Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Animovaný

Recenze (2 564)

plakát

Loft (2014) 

Veskrze nesnesitelná sračka, s krajně nesympatickými postavami (i obsazením). V nabídce Netflixu navíc nepochopitelně jen v příšerném českém dabingu, který to celé dokonale zabil. Podruhé bych se tomu obloukem vyhnul a už druhý den skoro nevím, o co tam vlastně šlo a jak to celé dopadlo, protože mi to je totálně jedno.

plakát

Euforie (2019) (seriál) 

První série se mi ještě celkem líbila, ale druhá už mě veskrze permanentně nebavila, místy až iritovala. Jednak mi tam silně vadila ta Zendaya, u které fakt nechápu zdroje její popularity, a jednak mi samotné téma seriálu přijde nesnesitelně fádní, jakkoli invenčně formálně je zpracováno. Soundtrack se mi ale líbí moc a stojí za samostatný poslech.

plakát

Soukromý život (1962) 

Dlouho jsem to chtěl vidět, protože jsem se (mylně) domníval, že film, který svedl dohromady mé (téměř) nejmilejší herce, musí být nutně dokonalý (navíc se mi od Malleho hodně líbily jeho starší filmy Výtah na popraviště a Milenci). Protože jsem si o filmu předem nic nezjišťoval - jak je mým dobrým zvykem - byl jsem překvapen tím, že se více než na milostný vztah ústřední dvojice zaměřuje na destruktivní vliv slávy na život Jill, kterou nepřetržitý dohled bulvárních novinářů a fanoušků připravuje o poslední zbytky soukromí (odtud samotný titul filmu). Přiznám se, že mi takový námět nepřijde dramaticky příliš zajímavý, byť chápu, že diváka dnešní doby může fascinovat, že paparazzi existovali už tenkrát a v míře jejich otravnosti si nezadali s těmi současnými. Samotná postava Jill mi navíc nebyla příliš sympatická, těžko potom tu rychlokvaškovou celebritu litovat za to, co se jí v tom filmu děje, byť to strašné finální rozuzlení mnou samozřejmě otřáslo. Jinak jsem si k tomu filmu ale cestu moc nenašel, vadil mi ten uskákaný styl vyprávění - navíc v kombinaci s otravným voiceoverem vševědoucího vypravěče (existuje ve filmu něco víc zbytečnějšího?) - a povětšinou mě to upřímně dost nudilo, takže mi těch 100 minut subjektivně přišlo výrazně delších. Je to škoda, ale opět se potvrdilo, že hvězdné obsazení rozhodně není automatickou zárukou filmového zážitku, který by stál za řeč.

plakát

Herec (2020) (seriál) 

Obsazení i herecké výkony mi přišly kvalitní a vlastně mě i celkem bavilo na to koukat a sledovat, kam se to celé vyvine - s tím, že některé dějové zvraty mě překvapily (jiné mi ale přišly hodně předvidatelné). Za sebe mám ale problém s tím časovým zasazením děje - osobně mi tyhle moderní filmové návraty do historie nedávají smysl a považuji je veskrze za zbytečné (takto jsem kupříkladu před lety vnímal i snímek 3 sezóny v pekle zasazený do podobné doby) - jednak se podle mě vlamují do dávno otevřených dveří a bojují dávno vyhrané bitvy a jednak podle mě naše přítomnost přetéká bezpočtem dostatečně zajímavých námětů (zastávám dokonce názor, vyjádřený částečně v manifestu Dogma 95, že film by se měl odehrávat v přítomnosti, tedy v roce, ve kterém je natočený - byť si uvědomuji, jak výstředně musí na většinu lidí působit). Za sebe tedy osobně říkám této sérii ne; navíc mi to nepřijde filmařsky zas tak invenční, jak zde někteří tvrdí.

plakát

Pražské noci (1968) 

