vyfuk

Oscars 2017: Němci umí točit zajímavé filmy. Z jejich národa a celkově z jejich díla je cítit lehká suchost a trpkost. Asi už je takový obstarožní vtip, že největší rozšířenou humornou klasikou na poli literatury je Mein Kampf. Skoro jakýkoliv plnohodnotný německý film dělá přesně tenhle dojem. Humoru jako na pohřbu po hromadném teroristickém útoku. Musím ještě jen tak uznat, že Klepání na nebeskou bránu je pro mne asi jediný německý plnokrevník, který považuju za vrchol možné zábavy, přičemž ten film toho má strašně moc co nabídnout. Problémem tohoto filmu je, že se prezentuje jako komedie. Jednoznačně neříkám, že by se zde nedalo nějak smát, ale já se prostě nesmál. Komedie ovšem nemusí jenom nekonečné procvičování bránice, ale člověk doufá, že se párkrát zasměje (v kritickém případě pousměje) a nebo ocení případnou kritickou bizarnost. No a na druhou stranu alespoň k tomu druhému docela i dojde. Nejvíc jsem se však zasmál, když se Sandra Hüller snaží dostat ke konci filmu z šatů a nebo smích bych zažil v momentě kdyby se některé scény staly, tak jak jsem si myslel, že by se mohly stát. Ale ono prd. Pokud mluvím o dramatu tak jde o rozkošný a nikomu neubližující film, kde se jedna postava podprahově snaží zlepšit život té druhé až v bizarní formě. Ale byli nám velice zajímavě ukázány nějaké germánské fifinky a pindíci. Plakát je až zvláštní esencí pocitů. Navíc ho nemáte šanci pochopit dokud film nedokoukáte do konce.

Oscars 2017: Klasický Oscarový film. Film kde je vidět progress a posun hlavní postavy, je vidět jak se vyvíjí postava a zažívá nějaký svoje trable a postupně se třeba z nich dostává. Skoro malý a bezvýznamný film, ale může hodně nabídnout. Po Fences jsem rád, že jsem narazil na něco, co překvapivě nebyla žádná nuda a bylo příběhově velice zajímavě podané. Nějakého Oscara by si to zasloužilo. Minimálně pro Harris. Ta tam byla herecky asi nejvýraznější.

Po třinácti letech nás kluci a holky z Pixaru konečně potěšili a dali nám kousek našeho dětství. Skoro každý film, který je úspěšný dostane pokračování v celku brzy. Pixar dělá lehce opak. A krom Aut a Toy Story tak nějak točí pokračování skoro až po dekádě. S tím, že Auta taky nebyla hned a Toy Story taky měli nějaký ten svůj čas. Teďka když nad tím tak přemýšlím, tak je to v celku i smutné, jelikož to vypadá jako, že Pixar přestává být kreativní a tak recykluje vlastní značky. Ale na druhou stranu, to ve většině případů, ale dělá dobře. Dory u vás bude hrát hlavně na city. Hledá se Nemo upřímně nebylo zrovna mé dětství přímo, ale i přesto k tomu mám nějaký silný vztah. Trochu jsem se bál, že půjde skoro o to samé jako u Nema, ale hold s jinou postavou a v jistém ohledu se tak i stalo. Ale pořád to minimálně vzbuzovalo ten dojem něčeho jiného. Ve výsledku. Pozitivní hodnocení asi hlavně z nostalgie. Ale ničeho nelituji.

