Huguette

Dark Victory s Bette Davis je lepší a více emocionální. V Ukradeých hodinách není mezi pozicemi radosti ze života a očekáváním smrti takový rozdíl (nejen ve srovnání s Dark Victory, ale i s normáním životem)...stačí porovnat scénu, kdy se Susan Hayward dozví, že umírá... Když jste viděli Bette, měli jste pocit, že vám duní v hlavě a realita se vzdaluje, podle mě přesně tak, jak by to cítil normální člověk, kdyby mu někdo řekl, o co jde...ale pro Susan se to nezdálo jako nějaká opravdu extrémní zpráva...

Velké očekávání a taky docela zklamání. Amy Adams mi byla vyloženě nesympatická. A Meryl - ta byla geniální!!! Neskutečně vyčnívala nad filmem a asi to dost zachránila. A ještě...co ten konec? To, jak je ve filmu postava Julie Child prezentovaná, mi vůbec nesedí s tím závěrem...který mě docela mrzel.

Naprosto souhlasím s larelay! Příjemné, milé, k zasmání i zamyšlení (ale ne tak, aby vás to zatěžovalo)..a taky jsem se podivovala nad rolí Steva Martina, nebyl špatný, byl až překvapivě..obyčejný, takže překvapující a nečekaná pozice Steva Martina. Obsazení Aleca Baldwina mě překvapilo, ale více pozitivně než obsazení Steva. Meryl -ta je geniální...ať už se objeví v čemkoliv, její talent je fenomenální.... K Nancy Meyers mám trošku rozpačitý postoj...ona je svá a někdy to holt sedne a jindy ne...nyní mi ten film sedl =D

Člověk ani nemusí milovat auta, aby se u tohoto pořadu královsky bavil. Má to náboj, nápad a "jede" to. Občas se nestačím divit, co ti draci vymysleli. A ty komentáře!!! A líbí se mi i vhodná forma dabingu.

Za Franka bych ráda dala 4*, dokonce i za to, že se film odehrával hlavně na jednom malém místě...mám ráda malý prostor a čím méně lidí, tím lépe. Závěr byl překvapivý!!! Ale Sterling Hayden mě vytáčel, jak rolí, tak způsobem, jak se toho zhostil. A ten chlapec, snad by mi ani nevadilo, kdyby ho "uklidili"... Takže oficiálně 3*, osobně 4*....a myslím, že je fajn film vidět.

O něco lepší než That Certain Woman s Bette Davis. Bette je má top herečka, ale Gloria byla lepší a víc jsem jí hraní věřila.

Verze s Barbarou Stanwyck se mi zdá o dost lepší! Shirley mám moc ráda, ale až se podíváte na film z 1950, tak si zamilujete i Jane Cowl.

Netroufám si hodnotit. Obyčejně se mi takové filmy líbí, a velmi, ale tento mě na jednu stranu fascinoval a na druhou stranu nevyhovoval. Myšlenka - bezva, na tu dobu dost možná i trochu šokující, skvěle zahrané, i když se teprve učím mít ráda Katharine Hepburn, jejího herectví si velice vážím, Spencer Tracy byl senzační, i ostatní...ale měla jsem problém s formou. Jeden až skoro patetický dialog skončil, člověk se ani nestačil "nadechnout" a už tu byl další a další a další...a v závěru, Spencer Tracy (velmi působivě, to nepopírám) tuto smršť až násilně nahloučených dialogů shrnul a a došel k závěru. Rušila mě ta násilnost..faana21 říká "jako ze života" - a to se mi právě moc nezdálo, jevilo se mi to spíše jako nuceně slepené dialogy, jakoby : "Teď jsi mluvil s tímhle, před tím s touhle...aha, jdi a promluv s tamtím, taková možnost tu ještě nebyla." A ti mladí lidé - jako postavy - mi připadali..asi to bude znít divně, ale trošku empaticky tupí. Buď jsem nepochopila mladou slečnu, že se svým až naivním, nadšeným, optimistickým jednáním snaží snížit napětí v rodině..a nebo to napětí neuměla vycítit a to se mi zdá nepřirozené. A dokonce si troufnu říct, že i typizace postav se mi zdála dost jasně ohraničená, až divadelně, to mi také moc tím "ze života" moc nesedí .... hvězdičkami nehodnotím proto, že za herectví bych dala klidně i 5, ale za formu o dost méně (a třeba i neoprávěně kvůli své možné nedomýšlivosti) a průměrovat to nechci, protože by výsledek byl zkreselný.

NAPROSTÁ NÁDHERA! Jakýsi konflikt mezi krásnými, až pomíjivými sny a syrovou realitou. Alespoň já jsem si připadala jako střed lana, o které se tyto dva pojmy přetahují a nějak jsem se nemohla rozhodnout, na kterou stranu bych se radši dostala. Chápala jsem (myslím) obě strany, a i přes určitou rozervanost postojů jsem byla s vývojem příběhu spokojená. Někdy totiž existují filmy, kde je vidět, že linie příběhu je šroubovaná a náslině konstruovaná, aby to nějak dávalo smysl. V tomto případě jsem žádné takové násilné vynucení děje nepociťovala, vše se jevilo přirozené. A myslím, že to bylo dané celkem jasnou typizací postav. Děj a myšlenky příběhu nerušilo zbytečně moc postav a ani míst. A jako bonus, bylo cítit divadlo, což je pro mě vždycky plus.

.....a Carolyn Jones byla asi to nejlepší, co ve filmu bylo, bez ohledu na to, že patří mezi mé oblíbenkyně. Nemohu si pomoct, ale zdálo se mi to chvilkami až nudné.