vyfuk

Oscars 2017: Náramně vřele odvyprávěný příběh žen, který žijí své různé příběhy v sedmdesátých letech. I přesto, že by to měl být film o ženách, což je, tak údělem žen v tomto filmu je se postarat o jednoho neschopného mladého muže. A to je v celku smutné ne? Ale já zde nejsem od moralizování. A nebo snad ano? V každém případě zde nebudu, protože to co zde vidíte, je kousek powedeny (po polski).

Oscars 2017: Divil bych se kdyby film jako tento nebyl nějak nominovaný na Oscara. Je to další příběh, který je vyprávěný o morálce, bezpráví a nakonec té části "...and justice for all". Problémem celého filmu je prostě základní věc a to ta, že tento film je prostě nuda. Má své zajímavé momenty, ale pro mě osobně je to další film, jehož pointa a smysl je ve výsledku stejný jako v dalších tisících filmech, které ale jsou alespoň natočeny zajímavě. A nemusí se zrovna jednat o hollywoodskou popcornovku.

There was an oportunity... and then betrayal. Asi moc sám ani nevím, co zde mám napsat. Poprvé byl pro mě první Trainspotting normální zážitek. Napodruhé jsem byl v podstatě unešen. Takže zájem o dvojku a má natěšenost neznala mezí. Je fakt, že se hraje hodně na sentiment a nostalgii... ale já se ptám... koho to kurva sere? Je to plnokrevné dítě prvního filmu a já k tomu nemůžu říct víc než, že je to zpracováno naprosto dokonale a já v jistém ohledu nemám slov. Kamera, scénář, herci, hudba. Já jsem prostě v nebi. Dokonalost jakou by všichni měli vidět. Nemám slov. Choose life...

Jeden z nejméně využitých potenciálů. Hlavně je zajímavé že i Moana má delší minutáž než tento film. A na jednu stranu jsem za to rád. Protože u Moany jsem si nechtěl vyrvat všechny vlasy. Problémem je vliv "chilské" a "magicko-realistické" filmografie nebo jak to nazvat. Film působí příjemně jako záběry z psychiatrické léčebny a přirozeně jako svíčková se zmrzlinou. Asi chápu záměr filmu, aby tak vypadal, ale na mě to dělá hrozně umělý a nedořešený dojem. Natalie hlavně spíše působí jako psychopat a nebo Olga Hepnarová. Ale tak... vyberte si že? To je škody, to je škody.

Vždycky mi asi především byly bližší animáky, které šli do podobné tématiky a ke mně blízkou výpravou. Jako třeba Rebelka. Ale nejsem si moc jist jestli tento typ filmů ke mně padne. Nicméně jako vždycky skvěle odvyprávěný příběh, jehož písně mi výjimečně nějak byli trnem v oku. Některé klišé mi trochu nechávají rozpustit oči v důlcích. Člověk nemůže neustále recyklovat příběhy a pointy, které už byly tak mockrát vyprávěny. Ale pro děti dobrý. I já se bavil. Hold už je to jenom takový. Furt to samý dokola.

Oscars 2017: Holanďan Verhoeven je lehce známý tím, že se nebere servítky. V jeho filmech se dokáže skloubit perverznost a brutalita v takovém měřítku až se vám propanenkují otočky. Asi je důležité zmínit, že v rámci příběhu je pro mě film lehce mrtvý. Něco se tam děje, ale zase mě tolik nezaujal jak bych si přál. Kouzlo tohoto snímku asi hlavně spočívá v tom, že hlavní postava řeší konfrontace skoro s každým. Ať už je to její mamča, syn, synova přítelkyně, její přítel, její bývalý manžel, její expřítel, expřítel její matky... taky se v tom ztrácíte? V pohodě. Já též. A proto na mě film spíše působil jak centrifuga v praxi. I přesto zde byly nějaké momenty, co by se šikli vystřihnout a vhodit do památníčku. Asi bych film spíše hodnotil kladně, ale vždycky jsem si stál za tím, že hodnotím filmy spíše podle toho jak se mi individuálně líbily. A zde je bohužel menší čára přes rozpočet. Pro mě je zatím Oscarovým tahounem Under sandet nebo Muž jménem Ove.

