Willy Kufalt

(4x) ,,Já jsem slíbil, že budu mlčet, ale já nedopustím, aby se po pravdě šlapalo. Mistr Jan Hus se dal pro pravdu upálit. / Ale Mistr Jan Hus neživil rodinu!" Fantasy příběh o oživení záhadné paní ze starého obrazu a politická saitra v jedném? Inu, proč ne. Jako menšího kluka mě bavily zejména ty komické a groteskní scény se všemi neplechy kolem zjevení a zásahů Bílé paní, teď po letech jsem pochopil i ten politický kontext a zasmál se nad spoustou dalších replik s narážky na dobu. Joo, tohle není tak pohádkový příbeh ze zámečku jako dobová provokativní kritika budovatelství a minulého režimu, i když na druhou stranu nejde pouze o politiku a Bílá paní umí svou originalitou pobavit jakéhokoliv diváka všech generací. I proto jí lze právem označit za jedno z nejlepších filmových děl Zdeňka Podskalského. Co replika, to hláška a celá řada skvělých herců včetně mého kultovního Václava Vosky ;-) ,,Bílou paní? Proč by ji nemohl vidět? Vadí to někomu? Vadí to jemu? Dneska lidi vidí věcí!"

Před časem mne zaujala povídka Jiřího Marka z Panoptika hříšních lidí o velkém soudním procesu v Čechách. Obžalovaným byl jasnovidec a mág, který postupně dokázal ovládnout vůli celého tribunálu, až si tím vybojoval svobodu. Dotyčný velice úspěšně pokračoval svoji kariéru v berlínském kabaretu, ale navzdory svému výjimečnému talentu vidět budoucnost nebyl připraven na riziká blížící se válečné hrozby v Třetí říši... Stejně poutavý je tento velkolepý koprodukční film Istvána Szabóa, odohrávajíci se napříč různými krajinami střední Evropy, které jdou (jak říká Hanussen v tomto filmu) coby národy společnou cestou. Ať už je tento zpracovaný Hanussenův osud legendou či realitou do jakékoliv míry, zůstal jsemm po celý čas připoután k obrazovce a herecký výkon Klause M. Brandauera působí tak silně, že chvílemi máte pocit hypnotizování a ovládaní vůle. Velice silné téma na pozadí dějin první poloviny 20. století, v zpracování plném umění, humoru i vážných zvratů. Více méně předvídatelný závěr překvapí poznáním, jak možno něco jako silu vůle zneužít a to z jakékoliv strany "barikády". Osobně ma zaujala taktéž postava doktora (výborný Erland Josephson), kterého osud se na mnohých místach vzájemně pojí s životem hlavního hrdiny, ale u nějž pak ke konci dojde k pozoruhodné změně názorů. Samozřejmě jako bonus raritní účast Jiřího Adamíry v zahraniční produkci. Velkolepý film po všech stránkách a mimochodem vynikající je i starý český dabing (Jiří Štěpnička, Otakar Brousek). 100%

Třetí přání (1960) je jeden z prvních ČST záznamů divadelních představení, takže nutno brát ohled na slabší technické zpracování včetně faktu, že filmový záznam obsahuje někdy bezmála i dvouminutové, nesestříhané sekvence se statickým záběrem na prázdné jeviště se zavřenou oponou. Prvních cca 90 minut je to taková dobová estráda více či méně vzájemně navazujících skečů, mezi nimiž nejvíc prostoru dostává linie postavy v podání Josefa Beka, jež v tramvaji uvolnil místo "pohádkovému dědečkovi", který mu za to byl ochocen splnit tři přání. Mezi tím se ještě diváci v hledišti dusí smíchy nad scénkou s Josefy Bekem a Kemrem u holiče, připomínající staré legrácky z prvorepublikových filmů, mimo účastí hlavních postav se uděje retro soutěž nad úpravou modelu damských šat. V poslední půlhodince (na dvouhodinové představení trochu pozdě) hra nabude poselství s myšlenkou o lidském štěstí a spokojnosti. Herecky spíš poplatné lidovému žánru na jevišti a Miroslav Macháček se k svému režijnímu mistrovství /Naši furianti, Hamlet/ taky jenom postupně propracovával. Potěšil Rudolf Hrušínský v roli pana Pazdery - pardon, dědečka z pohádky.

