Jara.Cimrman.jr

"Šéf světový zdravotnický organizace je mrtvej a Harry Potter má AIDS. Ty jsi dokázal to, co Voldemort nezvládl osm filmů." Není divu, že se tajný agent Graves rozčiluje, když se v mládí počůrával. Ale jeho starší bratr Nobby ho alespoň naučí to, co za léta odloučení nestihl - jak se jezdí na zebře, jak poznat zakukleného fanouška Manchesteru United, jak rychle vyhonit slona či jak užít k boji létající vozík pro invalidy (i s pilotem). Ano, je to nekorektní, stupidní a nechutný humor, ale já se nestydím za to, že se přiblble směju. Debilita Sachy, Barona i Cohena je mi totiž vlastní, nicméně ve výběru partnerek pro řádění v posteli se lišíme přibližně o metrák špeku.

"Vylez se svý ulity. Riskuj občas. Posiluj trochu stehna. Nebuď taková slušňačka. Uč se francouzsky. Víc vař. Pochop izraelsko-palestinský konflikt. Začni dnes žít." Moje mantry jsou trošku jiné a vlastně jsem ani nevěděl, že mám mantry, ale mě zachycení vznikajícího vztahu dvou cynických chytrolínů dost bavilo. Sice ne čtyřhvězdičkově, ale o tu čtvrtou hvězdu se postarala skvělá muzika. Jakmile jsem totiž na úvodní párty zaslechl Love Shack od nejlepší párty kapely světa B-52´s, tak mé uši zbystřily a mohly si tak vychutnat skvělou Where Is My Mind avšak nikoli od Pixies, ale v pianovém provedení Maxence Cyrin. A tu taneční šílenost, kterou předvedli Jack s Nancy na Reflex od Duran Duran si budu pamatovat asi hodně dlouho.

"Když chodíte na střední, všechno vám připadá jako konec světa." Mě to tak tedy nepřipadalo, ale už je to dávno a paměť mi nijak zvlášť neslouží. Nicméně tady máme středoškolačku a zaparkovanou mimozemskou loď nad barákem, což se mi určitě nestalo. A taky ty zlé Cizáky, kteří vypadají jako lidé a možná svítí zeleně. Nebo nesvítí? Ono je to asi jedno, protože tohle je tak hrozně dojemné a smutné, že by ten napůl cizák napůl člověk jistě měl v rámci multikulturalismu dostat svou romantickou šanci. Nebo neměl? Já vlastně nevím. Ono mě to totiž moc nebavilo a jestli jsem si správně všiml, tak ono to ani neskončilo, takže ten druhý, třetí, čtvrtý a zákonitě i pátý díl mne děsí o něco víc než setkání s mimozemšťanem, kterému bych překážel v jeho užívání naší Země.

"Ahoj...rád tě vidím...jak je?" Je mi skvěle, chlapci, díky za optání. A taky jsem rád po letech viděl Oldu s Dědkem, kterak to po nesmyslném zákazu činnosti zase dokázali rozjet. Ovšem ten klip je hodně o ničem a to neslyšitelně tleskající publikum tomu taky moc nepřidalo.

"Katolická církev je starodávná celosvětová organizace, která se soustavně věnuje jedinému zájmu - šukání malých chlapců." Boha mám rád, často s ním hraju tenis a tak vím, že tu agenturu, která si uzurpuje právo zastupovat ho na Zemi, taky nesnáší. Ani Louis C. K. nebude jejím největším fanouškem a tak si z jejích skandálů udělal srandu. A udělal to po svém, takže nechutně. Jenže můj žaludek snese hodně a tak jsem celkem slušně pobavil, zejména když si i Louis překvapeně vzpomněl na to, že i jeho otvor byl kdysi provětrán. Mě tedy nedostali ... jsem o tom skálopevně přesvědčen ... ale kdo si to má pamatovat.

