Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (958)

plakát

Svatební noc (1970) (TV film) 

Československá komediální televizní inscenace podle scénáře M. Stiebera o splnění vytouženého přání dvou hudebníků. Houslista R. Hrušínský spolu s pianistou J. Somrem uspořádali vlastní koncert v opuštěném bytě, a aby měli z představení lepší pocit, zaplatili si prostitutku jako diváka. Žena lehkých mravů v podání I. Janžurové však tuto příležitost k výdělku chápe jako obvykle a předpokládá, že si muži zaplatili za její tělo. Nastalou situací jsou oba nesmělí hudebníci velmi překvapeni a jeden před druhým předstírá, že došlo s onou dámou k milostnému styku. Začátek nedlouhého snímku J. Roháče působí poněkud těžkopádně a divák se nemůže s hlavními postavami ztotožnit, avšak zanedlouho si už může vychutnávat herecký koncert našich uměleckých velikánů. U pana Somra jsem vždy obdivoval, jak dokáže svým postavám dodat něco výjimečného, že i malé role jsou snadno zapamatovatelné a výrazné. Tentokrát se ve filmu potkal s panem Hrušínským, jehož na českém hereckém žebříčku řadím na nejvyšší pozice, a vznikla z toho mimořádně zajímavá podívaná. Hrušínského houslista se vyjadřoval mnohem klidněji a bez divokých gest, než jeho mladší kolega za pianem a celek na mě působil zdařile. Co se týká paní Janžurové, její postava lehké ženy byla též povedená, zejména její nástup na scénu odsunul její zkušenější kolegy na okamžik do pozadí. Domnívám se, že mohu této komorní komedii odehrávající se v jednom bytě udělit nadprůměrné hodnocení.

plakát

Požáry a spáleniště (1980) 

Československé psychologické drama natočené podle literární předlohy J. Švejdy popisující životní události mladého muže Lumíra Brabce v podání Z. Maryšky, jenž se přes známost dostane do prostředí zámožné rodiny ředitele cihelny. Nejen že získá dobře placenou pracovní pozici s mnoha peněžními benefity, ale dokonce v něm nalezne zalíbení zhýčkaná a nestálá ředitelova sestra Lída (S. Turbová). Lumír brzy zjistí, že v podniku se odehrávají nelegální prodeje části produktů a on má tuto zpronevěru krýt. Proto se musí v jednom okamžiku rozhodnout, zda přistoupí na hru jeho zaměstnavatele a bude k němu loajální za každou cenu, nebo si pokusí zachovat čest a rovná záda, a tím pádem přijde o místo i o manželku, která bude dozajista stát za svou rodinou. Svým hereckým výkonem mě zaujal v roli manipulativního ředitele cihelny Otakara J. Hajdučík. Jeho otce, jenž v závěru překvapil svým nadhledem a moudrostí, hrál K. Dellapina a jeho matku, která se nikdy nesmířila se sňatkem Lídy a Lumíra, představovala J. Ebertová. Do této rodiny patřila ještě Lídina mladší atraktivní sestra Jana (D. Maříková). V menších rolích se ukázal B. Šmída a B. Böhmová jako Brabcovi rodiče či S. Zindulka coby zaměstnanec, jenž Brabcovi bezelstně prozradil detaily dlouhodobě prováděné zpronevěry. Režisér A. Kachlík natočil drama o mravním dilematu mladého člověka, jenž cítí, jak jeho život směřuje nežádoucím směrem, avšak povedlo se mu to pouze z části. Obsazení méně známých hereckých tváří byl pouze jedním z důvodů, proč mě tento snímek příliš nezaujal, tou hlavní příčinou bude zdlouhavost a nezábavnost tohoto díla. Přesto se domnívám, že film mohu zařadit i s všema jeho zápory do kategorie průměrné.

plakát

Poslední ples na rožnovské plovárně (1974) 

