Schlierkamp

Český pětidílný televizní historický seriál věnující se životním osudům významného českého literáta 19. století Jana Nerudy (1834-1891). Jednoho z našich nejlepších básníků v jeho mladém věku více než přesvědčivým způsobem herecky ztvárnil V. Dlouhý, zatímco v závěrečném dílu tohoto historického cyklu včetně role velmi působivého vypravěče s originální, přímou komunikací s divákem, jehož oslovoval adjektivem ´laskavý´, zazářil I. Racek. Seriál J. Dudka vypráví zejména o Nerudových milostných vztazích, přičemž v úvodním dílu se jako mladý neznámý básník uchází o slečnu Annu Holinovou (E. Horká), zatímco ve druhém díle je zobrazen jeho složitý vztah ke Karolíně Světlé (J. Preissová), jenž zůstal pouze na intelektuální úrovni. Je nutno podotknout, že v prvních dvou dílech je Nerudovo chování silně ovlivněno jeho mladickou bujarostí a snahou se předvést před společností, což mohlo u nejednoho diváka způsobit, že mladého Nerudu vnímal jako hulváta a nevychovance. V pozdějším věku však léty a zkušenostmi nabitá moudrost a pokora toto nelichotivé chování zcela potlačila. Třetí díl se věnuje jeho lásce k mladičké Terezii Marii Macháčkové (velmi půvabná K. Trojanová), dceři bohatého továrníka, jež však kvůli dívčině nešťastnému skonu zůstala nenaplněna. Nerudova literární a politická činnost byla nejvíce přiblížena ve čtvrté části, v níž se představilo mnoho tehdejších vedoucích osobností českého národa a v níž musel redaktor Národních listů bojovat proti pošpinění svého jména. Závěrečný díl zobrazuje Nerudovo milostné vzplanutí v pokročilém věku ke své příbuzné z venkova Aničce (L. Vlasáková), ani tento vztah však nedošel naplnění, zejména kvůli vysokému věkovému rozdílu obou milenců. Z vedlejších postav mohu snad připomenout jeho kolegy v redakci V. Hálka (I. Trojan), vegetariána K. Sladkovského (J. Schmitzer), šéfredaktora a zakladatele Národních listů J. Grégra (L. Frej), Vávru (P. Trávníček), J. Baráka (J. Šťastný) či kontroverzního K. Sabinu (P. Zedníček). Mezi jeho největší přátele patřili A. V. Šembera v podání O. Vetchého a J. Arbes (V. Beneš). Domácí ošetřovatelku Haralíkovou v Nerudově kmetském věku hrála Z. Bydžovská a Nerudovu matku, s níž léta společně žil, ztvárnila V. Kubánková. Jeden z nejdůležitějších prvků v působivosti tohoto vynikajícího seriálu je častý a procítěný přednes mistrových překrásných lyrických veršů vznášejících se jakoby nad příběhem a to z něho činí mimořádně poetickou záležitost a v mých očích jeden z nejpovedenějších seriálů 90. let.

Československý psychologický film zobrazující s jistými experimentálními prvky životní krizi nenápadného muže středních let. Dokumentárně pojatý celovečerní debut slovenského režiséra D. Hanáka se vyznačuje značnou roztříštěností příběhu, jež značně komplikuje divákovi přehlednost. Plynulý chod a správné chápání příběhu je narušováno momentkami z běžného života hlavního hrdiny kuchaře Lauky, jež společně s pesimistickou expresivní stylizací filmu vytvářejí pocit melancholie, bezvýchodnosti ze současné šedivé přítomnosti a celospolečenské vytrácení radosti ze života. Vynikající V. Lohniský v hlavní roli smutně vyhlížejícího muže, jemuž nevyšlo manželství a i po rozvodu stále žije se svou bývalou ženou, a jemuž byla diagnostikována rakovina hrtanu s krycím označením 322, neprožívá šťastné období. Niterné pocity blízkosti smrti a nepovedeného Laukova života jsou vyjádřeny velmi skrytě, neboť hlavní postava svým tichým jednáním bez emocí nedala své trápení externě najevo. Samotný příběh a zájem o postavy je tak divákovi poměrně vzdálen a Hanákovo dílo může působit na první pohled nezajímavě až nudně. Ve vedlejších rolích se objevila polská herečka L. Winnicka jako Laukova bývalá žena a J. Abrhám s perfektní slovenštinou v roli jejího mladého milence, i u jehož chování lze pozorovat navzdory mladému věku prvky skepse. V roli doktora, jenž nález zhoubné nemoci v závěru snímku u svého pacienta nepotvrdil, se objevil M. Macháček. Depresivní snímek byl oživen obsazením dvou krasavic a sice mladičké J. Švandové a snad ještě půvabnější zdravotní sestře M. Rašlové. Na první pohled nejasnou symboliku a metaforu nesvobody poukazuje setkání hlavního hrdiny s nekonformním, nesocialisticky vyhlížejícím i smýšlejícím mladíkem (V. Weisser), jenž měl snad vyjadřovat obranný postoj proti všudepřítomné materiální i morální šedi. Divácky velmi náročný psychologický snímek je natočen na vysoké umělecké úrovni, což dokazuje kromě jiného i mimořádně kvalitní práce s kamerou či originální umístění mezititulků před jednotlivými scénami pojmenovaných podle myšlenek v Laukově mysli.

