Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (958)

plakát

Jménem krále (2009) 

Český historický film natočený podle románové předlohy V. Vondrušky odehrávajíácí se v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Králův zástupce Oldřich z Chlumu (K. Roden) odjíždí do nepokoji zmítaných severních Čech na hrad Vartemberk, aby dohlédl na sňatek mezi Ludmilou z Vartemberka (K. Issová) a Benešem z Dubé (D. Prachař), který má zajistit příměří mezi těmito znepřátelenými mocnými rody. Ke svatbě však nedojde, neboť sváry mezi svatebčany jsou příliš veliké a navíc se nevychovaný a podlý ženich intimně sblížil se svou nastávající tchyní, tedy manželkou pána z Vartemberka. V této tíživé situaci dojde k vraždě oplzlého purkrabího M. Vávry a poté je dokonce nalezeno mrtvé tělo pána z Vartemberka. Z filmu se stává kriminálka ve středověkém prostředí, přičemž vyšetřování dvou úmrtí se ujímá Oldřich z Chlumu. Hlavy znesvářených rodů představovali J. Kanyza jako Hynek z Dubé a nebohý M. Štěpánek coby Markvart z Vartemberka, jehož moc po násilné smrti převzal jeho syn Marek v podání L. Vaculíka. Přestože je totožnost pachatele docela zřejmá od začátku, řekl bych, že to snímku nic neubírá na jeho dramatičnosti a atmosféře. V pátrání po vrahovi a skutečnostech, které by prokazovaly jeho čin, pomáhají panu Oldřichovi jeho pomocníci D. Matásek a J. Dolanský. V roli krásné, ale amorální a nevěrné paní Kláry se objevila M. Hrubešová. V závěru dochází ke středověké napodobenině soudního jednání a poté dokonce dochází k finálnímu souboji mezi pachatelem a vyšetřovatelem. Výborně obsazené historické drama natočené P. Nikolaevem mě velmi zaujalo, jak napětím, tak hereckými výkony a uděluji nadprůměrné hodnocení.

plakát

Šest uprchlíků (1970) (TV film) 

Československo-západoněmecká groteska, jejíž ústřední téma je útěk šesti trestanců z vězení. V rolích vězňů můžeme sledovat V. Brodského, J. Libíčka a L. Kostelku a tři německé herce, v dalších doplňujících postavách se objevuje mnoho dalších známých českých herců (lékař M. Kopecký, vychovatelka v dívčí škole V. Ferbasová, zdravotní sestra J. Šulcová, dozorce ve vězení S. Skládal či strážník F. Filipovský). Komediální snímek beze slov režisérů P. Hobla a B. Moravce sice získal na festivalu v Montreux tři hlavní filmové ceny, v mých očích však očekávané kvality a hlavně zábavnosti nedosahuje. Nelze přehlédnout jistou nápaditost a překvapivost ve scénáři, vyznačující se postupným odstraňováním uprchlíků a jistými vtipnými situacemi, avšak ve výsledku pro mě žádné potěšení během sledování čtyřicetiminutového díla nekynulo. Neoblíbenost grotesek má u mě svůj důvod, a tento snímek tento stav jen potvrdil. Převlékání urostlých mužů do růžových dívčích šatů mi žádnou zábavu nepřináší, spíš jen pocit trapnosti a krátkodobé milostné vzplanutí uniformovaného strážníka do takto oděného pana Brodského považuji za hloupé a absurdní. Vynucená afektovanost a tím pádem nepřirozenost hereckých projevů společná všem groteskám mě umělecky neuspokojuje.  Kromě výkonu V. Brodského, jenž herecky ostatní převyšoval, nedokážu nalézt nic pozitivního, co bych mohl napsat o tomto díle. Hodnocení dvěma hvězdičkami je maximum, co mohu tomuto dílu nabídnout.

plakát

O vysoké věži (1978) (TV film) 

