Jara.Cimrman.jr

"Každej správnej Čecháček, chtěl by radši žít za totáče." Já se tedy mám úžasně za každého režimu, takže mě nezaskočí totáč, demáč ani muslimáč. Mně je zkrátka vždycky fajn a tohle srovnání doby současné s dobou minulou mi připadá mimořádně vtipné a většinu doby dokonce i nezaujaté. Na konci však pan Ládek dokázal, že těch deset let socialismu, které v něm po narození prožil, musel strašlivě a nelidsky trpět. To mne samozřejmě mrzí. Já tady totiž nechci argumentovat nějakými frontami na banány ani otevřenými hranicemi, ale přesto si myslím, že jakýkoli režim mohou opěvovat pouze ti, kteří na něm vydělávají - tedy v tomto případě veksláci, umělci a sportovci. A jelikož Xindl X patří k našim nejlepším sumistům, tak tomu rozumím.

"Včera mi bylo málo, dneska je mi moc, jak se to stalo, nevím." Patřím k těm postiženým, kteří nemají nejmenší ponětí o tom, kdy stačili zestárnout a tak se mne tato xindlova odrhovačka docela dost dotýká. Dokonce mě baví i ten celoživotní klip s kývajícími hlavami. A nic na tom nemění skutečnost, že v nejlepším věku této skladby před ní nebylo možno utéct při zapnutí rádia, televize ani varné konvice.

"Své cti nemohu nabýt, dokud Surcouf nezemře." Tak to je problém, protože Surcouf umí klamat slovy, vlajkami i milenkami, takže není snadné ho jen tak pověsit. Já mám pro podobná dobrodružství slabost, ale v tomto případě se Surcouf neustále usmívá stylem, že se vlastně nemůže nic stát a že počet padlých komparzistů není důležitý, což nejsou pro napětí ty nejlepší faktory. Nicméně jako zábavná šermířská jednohubka to celkem funguje.

"Když mi nepomůžete, pomůžu já vám. Až na úplné dno." Horatio umí být milý a pro Miami hlásí ČHMÚ obvykle slunečné počasí, ale více zásadních rozdílů jsem oproti spřáteleným vatičkářům z Las Vegas nenašel. Nicméně miamský tým je mi celkem sympatickej - má totiž tradiční stoprocentní objasněnost a vždy pečlivě zaostřený mikroskopy. Tomu já fandím, ale těch případů je víc, než by jich dokázali vyřešit major Zeman s Frankem Drebinem a jsou si čím dál víc ... jako vejce vejci.

"Las Vegas, město, kde i bobr může zbohatnout." I bobr zde však může prohrát svou kůži, ale to se nesmí říkat, protože by to mohlo odradit další budoucí bezdomovce. Ale taky je to místo, kde poprvé vyběhl do ulic sehranej tým kriminalistických techniků, kterýmu se odebraný vzorky obvykle podařilo zanalyzovat rychleji než pachatel stačil říct "borůvkovej koláč". Zpočátku jsem jim hodně fandil, později jsem je se zájmem sledoval, ale pak můj zájem zlehka opadl a tak dokonce existuje teoretická možnost, že jsem jeden, možná i dva, z těch stovek dílů snad ani neviděl.

"Musíme bránit svá ženská práva svými vaječníky." Tak těch 273 posvátných návštěv, zakončovaných knězovou střelbou slepými náboji do vlhkých vagín, mě hodně pobavilo. A dámy se mi vesměs líbily, ale tím u mě pozitiva této prapodivné slepičárny končí.

"My, když někoho hledáme, tak pro jeho dobro." Tak tohle, inspektore Bornichi, znělo hodně vtipně i v sedmdesátých letech. On se totiž šestatřicetinásobný vrah Buisson těžko touží schoulit do policejní náruče. Já se mu ani nedivím, když policisté fackují a rozšlapávají brýle i pouze domnělým svědkům. Takže tu máme poldu, který honí vraha a já se přiznám, že jsem si žádné filmové orgie neužil. Polda je sice celkem fajn, vrah se s tím vůbec nepáře, ale že by mě něco donutilo poldovi přistavit žebřík a vrahovi podrazit nohy, tak tak moc mě to tedy do děje nevtáhlo. Nicméně inspektorův nepříliš zdařilý skok na střechu mě hodně pobavil.

"Teď otevřu ty dveře a vy jí řeknete, že jste jen rozdávala pokuty za parkování, ruplo vám v bedně a že ten případ neberete." Policejní náčelník není vůl, on je buvol a vyšetřujícího králíka nebere vážně. No dobře. Já ho taky neberu vážně, ale dost jsem se pobavil se starostlivými rodiči, na povel vyjícími vlky a zejména s výtečným lenochodem Bleskem. Ten byl prostě dokonalý, i když při vzpomínce na příjemně strávený den na odboru dopravy, kdy příslušníci jeho rodiny úředně "kmitali" na plnou otáčku, mi zase až tak dokonalý nepřipadá.

"Nasrat, nasrat, nikam nepudu. Nasrat, nasrat, já válčit nebudu." Rovněž odmítám být pěšákem v bitvě o vládu nad světem, která se mne netýká ani v případě vítězství natož prohry. Takže si válčete sami a já zatím budu vyřvávat tento protiválečný song s Eečkama, protože správně garážově duní, textově se mě dotýká a obrazově je pouze dekorativní.

Štafetové vaření, při kterém soutěžící netuší, do jaké fáze to předzávodník dokuchtil, není úplně špatný nápad. Horší je to se zábavou, protože sledovat zmatkující individua, která se příliš neorientují v cizí kuchyni, zase takový šlágr není. A navíc mi nedali ochutnat a to se neodpouští, neboť já střídmě ochutnávám rád a to až do zcela vylízaného talíře.