Československé drama natočené podle předlohy K. Štorkána odehrávající se v roce 1944 na malém městě, kde si skupina středoškoláků rozhodla uspořádat oslavu v prostorách tamější plovárny a ignorovat tak rozkazy nařízené nacistickými okupanty. V názvu filmu se objevuje město ve Zlínském kraji, avšak ve filmu o něm není jediná zmínka, takže divák nemůže vědět, kde se příběh odehrává. V hlavní roli studentky Lenky se představila A. Čunderlíková a bohužel její pěkná tvářička spolu s jejím typickým nepřítomným a mdlým výrazem nemohla nahradit očividný nedostatek hereckého talentu. Hlavní dějovou linií nebyla však utajená zábava dospívajících, nýbrž skutečnost, že se v městečku nalézali partyzáni a jeden z nich, raněný B. Križan, se ukrýval zrovna v domě Lenky, ve kterém žila se svým otcem J. Somrem. Nejsem si zcela jist, ale zdálo se, že pan Somr, aby zajistil dočasnou bezpečnost pro sebe a pro svou dceru, spolupracoval s nacisty. Zatímco plesová zábava se zabývala pouze nevýznamnými dialogy studentů, skutečné drama se odehrálo v závěru, kdy byl úkryt B. Križana odhalen, a došlo ke střelbě, při níž zahynul nejen partyzán, ale nešťastnou náhodou i pan Somr. Následná reakce jeho dcery byla hodna opovržení, neboť místo aby projevila zármutek nad tragickou smrtí jejího otce, která navíc nastala jejím přičiněním, nesmyslně lkala nad tělem neznámého Rusa. V rolích studentů se objevil P. Svojtka, J. Kraus, K. Macháčková či R. Skamene. V malých, nevýznamných rolích, jež chápu jako povinnou úlitbu režimu v těžkých časech normalizace, se ukázal V. Menšík v roli tělocvikáře nebo I. Prachař coby otec J. Svojtky. Dále jsme ve snímku mohli sledovat elegantní a půvabnou M. Drahokoupilovou jako učitelku, mezi níž a J. Somrem jsem vytušil jakýsi dřívější vztah. Hudební doprovod k filmu, který mě jako jedna z mála věcí na snímku I. Tomana zaujal, vytvořil geniální Z. Liška. Potemnělé a ponuré vizuální vyjádření filmu mi připomínalo nekteré další dávno zapomenuté normalizační filmy nebo seriály, a nevidím jediný důvod, proč bych měl tomuto snímku dát víc než dvě hvězdy.

plakát

Florián (1961) 

Československý film inspirovaný groteskou popisující události v městečku Zbořov a Capartice, mezi nimiž je každý týden přemísťována pojízdná kaplička svatého Floriána. Starosta Zbořova Florián Jírovec (ryšavý J. Sovák s červeným nosem) rozhodne o stavbě nové kapličky, za což dostane od svatého Floriána dar ovládat počasí. Díky této schopnosti se stává uznávaným pánem, o jehož dceru se začínají ucházet nápadníci. Vizuální stránka filmu byla výrazně poznamenána malovanými kulisami, a začátek filmu i díky animovanému prostředí a více než skvělému obsazení vypadal nadějně. Bohužel Florián režiséra J. Macha je typickým příkladem, že ani mimořádné herecké osobnosti, jež se ve snímku vyskytují, nemohou dosáhnout úspěchu, pokud se děj filmu ukáže jako mizerný. Střední část grotesky byla totiž dějově více než slabá, v podstatě od okamžiku, kdy se ve snímku ukáže zpívající J. Bek, jde kvalita velmi rychlým a nenávratným způsobem dolů. Z hereckých velikánů vyskytujících se v této právem zapomenuté taškařici mohu jmenovat faráře R. Hrušínského, jeho pomocníka K. Effu, Sovákovu manželku J. Třebickou, pomateného šlechtice L. Lipského či nesmělého intelektuála V. Brodského. Většina výše zmíněných osob se v závěru ucházela o ruku starostovy dcery J. Hlaváčové, ta však už nalezla zalíbení v osobě P. Kostky. Časté milostné dialogy mezi těmito dvěma milenci také přispěly ke snížení kvality filmu, stejně jako doslova otravné dlouhotrvající pěvecké scény v kostele. Ze začátku se film pokusil zpříjemnit L. Lohniský jako Sovákův rival, na něhož bylo neustále přivoláváno krupobití, avšak postupně se z filmu vytratil. Dále se ve snímku objevili představitelé dvou konkurenčních novinářů v podobě M. Růžka a B. Záhorského, jejich význam byl však mizivý jako u ostatních postav kromě J. Sováka. Dokonce se v malé doplňující roli beze slov ukázala i J. Bohdalová, představující ženu, která by se ráda seznámila s nějakým mužem. Film vznikal v mezidobí, kdy bylo upuštěno od ideologicky a politicky jednostranně zabarvených filmů a současně ještě nedorostla generace patřící k nové československé filmové vlně, a tak v tomto období jako by autoři nevěděli, co si s nepatrným závanem svobody počít a co si ve své tvorbě mohou dovolit. Hodnocení tohoto fimu je nesnadné, neboť se zdráhám ocenit film s tolika hereckými legendami jednoznačně podprůměrně, nicméně v rámci objektivity mi nic jiného nezbývá.