No je v celku smutný, že tenhle film jsem viděl už asi před třemi dny a úplně jsem zapomněl, že jsem ho viděl. O čem to teda vypovídá? No asi především je nutno říct, že tohle není Harry Potter. Musíte si zvyknou nejenom na to, že se děj odehrává v úplně jiné době, ale zároveň i v úplně jiné zemi. To je samo o sobě velice důležité ke zmínění. Trochu budu skeptický jako u Hobbita, ale je zde vidět, že je to spíše cílené pro děti, což není zase takový problém, ale hlavně tu jde o to, že to nedocení lidi, kteří sice umí být někdy infantilní, ale musí být taky realisté a ve svých 18 letech taky přežít ve světě dospělých. Film spíše připomíná seriál. Což je smutný. Ještěr Skafandr v každé části filmu řeší jiný problém a to je právě problém. Harry Potter měl na jeden film jeden issue, který řešil celý film a rozkrýval postupně celé ono tajemství. Mločík spíše hledal zvířata, pak se o ně staral, pak je zase hledal, a pak se vyvlékl ze spárů zákona a pak začal vlastně řešit nějaký ten problém, který měl vlastně řešit celý film a nebyl kladen na něj skoro vůbec žádnej důraz. A poté je těžký vůbec tento film považovat za film. Co se týče hereckých výkonů tak Červenýmlýn je fakt osoba, kterou si nedokážu nijak zařadit. Problémem je, že člověk ani neví kdy se opravdu usmívá a kdy má křeč ve tváře. Teďka když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně pokud někdo bude mít koule znovu zfilmovat Grinche, tak Redmayne má na něj nejlepší ksicht. Neříkám, že ho nemám rád. Ale spíš, že nemám sebemenší ponětí jak evokuje své pocity a dost často to dělá dojem, že ani neumí hrát. Krom toho je takový smutný, že jediný herec, který měl pro svou roli čirý charakter byl Farrell a ten ho měl tak dobrej, že jsem mu i fandil a nedokázal jsem pochopit, proč právě on je záporák. Finální plot twist jsem ani moc nedokázal ocenit, protože jsem do toho ani nebyl tak zažranej. No a finální zklamání, když jediný charakterní herec je nahrazen jiným, takže furt je v tom jediný charakterní herec. A pak ještě Perlman, který jenom daboval, ale i tak měl z něj člověk respekt... a to jsem navíc ještě myslel, že to je Sean Bean. No a otázkou zůstává... o čem jako sakra bude dvojka? Je mi jasný, že Rowling něco vymyslí, jelikož HP taky na sebe konkrétně nenavazoval, ale stejně. Tohle bylo tak uzavřený jak jen mohlo být. Zaplňování děje a snaha vytvořit dvouhodinový film tak moc, až není na hlavní děj kladen důraz a vy vlastně nevíte co byl hlavní problém.

Oscars 2017: No takže... sakra. Jsem teďka tak rozhozenej, že ani nevím jak se k tomuto nějak korektně vyjádřit. Předem se asi sluší říct, že jsem film ani nedokoukal. Nevydržel jsem ani do půlky. Prostě materiál, který vás obohatí asi jako vás obohatí skluz po nějaké té hnědé hmotě na mokré letní silnici. Až tak jsem mimo mísu. Na filmu je hlavně zábavné to jak sám ani neví co se sebou. Prvních asi dvacet minut hlavní postavy ani na chvíli nezavřou hubu a kecaj o takovejch kravinách až z toho bolí koleno. Příběh se absolutně nikam neposouvá a je to celý jeden velký nekonečný příběh. Neustále zavalen dialogy, které byly totálně o ničem jsem paralyzován totální ztrátou času. Pokud tento film získá jedinýho Oscara, tak to bude ztráta sošky, pro někoho kdo si ji opravdu zasloužil. Jediná hvězda za to, že esteticky to vypadá hezky. Jinak je to definice katastrofy. To mi ti Oscaři teda pěkně začínaj.

