Skuby47

Film, který jsem si pro sebe zařadila do kategorie jednou stačilo. K jeho shlédnutí mě přiměl zájem zjistit, jestli je pravdou, že v něm podávají skvělé herecké výkony Karel Roden a Oldřich Kaiser, protože žiji v přesvědčení, že všichni naši dobří herci již vymřeli. Ten Oldřich mne zaujal, ale Roden v hlavní roli se mi nelíbil, ale nesouviselo to s jeho hereckým výkonem, spíš s jeho maskováním. Měl to hrát nějaký méně známý herec. Nebudu posuzovat obsah filmu, kdoví jak to s tím fetováním a nedoloženým pobytem na psychiatrii bylo. Spíš mne zaujalo, že byl hlavní hrdina vykreslen jako bojovník, který chtěl aby se národ postavil proti Hitlerovi za republiku. V této souvislosti mi připadá Benešův postoj, který jsem v mládí považovala za zbabělý, jako docela racionální. Pokud bychom bojovali, asi bych tady já a možná i celá poválečná generace nebyla, protože by nás němci zmasakrovali. Je smutné, že dějiny lze vykládat různě, podle toho, jak se to vládnoucí politické garnituře hodí.

Indické filmy pro mne představují problém spočívající ve špatném rozpoznávání hereckých osobností. Všichni jsou si tam dost podobní. Tento snímek mě dostal svou originalitou, poetikou, romantikou a zvláštním příběhem. Pocit osamělosti a smutku v přelidněném městě na jedné straně a fantastický systém dopravy obědů stravovacími poslíčky a jejich precizní organizovanost v exotickém prostředí a zcela jiné kultuře na straně druhé si mne získal. Slušné civilní herecké výkony, dopisy v ešusech a platonický vztah dvou opuštěných lidí ve filmu, na který hned tak nezapomenu.

Filmové osobnosti na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků, mají v televizních a filmových archivech spoustu materiálu ze své tvorby a v dobovém tisku řadu vzpomínek a fotografií. Pokud se navíc najdou nějací potomci, pamětníci či přátelé, je to vítané obohacení dokumentu o pohledy do soukromí. Krásná žena, bohatý život, kvalitní životopisný dokument.

Je velmi těžké tento film na jedno shlédnutí nějak charakterizovat. Je to taková špatně seskládaná mozaika vzájemně nefungujících dějových fragmentů. Ledová byla nejen voda, ale i chladná ponurá atmosféra a najít mezi nesympatickými postavami někoho s kým se ztotožníte, prostě nelze. Nejsem prudérní či puritánská, ale erotické scény starých lidí na mne působily trapně a uboze. Za jediný klad lze považovat herecký výkon Zuzany Kronerové. Pokud je toto naše největší želízko v ohni na oscarové nominace, tak to jsme opravdu klesli.

Film s podobným námětem jako Václav, jen role venkovského balíka byla svěřena správnému typu herce. Prosťáček Luboš v podání Jakuba Koháka je mi sympatický, jednak pro jméno, jednak odporem k technickým novinkám a tím, že se stejně jako já stará o kočky bezdomovky. Velmi mne potěšila role Evy Holubové. Žádná bomba, žádná originalita, jednoduchý příběh, úsporná výprava, slušný průměr.

Zajímavý film, který jsem dlouho měla ve filmotéce než jsem se odhodlala se na něj podívat. Námět není nikterak originální. Ivan Trojan, kterého mám ráda, venkovského retardovaného kluka zahrál skvěle. Z druhé strany, jako známý inteligentní herec působil na mne v roli prosťáčka dost nevěrohodně. Neměl k postavě fyzické ani psychické předpoklady, nehovoře o tom, že nebylo zřejmé, jaký druh mentální poruchy mu tvůrci přisoudili. Technicky na tom byl dobře a působil spíš jako neukázněný rošťák. Takovou roli věrohodně ztvárnil pouze Dustin Hoffman v Rain Manovi. Skvěle mu herecky sekundovali Lábus, Budař, Vašáryová, Norisová. V současné době slušný průměr. Pokud bude příležitost, ráda se někdy v budoucnu znovu podívám.

Knihy Arthura Hayleyho mám velmi ráda a mám všechny, které u nás vyšly. Filmově zpracované jsem viděla Letiště a Hotel. Oba snímky se povedly. V tomto pohodovém filmu situovaném do luxusního hotelu St. Gregory se současně odehrává několik dějových linií, které spojuje osoba příjemného a férového ředitele v podání fešáka Jamese Brolina. Romantické i dramatické příběhy týkající se hotelových hostů i zaměstnanců, odehrávající se v průběhu jednoho týdne jsou všechny v pohodě ukončeny. Je to velmi příjemný film, který ukazuje hotel ve kterém bych si také přála prožít dovolenou. Mohu snímek doporučit především ženám.

Tento detektivní seriál zasazený do historických reálií se docela povedl a to díky zajímavému prostředí v němž se natáčel, dobové atmosféře, skvělým kostýmům a výpravě. Při jeho sledování se mi vybavuje podobný český seriál Dobrodružství kriminalistiky. Herecké výkony jsou celkem slušné i když většinu herců neznám. Jediné co mi vadí je rozvleklá stopáž jednotlivých dílů, kterou by slušelo zkrátit na 45 minut, jak bývá u takových seriálů obvyklé. Vzhledem ke složitosti děje by bylo vhodné uvádět seriál dvakrát týdně, protože při týdenním odstupu se vytrácí z paměti návaznost. Po třetím díle jsem proto se sledováním skončila. Tak snad příště.

Vzhledem k tomu, že se tento film natáčel z velké části v našem zámku a parcích, neodolala jsem a podívala se v předstihu na slovenskou premiéru. Jako lokální patriot samozřejmě oceňuji krásné prostředí, bohatou výpravu a kostýmy. Je zřejmé, že si tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí. Taky herecké výkony si zaslouží pochvalu s ohledem na to, že se na place mluvilo čtyřmi jazyky, aniž si mnozí aktéři spolu rozuměli. Když si ženy nasadily paruky, byly těžko k poznání, ale obě Zuzany - Stivínová i Mauréry byly v rolích matek nepřehlédnutelné. Vojta Kotek, jak ho nemám v lásce, mne velmi příjemně překvapil. Osvícená panovnice Marie Terezie si svůj životopisný film zasloužila už jen za reformu školství více než vrahové Hepnarová a Kajínek. Historickou věrnost nebudu posuzovat, protože se jedná o film, který má diváky bavit, nikoliv nudit a konec konců od čeho tu máme historické dokumenty. Je pravdou, že je tam dost politikaření, což historie neznalého diváka může přimět k nahlédnutí do učebnice dějepisu. Také velká spokojenost se slovenským i naším dabingem.

Příjemná nápaditá pohádka, která splnila štědrovečerní očekávání dětských i dospělých diváků. Měla vtip, originalitu i vánoční atmosféru. Duo Trojan - Dvořák spolehlivě odehrálo svěřené role. Chvílemi jsem měla pocit, že jsou na obrazovce jenom oni dva, takovou pozornost na sebe dokázali strhnout. Zajímavostí bylo obsazení podružných roliček významnými uměleckými osobnostmi. V předtuše zdařilého filmu si svým způsobem zajistili nesmrtelnost. Až oni časem budou zapomenuti, zůstane po nich cosi nadčasového, protože přijdou nové generace dětí, které budou milovat krásné pohádky. I my stále milujeme 65 let starou Pyšnou princeznu i když převážná část v ní účinkujících herců už není mezi námi. Vzpomínka na ně stále žije. Přála bych této pohádce stejný osud.