových antických tragédií. Jejich závěrečná konfrontace tento dojem ještě umocňuje. Tak to dopadá, když se dvouhlavý orel bezhlavě zamiluje: anarchista vypadá jako král a královna se chová jako anarchista.