Ellmariachi

Film má tak nějak vše, co by mít měl. Naprosto parádní obsazení a vše je výborně zahrané. Anthony je jako vždy excelentní a Piťáka blbě zahrát prostě neuvidíte. Příběh neokoukaný a poměrně fajn dávkovaný. Navíc odvyprávěný pomocí dopisů, takže i když postavy nejsou vidět, víte co právě v nitru prožívají. Nádherné lokace a vše podtrhuje hudba, která jakoby s příběhem žila. Mám s tím vším ale jeden problém. Ať už se dívám na sebevětší blbost, musím být přesvědčený, že někde daleko, kdysi dávno a nebo třeba za 1000 let na jiný planetě se to mohlo nebo může stát. Tady mi ten pocit strašně chyběl. A proto nakonec nadprůměrných 69 procent.

Přesto, že se nejedná o téma jednoduché na zpracování tvůrci ho podávají naprosto nenásilně a pohodově. Žádné na sílu tlačené emoce a přehnaně dojemné scény. Oné pohodovosti pomáhají i výborné postavy zahrané precizní ústřední dvojicí. Především Viggo Aragorn Mortensen mě hodně bavil. Dialogy hlavní dvojce měly neskutečnou úroveň a chemie která vznikala mezi nimi vznikala se dala krájet. Filmu chyběl nějaký top nezapomenutelný moment a ten ho u mě dělil od plného počtu. Na druhou stranu jako celek působí bezchybně. Za hodně neotřelou road movie 80 procent.

Společný odpoledne s Figuskem, kdy si říkáte, že dáte pohodovej film před finále fotbalové Ligy Mistrů. A tak vybíráte a když vyberete, tak pustíte. Že to žádná pohodovka nebude bylo jasné po pár minutách a po první rodinné večeři. Na naší omluvu, o filmu jsme záměrně nic nezjišťovali. Film má několik silných a zásadních momentů. Člověk se ani radši nechce zamýšlet jak by se v nich zachoval. A nemyslím jen zlomový okamžik v životě Sama. Celému tomu napomáhá herecké obsazení, kdy jak v poslední době můj oblíbenec Gyllenhaal tak i Tobey Maguire odvádějí sakra dobrou práci. Tobeymu sice toho Spajdýho už asi žádná role neodpáře, ale zde je v obou polohách vynikající. No a Nat je jako vždy nádherná a okouzlující. Na film se ne vždy dobře dívá, ale jen v tom dobrém slova smyslu. 75 procent za výborné drama.

Návštěva kina s Figuskem a dalším bratrem ve zbrani :-) .Halle Berry ukázala, že v téhle sérii se na psy prostě nesahá a Keanu dokázal mě, že jeho postava Johna Wicka se pro mě třetím dílem stala definitivně kultovní. Film si jede od začátku do konce to co začal s prvním dílem. Nápaditá akce, dokonalé přestřelky a někdy až dlouhé souboje. Co mě potěšilo je to, že se trojka nebere až tolik vážně. Těžko se mi ten pocit vyjadřuje ale vzpomněl jsem si třeba na Desperado. Pochopitelně nejde až o takovou nadsázku. Film opět maličko víc nechává nahlédnout do mytologie a světa nájemných zabijáků. Dokonce se podíváme do nejvyšších pater vedení organizace. Ale to vše je jen fajn omáčka ke krvavému hlavnímu chodu. Když jsem se asi po páté přistihl s přiblblým úsměvem na obličeji věděl jsem, že je to dokonalý. 100 procent v rámci čistokrevného akčního výplachu.

Jedna hvězda za Weavinga. Druhá za místy fakt pěkný pohled na to co se na obrazovce dělo. A dál? Dál jeden velkej průser. Příběh je podán tak, že mi vlastně nevysvětlil co, proč, kde a jak. Vidím jak něco malého ujíždí něčemu velkému, protože se toho hrozně bojí. Pak se zavřou dveře a o těch malých už není slyšet. Pak to velký útočí na nějakou zeď. Jenže problém je v tom, že já ani nevím co za tou zdí je a proč těm za zdí mám tolik fandit. Hlavní postavy. Ty vole ten slaďouš se psíma očima. To snad ani ženský nemůže bavit. Holčina má sice pohled uhrančivý a pěkný, jenže vás baví jednou, pak po druhé a po třetí ještě nedáváte oči v sloup. Dále mi chybí jakákoliv chemie mezi jak hlavními postavami, tak i vedlejšími. Když jsme u nich. Fakt tam nešlo dát nějakou pěknou Číňanku? To by mě ji aspoň bylo líto. Nakonec nejlepší na tom bylo to cosi se zelnýma očima a záporak v podání skvělého Weavinga. No hrůza a děs. 44 procent.