Film, o němž jsem až doteď neměl ani tušení a jehož objev pro mě byl velkým překvapením. Jen u toho to ale bohužel zůstalo a nějaký zásadní divácký zážitek se nekonal - neoslovila mě ani forma ani obsah, a osobně jsem to místy shledal takřka nesnesitelné, resp. krajně nudné. Je to škoda, protože úvodní rozjezd - cca. prvních 11 minut - s Milošem Kopeckým (který zde dokonce pronese několik replik v angličtině, což jsem v žádném jiném jeho filmu nezažil) mi přišel vyloženě skvostný, vyskytuje se tam hned několik krásných žen, a hraje k tomu nádherná hudba Zdeňka Lišky, takže mě vyloženě mrzí, že mě to TAK MOC minulo, a obávám se, že za pár týdnů si už ani nebudu pamatovat, o co tam vlastně šlo, protože mě to skoro uspalo k smrti.

plakát

Tmavomodrý svět (2001) 

Vzhledem k tomu, že ten film už znám v podstatě nazpaměť, tak mě teď při novém zhlédnutí po letech překvapivě už moc nebavil. A i když si (nejen) o těch dojemných scénách se psem můžeme myslet své (Svěrák se toho prostě nebojí, dát tam vědomě ty velké emoce), tak nelze popřít, že ten film má prostě srdce a vzniknul ze záslužných pohnutek, a už proto mi asi vždy přišlo tak nějak nemístné se v něm nějak přehnaně rejpat a ostentativně se vůči němu vymezovat. (Nejen) na české poměry je to velmi kvalitní filmařina, to obsazení tam mě maximálně baví, má to dokonalou kameru, a vzniklo to relativně za málo peněz, ve srovnání s podobnou hollywoodskou produkcí, takže je tady podle mě prostě spousta dobrých důvodů, proč si toho filmu považovat.

plakát

Sviňa (2020) 

Mně se to líbilo. Současných slovenských filmů se ke mně dostane naprosté minimum (řekl bych, že se jich ročně asi ani moc netočí), ale když už se poštěstí na nějaký narazit, tak jsem snad pokaždé byl nadšený (z posledních let se mi vybavují třeba filmy Špína nebo Kandidát, které mi i přijdou podobného ražení jako Sviňa). Jozef Vajda v hlavní roli je absolutně bezchybný a bavil mě i zbytek herců (za zmínku stojí např. hodně atraktivní Gabriela Marcinková). Naprosto chápu, že 2 roky po Kuciakově smrti přišli Slováci s filmem, který toto téma zpracovává - ten krátký časový odstup je za mě v pohodě, spíš si jenom říkám, jestli ten film bude za něco stát třeba i za 20 let, až si to už nebude nikdo pamatovat... Každopádně celkem mě překvapuje ta silná kritika od Slováků, kterou zde vidím v mnoha komentářích; možná jenom neznám tak dobře ten kontext, ale osobně mi na tom filmu asi nic zásadního nevadí a sednul mi.

plakát

Petrolejářky (1971) 

Filmový hřích 70. let, který už dnes v podstatě nestojí moc za vidění, pokud člověk není vyloženě fanda Brigitte Bardot / Claudia Cardinale (existuje-li dnes ještě někdo takový). Druhá zmiňovaná je zde ovšem zcela skvostná a všechny záběry na její úchvatné tělo (ty její prsa!) mi alespoň částečně vynahradily tu příšernou nudu, kterou mi film připravil (obzvlášť v českém dabingu, který zabil veškerý vtip americko-francouzské konfrontace, je to takřka nesledovatelné). Celé to ale překvapivě vyústí do nečekaně pěkného závěru, který mě nakonec potěšil, takže za úplnou ztrátu času to považovat nemůžu. Že ale Brigitte Bardot krátce po tomto filmu sekla s hraním a dala se na bohulibější boj za práva zvířat, lze po zhlédnutí téhle blbosti brát jedině s povděkem.

plakát

Sedmero krkavců (2015) 

