Mirokukii

Moderní pohádka komiksových časů. Příběh naivní, o to však roztomilejší a nebojácnější, princezny a jejího prince a jejich společném boji dobra proti zlu. Slušný rozjezd, vtipný humor a nejepičtější akční sekvence ze země nikoho, jaké snad filmové dc doposud nabídlo (Vykročení bojovnice ze zákopu jsem jisto jistě neviděl naposled). Přičtu-li ještě sympatické duo, zdařilý soundtrack a fakt, že se mi na Gal v jejím dresu hezky kouká, tak mi vychází velmi milé, sympatické filmové překvapení, s jinak trochu delší stopáží. "I believe in Love."

Žila? Byla jedna chobotnička, jejíž zárodek si s velkou slávou a pompézností vzali na palubu kosmonauti ISS. Sympatická to posádka, zejména Rakeťák Ryan ctíc pravidlo o tom, že sympaťáci umírají mladí/první, jež na přizpůsobivosti, inteligenci a touze žít svého nového člena, nebyla ani zdaleka připravena. Parádní thriller tipu Vetřelec, vizuálně dokonalý, u kterého jsem se skvěle bavil.

Někde jsem slyšel, že pomsta se má jíst studená. Ty to máš tak horký, že by Ti bylo hodně blbě. Velmi zdařilé špagety o pomstě, která svede dohromady dva zdařilé pistolníky z nichž každý má pro vykonání své důvody a že chce být každý z nich o ním vykonavatelem, tak není nouze o dobré momenty. Lawova tvářička je pro tenhle drsný western snad až příliš andělská (trochu mi připomínal Hilla), ale vzhledem k zvládnutému příběh, který nějak netápá, nabízí několikero soubojů, a hudbě, jsem moc neměl čas se tím zvlášť trápit.

Ritchie pojal legendu o slavném králi po svém a ve stylu letních velkých blockbusterů posledních let, tedy digitálně značně přeplácanou. Pobaví scény z Londínia, které dávají vzpomenout na předchozí režisérovi gansta snímku a k zahození není ani samotný mocný meč, který je v tom případě obdařen až magickou nadpřirozenou mocí, dávaje svému nositeli zvláštní schopnosti a sílu, přičemž se jeví v boji s normálním protivníkem takřka neporazitelný. Celý tento prvek tak skvěle zapadá do celého fantasy konceptu, ve kterém nezůstane na kameni takřka nic a zběsile, za pomoci střihu a úderné hudby, se kráčí v před.

Velice povedné krvavé sci-fi, ve kterém hraje hlavní prim android, posedlý řekněme stvořitelským komplexem, a snímek, kterým se krůček po krůčku Scott snaží přiblížit bájnému Vetřelci, či Vetřelcům, jelikož zde přítomní kolonisté disponují celkem slušným arzenálem, aby to vypadalo, že mají alespoň nějakou tu naději a scény otevírajících se hrudníků a zad, si vychutnává, jako před lety. Velice potěší nová vyřčená fakta do mozaiky příběhu a soundtrack, jež je návratem ke Goldsmithovu motivu. Není to zklamání, příběh bavil a Scott umí, ale bohužel pro něj, vši víme, že umí víc.

Ve snímku by se snad dalo najít pár povedených scén, přičemž nemám na mysli ty takzvané "postelové", ale příběh jako celek je hodně slabý. Nulové napětí, či nedejbože vzrušení. Jediným překvapením se pro mne stalo zjištění, o jak velkou slaďárnu, se tu vlastně jedná, což je obsah, který by v mém případě mohl zafungovat, ale ve zde přítomné filmařské šedi, bez jakéhokoliv kontrastu, se tak nestalo a ony dvě hodiny a něco mi utíkaly přeci jen dost dlouho.

Je to sice blbovinka s efekty jak z počítačové hry, ale já se bavil. Pearce si svou roli evidentně užil a svými suverénními prupovídkami strhl na svou stranu i mne. A co se nepovedlo v oddělení efektů, vynahradí prozměnu Grace.

Nikdy bych si nemyslel, že něco podobného napíši, ale co představují mezi westerny Nesmiřitelní, ztělesňuje, nebo bude, Logan v X-Men, ne li v celém žánru komiksů. Pryč s barvičkami a digitální destrukcí velkých měst. Tento snímek je epičtější, brutálnější, a údernější než všechny rány Thorova mocného kladiva a hlavně osobitější. Baladický příběh o mutantovi, který nepřestane utíkat před sebou samým a tím co z něj lidé udělali, dokud vše neskončí a nože v jeho rukou se nezatáhnou na věky.

Sledovat Jenn, Chrise a jejich vztahové patálie uprostřed vesmíru mě nesmírně bavilo. Oni hezcí (alespoň u ní to s jistotou mohu napsat) prostředí poutavé. Myslím, že klidně mohlo u téhle mezihvězdné love story zůstat po celý film. Ona druhá půle, která je blokbusterovější a dynamičtější, není až tak špatná, ale je strašně předvídatelná, ve své podstatě nenapínavá, soudě tedy zcela zbytečná.

Příjemné překvapení. Velice citlivě přednesené složité téma, vezoucí se na mírné vlně optimismu a vtipu, na které zvládl Vetchý spolu s Geislerovou, a to ji opravdu nemusím, ale zde byla milá, ba dokonce sympatická, vytvořit jednu z nejhezčích dvojic tuzemských filmů posledních let. Spolu s přítomností malinké Emy se tak snímek hodí pro celou rodinu a s předvánoční atmosférou pasuje i do svátků nejhezčích. Nebýt předramatizovaného závěru, kdy je konec stejně nadmíru jasný, by dojem z této "pohádky" byl daleko lepší. Láska nebeská po česku, proč ne.