Československá televizní pohádka o králi Drahoslavovi a jeho dceři, kteří se nechali ovládat sladkými sny a iluzemi a ztráceli tak postupně kontakt s realitou. Příjemné snění o bohatství a štěstí jim bylo za jistý poplatek zprostředkováno hrou na kouzelné housle Králem snů v podání mistra R. Lukavského, jenž své oběti zdánlivě medovými slovy stále více uvrhoval do závislosti na své hře. Krále, jenž kvůli dalšímu a dalšímu poslechu zázračné hudby rozprodal celé království, ztvárnil R. Brzobohatý a jeho neméně nerozumnou dceru M. Kobrová. Pohádka je určená spíše starším divákům, neboť důsledně a velmi působivě varuje před závislostí na čemkoli, co přespříliš odvádí lidskou mysl od skutečnosti, nabízí lákavé pozlátko a krátkodobý pocit štěstí, přičemž po ochabnutí slastných pocitů nastává pouze prázdno, duševní trýzeň a pocit zmaru. Pomocnici vychytralého Krále snů využívajícího lidské slabosti pro své obohacení ztvárnila herecky zajímavá M. Gasparovičová, jejího milého Martina, jenž nakonec ukončí nebezpečnou snovou hru M. Hanuš a v roli vysněného Zlatého prince se objevil M. Vašut. Netradičně a nevesele pojatá pohádka Věry Jordánové mě svou až nedětsky vážnou tematikou zaujala, lepší hodnocení však z důvodu nepřesvědčivého závěru nebylo uděleno.

Československá televizní pohádka natočená podle čínských motivů o matce Chajnan a jejích dvou synech, kteří se vypravili hledat nevěsty Růžovou pannu a Nefritový květ. Aby mohl silný Jang (P. Trávníček) a moudrý Li (F. Staněk) užívat štěstí se svými partnerkami S. Postlerovou a M. Pleštilovou, bylo nutné je nejprve vysvobodit ze zakletí od Rudolící čarodějnice na Oblačné hoře a překonat obávané Údolí démonů. Všechny nástrahy byly s pomocí dobrého Stříbrovousého ducha překonány a oba mladé páry mohla pak starostlivá matka Chajnan přivítat ve svém domě. Herecky jednoznačně vyčnívala J. Jirásková coby Rudolící čarodějnice a V. Postránecký jako duch se stříbrnými vousy. Úloha vypravěče byla spolu s přednesem veršů svěřena V. Preissovi jako Měsíci, jehož tvář byla zobrazena ve žlutém kruhu na obloze. Jedná se jednoduchou studiovou pohádku od paní Svatavy Simonové, jež zaujme především svým neveselým zpracováním, tak typickým pro tuto režisérku a netradiční orientální výpravou.