,,Milovat znamená dávat se tělem i duší. Znamená to procházet se na slunci ve větru. (...) Trpěti je slabost, jež se můžeme vyhnout a dělat něco lepšího." Miluju pana Luďka Munzara a tak rád pokaždé "trpím" u těchto dramatických filmů s méně čí více špatným koncem. Munzar mě umí coby diváka dostat do transu. Jeho herectví v těchto postavách plné psychologie bývá složité, pro někoho možná těžko ztrávitelné, ale v těchto televizních snímcích s podobně silnými náměty obyčejně podtrhuje nutnost přemýšlet. Zde máme ponurou depresivní náladu a napětí plné strachu v Protektorátu, všechno sesilněno atmosférou divadla a odříkáváním silných myšlenek vrámci replik na jevišti. Zajímavý filmový zážitek s příběhem na pomezi kruté reality a jevištní fantazie. 90% Velmi zajímavý komentář: Volodimir2

,,Jste nemocný? Ne, něco horšího - jsem nevinen!" Klasika! Báječná inscenace, brilantní Václav Voska v hlavní roli plus skvělé výkony všech ostatních představitelů. Dramatický přepis povídky Oscara Wildea ze starého Londýna se moc povedl - co věta, to perla, myšlenka a vtip. ,,Móda je tak nesnesitelná forma ošklivosti, že se musí měnit každého čtvrtroku." / ,,Jenže není nic nebezpečnějšího, než být pořád moderní. To se člověku může lehce stát, že nejednou vyjde z módy." / ,,Mě se to stát nemůže, v Londýně totiž dělám pánskou módu já!" / ,,Tak to slyším s radostí, dodneska jsem byl přesvědčen, že neděláš vůbec nic!"

Komorní TV-detektivka z italského prostředí s poměrně slabou, neutrální výpravou; vhodné zejména pro fandy dramatických TV-inscenací a našich legendárních herců. Osamělý jezdec rozhodně nepatří mezi nejlepší TV počiny Luďka Munzara, ale roli soukromého detektiva sehrál skvěle. Obstáli tady rovněž další herci ve vedlejších rolích (Šulcová, Maciuchová, Vala, Ráž) a film v něčem za pozornost určitě stojí. Pozoruhodné je téma závodních cyklistů a užívání dopingu, pro čs.film hodně netypické, o to ale zajímavější, zejména když se tady rozplete celá síť zákulisních zločinů, podvodů a narušených vztahů mezi postavami.

,,Já jsem nikdy nebyl u soudu, já jsem polární člověk, polární člověk!" Mistrovské... Už dlouho jsem se tolik nenasmál! Nádherný herecký (a zčásti taky pěvecký) koncert Ladislava Peška, Josefa Mixy i ostatních zúčastněných. Osobitně bych zmínil Miroslava Macháčka, který nejen celé představení zrežíroval, ale zahrál si také jednu z hlavních rolí - výjimečně komickou, ve které mě příjemně překvapil. Poprask na laguně lze brát rovněž jako pěkný pokus Národního divadla o muzikál na začátku 60.let, i hudební složka představení se povedla a stejně jako třeba semaforská tvorba působí vtipně i s odstupem času. Svižné jazzové aranže Josefa Vobruby.