plakát

Sedm a víc (1973) 

Americké drama o kriminalistech ze zvláštní utajené vyšetřovací skupiny zabývající se zločinci, jejichž trestní sazba převyšuje sedm let, ale díky korupci unikají trestu. Hlavním představitelem této speciální skupiny je Buddy v podání R. Scheidera. Do jeho práce však zasáhne zajímavá dvojice zločinců v podání charismatických R. Lynche a nemluvného B. Hickmana, jež se vydávají za policisty a unášejí za výkupné vysoce postavené mafiány. V okamžiku, kdy jeden z těchto drzounů zastřelí Buddyho spolupracovníka Ansela (K. Kercheval), pustí se Scheider nekompromisně do jejich dopadení. S tím souvisí i vskutku výtečná devítiminutová automobilová honička, která patří k tomu nejlepšímu, co film P. D´Antoniho nabízí. Bohužel zbytek filmu neposkytuje tolik dramatických okamžiků, které by stály za zapamatování, dokonce ani závěr filmu a jeho finální souboj mě o jiné skutečnosti nepřesvědčil. Možná je to dáno tím, že hlavní postava R. Scheidera se neshoduje s představou drsného policisty v přísně utajené vyšetřovací skupině. Jeho poměrně umírněné herectví bylo přerušeno emocemi pouze v oné automobilové honičce předtím, než svým vozem napálil do odstaveného nákladního auta. Obávám se, že kromě dobové atmosféry toho snímek příliš nenabízí a i díky nepřehledným vztahům mezi jednotlivými postavami byl pro mě docela zklamáním.

plakát

Sluníčko na houpačce (1981) (TV film) 

Československé drama podle scénáře M. Mathausové o devítiletém chlapci Matěji Stiborovi (M. Mikuláš), který vyhraje dětskou mezinárodní soutěž díky svému obrázku nazvaném Sluníčko na houpačce, znázorňující spokojenou a milující rodinu. Realita a zkušenosti s rodinným zázemím je však diametrálně odlišná, neboť matka se ho po porodu zřekla a otec, závislý na alkoholu, se o něho nedokáže postarat. Vyrůstá tedy v dětském domově a zažívá nepředstavitelně psychicky vyčerpávající opakované adopce na zkoušku. Otce, jehož náklonnost k alkoholu byla silnější než láska k synovi, ztvárnil svým nenapodobitelným způsobem P. Čepek, jehož zejména úvodní scéna byla pětihvězdičková. Pro převoz chlapce z dětského domova na vyhlášení soutěže a předání ceny byli vybráni M. Vančurová, se svým standartním uzavřeným a bezkrevným výkonem, a J. Bartoška, mezi nimiž panuje podivný vztah, který jsem nedokázal definovat. Dochází k postupnému sbližování s chlapcem, jenž je dosti poznamenán neustálými neúspěšnými pokusy o adopci, a v otevřeném závěru děj směřuje k tomu, že si Matěje dle jeho přání osvojí právě Vančurová s Bartoškou. Sociální drama je nabité silnými a mrazivými scénami ze smutného života nechtěného dítěte, mezi které patří určitě návštěva M. Vančurové, pátrající po chlapcově minulosti, u jeho matky D. Veškrnové a u M. Dvorské, bývalé pěstounky na zkoušku, která chlapce vrátila do ústavu, jakmile se jí narodilo vlastní dítě. V dalších rolích se objevil K. Heřmánek jako vychovatel v dětském domově či B. Prokoš jako předseda dětské soutěže. Film J. Adamce na mě silně zapůsobil, neboť popisované situace by nechali chladného málokoho. Nerad bych zapomněl zmínit hudbu mistra K. Svobody, která vhodně doplňovala tento neveselý film skrývající se za dětsky roztomilým názvem. Oceňuji námět filmu i jeho provedení, výkon pana Čepka je opět obdivuhodný a snímek hodnotím jednoznačně nadprůměrně.

