Schlierkamp

Československý televizní detektivní příběh podle norské autorky G. Nyquistové, který se odehrává v Oslu ve vyšší společnosti a kde se vyšetřuje vražda Svena Svensona, bohatého dědice rejdařské rodiny, jenž byl zastřelen na golfovém hřišti. Během vyšetřování, kterým byl pověřen komisař Hall v podání B. Rösnera, dochází k zavraždění bratra Erika (J. Štěpnička) první oběti, jenž byl předávkován inzulinem. Hlavní postava, upjatý učitel Martin Bakke, jehož představoval O. Vízner, se svému příteli Hallovi plete do vyšetřování, pátrá na vlastní pěst a nakonec je to on, díky jemuž úsilí je pachatel odhalen. Bohužel se jedná o druh detektivek, kdy divák nemá šanci odhalit vraha, neboť ty základní a podstatné informace vedoucí k jeho dopadení jsou zamlčeny a odhaleny jsou teprve v závěru, kdy si Bakke pozve všechny podezřelé na své sídlo a tam je díky jeho lsti pravý viník usvědčen. Musím přiznat, že pohnutky k vraždě a její okolnosti mi přišly nelogické, zmatené, ba dokonce stupidní a nejsem vůbec přesvědčen, zda jsem celý příběh pochopil správně. Ve vedlejších rolích se představila H. Maciuchová coby Karen, manželka zavražděného Erika a současně milenka jeho bratra, dále extravagantní novinář a údajný znalec umění K. Heřmánek a S. Nálepková, snoubenka zastřeleného Svena, jež pozoruhodně rychle po úmrtí svého milého, jenž jí ještě před smrtí stihl odkázat svůj majetek, přeskotačila do náruče O. Víznera. V malé roli podivného soukromého detektiva, jenž s oblibou vydírá své klienty, se objevil V. Salač, jehož nepřehlédnutelné vzezření vždy diváka musí zaujmout. Režijně těžce nezvládnuté dílo dokazuje i postava J. Němečka, u níž opravdu netuším, koho měla představovat a jaký měla význam. Vynikající herec B. Rösner nedostal příliš prostoru, jeho vyšetřování bylo spíše na okraji a stylizace do netradičního norského prostředí mě také příliš nepřesvědčila. Z výše uvedeného vyplývá, že dle mého názoru tato nevěrohodná detektivka od podprůměrného režiséra Pavla Brabce nedosahuje taktéž zdaleka ani průměru.

Americké akční scifi s A. Schwarzeneggerem podle povídky od Phillipa K. Dicka odehrávající se v časově neurčené budoucnosti, kde je kolonizovaný Mars ovládán mocným Cohaagenem (R. Cox) utlačujícím obyvatele dodávkami vzduchu podmíněnými jejich poslušností. Hlavní postava Douglas Quaid je pomocí kolosální a důmyslné manipulace vyprovokován, aby odcestoval na Mars, tam se pokusil zkontaktovat hlavního představitele původních obyvatel, mutanta Kuata, a zabránil zločinnému Coohagenovu řádění. Netuší, že je obětí obrovského spiknutí, jež má za účel pouze odstranění tohoto skrývajícího se a nežádoucího vůdce opozice. Vychází najevo, že Quaidova identita je kompletně vymyšlená, neboť ve skutečnosti se jedná o Coohagenova komplice Hausera, jenž si nechal vymazat paměť a nainstaloval novou, aby Coohagenovi muže nevědomky dovedl ke Kuatovi. Divák je zpočátku různými způsoby ponecháván v nejistotě, zda zobrazovaná akce se odehrává pouze Quaidově hlavě, či se jedná o realitu. Naštěstí tato šílená konspirace splnila svůj účel pouze zčásti, neboť Quaid zabrání zpětnému vrácení do Hauserovi identity a s pomocí prostitutky Meliny (R. Ticotin) dokáže přerušit zločinné plány správce Marsu, spustí reaktor na výrobu vzduchu postavený původními obyvateli Rudé planety a osvobodí obyvatelstvo od Coohagenova teroru. V kultovním scifi plného akce, násilí, střílení a dramatických událostí se ve vedlejších rolích představila S. Stone jako Quaidova fiktivní nastrčená manželka Lori, M. Ironside coby Coohagenův hlavní likvidátor nepřizpůsobivých osob Richter či Benny, domnělý neškodný taxikář, ve skutečnosti nastrčený Coohagenův špicl v podání M. Johnsona jr. Vzhledem k tomu, že považuji akční snímek P. Verhoevena jako jedno z nejlepších scifi všech dob a jeden z nejlepších Arnoldových filmů, není třeba o hodnocení dlouho uvažovat.