"Ty řešíš záhady, jako když Laurel s Hardym stěhují piano." Tak to je směrem k Nicku Slaughterovi trošku drzé přirovnání, ale z policejních úst nezní až tak neodborně. Nick, ve svých pestrobarevných košilích, totiž pouze poletuje po ostrově, ignoruje své účetnictví, schovává krásné podezřelé dívky, vtipkuje s kamarády ("Všechen nábytek je celý, kolem baru nejsou policejní pásky. Co je? Měl jsi včera zavřeno?") a občas se zatváří vážně - když vyřeší případ. Já jsem měl Vražedné pobřeží vždycky rád, protože je to pohodová záležitost, kterou však hodnotím pouze nostalgicky, protože o kriminální kvalitu zde nedokázal při dovolené zakopnout Sherlock, Columbo ani poručík Libor Krejcárek.

"V povídkách se všechno stane tak, jak si přeje autor. Ve skutečném životě nikdy." Jenže to tvrdí pouhý spisovatel, ale skutečný pachatel, pohotový improvizátor Tony, se to rozhodl vyzkoušet v praxi. Já jsem tedy vždy na straně práva a nevinných, takže absolutně nechápu, jak mě Hitch dokázal přesvědčit o tom, že mám fandit padouchovi, aby se mu podařilo zbavit sympatické, byť lehce nevěrné, manželky. To klobouk dolů a hvězdy na stůl, protože já jsem si to hodně užil.

Jsem velkým fandou tajných služeb a CIA je mi z nich nejsympatičtější. Snad by se jen mohla o něco méně vměšovat do záležitostí cizích států, šmírovat soukromé počítače a zabíjet nepohodlné lidi. To jsou však jen drobnosti proti tomu, jací to jsou ohromní sympaťáci. Ovšem v případě, že mi CIA vypne světlo na záchodě, když budu protiamericky luštit sudoku, tak se naštvu, aktivuju Bournea a ten mi to světlo zase zapne. Bourne totiž umí vše potřebné - okrádat neopatrné lidi, mlátit ty špatné i kličkovat mezi kamerami. Pátý Bourne mne zkrátka pobavil, rozklepal, napnul a ještě k tomu přihodil sympatickou agentku Heather Lee, které bych po chvilce sexuálního mučení zbaběle přiznal všechny kódy od ruských jaderných hlavic, PSČ Rychnova nad Kněžnou i velikost kondomů Donalda Trumpa. Ale ty už má asi vyzkoušené..

"Dobrý večer, tady Zlosyn, zánik lidstva, oddělení smrtící izolace nezletilých." Postupem do druhého levelu tvůrci "s citem" pošlapali jedinečnost původního labyrintu, kterých najednou byly hromady a z každé po letech bloudění našlo cestu ven stádo zmatených mladistvých. Já tomu tedy moc nerozumím, což se dá lehce vysvětlit tím, že tento snímek nemá obvyklé zbytečnosti, jakými jsou začátek a konec. Budu si tedy muset na vyvrcholení nějaký ten rok počkat, ale troufnu si tipnout, že Zlosyn vyhraje kontumačně, hrdinové se dobrovolně zavěsí na háky a Země odletí do jiné galaxie. Nebo to bude jinak? A není mi to jedno?

"Prohlašuji labyrintový test za naprostý úspěch." Já bych tedy byl při hodnocení tohoto testu poněkud střízlivější, ale kdyby to byl můj projekt, tak bych si taky trošku přihřál polívečku. Ovšem být v pozici laboratorní krysy, tak bych zase trochu ubral. Já jsem totiž schopný zabloudit i v prosté chodbě s nouzovými východy po dvou metrech. Z tohoto rozlehlého komplexu bych se mohl dostat pouze jízdou na zmateném rmutovi, ale to nikoho nenapadlo, takže museli vyrazit po svých. Mě to tedy celkem zaujalo, chvílemi i pobavilo, ale přesto mám poněkud jinou představu o tom, co by jedna solidně vypadající dívka dokázala vyvolat, kdyby byla vyslána mezi zástupy nadržených mladíků. Úcta a respekt to asi nebudou.