Schlierkamp

Český komediální film, jenž se věnuje natáčení dokumentu o lidech, kteří jsou výjimeční v rozličných činnostech, a jejich umění je zapsáno v České knize rekordů. Film je úzce spjatý s městem Pelhřimov, neboť právě tam sídlí organizace věnující se těmto záležitostem a předseda této agentury I. Bareš nabídl tuto zajímavou práci režisérovi J. Pleslovi, jenž nedostal státní příspěvek na svůj vlastní projekt a musel proto vzít zavděk touto netradiční zakázkou. Vedle umělecky založeného, avšak divácky nepříliš úspěšného režiséra tvořil filmový štáb kameraman, depresivní alkoholik J. Vyorálek s podivným účesem, produkční S. Babčáková a zvukařka J. Švarcová. V rolích bizarních rekordmanů se objevili známí herci (tvůrce slámových dekorací I. Chmela, popíječ lahváčů pod vodou M. Taclík, sběratel čtyřlístků M. Myšička, potápeč D. Švehlík) anebo, v případě nemožnosti nahrazení osob s výjimečným nadáním herci, skuteční držitelé rekordů. V několika okamžicích se zdálo, že svérázný filmový štáb předhání podivíny s rekordy ve výstřednostech. Režisér R. Sedláček si nedělal hlavu s honosným ukončením filmu, neboť pelhřimovskému sponzorovi dokumentu jednoduše došly peníze. Přesto je Sedláčkovo dílo svým netypickým stylem sympatické a hlavně zábavné. Závěrečnou tečku filmu o hrdinech, jež mají svůj svět, obstaral Wabi Daněk s jeho hitem Outsider waltz.

Československý krimifilm podle výborného scénáře M. Bezoušky, v němž hraje hlavní roli svářeč Evžen Macík (J. Bartoška), který se dostal bez námahy k velkým penězům. Tento prostopášný muž žijící dvojím životem, neboť kromě své manželky se synem se milostně sblížil se servírkou Marií (H. Čočková), se náhodou dostal ke kufru plném bankovek, který neznámý lupič v masce po vyloupení spořitelny v okamžiku nouze pohodil poblíž jeho červené Dacie. Bohužel pro pana Macíka se onen maskovaný muž (J. Velda) dozvěděl, kdo jeho lup sebral, a k vylákání svého kufříku s půl milionem korun zpět se odhodlal k vyhrožování po telefonu. Následné počínání pana Macíka nebylo vždy rozumné, dokud se nerozhodl k oznámení celé záležitosti policii, přičemž se snažil o ukradených penězích pomlčet s cílem získat je pro sebe. Jaké však bylo jeho překvapení, když po policejním zátahu na hledaného lupiče a jeho smrtelném pádu z výškové budovy, se z telefonu opět ozval hlas vyžadující jeho zatajené peníze! V tu chvíli morálně zpustlý pan Macík zcela zpanikařil, neboť se nepochopitelně rozhodl vyjít neznámému vyděrači opět vstříc, ačkoli musel tušit, že nikdo jiný o ukrytém kufru s penězi ze spořitelny nemohl vědět, maximálně mohl uvažovat o lsti ze strany policie. Podařená kriminálka může nabídnout atmosféru plnou napětí a zajímavou postavu pana Macíka, jenž neměl problémy s věrohodným a pohotovým lhaním, avšak oklamat policii ztělesněnou do vyšetřujícího F. Němce se mu nepodařilo. Ve vedlejších postavách zaujali V. Salač v roli slizkého domovníka a udavače a tajemný kolega svářeč B. Rösner. Domnívám se, že tento napínavý snímek J. Matuly vysoce převyšuje obvyklý průměr podobných kriminálek, nejen kvůli výbornému Bartoškovi a působivé hudbě D. Ursiniho, ale zejména kvůli strhujícímu příběhu, jehož napětí a stísněná atmosféra vydržela po celou délku filmu.