Český televizní film podle scénáře J. S. Kupky odehrávající se na počátku 20. století ve Vídni a zabývající se zjišťováním důvodu diametrálně rozdílného střídání nálad a duševních stavů mladé dcery Terezy (E. Vejmělková) známého vídeňského konzervativního psychologa. Jelikož její otec si s léčbou nevěděl rady, začala jeho půvabná dcera navštěvovat tehdy začínajícího psychologa s novými pokrokovými metodami a provokativními myšlenkami jménem Sigmund Freud. Do rolí vědeckých rivalů byli obsazeni staromódní až puritánský L. Munzar a zakladatele psychoanalýzy, příborského rodáka si zahrál F. Němec. V okamžiku, kdy si F. Němec získal důvěru od své půvabné klientky, sama mu začala vyprávět o původu svého trápení a nakonec vyšlo najevo, že její maniodepresivní chování má původ v potlačování svých sexuálních tužeb. Dilema mezi pudovým sexuálním chováním a zkostnatělou pokryteckou morálkou prezentovanou v plné míře jejím otcem u ní vedlo k duševnímu bloku. Toto odhalení doktora Freuda zastavilo jeho obviňování z morálně pokleslých postupů, rivalitu s kolegy se zastaralými názory a nastartovalo jeho úžasnou kariéru. Do dalších rolí byli obsazeni pro mě neznámí ostravští herci, jedinou výjimku tvořil jakýsi Terezin vymyšlený přelud, kavalír z důstojnického sboru, ztvárněný M. Zounarem. Televizní film od F. Filipa z období prolamování puritánských předsudků s názvem korespondujícím se zmatkem v Terezině hlavě, hodnotím díky F. Němcovi, L. Munzarovi a ojedinělému půvabu E. Vejmělkové pouze průměrně.

Americký akční film odehrávající se na slavné americké bitevní lodi Missouri, na níž bylo v září 1945 podepsáno ukončení 2. světové války. Tato loď byla na své poslední plavbě přepadena skupinou teroristů pod vedením bývalého příslušníka elitních jednotek Stranixe v podání T. L. Jonese a jeho komplice z paluby lodi, druhého důstojníka Krilla (G. Busey). V okamžiku, kdy měli celou loď vybavenou raketami s jadernými hlavicemi pod kontrolou, zbývala jediná možnost záchrany v lodním kuchaři, ve skutečnosti však bývalém elitním vojákovi a expertovi na pyrotechniku Casey Rybackovi v podání nepřemožitelného S. Seagala. Ten začal teroristy likvidovat jednoho po druhém, a poté, co zneškodnil ponorku, kterou Stranix ukradl severokorejskému námořnictvu, zabil i hlavní představitele přepadení. Je jen škoda, že božský Steven zde předvedl pouze málo ze svého úžasného bojového umění, neboť k odstraňování nepřátel používal především střelné zbraně. Ve snímku se objevila také krasavice 90. let E. Eleniak, jež teroristům posloužila ke zvýšení věrohodnosti plánu přepadení, a jejíž chlapecký sestřih nedokázal zamaskovat její půvaby. Během doby, kdy měli v držení bojového plavidla teroristé, se objevovali záběry na nejvyšší americký vojenský štáb u kulatého stolu, který zvažoval záchranné varianty. Mezi nimi se našlo pár jedinců, kteří nepřímo mohli za Stranixovu teroristickou odplatu, a také dokonce hodlali v případě neúspěchu záchrany plavidla vše hodit na Rybacka. Podle všeobecného hodnocení diváků se jedná o jeden z nejlepších Seagalových snímků, já však, navzdory jeho neoddiskutovatelným kvalitám, tento názor nesdílím.

Český psychologický film odehrávající se v uzavřené komunitě, kde se skupina bývalých uživatelů drog snaží pod vedením třech terapeutů zbavit své závislosti. Příběh začíná, když přichází bývalý dealer Roman (D. Švehlík), začleňuje se do komunity a my poznáváme jednotlivé členy a nastavená pravidla. Mezi nejvýraznější osoby v komunitě zcela jistě patří Milan v podání J. Langmajera, jenž se prezentuje podivným manipulativním chováním, utajovanými myšlenkami a skrytou minulostí, jež postupně vychází najevo. Další členy bezejmenné komunity, obývající jakési opuštěné venkovské stavení, tvořili většinou tehdy mladí a nepříliš známí herci z nastupující generace, z nichž se v průběhu let staly herecké osobnosti : J. Budař, D. Novotný, I. Chmela, J. Plesl, P. Jungmanová, Z. Fialová a E. Vrbková. Ze starších herců můžeme jmenovat pouze J. Dulavu a neznámého romského herce J. Cisára ztvárňujícího Frantu. V rolích terapeutů se objevili M. Trnavský a M. Stránský, jejichž pohledy na vedení skupiny se často lišily a tuto dvojici doplňovala nevýrazná K. Issová. Závěr celovečerního filmového debutu R. Sedláčka, jenž se předtím věnoval tvorbě dokumentárních filmů, se věnuje právě tajemné Milanově povaze, kterou docela přesně popsal a zkritizoval terapeut Adam (M. Trnavský). Vychází také najevo, že v minulosti se za dost nepříjemných okolností Milan a Roman potkali a oba se v komunitě skrývají před policií. R. Sedláček si hned svým prvním psychologickým dramatem nastavil vysokou laťku a domnívám se, že ji dosud udržuje na vysoké úrovni.

