Ellmariachi

Vyvoleného jsem měl rád už kdysi, kdy ostatní vrstevníci čekali Willise s kvérem a byli zklamaní. Rozpolcenému jsem se naopak vyhýbal, protože jsem myslel, že jde více méně o čistý horor. Nakonec stejné nadšení jako u V. Na Skleněného jsem se těšil nedbaje na kritiku, která se na něj místy snášela. A dělal jsem dobře. Od začátku do téměř konce mě Shyamalan držel v napětí. Ale v takovém, které vás baví a nenutí si oddychnout a ulevit na chvíli mozku. Prostě takové to příjemné, kdy se těšíte na další scénu. A jak tak filmem proplouvám, říkám si to je za pět. Kecací scény v blázinci, pozdější akce i pointa jsou parádní. Teď se vrátím ke svému slovíčku téměř, někde pár vět zpět. Film měl totiž podle mě končit o pár minut dříve větou: Tak jsem měl pravdu. Plus vysvětlení toho proč a jak se chovala postava Sarah Paulson. Do té doby naprostá bomba. Jenže nastavená další pointa to celé smetla ze stolu a jediný efekt plácnutí si do čela.to celé pokazila. . Přiznám se, že v tu chvíli letělo hodnocení dolů a zastavilo se na 75ti procentech.

Jeden z mých top oblíbenců zde na CSFD ywo666 píše, že si místní rejža hraje na Guya Ritchieho. Já tam spíš vidím Paula W.S. Andersona. No a jelikož právě tenhle styl můžu, sedl mi i RH. Je to sice prázdná a jen na efekt natočená skořápka, bez čehokoliv hlubšího a s hodně špatným záporákem, ale já se prostě nenudil. Egenton má sice na Robina ten xichtík podle mě až moc slaďoučkej, ale snažil se a toho si cením. Foxx jako mentor za jedna a k Marian jsem si sice chvíli cestu hledal, ale jo. Je to kost. Všechny ty efekty při střelbě, zpomalovačky zrychlovačky a já nevím co ještě si mě našly a nemám problém těch 70 dát.

Celé je to luxusní jednohubka. Bohužel ne ve filmovém slova smyslu. Jde spíš o vzhled. vcelku vyšperkovaný vyzuál s fajn triky a krasně lesknoucím se vším, co se lesknout má. Jenže na tom dneska film neobstojí. Chris je prostě Thor, jak ale vyleze jinam, nějak mu to charisma přestává stačit. Když si vybavím, že Statham utáhl MEGa... Tessa je pěkná baba a i když je teď tak nějak všude, netrápí mě to. Jenže ani v jejich silách není tak velký film udělat. Na druhou stranu chemie mezi těmi dvěma funguje. Ale zase jen na půl. V rámci zaměstnání jsou skvělá dvojka, když po sobě ale začnou pomrkávat, nevěřím jim to. Zklamaní z filmu, pokud mu dáte šanci nebudete, jenže za 2 měsíce si budete pamatovat možná dvě věci. 65 procent

Naštěstí jsem dostal tolik špatných reportů, indicií a nápověd toho, že to bude příšerný, díky čemuž jsem čekal něco téměř nekoukatelného. A když od něčeho čekáte málo a nebo třeba i nic, tak vás potěší i to, když dostanete něco. A přesně tak na mě Podfukářky působí. Anne je kus a v určitých chvílích pánské oko prostě pohladí. Pointa vznikající zápletky nijak nepřekvapí a i když byla do poslední chvíle potlačována, došla mi celkem rychle. To ale nevadilo. Film celkově není žádná hitparáda, ale má místa kdy jsem se fakt zasmál. To se rádoby komediím v poslední době moc nedaří. Chválím i délku filmu, že nic zbytečně nenatahuje. 60 procent za vcelku fajn jednohubku.

Rambo II má s postavou z prvního dílu společného možná méně ,než by neznalý divák čekal. I žánrově jsme už v čistě akčních vodách. Jde o klasickou armádu jednoho muže proti všem a přesto je to něčím Výjimečně. A je to právě postava Johna Ramba v podání Stalloneho. Je vidět, že jedné ze dvou ikonických postav dával vše co měla mít. Protože když přijde na věc, umíte věřit tomu co Rambo dělá a jak to dělá. Ale nejdůležitější je to, že naprosto věříte tomu, proč to celé dělá. Pro mnohé nejlepší část série. Pro mě "až" třetí nejlepší a přesto skvělý díl. 90 procent.