Československá romantická komedie natočená podle předlohy Felixe de Cámara, v níž se nesmělý starý mládenec notář Jan Karas (O. Nový) zamiluje do dívky v modrých šatech na obrazu ze 17. století, který mu zůstal v opatrovnictví jako pozůstalost po zemřelém hraběti. Jednoho večera dívka sestoupí z obrazu a notář musí řešit četné problémy spojené s jejími tři sta let starými způsoby. Netuší však, že si z něho jeho přátelé dr. Pacovský (B. Veverka) a Ing. Čadek (F. Paul) udělali legraci a místo pravého obrazu nastrčili prázdný rám a jejich známou studentku Vlastu (L. Baarová), jež měla představovat onu komtesu Blanku z Blankenbergu z obrazu. Vlasta z důvodu věrohodnosti a utajení šprýmu mluvila nádhernou archaickou češtinou, bohužel jí však často nebylo dost dobře rozumět. V rolích nápadnic dr. Karase se objevila N. Gollová a S. Langová v doprovodu své energické matinky R. Šlemrové. Zajímavá část snímku se odehrávala na hraběcím plesu, kde vzbudila Vlasta ve svých historických šatech a svou mluvou nemalé pozdvižení. V závěru dochází odhalení onoho žertu a pochopitelně k romantickému vyvrcholení a zasnoubení dr. Karase s Vlastou. Komedie O. Vávry právem patří už mnoho desetiletí k nejzdařilejším a nejoblíbenějším filmům pro pamětníky.

Československý film odehrávající se v roce 1968 výrazně poznamenaný dobovou ideologií, v němž jsou záměrně překrouceny historické události a společenská situace. Celkově na mě tento nechvalně proslulý a právem zapomenutý snímek působí jako špatný pokus o obhajobu srpnové okupace, neboť československá společnost potřebovala pomoci s nesocialisticky smýšlejícími skupinami obyvatel, v tomto případě s pražskými taxikáři, jež požadovali od jejich čelních představitelů vyšší platy. Ředitel pražské taxislužby, kovaný komunista Mudroch (M. Willig) rezolutně odmítá požadavky taxikářů, jež byli zobrazeni jako ukřičení a neukáznění primitivové (O. Velen, J. Schánilec, Z. Kryzánek, R. Rusev) či jako nepřizpůsobiví nepřátelé režimu (G. Opočenský, J. Skopeček). Druhá dějová linie se věnuje dispečerovi taxislužby P. Skarkemu a jeho ženě R. Rázlové, pracující jako trenérka plavkyň, jež dostala nabídku od jejího bývalého známého Z. Braunschlägera (?), aby s ním odcestovala natrvalo do Švýcarska. Tato lákavá nabídka je v souladu s režimem nakonec odmítnuta. V závěru dochází k tragické situaci, kdy Mudroch jedoucí v záměrně poškozeném voze umírá, avšak ve smrtelné křeči dokáže hrdinně předpovědět nezdar protirežimní činnosti všech odpadlíků od budování socialismu. Není snad potřeba zdůrazňovat, že snímek K. Steklého je přeplněn tendenčními dialogy podporující stávající politické zřízení, přičemž v tomto směru nejdůkladnější je bezesporu pan Willig, který nabádá, aby se člověk v bezradné situaci poradil s Marxem či Leninem. Je neuvěřitelné, jak si autor nepřekonatelného filmového Švejka z konce 50. let dokázal podobnými normalizačními propagandistickými filmy pošlapat své jméno a totálně tak zničit svůj umělecký odkaz. Toto politicky nezdravě zabarvené filmové dílo patří plným právem k tomu nejhoršímu, co dokázala československá filmografie nejen v období normalizace, ale dokonce v celé své bohaté historii stvořit.

Československý komediální film v hlavní roli s N. Gollovou, představující bezstarostnou a ztřeštěnou Evu Norovou. Jejího bratra Michala Nora, vracejícího se z ciziny k sestře a tetičce Pa(vlíně), ztvárnil O. Nový a oba chtějí své tetičce (Z. Baldová) věnovat návod na pěstování speciální odrůdy růží, jež má ve svém domě uschována znepřátelená rodina továrníka Záhorského (G. Hilmar) bydlící v sousední vile. Eva se přihlásí na inzerát jako sekretářka pana Záhorského a Michal je rodině představen jako anglický hrabě a současně snoubenec dcery továrníka J. Sedláčkové. Eva se sblíží s domnělým továrníkovým tajemníkem Jiřím (R. Schránil), který ve skutečnosti touží získat zpět náramek, který dal kdysi dominantní paní továrníkové do zástavy a ona ho odmítla vrátit. Snad až příliš velkou část snímku vyplňovala scéna, kdy opilá Eva jde ukrást onen návod na pěstování růží a cestou se k ní připojí rovněž opilý nápadník továrníkovy dcery. Tento herec, jehož jméno mi zůstalo utajeno, se v průběhu filmu stával stále více otravný a obtěžující a nedivím se, že ho J. Sedláčková opakovaně odmítala. Fričův snímek končí dojemným usmířením tetičky Pa a rodinou továrníka Záhorského a vznikem dvou mileneckých dvojic. Domnívám se, že tento snímek patří díky scénáři Fan Vavřincové a hereckým výkonům Nového a Gollové k tomu nejlepšímu, co mohl film v té době nabídnout.

