Přemek

Již v roce 1973 vzniklo rozhlasové zpracování téže pohádky pod stejným názvem. Režíroval tehdy Karel Weinlich.

Již v roce 1962 vznikla gramofonová nahrávka téže pohádky pod názvem "Jak princezna hádala, až prohádala". Režie se tehdy ujal Antonín Jedlička.

Stejný příběh byl v roce 1976 nastudován i v rozhlase pod názvem "O ševci Čičovi". Režíroval tehdy Karel Weinlich.

V tomtéž roce vznikla na motivy filmu i rozhlasová verze pohádky pod názvem "O statečné princezně". O režii se postaral Karel Weinlich a v titulní roli se představila Jorga Kotrbová.

Podle pohádky vznikla v roce 1978 i stejnojmenná rozhlasová inscenace. Režisérem byl Jan Berger a hlavní roli ztvárnil Petr Svodoba.

Materiál plánovali zfilmovat i členové kapely The Beatles. Paul McCartney měl hrát Froda, Ringo Star Sama, George Harrison Gandalfa a John Lennon Gluma. Práva k filmu byla dokonce zakoupena, ale než se podařilo vyjednat všechny podrobnosti, skupina se rozpadla.

Ve filmu měl hrát i Jan Werich. Deník Večerní Praha 20.11.1965 uvedla: "Jak oznámila vídeňská Volksstimme, zahájí 3. ledna příštího roku jeden z předních západoněmeckých herců Maximilian Schell poprvé jako producent natáčení filmu podle Kafkova románu Zámek. Film bude natočen režisérem Rudolfem Noeltem v německé řeči zčásti v západním Německu a zčásti v Československu. Hlavní roli zeměměřiče K. bude hrát sám Schell, v dalších rolích pak budou účinkovat přední němečtí herci (...) a náš Jan Werich. Film má být velmi brzy dokončen a poprvé předveden na některém z filmových festivalů v příštím roce." 

Natáčení a jeho atmosféru popsal redaktor a spoluautor Vladimír Škutina v knize "Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu!" z roku 1982.

Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon. V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948, navíc mají ve filmu použité desky etiketu typickou pro padesátá léta.

Hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil.

V roce 2013 byl objeven filmový materiál z pozůstalosti Josefa Adlera, autora scenaria k filmu. Několik krabic s filmovými kotouči obsahovalo cenzurou vystřižené záběry z filmu, zároveň také záběry z filmové premiéry a několik dalších pozoruhodných materiálů.

Původně měla komentář číst Libuše Šafránková, zasáhl však ředitel Krátkého filmu Kamil Pixa, který prosadil Otu Sklenčku.

Ředitel Krátkého filmu Kamil Pixa původně nabízel svůj scénář Krysaře režiséru Juraji Herzovi, ten jej však přepsal do podoby, v níž hlavní roli měly hrát krysy a jejich stát. Pixa tedy přípravy zastavil a o rok později předal námět a scénář Jiřímu Bartovi. O samotné natáčení se Pixa nezajímal, a tak pro něj byla první projekce hotového filmu velké překvapení. Před Pixovou zuřivostí zachránil Bartu německý producent, který filmu zatleskal vestoje. Podle Bartova svědectví Pixa prohlásil, že druhého dne bude potřeba film přestříhat, naštěstí však byl do rána odvolán z postu ředitele.

Když se dva hlavní protagonisté ocitnou na benzínové stanici, objeví se v záběru televizor, v němž běží film Výlet (2002). Následuje záběr na Libora (Ondřej Sokol) v autě, které projíždí myčkou, což evokuje scénu v myčce s Igorem Barešem ve zmíněném snímku Výlet (2002).

Film vychází ze skutečného případu dvojnictví z roku 1560. Základní svědectví podal sám vrchní soudce Jean de Coras, který byl vedením nebývalého případu tak zaujat, že o něm krátce po vynesení rozsudku napsal knihu, jež se ve své době stala bestsellerem.

V roce 2012 vznikla na motivy stejné skutečné události také třídílná rozhlasová hra Michala Lázňovského "Případ Martina Guerra" s Viktorem Preissem, Kryštofem Hádkem, Janou Strykovou a Davidem Novotným v hlavních rolích.

Komentář k filmu čte Jiřina Švorcová.

Podle tohoto japonského filmu vznikla v roce 1976 rozhlasová hra. Napsal ji Karel Urbánek a režíroval Gustav Heverle. V hlavních rolích se pak objevili Václav Postránecký a Hana Maciuchová.

Podle stejného scénáře vznikla v roce 1980 v režii Jana Bergera i rozhlasová pohádka „Jak Kuba parohatou princeznu léčil“.

Roli krotitele koní měl hrát původně Radovan Lukavský, později však roli převzal rakouský herec a Lukavský se ujal partu vypravěče.