Československá televizní pohádka z podkrkonošského prostředí, v níž se vsadil Krakonoš s potulným podvodníkem Ferdou. Vychytralý tulák v podání L. Mrkvičky se totiž domnívá, že si dokáže zajistit snadné živobytí bez práce na úkor tamějšího obyvatelstva. Pohádka má podobné motivy jako slavné Krkonšské pohádky, neboť se v ní taktéž vyskytuje otylý lakomý statkář (R. Hrušínský) se služkou (D. Havlová), hloupým čeledínem (J. Hartl) a nevýrazným hajným (I. Livonec), a do této společnosti právě přichází Mrkvička, vydávající se za Itala a nabízející Hrušínskému své služby. Pan Hrušínský, který se marně snažil napodobit legendárního Trautenberka, se nechal pobláznit Mrkvičkovou historkou o stavbě vysoké věže, která bude ovlivňovat počasí a lidé tak nebudou nuceni čekat, jaké počasí jim pošle Krakonoš. Ve výtečné, dostatečně propracované pohádce pana P. Krause lze sledovat, jak takový výřečný a sebevědomý darmošlap dokáže pěknými slovíčky přesvědčit nejen panstvo, ale i obyčejné řemeslníky o své pravdě, a jak díky planým slibům získává moc nad původními obyvateli městečka. V závěru jsou přece jen Ferdovy lži prokouknuty a obyvatelé se do podvodníka nepustí jen díky Krakonošovu zásahu. V menší roli Krakonoše se objevil J. Sovák a výraznější role podvedeného krejčího a ševce ztvárnili V. Lohniský resp. L. Křiváček. Pohádce mírně škodí časté písně nevalné úrovně. Pohádek o lstivém podvodníkovi, který obelhává důvěřivé obyvatele, bylo natočeno poměrně dost, domnívám se však, že u této neprávem zapomenuté mohu uvést mírně nadprůměrné hodnocení.

plakát

Exponát smrti (1979) (TV film) 

Československý televizní film z brněnské studiové produkce vyprávějící o mezinárodní průmyslové špionáži. Mladá dívka v podání I. Bittové získala zaměstnání jako tlumočnice v areálu brněnského výstaviště, kam přijíždí četné zahraniční obchodní delegace. Z příběhu lze pochopiot, že zde probíhá souboj amerických a britských agentů o tajné dokumenty, které se týkají plánů mikrokamery, jejíž výrobu zadala nizozemská společnost československému podniku. Přiznám se, že totožnost herců hrající agenty mi zůstala utajena, nelze však přehlédnout jejich vozidla, neboť Britové jezdící v Mercedesu a Američané používající dokonce Porsche 911 přitahovaly pozornost, což se mi jeví u špionů jako nežádoucí. Tlumočnice Bittová je stále více okouzlena dvorným fešným cizincem v její společnosti, přestože její přítel v podání M. Donutila ji před neznámými obchodníky varuje. Dialogy mezi Bittovou a Donutilem byly docela přirozené a civilní, totéž se však nedá říct o ostatních postavách. O činnosti zahraničních agentů je informována Státní bezpečnost, jejíž představitelé J. Husník a mladý Z. Junák však stojí jakoby na okraji příběhu. V závěru dochází k tragedii, jež však není dostatečně vysvětlena a tvoří tak podivný konec filmu. Mám dojem, že se režiséru V. Štursovi kromě očerňování západních států jeho pokus o natočení špionážního thrilleru selhal a rozhodně jeho dílo vnímám jako vysoce podprůměrné.

plakát

Zlá minuta (2005) (TV film) 