Americký akční film, v němž válečný veterán John Rambo, pracující v kamenolomu ve federální věznici, dostane za slíbené propuštění nabídku zúčastnit se tajné a nebezpečné operace ve Vietnamu. Má za úkol proniknout do střežené oblasti, najít a vyfotografovat americké zajatce, kteří tam jsou údajně drženi od konce vietnamské války. Netuší však, že jeho snaha má posloužit pouze jako politický kompromitující materiál, a proto je velmi překvapen, když se mu podaří jednoho vězně osvobodit a velicí důstojník Murdoch (Ch. Napier) z obavy nežádoucího a zřejmě nelichotivého svědectví zajatce odvolal záchrannou akci. Zrazený Rambo se tak sám stal zajatcem v primitivních podmínkách vietnamské džungle. V druhé polovině druhého snímku o legendárním válečném veteránovi se ze S. Stalloneho stane vraždící stroj, který zlikviduje všechny své věznitele, osvobodí zajatce a vyřídí si své účty s Murdochem. Jedna ze scén, jež mě nejvíce zaujaly, se odehrává na lodi, jejíž posádka Ramba a jeho doprovod prodala nepřátelské vládní armádě. Při sledování snímku G. P. Cosmatose jsem měl dojem, že Stallonemu poněkud kolísal objem svalové hmoty, neboť zejména na začátku filmu nebyl zdaleka tak nabušen jako na konci. V dalších rolích se objevil plukovník Trautman (R. Crenna), jenž byl též obelhán podlým Murdochem. Poměrně dlouho trvalo, než Rambo odstranil svého prvního protivníka, poté už akce běžela naplno. V porovnání s prvním dílem nabízí jeho pokračování možná více akce, přesto bych úvodní díl kultovní série hodnotil o něco lépe.

Československá televizní pohádka natočená podle orientálního motivu o moudré dívce Šahrazád, která svými vyprávěními zaujme šáha natolik, že si ji oblíbí a pojme za ženu. Její příběhy jsou natolik poutavé, že šáh zruší krutý zákon, který nařizuje, aby každý den pojmul za manželku jinou ženu a tu následující den popravil. V roli krásné Šahrazád se objevila nepříliš známá brněnská divadelní herečka I. Konvalinová, jež nedávno předčasně zesnula. Postavu šáha, zpočátku zcela pod vlivem chamtivého a nemilosrdného vezíra M. Donutila, ztvárnil ještě méně známý V. Krátký. I do dalších vedlejších postav ze Šahrazádiných příběhů byli obsazeni brněnští umělci, mezi nimiž se nejvýrazněji projevili kupec Z. Junák a A. Goldflam, zloději B. Rychlík a P. Zatloukal, hlídač na tržišti J. Pecha či sultán M. Maděrič. V mladých hercích ze šáhovi ochranky jsem rozpoznal M. Havelku a M. Zahálku. Krásnou a jednoduchou ústřední melodii pohádky zkomponoval P. Skoumal. Přestože je pohádka brněnského televizního studia od E. Sokolovského zajímavá svou bohatou orientální výpravou i hereckými výkony, dovolil bych si ji hodnotit, na rozdíl od jiných brněnských pohádek s podobnými motivy, pouze průměrně.