Československá komedie o mladé energické dívce Zuzaně (N. Gollová), která se díky dědictví stala majitelkou Hotelu Modrá hvězda. Komediální zápletka spočívá ve skutečnosti, že v Praze existovaly dva hotely téhož jména, jeden přepychový a honosný, kam N. Gollová ihned přijela na kontrolu a druhý opuštěný a zpustlý, který ji ve skutečnosti patří. Při příchodu do svého hotelu Zuzanka zjistila, že v něm žijí zdarma tři nájemníci (J. Pivec, A. Novotný, L. Pešek), kteří neplatili za ubytování, neboť nebylo komu. Mladá majitelka z nich obratem udělala hotelové zaměstnance a začala úpravou hotelu do reprezentativního vzhledu. Hned první host, zámožný Vladimír Rychman (O. Nový) se do úslužné Zuzany zamiluje, přestože se tentýž den rozešel se svou snoubenkou A. Mandlovou. Zbytek filmu vyplňuje ples, na němž se sblíží A. Mandlová s A. Novotným a na němž se N. Gollová opije při konverzaci s T. Pištěkem a je omylem odvezena do špatného hotelu. Příjemná filmová komedie v režii M. Friče patří díky poutavému, vtipnému a košatému scénáři k nejlepším veselohrám své doby.

Americký akční film v hlavní roli se S. Seagalem, který jako tajný agent úřadu pro životní prostředí Jack Taggart přijíždí do malého městečka v Apalačských horách, aby vyšetřil podezření o zamoření toxickými odpady. Je samozřejmostí, že se tento charismatický herec chová drsně od začátku do konce, všem nepřátelům nakope zadek, aniž by obdržel jediný úder a ještě projeví své skryté romantické vlastnosti a hudební schopnosti. Steven se snaží nenápadně infiltrovat mezi obyvatele městečka, kterým nezištně pomáhá s opravami jejich domů, avšak jeho odlišná osobnost a neobyčejná neohroženost neunikne pozornosti mužům, jež jsou namočeni do znečišťování prostředí nebezpečnými chemikáliemi. Kromě jeho typických bleskurychlých soubojů s nepřáteli divák jistě ocení automobilovou honičku mezi Stevenovým červeným postarším osobním vozem neznámé značky a náklaďákem Mack, který skončil interesantním pádem z útesu. Mezi odhalováním zločinců a likvidací nepřátel se drsňák Steven zvládl sblížit se Sarah (M. Helgenberger), ženou s tajemnou minulostí živící se prodejem medu, žijící se svým psychopatickým bratrem Earlem (S. Lang). V závěru odhalí zkorumpované kolegy zámožným protivníkem Hannerem (K. Kristofferson) a předvede neuvěřitelně romantické gesto, kdy své milé zakoupí nové úly, neboť ty původní jí zapálil její bratr psychopat. Ačkoli je datum vzniku tohoto snímku, jehož autorem je F. E. Alcalá, poněkud pozdější než jeho nejslavnější snímky, řadím Tajného agenta Jacka T. i díky zajímavému scénaři z venkovského prostředí mezi povedenější Stevenovi filmy.

Česká televizní pohádka podle motivů K. J. Erbena. Příběh vypráví o dvou bratřích, bohatém nadutci Jáchymovi (M. Slaný) a chudém dobrákovi Lukášovi (J. Prachař). Brzy vychází důvod tak rozdílných majetkových poměrů, neboť zatímco Jáchym za své bezpracné bohatství vděčí pomoci Štěstí, v Lukášově prázdné hospodě se usídlila Bída v podání J. Bohdalové v její tradiční pohádkové poloze ne nepodobné její kreaci v Nesmrtelné tetě. V okamžiku, kdy se Lukáš lstí zlé babice zbavil a našel své Štěstí ukryté ve sklepení jeho příbytku, začíná se mu nebývale dařit. Nejen že získal veliké bohatství, ale dokonce se zamiloval do dcery hraběte Klaudie (M. Šoposká). Zlý Jáchym se pokusil zastavit růst Lukášova blahobytu, osvobodil Bídu a snažil se ji naivně přesvědčit, aby se vrátila k jeho bratrovi a obnovila jeho chudobu. Tento zákeřný plán mu pochopitelně nevyšel, neboť babice Bída se rozhodla sloužit svému osvoboditeli a ten brzy díky tomu přišel o celé jmění. Kromě hlavní postavy sympatického Lukáše mě herecky zaujal V. Postránecký jako Lukášův soused Josef a potrhlý J. Hrušínský jako otec Lukášovi milé. Zejména rozhovory mezi Lukášem a jeho přítelem Josefem, v nichž majitel hostince vyprávěl své neuvěřitelné příhody s Bídou a Štěstím, byly úsměvné. Velmi zajímavě a poutavě natočené pohádce od Z. Zelenky se podařilo vymanit se z novodobého trendu hloupých pohádek s trapným příběhem a křečovitým herectvím. Přestože se v poslední době úroveň českých pohádek poněkud zvýšila, éra první dekády v novém století byla, co se pohádek týká, dosti mizerná, a Zelenkův Boháč a chudák je jednou z výjimek.