Český kriminální film natočený podle stejnojmenného románu E. Vachka popisující vyšetřování vraždy mladé ženy. Emil Vachek (1889-1964) byl průkopník československé detektivní literatury a jeho hrdina inspektor Klubíčko byl údajně inspirován nikým menším než samotným S. Holmesem. Vzhledem k tomu, že zavražděná dívka byla služebná doktora Daublice a byla nalezena před jeho domem, patřil arogantní lékař v podání M. Štěpánka k hlavním podezřelým. V roli inspektora Klubíčka se objevil opět M. Donutil a jeho vyšetřování probíhalo ihned po nočním ohlášení nálezu mrtvoly, přičemž do rána provedl všechny potřebné výslechy a měl usvědčeného pachatele, což je v mých očích nevídaný unikát. Režisér P. Kačírek do role Klubíčkova asistenta ne zcela vhodně obsadil absolutně neznámého V. Kulhavého, podivně působil i věkový rozdíl mezi oběma kriminalisty, neboť nebývá zvykem, aby byl hlavní kriminalista mladší než jeho pomocník. Další podezřelý byl bratr domovníka u doktora Daublice, u něhož strávila zavražděná poslední okamžiky před smrtí. Další výraznou postavu ztvárnil J. Prachař coby student Maxant, který se motal kolem vyšetřování, projevoval o něho podezřelý zájem a hloupě a zbytečně na sebe tak upozorňoval. U sledování tohoto snímku je od diváka vyžadována pozornost, neboť jakmile poleví v soustředění, uniknou mu důležité souvislosti. Zlou minutu vnímám jako mrně podprůměrnou, ničím nevybočující kriminálku bez potřebného napětí a atmosféry, tudíž ze série filmů s inspektorem Klubíčkem bude patrně patřit k těm slabším.

plakát

Vzpomínka na břehu moře (1990) (TV film) 

Československo-bulharský koprodukční film natočený podle scénáře M. Zinnerové zabývající se nefunkčním vztahem mezi P. Novým a jeho o dvacet let mladší ženou E. Vejmělkovou, jenž na dovolené v Bulharsku vyústí v tragédii zahalenou tajemstvím.  Pan Nový v tomto zapomenutém dramatu J. Adamce představoval despotického tyrana, jenž na svou mladou půvabnou ženu pohlíží svrchu, neváhá ji ponižovat i na veřejnosti a celkově se i k ostatním osobám chová jako magor. Zoufalá a zničená E. Vejmělková hodlá toto nerovné manželství opustit a záchranu a náruč útěchy nalézá v objetí od mladého bulharského intelektuála Dimitara, s nímž se seznámí na dovolené u moře, která má sloužit jako poslední pokus o záchranu vztahu s manželem.  Tato dovolená kvůli prchlivosti pana Nového skončí fiaskem, a jak se ukáže později, také tragédií, neboť jeho krásná žena se už zpátky do vlasti nevrátila. Celá rodinná tragédie je o to smutnější, že manželé vychovávali malého syna. Snímek se odehrává ve dvou časových rovinách, první popisuje onen nepěkný konec manželství a romantickou epizodu s mladým Bulharem, a ve druhé se osamocený P. Nový vydává po dvaceti letech na místo tragédie a setkává se s domnělým milencem jeho ženy. Současně do Bulharska přicestuje i syn P. Nového Ivan, z něhož se stal dospělý muž a herecky ho v dospělém věku ztvárnil L. Vaculík. Snímek se vyznačuje prolínáním těchto dvou časových rovin, které obsahují mnoho psychologických, romantických a dramatických prvků a nostalgických vzpomínek. V závěru se L. Vaculík sbližuje s dcerou Dimitara a divák může pouze spekulovat, zda mají společnou matku či ne. Tato závěrečná část však v mých očích není příliš důležitá, neboť na mě mocně zapůsobila především okolnosti rozpadu manželství, jež díky četným retrospektivám nabývá postupně jasnějších obrysů. Dílo pana Adamce podbarvené hudbou geniálního A. Michajlova mě zaujalo, z těžko popsatelných, vnitřních důvodů, hodnotím nadprůměrně.

plakát

Mrtvý mezi živými (1946) 