Oscars 2017: Další film svého druhu. A to myslím zcela v pozitivním světle. Film vyprávějící příběh chlapce, který se ztratil, žil skoro přes půlku světa daleko, no ale nakonec našel cestu domů. Trochu mi to připomínalo Milionáře z chatrče a přitom vůbec nevím proč. Jestli za to může Patel, Indie a nebo flashbacky na dětství nebo tak. Musíte uznat, že filmy mají lehce něco společného. Trochu mi i přijde zvláštní, že Patel hraje ve filmech tak jako kdyby tam museli figurovat mladší herci v jeho roli jako kdyby neuměl hrát. Podle mě jeden z lepších filmů. Určitě ne tak suchý jako jiné možné nominované. Nicméně absolutně bych nevěděl jakou cenu filmu udělit v jaké kategorii. Protože není tak špatný, aby nějakýho plešouna nezískal... ale ani tak dobrý, aby to vyfoukl něčemu lepšímu.

Oscars 2017: Musím se přiznat, že jsem byl vůči cizojazyčným filmům na Oscarech lehce skeptický. Jak to dopadlo? Tahoun a hlavní favorit Toni šel skoro úplně mimo mne a byl to film, který mě skoro vůbec neoslovil. Muž jménem Ove mi ukázal, že Švédi umí točit skvělé a netrpké filmy, no a toto... ach bože, ať žije Dánsko. Skandinávie a Jutský poloostrov mne nějak vždycky přitahovali. Ať už v rámci "temperamentu", stylu života, přírodě a nebo i filmu. I když už jsem měl spousty nálad se na filmy z těchto zemích podívat, vždycky se mi to nějak vyhne. No a dělám hold asi chybu. Pod pískem, nebo jak to převésti do češtiny je dokonalý film. Je zde vyprávěn snad dosud nevyprávěný příběh z války, z oblasti, kde by ani někdo neřekl, že by se mohlo bojovat. No prostě, tenhle film byla jednoduše radost pohledět. Velice solidní soupeř pro Oveho. Nemohu říct, který film byl lepší. Nicméně Toni je proti těmto filmům Kameňák.

Oscars 2017: Ve své podstatě šlo přesně o to co jsem si myslel, že to bude. No a i když jsem i viděl jaké studio má tento film na svědomí, tak jsem se pak dále už divit nemusel. Zvláštní myšlenka, zkombinovat francouzské prvky s japonskými. Protože v tomto ohledu jde o animaci na špičkové úrovni. Funguje to skvěle. Ale hold jelikož věc, kterou já na filmu lehce vyžaduji je příběh a ten tento film zrovna důrazný nemá, tak to jinak skončit nemohlo. Film totiž scénář nemá. Spíš je natočen jako podle knihy. Je to jako kdybych vzal třeba Ostře sledované vlaky a bez toho, aniž bych na něčem pracoval tak bych opsal kontury knihy a udělal z toho film bez toho, aniž bych musel tvořit něco jako scénář. Ale tohle je prostě pastva pro kritiky a festivalové milovníky. Rozhodně se v tom najde spousta věcí, kterou jsou schopny být oceněny. Ale prostě problémem je, že když koukám na film, tak hlavně kvůli nějakým dialogovým přestřelkám nebo monologovým slohům. No a místo toho člověk dostane němou pokoukanou na poetické bázi. Dobré. Ale rozhodně ne moje gusto.

Oscars 2017: Filmy jako tyto mám rád. Lehce jsem se bál, že se z toho vrhne nějaké megalomanské hollywoodské vyprávění, které bude protkané nějakými skoro až "sci-fi" prvky. Naštěstí se to vydalo tou cestou, kterou mám shodou okolností rád. Vyprávění nějakého životního příběhu kde je vidět jak se postava mění. V tomto (a velice oblíbeném případě) z nějakého toho bručouna na "hodnou" postavu. Člověk si nemůže pomoci, ale jo... je to v podstatě švédský Gran Torino, ale na jednu stranu mi to vůbec nevadilo. Film byl zasazen se skvělými komediálními prvky, do lehce jiných situacích a především v úplně jiné zemi a to ve Švédsku. Docela mě překvapuje jak se Švédi dokáží odtrhnout od prvků "evropského filmu" a stočili své myšlení trochu víc na západ. To prostředí jsem prostě žral. Celý ten film jsem žral. I když je mi jasné, že nevyhraje, tak pro mne asi nejlepší kandidát na Oscara. Dokonalý film.