Z Petera Berga se začíná stávat nový Greengrass. No a zatím mu to jde. Co si pamatuji, tak Na život a na smrt byl povedený válečný napínák a tohle bych s tím klidně mohl i srovnat. V rámci atmosféry. První půlhodinu a nějaký ty drobný musíte "přetrpět" pokud vás moc nezajímají kecy okolo, kterým stejně ani nerozumíte. No a pak začnou lítat sračky. Přijde to, na co jste v podstatě celou tu dobu čekali a jde to náhle tak ráz na ráz, že najednou si uvědomíte, že je vlastně konec filmu. Je nutné točit takovéhle filmy. Filmy, které nám dokáží autenticky rekonstruovat minulost a události v ní, které nemusí být nutně důležité pro lidstvo, ale jednoznačně vás to obohatí. A to je jen dobře. Mimochodem, byl zajímavý tah do jedné z viditelnějších rolí obsadit herce "oplodňovacích snímků" Dylana O'Briena, nicméně tato role jen dokazuje, že má i na vyšší a charakternější role. Navíc, to je víc mužné, než postavit chlapa do monterek na moře na ropný vrt. No a folkový konec na závěr. No, co víc si přát.

Moje teprve druhá plnohodnotná zkušenost s Shyamalanem. Šestý smysl je klasika sama o sobě a Night je expert na thrillerové záležitosti. Nebo alespoň býval a letošní Split by ho snad mohl opět vrátit do sedla. Vyvolený je speciální film v tom, že hraje na něco jako superhrdinský podtext, ale snaží se od něčeho podobného vlastně distancovat. Distancovat z mainstreamu. Pro mne největším trnem v oku je to, že se asi hodinu a čtvrt musí Bruce Willis přesvědčovat o tom, co nebo kdo vlastně je a poté se asi v posledních pár minutách vlastně začne něco dít. A to není zrovna super. Nebo mne to tak jednoznačně nevyhovovalo. Hudební stránka film nějak drží v tvrdém režimu atmosféry. Problémem prostě je, že celková forma scénáře, na můj vkus hraje spíše na zbytečnou zdlouhavost než na jednoduchou přímočarost.

Jako dokument film funguje jen částečně. Dokument jako tento hodně ukazuje průběh Rammstein v Americe a o tom by asi i měl být i dle názvu, ale spíš mi drásá nervy fakt, že se asi hodinu filmu řeší jenom první dvě alba a ty nejlepší se přeskočí a nebo jenom obkecaj pár slovy. A poté závěr v Madison Square Garden. Hodně to člověku přinese o historii kapely, ale je to tak strašně zbytečně zaměřené na americkou část, že vám to jen dá to, že Američané dokáží být stejně vděčný jako i nevděčný a dělá to dojem, že by Rammsteini srali na své evropské a celkově mimo americké fanoušky. Což není pravda. Dvojí koncert v květnu na Letné to plně dokazuje.

Zatím poslední díl Sherlocka Holmese dopadl ve výsledku dobře. Trochu se bojím, že je to úplně poslední díl, což by nebylo zrovna super, jelikož mám Sherlocka v celku rád na to, aby zničeho nic jen tak skončil. Člověk hlavně čeká hodně, protože přeci jen tyhle tři díly je materiály, na který diváci museli čekat téměř tři roky. A to sakra není málo. Celkově vzato se díl minimálně tváří inteligentně a geniálně, a já asi teďka budu jenom další blbec v davu, ale mne to tak nějak i vyhovuje. Já jsem prostě sledoval, koukal a užíval si v celku propracovaných 88 minut a tím to pro mne hasne. Snad není všem dnům konec.

Druhé zkouknutí a asi o více jak tři roky později: Na jednu stranu se divím, že jsem nenapsal komentář dřív. Ale zároveň se nedivím, protože jsem líná svině. Kdybych měl o filmu jakkoliv mluvit, tak musím asi říct, že jde o film s neuvěřitelnou silou. V tom ohledu, že při sledování tohoto britského národního klenotu jsem se sám cítil jako totálně sjetej. Celý film pro byl pro mne jako přímý vpich do žil. Nedokážu to vysvětlit ale v tom celém asi tkví kouzlo a síla. Legendární hlášky, legendární hudba, skoro až legendární herci. K tomuhle všemu prostě není moc, co říci. Vlhké očekávání na dvojku. Choose life!