Československé psychologické drama natočené podle literární předlohy norského spisovatele S. Christiansena. Na poště dojde k ozbrojenému přepadení, během kterého je úředník Klečka zabit, druhý úředník Munk (amorální prospěchář E. Dubský) lehce zraněn a třetí úředník Valta pod pohrůžkou smrti vydá peněžní hotovost lupičům. Na hlavní postavu tohoto filmu, svědomitého Jiřího Valtu v podání K. Högera se snese vlna nevole a kritiky od svého představeného, že nedostatečně bránil svěřené peníze a současně byl nepřímo obviněn policejním vyšetřovatelem V. Řepou, že může být spolčen s lupiči. Pan Valta zažívá společenský lynč, je obviňován ze zbabělství a je svědkem krachu svých osobních i pracovních vztahů. Veškerá Valtova snaha očistit své jméno a vysvětlit skutečnost, že jeho případná oběť by byla zbytečná, je marná. V mnoha ohledech mu bylo naznačeno, že by udělal lépe, kdyby se nechal od lupičů zastřelit, a díky tomu si připadá jako nežádoucí člověk, neboli mrtvý mezi živými. Pan Höger celou nepříjemnou situaci obdivuhodně ustál se vztyčenou hlavou, což by se mnoha ne tak psychicky odolným jedincům nepovedlo a jako východisko by hledali sebevraždu, k níž by byli okolím dotlačeni. Režisér B. Zeman rozehrává ve svém celovečerním debutu vskutku strhující drama, jež je opřeno o vynikající předlohu a v němž se objevují nevídané absurdity. V druhé části snímku, poté co se pan Valta vzpamatuje ze vzniklé situace a ze svého poklesu na společenském žebříčku, se seznamuje se sympatickou vdovou (L. Matoušková) po zabitém úředníkovi a dokonce se sbližuje s jedním z lupičů, jehož totožnost je pro něho zatím neznámá. Lupiče, jenž poznává, jaké katastrofy jeho čin způsobil, a snaží se pomoci postiženým osobám, finančně vdově a Valtovi nabídkou ubytování, ztvárnil všestranný umělec ruského původu V. Irmanov. Manželku Helenu, která nebyla schopna pod tlakem svých rodičů, zejména despotického otce, podržet svého muže v těžkých chvílích, ztvárnila tehdejší skutečná Högerova manželka Z. Procházková. Během tzv. třetí republiky, krátkém tříletém období demokracie ohraničené okupacemi, vzniklo několik nezapomenutelných filmových děl neposkvrněných politickou propagandou, z nichž nejznámější je zřejmě 13. revír. Domnívám se, že tento skvost pana B. Zemana patří mezi ně.

plakát

Vodník v pivovaře (1985) (TV film) 

Československá televizní pohádka, ve které se vodník Mátala z rybníku Kaňka stane sládkem v pivovaře v městečku Rukapáně, neboť se místo topení lidí a lovení dušiček věnuje výrobě pěnivého moku. V hlavní roli se objevil L. Mrkvička, který ve své dobrosrdečnosti a naivitě nedbal varování svého staršího a moudřejšího kolegy z rybníka B. Prokoše, aby si s lidmi nic nezačínal. A tak po počátečním lidském obdivu vzhledem k nevšední chuti svého piva, poznává také i odvrácenou stránku lidské povahy. Milostnou dvojici, v pohádce nezbytnou, představuje sládkova dcera Julinka (M. Hudečková) a pivovarský mládek M. Vašinka, kterého citové vzplanutí zachvátí teprve v průběhu pohádky, zejména poté, co zjistí, že Julinka chová neobvyklou náklonnost k vodníkovi. Ve vedlejších postavách se ukázal vrchní sládek J. Bek a také dvě venkovské drbny v přesvědčivém podání A. Kreuzmannové a M. Kantorkové. Jedinou zápornou postavu závistivého bednáře Měchury ztvárnil J. Přeučil. Domnívám se, že nedlouhou pohádku režisérky S. Simonové z období, které předcházelo její éře pohádek plných šílených kostýmů, rozplývajícího se dýmu a třpytivých světýlek, mohu zařadit mezi průměrná díla, neboť se jedná o jednoduchou přímočarou pohádku s příjemnými hereckými výkony, avšak něco nadprůměrného v ní nalézt nedokážu.