Československý kriminální film, v němž se vyšetřuje vražda bohatého Němce vyhozeného z vlaku. Během pohřbívání Germána s kufrem obsahujícím údajně milion marek pod železničním náspem byl pachatel vyrušen náhodným opilým kolemjdoucím, a i ten byl odstraněn. Vyšetřováním záhadné dvojnásobné vraždy byli pověřeni kapitán Škvára (K. Hlušička) a kapitán Vízek (R. Brzobohatý), kteří systematickými výslechy nakonec dospěli k usvědčení vraha a jeho komplice. Velmi důležitou výpověď poskytla paní Machková, dáma lehkých způsobů (E. Hudečková), jejíž připravené nepravdivé svědectví bylo odhaleno díky přívěsku na klíčích ve tvaru Rubikovy kostky, jež se navzdory jejímu tvrzení nevešla do poštovní schránky. V rolích mužů na špatné straně zákona se objevil P. Nový a elegantní hotelový recepční J. Přeučil, jenž svého komplice v závěru shodil do výtahové šachty. K úspěšnému splnění vražedného plánu napomáhal za jistý finanční obnos i zaměstnanec československých drah O. Pavelka, jenž svým činem ohrozil život své partnerky V. Freimanové. Nemohu se ubránit dojmu, že pachatelé a zejména drsňák P. Nový se v závěru chovali dosti diletantsky, neboť se těsně před dopadením pokoušel v dramatické scéně zbytečně umlčet Pavelkovu milou, která o totožnosti vrahů neměla ponětí. Na začátku filmu se v malé roli vesnického rváče objevil i Sagič, jenž byl omylem považován za podezřelého z vraždy onoho náhodného svědka odklízení oběti, neboť s ním měl spory. Ačkoli jsem u pana režiséra J. Svobody zvyklý na vyšší standard, domnívám se, že můžeme toto jeho dílo s klidem zařadit mezi nesčetné průměrné televizní krimifilmy, které se točily v 80. letech.

Česká komedie odehrávající se v malé jihomoravské obci Mouřínov, kde se pořádá mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Vesnice žije přípravami na tuto nevšední událost, která se ve skutečnosti konala v areálu Bučovického zámku, a kterou má navštívit jako host i předseda vlády. Mezi nejvýraznější postavy této vesnice na Vyškovsku patřil starosta P. Zedníček, majitel hostince a amatérský malíř J. Dulava a místní podnikatel a sponzor celé kulturní akce J. Hanzlík. Vítězem netradiční soutěže v umění troubit na vábničky se stal podle očekávání mouřínovský občan Franta (J. Plesl), kterému dával užitečné rady exmistr Evropy v tomto klání M. Huba, a který se stačil sblížit s dcerou hostinského E. Vrbkovou. U příležitosti návštěvy ministerského předsedy I. Bareše, jenž se kvalitně opil ze slivovice a na slavnostním pódiu divoce zapařil na hit Ilony Csákové Malý vůz, se starosta Zedníček snažil neúspěšně zalobovat o vytvoření druhé příjezdové komunikace do obce, neboť do Mouřínova protizákonně vede pouze jediná cesta z Bučovic. O zábavu během onoho kulturně-sportovního odpoledne se postaral známý silák Železný Zekon a v roli polského soutěžícího, jenž zůstal v poli poražených, se objevil známý reportér České televize M. Karas. Místního nezvladatelného blázna s divoce rostoucími vlasy představoval fyzický básník, hudebník a vysokoškolský pedagog P. Váša a další postava, neúspěšný nápadník E. Vrbkové René v podání M. Trnavského zaujala především v dramatické scéně na železničním přejezdu. Z filmové komedie R. Sedláčka, jenž do svých děl s osobitým stylem opakovaně obsazuje své osvědčené herce, podobně jako ze všech jiných filmových počinů zmíněného režiséra, jež jsem dosud viděl, jsem měl příjemný pocit a mohu hodnotit více než průměrně.

Český komediální film, jenž se věnuje natáčení dokumentu o lidech, kteří jsou výjimeční v rozličných činnostech, a jejich umění je zapsáno v České knize rekordů. Film je úzce spjatý s městem Pelhřimov, neboť právě tam sídlí organizace věnující se těmto záležitostem a předseda této agentury I. Bareš nabídl tuto zajímavou práci režisérovi J. Pleslovi, jenž nedostal státní příspěvek na svůj vlastní projekt a musel proto vzít zavděk touto netradiční zakázkou. Vedle umělecky založeného, avšak divácky nepříliš úspěšného režiséra tvořil filmový štáb kameraman, depresivní alkoholik J. Vyorálek s podivným účesem, produkční S. Babčáková a zvukařka J. Švarcová. V rolích bizarních rekordmanů se objevili známí herci (tvůrce slámových dekorací I. Chmela, popíječ lahváčů pod vodou M. Taclík, sběratel čtyřlístků M. Myšička, potápeč D. Švehlík) anebo, v případě nemožnosti nahrazení osob s výjimečným nadáním herci, skuteční držitelé rekordů. V několika okamžicích se zdálo, že svérázný filmový štáb předhání podivíny s rekordy ve výstřednostech. Režisér R. Sedláček si nedělal hlavu s honosným ukončením filmu, neboť pelhřimovskému sponzorovi dokumentu jednoduše došly peníze. Přesto je Sedláčkovo dílo svým netypickým stylem sympatické a hlavně zábavné. Závěrečnou tečku filmu o hrdinech, jež mají svůj svět, obstaral Wabi Daněk s jeho hitem Outsider waltz.