plakát

Nezbedná pohádka (1976) (TV film) 

Československá televizní pohádka s poněkud otočeným příběhem, než je obvyklé, neboť do pekla odnese čert nespravedlivě místo lakomého sedláka poctivého chalupníkova syna Honzu a vysvobodit ho musí princezna Máňa. Významnou složku této krátké veselé pohádky tvoří nepřehlédnutelné ladovské motivy. Do hlavních rolí byli obsazení I. Luťanský a princezna J. Boušková, avšak nejvíce prostoru dle mého názoru dostal vypravěč kouzelný dědeček Habaděj v podání L. Peška. Výraznou postavu dostal také P. Štěpánek coby nejvyšší čert Lucifer, který dostával často role v pohádkách své tehdejší manželky a režisérky V. Janečkové. Čerti byli vypodobněni standartně jako zanedbaní roztomilí popletové a mezi nimi bylo lze rozpoznat starého Belzebuba v podání M. Nedbala, a dále se mezi pekelníky objevil M. Stehlík, J. Bek, L. Trojan a J. Dvořák. V opravdu malých rolích se objevili M. Rosůlková, L. Munzar či J. Štěpánková. Pohádka působí příjemně a je svým stylem podobná jiným pohádkám s ladovskou vizualizací O chudém královstvíčku či O líném Honzovi.

plakát

Malý velký hokejista (1982) 

Československý rodinný film ze sportovního prostředí žákovského týmu ledního hokeje TJ Gottwaldov. Snímek se zabývá přiblížením sportovních aktivit na trénincích a zápasech třináctiletých kluků, jejich vztahy mezi sebou a rodiči a také jejich povinnostmi ve škole. Obrovský díl na úspěchu tohoto filmu měl trenér hokejového týmu J. Tomek a především jeho správné vedení chlapců nejen v hokejovém prostředí. Pan Tomek se vyznačoval neobyčejně klidným a přátelským vystupováním, které by se neobešlo bez dokonale zvládnuté psychologie dospívajících mladíků. Současně lze vnímat vyobrazení tohoto trenéra jako pocta všem bezejmenný trenérům, kteří se oddaně věnovali mládeži a jejichž velkou zásluhou mohla z těchto žákovských hokejistů vyrůst generace hráčů, kteří na přelomu tisíciletí patřili k nejlepším na světě. Snímek se soustředí na dva hráče gottwaldovského žákovského týmu, kteří nejvíce přispívají k vítězstvím, Petra a Davida, kteří mají diametrálně odlišné rodinné zázemí. Zatímco talentovaný Petr žije opečováván svými rodiči L. Mrkvičkou a Z. Fišárkovou ve starostlivém a přátelském prostředí, nemá zájem o zdokonalování svých dovedností a týmové výsledky jsou u něho až za svými osobními statistikami, David žije se svou rozvedenou matkou (H. Maciuchová) a tráví čas na zimním stadionu i mimo tréninky, jen proto, aby nemusel domů. Snímek je zakončen finálový utkáním v Pardubicích, kde po výsledkové zvratu a spolupráci Petra a Davida mladí zlínští hokejisté získali pohár. V menších epizodních rolích se ukázali i slavní herci jako J. Vinklář, J. Císler, J. Lábus, M. Stropnický či E. Steimarová. Musím přiznat, že film režiséra J. Pinkavy, jenž se dlouhodobě, ne-li celoživotně věnoval rodinným odpočinkovým filmům, překonal mé očekávání a jednoznačně ho vidím jako nadprůměrný.