Takové Karate Kid se starším hrdinou. Borec se přistěhuje do města, udělá si nepřátelé, najde si pěknou ženskou a pak musí udělat co je správné. Někde na té cestě se ale musí zlepšit a to jak co se bojové techniky týče, tak i lidské stránky. Pana Miyagiho vyměníme za Djimona Hounsou a trénuje se opravdu tvrdě a poctivě. Když je vše připraveno a máme i motiv finálního souboje jde se na to. Zní to strašně blbě a taky že je. Jenže nostalgie je mrcha a na mě zapůsobit umí. Bez ní bych tu 4 slabou dát nemohl. 70 procent.

Jedno tomu musím nechat. Ten nadšený křik okolo vizuálu je naprosto oprávněný. Strašně dobře se na to kouká a nápaditost v animacích nebere konce. Začíná to se hry s logy, klasickým zobrazením děje to pokračuje a finální akcí končí. Fakt bomba. Nikdy jsem nic takového neviděl. Jenže pod těmi všemi barvičkami jsem bohužel našel Paralelní svět, ale tak trochu jinak. Xkrát viděná šablona hlavního hrdiny, který ještě ke všemu alespoň mě k srdci zrovna nepřirostl. Paralelně jsme to co tu je viděli už mnohokrát a to je za mě velká škoda. Zvlášť po tom co nám snímek představí několik spider- ne jen lidí bych čekal, že si tvůrci pustí fantazii na špacír a vytvoří něco nezapomenutelného. Nestalo se a já dávám 69 procent za příběh plný klišé a čistě za mě promarněnou šanci.

Další film na doporučení geginy, do kterého se mě pekelně nechtělo. No a další, kde nezbývá než polknout a přiznat si, že i když je u filmu spojení komedie a romantický, může to být fajn. Navíc když je to podané v originálním pojetí a s herci kteří nejsou okoukaní a proto jim můžete vše věřit. V příběhu jsem si našel dvě věci. Ta první mi říká, že moje problémy můžou být proti životům jiných tak malicherný, že se pak člověk stydí za to, že to problémem nazýval. A ta druhá je víc než jasná. Šťastní ti z nás, kteří si něco podobného prožili a ještě šťastnější ti, kteří si tím teprve projdou. 84 procent.

Jestli jsem někde na cestě sem zapochyboval o své věrnosti, jsem rád, že jsem nebyl upálen, sťat a ani jinak trestán. Cesta to byla dlouhá a i když se zdála být rovná, občas se objevilo rozcestí. Naštěstí tvůrci nesáhli k žádnému vysněnému romanticko krásnému konci a především Johnova linka je zakončena brilantně. Tenhle seriál je od začátku do konce to nejlepší co jsem v seriálových vánicích viděl. Hodnocení epizody. 95 procent.

James Wan je prostě borec. Jason Momoa je sice sympaťák a kde hraje tam mě baví, ale Wan z ne super herce udělal hlavního tahouna ve velkofilmu pro nejširší publikum. Navíc z takové nijaké postavy společně vytvořili zábavnou mašinu na hlášky a rvačky. Navíc Momoa má, čistě podle mého názoru, něco co spousta svalovců nemá. Charisma. Wan dokázal další věc. Stvořil a vtáhl mě do světa plného barviček, příšerek a dalších nesmyslů. Místních zvyků, legend a zákonů. Naposledy se to takhle povedlo asi jen Star Wars. K příběhu není moc co dodat. Je to pitomoučký a jednoduchý. Tak aby se to v ideálním případě zavděčilo většině a nikdo moc neprskal. Taková sázka na jistotu. No a u mě to vyšlo. Parádní oddechovka, které nedám pět hvězd jen proto, že by to bylo nefér k posledním Avangerům. 85 procent.