Oceňuji, že v porovnání se starší verzí zde už dává smysl, jak Bohdanka přišla k svému kolovratu (a celkově mi přišlo, že zde obecně věci dávají víc smysl než ve zmíněném starším filmu), a asi je fajn i to, že to není jen čistý remake 1:1, ale že je zde hromada věcí jinak, zmizel Chrt, a naopak mnoho postav přibylo. Po stránce "vhodnosti" pro (současné) dětské publikum také není pochyb o tom, kdo vítězí na celé čáře, protože verze z r. 2015 je zcela prosta jakýchkoli strašidelných scén, na rozdíl od staršího filmu, který neměl daleko k hororu. Jinak mě to ale vlastně moc neoslovilo - obsazení většiny rolí mi přišlo hodně špatné (Issová byla pro roli Bohdanky prostě moc stará, Příkazký mi přišel jako nejhorší princ za hodně dlouhou dobu, co si pamatuju, Bydžovská mi přijde jako omyl v podstatě v jakémkoli filmu, a takto by šlo ještě pokračovat - v podstatě jediný, kdo mi tam nevadil, byla Kristína Svarinská, byť u ní jsem zase špatně nesl, že byla předabovaná do češtiny - celkově z té zvláštní česko-slovenské koprodukce nemám dobrý pocit, ty slovenské lokace a předabovaní slovenští herci, ech, nevím no). I ty kostýmy mi přišly takové nepatřičné... Určitě si to tenkrát svoje diváky našlo a chápu, že se to hodně lidem mohlo líbit, ale osobně se k tomu filmu stavím dost vlažně a nevidím tam v podstatě nic, co by nějak měnilo mou odvěkou skepsi k české porevoluční pohádkové produkci.

plakát

Sedmero krkavců (1993) (TV film) 

V dětství mě ten film dost děsil, ta postava Chýlkové a především jejího sluhy Chrta (inspirace Quasimodem více než zřejmá), to je jak zlý sen. Když jsem to teď viděl nanovo, jenom jsem si potvrdil dojem, že mi to vlastně nepřijde moc jako pohádka pro děti, nebo minimálně ne pro ty dnešní - jednak je to místy fakt až nepochopitelně strašidelné (ubodání služky, záběr na její zkrvavenou ruku, příprava hranice pro Bohdanku...), a jednak mi prostě přijde, že to dětem nemůže dávat smysl a že tomu nemůžou rozumět už kvůli té archaické češtině, kterou herci mluví (už jenom ta legendární replika "zkrkavčete", to přece nemůže žádné dítě pobrat). I mně samotnému tam spousta věcí nedávala vůbec smysl - těžko kupříkladu věřit tomu, že by synové byli celou dobu hodní jako beránci, a teprve v době, kdy nejstarší z nich už jsou v podstatě dospělí muži, rozčílí všichni matku natolik, že je ona následkem toho prokleje (navíc kvůli takové blbosti, jako že jí hodí do chleba poleno - omg, každý, kdo má doma 2 a více dětí, dobře ví, jaká divočina je jejich výchova a čeho všeho jsou schopní - nějaké zkažení jednoho chleba vedle toho vypadá jak směšná prkotina). Nepochopil jsem také, kde Bohdanka v té jeskyni přišla k tomu kolovratu (dobře, je to pohádka, ale stejně). Zvláštní je také ten incestní vztah Milady k Vratislavovi, a samostatnou kapitolou jsou kostýmy většiny herců, které jsou jeden velký úlet (nejvíc asi v případě Chýlkové, Dlouhého a Rösnera). Co mi zde také vadí, je podle mě přeexponovaný obraz - některé záběry jsou prostě přesvícené a je mi nepříjemné na to koukat; a potom skutečnost, že Mária Podhradská byla předabovaná, a je to silně poznat. Hapkova hudba je ale povedená a má to pěkný závěr, který je docela dojemný, takže bych to osobně zase tak nezatracoval, a aktuálních 56 % mi přijde dost nepatřičných (a vysvětluji si to z velké míry tak, že lidi to hodnotí negativně, protože se u toho jako malí báli stejně jako já).