plakát

Už vám není dvacet, paní Bláhová (1980) (TV film) 

Československá televizní komedie, která nabízí pohled do jedné rodiny, v níž dcera a babička pomýšlejí ve stejnou dobu na sňatek. Do komedie Z. Podskalského byli obsazeni velmi známí herci, neboť otce rodiny ztvárnil V. Brodský a jeho ženu K. Slunéčková. Výstřední babičku žijící s nimi v domácnosti představovala D. Medřická a dceru hrála Z. Adamovská. V rolích nápadníků obou dam se objevili M. Kopecký a S. Skopal, přičemž hlavní zápletka této půlhodinové inscenace spočívá v jejich záměně, kdy je pan Brodský šokován, když se mylně domnívá, že jeho mladá atraktivní dcera si vyhlédla šedesátníka M. Kopeckého. Posledního člena rodiny, syna, ztvárnil V. Dlouhý, který měl jen menší, doplňující roli. Název snímku odkazuje na poslední větu ve filmu, kterou pronesl pan Kopecký, poté co se v závěru vyjasnili partnerské vztahy, v reakci na zneklidňující poznámku své snoubenky, jež by se chtěla údajně pokusit o dítě. Je vidět, že pan Podskalský byl nadprůměrný režisér s talentem na komediální filmy, přesto se tento půlhodinový snímek nemohu hodnotit jinak než průměrně.

plakát

Posel úsvitu (1950) 

Československý film vyprávějící o českém vynálezci a konstruktérovi Josefu Božkovi (1782-1835). Talentovaného mladíka, jenž se zapsal do historie konstrukcí prvního vozu poháněného párou, ztvárnil V. Ráž. Životopisný snímek vypráví o příchodu mladého nadšence do mechaniky do Prahy a o jeho těžkostech v prosazování svého talentu a uskutečňování svých průkopnických myšlenek. Potíže v jeho práci a rozvoji jeho schopností mu způsoboval především F. J. Gerstner, ředitel a zakladatel Královského polytechnického učiliště v Praze, předchůdce Českého vysokého učení technického, v podání J. Plachého. Ve snímku jsou dobře patrné historické události a souvislost oné doby, od Napoleonova tažení na Moravu v době Božkova příchodu do Prahy až po zobrazení počátků průmyslové revoluce v Čechách, kdy byly průkopníci jako pan Božek, často nepochopeni. Stroje poháněné párou začínaly být průmyslově využívány místo dělníků, kteří ztráceli práci, a to sebou neslo patřičné společenské problémy. Snímek V. Kršky, jenž se v některých svých dílech věnoval životům zapomenutých českých géniů, vnímám jako čistě historický, neboť jsem v něm zaznamenal pramalý vliv tehdejší všudepřítomné komunistické propagandy. Ona nespokojenost dělníků vůči vrchnosti a aristokracii pramenila z dobové situace, kdy stroje začaly nahrazovat jejich pracovní pozice, a navíc se celý děj odehrává ještě před vydáním komunistického Manifestu. V malých rolích se v tomto snímku objevili pozdější slavní herci jako S. Fišer, Z. Řehoř, V. Hrubý, a jak jsem se dozvěděl později, také J. Lír. Mistrovský kousek se Božkovi povedl, když svému příteli Václavovi (V. Švorc), který ztratil ruku v boji proti proti Napoleonovi, vyrobil umělou končetinu. Majitele továrny, jemuž Božek zdokonalil postřihovací stroj, který zvýšil produktivitu práce, ztvárnil B. Karen. Podporovatele z řad lidu, kteří Božkovi poskytovali útěchu a zpočátku přístřeší, představoval J. Vojta s J. Kurandovou. Božkovu manželku ztvárnila téměř neznámá H. Kavalírová. Krškův historický film se mi líbil a navzdory datu vzniku a jeho naprostému zapomenutí ho budu hodnotit nadprůměrně, neboť dává jasný příklad toho, že i filmy vzniklé na počátku nechvalně proslulých 50. let mohou být kvalitní a co je ještě výjimečnější, mohou být také neovlivněny tehdejším politickým režimem.

Ovládací panel
6 bodů