,,Tady nejde o mně, tady jde o zásadu.... Já neodmítám trest, já odmítám kompromis! Takovýhle rozsudek nic neřeší, je to jen zakrývání očí." Tenhle vynikající snímek nabízí nejen pohled do zákulisí soduního procesu, ale vlastně i skvělou kritiku režimu a společnosti. Režie s využíváním velkým množství retrospektivních flashbacků je tu ohromně působivá. Chvályhodný výkon předvedl Vlado Müller v roli obžalovaného Kudrny, postavy s pokrokovými názory, otevřeného člověka schopného přesazovat vlastní názor i za absurdních podmínek. Výborné obsazení vedlejších rolí: Miroslav Macháček coby prokurátor, osobitý v chování během soudního procesu i mimo něj (večírek s novináři), skutečný soudce-neherec JUDr.Jaroslav Blažek v jedné z hlavních rolí, který svými zkušenostmi a autencitou byl schopný zakrýt i poněkud divný výkon Jiřího Menzela (viz. soudcovo napomínání typu ,,Mluvte prosím, hlasitěji a zřetelně."). Mírně vtipná působí vložka v podobě trojky novinářů na čele s Blankou Bohdanovou, perlící jednou suchou hlášku za druhou. Revoluční film! 95%

Haluciogénní, psychedelický film. Úvodní scénka s Karlem Heřmánkem a Oldřichem Vlachem na ulici působí jako vystřižena z klasického absurdního dramatu. Pak postupně začíná celý ten noční příběh, který působí, jakoby se to odehrálo ve snu nebo v polospánku (žeby pokus o surrealismus ve filmu za socialismu?) nebo minimálně pod vlivem nějaké drogy. Hlavní vyšetřovatel se správá v průběhu vyšetřování (i mimo něj) jako náměsíčný, všichni mluví a konají jakoby spomaleně, atmosféra velice komorná a dramaticky laděná s minimálním využitím scénické hudby (melodii Švitorky nepočítám). K žádným zvratům vlastně skoro celý příběh nedochází a ze šokujícího rozuzlení coby smutného dopadu jednoho žertíku nakonec taky nezamrazí. Scénář ale není rozhodně špatný - dialogy a scénky jsou zajímavé, dochází i na vtipné momenty a nic důležitého nezůstává nevyřešeno. Vzhledem k tomu, že se jedná o zapomenutý TV-film, který se podle údajů objevil v televizi za posledních 20 let jenom jednou a bez specifičtějšího určení, těžko říct, zda šlo tenkrát tvůrcům opravdu o experiment nebo jde jednoduše o nepovedený film. 2* dávám za originalitu, více ne... bohužel (nebo bohudík) nejsem takovým milovníkem bizárů jako Adam Bernau. :o)

"Co s tím sklem? Rozbít!" České pěší road movie s Karlem Heřmánkem, navenek bláznivá, uvnitř lehce depresivní tragikomedie. Vlastně typický "perestrojkový" film z konce 80. let, kde mně nejvíc překvapuje, že se do něčeho podobného pustil Karel Kachyňa. Už jenom to rámcování s (mimochodem skvělou) rockovou vypalovačkou od skupiny Tango! Rok po skvělé Smrti krásných srnců rovněž s Heřmánkem je tohle docela silný úlet, téměř zmizela klasická "kachyňovská" poetika, zůstalo jen to jeho typické vizuální prolínaní barevných a černobílých scén. Jako předvedení absolutního úniku od zavedeného stereotypu v rámci Kachyňovy tvorby i v rámci příběhu a doby zajímavé. Dlouhá pěší túra několika lidí v krizovém středním věku a ,,kolem dokola svět, může-li se světem ještě nazývat." Občas jsou přítomné kritické pohledy na hroutící se socialismus ve "vzpomínkových" šedivých flashbacích a pak bláznivé senzace se vším všudy jako například běh přes fiktívni překážky nebo velkolepé rozbíjení skla v kanceláři s ředitelem v podání Oldřicha Vlacha. Přes to kladné přijetí svérazného stylu u mě jako celek film vyvolával místy spíš rozporuplné pocity. Možná to bude tím střídáním hlavní linky s retrospektivami v úplně jiném stylu a taky mi přišlo škoda useknutého závěru bez dokončení rozjeté túry po 85. kilometru. 60%