plakát

Černý přízrak (1986) 

Americký akční mysteriózní film vyprávějící o pomstě na skupině nedisciplinovaných mladíků, kteří pod vedením tyrana Packarda Walshe (N. Cassavetes) provádějí s náhodnými motoristy divoké automobilové závody bez pravidel. V městečku se náhle objevuje neznámý motocyklista, jenž ihned navazuje vztah s Packardovou dívkou Keri (velmi půvabná Sherilyn Fenn), což se místnímu despotovi šířícímu svým vystupováním strach, pochopitelně nelíbí. Ve skupině soustředěné vedle Packarda se vyskytují podivná primitivní individua vlastnící výkonné sportovní vozidla, jimž vévodí bláznivá osoba zvaná Skank (D. Sherill) s oblibou popíjející rozličné automobilové kapaliny. Neznámý hrdina v podání Ch. Sheena, reprezentující dřívějšího milence Keri, ze žárlivosti zavražděného Packardem a jeho partou. Tento přízrak, pohybující se v černém futuristicky laděném voze, postupně vyzve na souboj všechny borce z Packardovi party, svým zázračným vozem je zneškodní a v závěru přijde na řadu i samotný vůdce Packard. V roli policisty dohlížející na pořádek v městečku se objevil výrazný R. Qauid, známý především z komedií s Ch. Chasem. Atmosféra snímku M. Marvina je nasycena duchem 80. let, ať už se jedná o styl natáčení, hudební doprovod či dobový vozový park. Černý přízrak se mi líbil, jednoduchý příběh o pomstě okořeněný atraktivními automobilovými závody vnímám jako mírně nadprůměrný snímek s nenapodobitelnou atmosférou 80. let.

plakát

Poslední růže od Casanovy (1966) 

Československý historický romantický film popisující závěrečnou etapu života italského spisovatele, dobrodruha, milovníka žen a diplomata Giacoma Casanovy (1725-1798), který své poslední roky trávil na zámku v Duchcově, zaměstnaný u hrabětě Valdštejna jako knihovník. Světoznámého rodilého Benátčana v pokročilém věku ztvárnil F. le Breux ve své snad jediné hlavní filmové roli. Snímek se především zabývá sázkou, kterou uzavřel známý milovník s hrabětem Valdštejnem v podání B. Záhorského o to, zda se mu podaří přesvědčit mladou šlechtičnu Valerii, která přicestovala na zámek se svým manželem, aby přijala Casanovův požitkářský pohled na svět. Tato mladá šlechtična v podání M. Dvorské působí upjatě a rezervovaně, ale přesto se zkušenému a výřečnému Italovi podaří v ní probudit náklonnost a krátkodobé milostné poblouznění. Její manžel, šlechtic z rodu Valdštejnů, jehož ztvárnil V. Brabec, na mě působil poněkud přihlouple a o navázání bližšího kontaktu jeho ženy s Casanovou měl pouze vzdálené povědomí. Zato představitel hlavní role, herec s francouzskými kořeny, se mi jevil velmi dobře, zejména jeho přednes, přirozená elegance a moudrosti obsažené v jeho projevech stojí za zmínku. Jak už to bývá v dílech V. Kršky, je ve filmu znát romantická a poetická atmosféra, přičemž dramatické prvky se téměř nevyskytují a přesto film nepůsobí nudně. V dalších, méně významných rolích se objevil O. Šimánek jako zámecký lékař irského původu či hlučná dáma L. Havelková. Jeden z posledních filmů V. Kršky hodnotím průměrně, snímek sice nenabízí dechberoucí, napínavé dramatické scény, ale i tak jsem film shlédl s přiměřeným zaujetím, jehož příčinou byl zejména herecký výkon pana le Breux.

Ovládací panel
6 bodů