Česká televizní pohádka natočená podle motivů T. Storma, ve které Dešťová víla sebrala za trest lidem kvůli jejich sobectví a lakotě vodu. Jediný člověk, který může sucho zastavit, je venkovská dívka Květuška (V. Kerekes), která se v úvodu k Dešťové víle přestrojené za žebračku chovala přátelsky a nezištně, avšak musí splnit tři úkoly. Na výpravě pohádky se nešetřilo, neboť se v ní střídají záběry z venkovského prostředí, kde se odehrává většina příběhu, vzdušném zámku Dešťové víly i jiných zahraničních lokalit, jež měli ilustrovat suchem postiženou krajinu i nekonečné zelené pláně. Ústřední milenecká dvojice mě bohužel nepřesvědčila a vnímám to jako hlavní nedostatek. Květuška měla na sobě dosti podivný outfit a na obličeji neměnný bezduchý výraz, o kvalitě jejího herectví stejně jako o hereckém umění jejího milého syna statkáře Ondřeje (J. Gottwald) by se dalo polemizovat. Situaci tak musely zachránit postavy ve vedlejších rolích, z nichž nejzajímavěji na mě působili dva nejstarší obsazení herci, Květuščin dědeček, ponocný S. Zindulka či vynikající P. Nárožný v malé roli lékaře. Ondřejovi rodiče, lakotní sedláci M. Donutil a S. Stašová s nalepeným nosem, též patřili k herecky nejpovedenějším postavám. Nadpřirozené postavy, symbolizující čtyři živly, jež chtěli potrestat lidskou hamižnost, představovalo Slunce (M. Labuda), Oheň (M. Dejdar v hořícím oděvu), Země (K. Macháčková), Vítr (R. Jašków) a právě Dešťová víla v podání L. Vlasákové. Dále se v pohádce M. Cieslara objevili bohatí majitelé pivovaru Bečkovi, jmenovitě J. Dulava s elegantní vlnkou na hlavě a hašteřivá J. Sedláčková, jež chtěli provdat svou dceru Bětu (A. Krejčíková) za Ondru, přestože on už si vyhlédl za nevěstu Květušku. Domnívám se, že by se tato výpravná pohádka dala zařadit k mírnému nadprůměru, avšak zásluhu na tom mají především herci ve vedlejších rolích.

Československý televizní film o čtyřech přátelích, jež si užívají volného dne v přírodě. Skupina osob v složení P. Čepek, O. Navrátil, N. Konvalinková a E. Steimarová si připravili malé občerstvení na mírném návrší na louce pod stromem. Po krátkém bezvýznamném žvanění dojde mezi pány Čepkem a Navrátilem k roztržce, neboť Navrátil odmítá připustit, že je přicházející bouřka zasáhne a je proto zbytečné se sbalit a jít se ukrýt do vozu. Démonický P. Čepek se kvůli postoji svého přítele značně rozzlobí a čím více prší, tím je vzteklejší. Vrcholem tohoto krátkého do značné míry absurdního díla L. Smočka je okamžik, kdy se P. Čepek navzdory sílící bouři a lijáku svlékne do plavek, natře se opalovacím krémem a začne se slunit, to celé jen proto, aby se pomstil O. Navrátilovi za jeho řeči. Celá společnost je tak kvůli jejich malichernému konfliktu vystavena nepřízni počasí, neboť pánové dětinsky odmítají opustit místo sporu. Co se týká ženského obsazení, N. Konvalinková hrála svoji typickou hloupou postavu s vykulenýma očima a E. Steimarová během celého mužského infantilního verbálního souboje mlčela. Z mého pohledu se jedná o zcela zbytečný filmový počin, který divákovi nemá co nabídnout, ačkoli herecký výkon P. Čepka byl tradičně nepřehlédnutelný.