Huguette

Skvělá Janet McTeer a jako vždy užasná Glenn Close. Příběh byl zajímavý, nicméně se mi zdálo, že postavy byly vykresleny ...nechci použít slovo "povrchně", ale něco mi bránilo se do nich naplno vžít, přijmout je a cítit s nimi. Jen jsem se snažila racionálně pochopit, co se jim honí v hlavě, ale emoce se mi do toho nějak nepletly, což je mi trošku líto. Od Alberta Nobbse jsem čekala, že mě přiměje utvářet si vlastní názor, postoj, že mě vtáhne do diskuze, ale ne, nechal mě jakoby za sklem. Není to úplně dechberoucí film, přesto však nemyslím, že se jedná o film průměrný, proto 4*.

Asi i na tohoto režisér nezvyknu. Takový skvělý námět, a zas je z toho "Caprovská" odlehčenina. Chápu, rok 1941, lidi byli asi rádi za lehčí, snad i naivní příběhy, ale tady mi to přijde až škoda, mohl to být podstatně "hustší" film bez zbytečných momentů, jako je psaní nápisu na dveře, které se bez ustání otvírají. Občas mi projevy postav připadaly jako nalejvárna do mozku a ač Barbaru Stanwyck zbožňuju, na závěr mi přišlo, že snad přehrává. Film mě občas nudil a dokonce vytáčel. Myslím, že kdyby se toho ujal jiný režisér, film mohl mít naprosto geniální, temnější atmosféru. Skoro mi to přišlo, jako vyplýtvání bezva námětu. Škoda... V případě "It's a wonderful life" jsem dala 4*, protože tam mi naivita příběhu přišla vhodná, i když se mě to moc neoslovovalo, ale v tomto případě s tím nesouhlasím, dávám 3* a to hlavně za námět.

3* (spíš 3,5) protože znám 8 1/2, kdybych neznala původní film, dala bych 4*.

Tak příjemný film jsem DLOUHO neviděla. Ten pocit po dokoukání se těžko popisuje - pohoda, klid, "příjemno"...A ještě je to z prostředí, které mám ohromně ráda - jižní státy USA samota, prašno, dusno, relativně klid.

Příjemné vyprávění (pravda - bez větší zápletky), rychle utíká, nenudí a přiblíží život a způsob tvorby umělce, což je pro mě dostatečně fascinující. Příjemná mi byla i hudba. A Helen Mirren je prostě ozdoba každého filmu. Jen bych zmínila malou bezvýznamnou věc - po tom, co se o Helen v "Královně" žertem říkalo, že musela být aspoň v noční košili, když už se nemohla odhalit, bych si dávala pozor na provokativně odhalené rameno, když vyleze z bazénu, Helen v podprsence apod. (i když osobně se ráda podívám). Jen mi přijde, že to malinko snižuje ...řekněme důstojnost okamžiku. A ke slavné scéně ve sprše - byla jsem MOC ráda, že nám nikdo nenutil novou verzi, je to jen O té scéně , kdy vlastně nic není vidět, a myslím, že je to tak dobře. Každý tu scénu zná a ví, jak to vypadá a dovede si to představit. Cokoliv jiného by pak byla jen náhražka bez té pravé atmosféry a vyšlo by to jaksi lacině. Milé, příjemné, ale uznávám že pojem, jakým Hitchcock byl, by si zasloužil asi "hustší" a výraznější zpracování.

Film jsem viděla dvakrát a dost souhlasím s Markem1991 - prvních několik minut se opravdu jeví jako zmatek, ale během dalšího sledování jsem si vždycky nějaký útržek z úvodu vybavila, zajímavé pro mě bylo porovnání Ouisy na začátku a pak takřka shodné jednání jejího muže na konci. Ve filmu se objevilo mnoho věcí, které mě donutily přemýšlet, ale nejsem si jistá, jestli tomu rozumím nebo jestli tomu rozumím dobře a nebo jestli je vůbec možné tomu rozumět "dobře" - zda si každý nemá najít ten svůj způsob, jak si určité momenty a podněty vysvětlit. Ráda bych ...nechci říkat "ve filmu" - spíše v příběhu pochopila všechno, co sděluje. K tomu "filmu" - myslím, že příběh a myšlenka díla je lepší než jeho filmové zpracování... obsah mě velmi zaujal, ale filmu podle mě schází větší atraktivita.

Příjemné, milé, vizuálně nádherné s úžasný nápadem. Ke konci se vše dostává do trochu patetické, až možná trochu klišé linie, završené typickým "velkým" proslovem u soudu. Ale nevadí. Jako celek je to pěkná, pohodová, lehce naivní podívaná...přiznejme si, koho z nás to někdy nenapadlo- "nabourat" se do filmu/seriálu a chvilku si tam žít?

Mně by se to líbilo moc, jen mi vadí momenty, které jsou prostě nesmyslné, neskutečné, neproveditelné, viz třeba skok ze střechy domu, sebrání zbraně ze země z vysokého auta a pod. Naivitu střílení, kdy Antonio stojí a nikdo do něj netrefí ani v tak malém baru, bych prominula, to k tomu tak nějak patří.

Víc než film mě zaujal John Turturro. Jako celek na mě film působil jako průměr. Fajn ho vidět, ale stačí jednou.

To snad nikdo nemohl myslet vážně. Normální urážka lidského rozumu. Fascinující je sledovat, kam až jsou tvůrci schopni zajít.