To je tak neskutečná čovina, že si to ani ten odpad nezaslouží :D

První Rambo vlastně definoval styl, jakým se můj "vkus" bude ubírat. Sylvestr se díky postavě Ramba, Rockyho a dalších stal mou modlou a jsem rád, že jeho asi největší postava se dočkala ještě jednoho zpracování. Tyhle první slova mají jeden význam. U hodnocení R LB nehodlám být kritický. Absolutně si užívám toho, že na plátně v době všech komiksů (nic proti nim) se najde místo pro akčního hrdinu mého dětství. Film nachází Johna v době, kdy se snaží dožít relativně šťastný konec. Ten, společně s jeho blízkými mu sebere banda mexikánců a to neměli dělat. Tím z jeho rozervané duše vypustí běsy a démony , které už měli zůstat uvnitř. Víte, někde jsem četl, že LB je moc ukecaná. Leda hovno. Když se mašina jménem John Rambo rozjede, mluví už jen jeho válečné já a mluví jazykem, který tolik milujeme. Mluví jazykem ostřejším než nůž a rychlejším než kulka. Mluví jazykem brutální pomsty čisté nenávisti a ztráty jakékoliv lítosti. John Rambo byl na hodinu a půl zase tady a já si to užil. 100 procent. ((Kino v doprovodu 3 nejlepších kamarádů s dárkem k 5 a třicátinám. Pánové děkuji :-) ))

Ale hovno.... Že to propadlo v tržbách , to chápu. Ono to není pro ty klučíky s gelem ve vlasech a obtáhnutým trikem Capa Ameriky. Ale že to má takovéhle hodnocení zde v databázi a dokonce taková slabota i od oblíbených uživatelů, to mě vcelku, nebojím se říct, šokuje. Možná je to díky mé, jak jinak, neznalosti předlohy, ale já se královsky bavil. Krom silné pravačky, Hellboy ukázal, že má silnou i držku a to mě bavilo. Když k tomu přidám opět sexy Millu Jovovich a celkově slušné ostatní postavy, co víc chtít. Od příběhu jsem nečekal žádný kudrlinky a jsem rád, že nepřišly. Akce je totálně super a když se k ranám přidají pořádně ostrá slovíčka, máte pocit, že kdyby ten kluk pekelná byl, choval by se přesně takhle. Pro mě jedno z největších překvapení a 90 procent.

Strašně závidím svým oblíbeným uživatelům jejich čtyřhvězdy. Já se přiznám, že mě na tom filmu nebavilo téměř nic. Teda cca do prostředka tak nějak ještě ano. Po masakru na ranči, kdy mělo přijít vyvrcholení v podobě honu už jsem jen sledoval šablonu: Dudikoff se pere, Dudikoff prohrává, Dodikoff je skoro mrtvý, Dudikoff vyhrál. A tohle hmed 4x v 15 ti minutách. Já tyhle braky mám rád a film mě překvapil svou až krutostí k postavám. Ale nudné finále u mě zabilo šanci na slušné hodnocení. 50 procent.

Když mě bylo asi 10 a tvaroval se můj fotbalový život, všichni kolem mě fandili Spartě. No a to mě nebavilo. Radši věčně druhej, než škaredej a rudej. Uběhlo spousta vody. Zažil jsem euforii při postupu přes Ajax. Zažil jsem potupnou porážku od Arsenalu. Přišel dokonce boj o záchranu a téměř krach. A právě kvůli poslednímu zmíněnému období, jsem strašně rád za to, že Slávia je tam kde je. Ale jsem šťastný i za to, že Slavia vůbec je. I díky ne úplně šťastnému období ze začátku jara v osobním životě, jsem si o to víc vážil radostných chvil u tohoto krásného sportu, při sledování nejkrásnějšího dresu na světě. Proto jsem rád, že se můžu podívat zpětně, jak to vypadalo v šatně v těch nejvypjatějších chvílích a naopak při výbuchu radostí. Dokument je výborný a má snad jen dva slabší díly. 100 procent a nezbývá než si zakřičet: Červenobílá!!!Síla!!!