pan Hnědý

"Na světě je tak moc krásy že cítím, že už to neunesu a moje srdce prostě pukne".

Na způsob jakým dokázali Ridley Scott a James Cameron rozehrát jedinečnou emoci s mistrovskou formou paradoxně právě jednoduchosti, ale zároveň v dokonalosti filmu, kdy otevřeli prostor sci-fi k tomu, že prožitek z něj nestárne ani o vteřinu ani po desítkách let - hrůza a panika jaké jsou zachyceny v čiré a virtuózní podobě: tu J-Pierre Jeunet nedokázal udržet geniálnost tak vysoko. Ale dokázal se velmi přiblížit. Má výborné nápady a skvělou režii. I když je divák "rozmazlen" s prostředí jedinečné podívané s prvních dvou dílů, RESURRECTION ho bude velmi bavit !

Ridley Scott natočil ten nejakčnější akční film, který kdy byl na filmovém plátně. Úžasný subjektivní filmový zážitek. Snad ještě nikdy neprolétávaly kulky tak blízko samotného diváka, jako u Black Hawk. Tak neskutečný zvuk jsem v kině dlouho nezažil a pořád si říkám, že tenhle režisér je jednička pro kino, jak jsem se mohl přesvědčit u Gladiátora, kterého jsem navštívil v kině několikrát po premiéře. V akčních scénách je Scott jako nelítostný pitbul, který neuhne před ničím a tam kde by jiný režisér řekl stop, on jde ještě dál. Vizuálně výborné a slunečně/písečné prostředí kamerové čočky dělají svoje (kde má kamera Oscara?) byla neuvěřitelná. BLACK HAWK DOWN obsahuje mnoho nezapomenutelných a emocionálně silných scén na které jen tak nezapomenu. Jeden z nejlepších válečných filmů a pro mě je BLACK HAWK DOWN daleko lepší, než údajně "akademicky geniální" Hurt Locker.

Film v násilnosti, zvrácenosti může působit jako moralita, která získává přesvědčivost právě tím neobyčejným použitím prvků násilí. A jako zrcadlo nastavené podobným způsobem, jak to kdysi provedl Stanley Kubrick (jehož mistrovství Noé obdivuje) ve filmu: Mechanický pomeranč. Asi to není náhoda, že jméno hlavních postav obou filmů je Alex a že v nich zní jako kontrast povznášející Beethovenova hudba. I když nikdo nezpochybnil jeho mimořádnou působivost, jde podle jedněch o nechutné dílo těžící atraktivitu ze šokujících scén, zatímco podle druhých film vlastně odhaluje násilí jako temný stín lidské povahy i jako produkt odcizení. Sofistikovaná scéna (znásilnění) v tunelu bez jediného střihu je ukázkovou formou násilí a Noéovou režijní zručností - při téhle scéně se maximálně dvakrát nadechnete.

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku.

Závěr milované trilogie. F/F Coppola opět vystihl mafiánské podsvětí i charisma členů Corleonových. Všechna režijní dokonalá kompozice, dobrý scénář a krimi akce pořád vystřeluje přes filmové plátno, ale poněkud ztrácí to kouzlo, které bylo ušito zlatou nití v předchozích dvou dílech: bohužel prvotřídní filmařinu nejde sypat věčně. Trochu mě mrzí herecké obsazení (neznámé tváře) a jediný, kdo tu držel ďábelskou nitku mafiánského podsvětí je Al Pacino (který byl v prvních dílech fenomenální), jako hlavní don (Marlona Branda zdaleka nejde naklonovat) - naopak co měl F/F Coppola v rukávu je dobrá výprava, nová režijní příchuť a opět výbornou hudbu. Perfektní dotvoření mafiánské ságy.

Vemte si nejlepší orgasmus co jste kdy měli, znásobte to tisícem a stejně se k tomu ani nepřiblížíte.

Výborný film o nezdolnosti lidského charakteru a odhodlání. Paul Newman a George Kennedy (opravdu výjimečný výkon) v nejlepší formě. Pěkný film v oblíbeném vězeňském prostředí. FRAJER LUKE patří mezi špičku 60. let.

S filmu srší prázdnota, hrozná režijní práce s herci a velmi špatný scénář. kOCOUR musel něco podobného zažít, nebo si musel s Paulou Wild šňupnout, jinak si jeho hodnocení neumím vysvětlit :-)

Ben Affleck zacpal všem kritikům pusu a ukázal, že v režijním křesle mu to pasuje daleko více jak před kamerou. Navíc jsem už dlouho neviděl snímek s tak zajímavou zápletkou. Výborné (sice trochu předvídatelné) finále.