Český film natočený netradičním způsobem na hranici hraného filmu a dokumentu vypovídající o lidech v tzv. 1. československé feťácké generaci, jež propadli na konci 70. let a v 80. letech užívání těžkých drog, především pervitinu. Své otřesné zážitky zde vypráví Pavel Gregor, dlouholetý uživatel a vařič této drogy, Dan Horyna, hudebník, taktéž propadnuvší drogové závislosti a své zkušenosti z druhé strany předal Zdeněk Zavázal, léta pracující na protidrogovém oddělení. Osob, které v oné době propadly drogové závislosti, se dnešních dob dožila pouhá hrstka a výše jmenovaní se pokusili o upřímnou a děsivou výpověď. Toxikomana Gregora, jenž jen zázrakem přežil výbuch varny ve svém bytě v roce 1998 a z něhož se se stal uznávaný terapeut, herecky ztvárnil R. Novák ml., v roli rockera Horyny se objevil Š. Benoni a postavy kriminalisty Zavázala, jenž navázal s Gregorem jakýsi podivný vztah, se ujal M. König. Smutný příběh se věnuje vývoji užívání této drogy, slangově nazývaná piko, přičemž hlavní úlohu v tomto sehrál už zmiňovaný P. Gregor, jenž využil své chemické znalosti a přetransformoval původně užívaný kapalný pervitin na krystalický prášek implikovaný nitrožilně s mnohem větší účinností. Pojetí kombinace dokumentární výpovědi s hranými sekvencemi mladého režiséra T. Řehořka se mi zamlouvalo, závěrečné setkání Gregora a Zavázal s jejich hereckými představiteli ve studiu a jejich společná rozmluva na mě též silně zapůsobila.

Československá televizní inscenace natočená podle povídky A. P. Čechova, v níž se vyšetřuje záhadné zmizení zhýralého šlechtice Klauzova na jeho venkovském sídle. Zatímco policejní komisař R. Hrušínský před penzí se místo sbírání faktů o případu věnuje popíjení alkoholu a vyšetřující soudce J. Somr je příliš opatrný ve svých úsudcích, ambiciózní písař Ďukovskij v podání J. Abrháma dá naplno průchod svým kriminalistickým a dedukčním schopnostem. V průběhu snímku začíná být stále zřejmější, že osud domnělé oběti se bude diametrálně lišit od nepodložené policejní konstrukce. Podle nepřímých důkazů hlavní podezření nejprve padá na správce usedlosti Psekova (J. Menzel) a místního opilce Nikolašku (L. Křiváček), poté však nález zbytku neobvyklé švédské zápalky na místě činu nasměruje pátrání horlivého písaře jiným směrem. Významnou úlohu v této inscenaci, jejíž závěr se jevil jako poměrně očekávaný a nepříliš překvapivý, ztvárnila mladá komisařova manželka Olga, nebývale atraktivně působící L. Šafránková. V malé roli polekaného sedláka se objevil můj oblíbený V. Kotva. Pro zvýšení autenticity ruského prostředí se osvědčil nepřetržitý přísun vodky a jiných alkoholických nápojů, přičemž v jejich konzumaci se překonávali už zmíněný policejní komisař, řadový strážmistr O. Vlach a prosťáček Nikolaška. Kromě hereckých výkonů a kvalitní Čechovově předloze mě v podařeném snímku J. Svobody nesmírně zaujala nádherná ruská lidová píseň o lásce, jež tvořila předěl mezi jednotlivými scénami, mistrně podaná J. Fouskem v roli druhého bezejmenného strážmistra.

Americký kultovní romantický film odehrávající se v roce 1942 v Casablance, neokupované části francouzského Maroka. Toto město slouží jako přestupní stanice pro cestu Ameriky pro všechny osoby prchající před rozpínavostí a krutostí nacismu. Mezi nejdůležitější podniky v Casablance, kde se scházejí všechny významné osoby, patří Rickův bar, jehož majitel Američan Rick Blaine v podání navýsost elegantního oscarového H. Bogarta prohlašuje, že jediné, čemu věnuje své myšlenky, je úspěšný chod svého podniku a politické a válečné problémy ho nezajímají. Situace se změní v okamžiku, kdy do Casablanky přichází nacisty hledaný vůdce mezinárodní odbojové organizace původem Čechoslovák Viktor Laszló (terstský rodák P. Henreid) spolu se svou půvabnou manželkou Ilsou (I. Bergmanová), v níž Rick rozpozná svou lásku, jež ho před rokem v Paříži, těsně před její okupací, z neznámých důvodů opustila. V Rickovi se opět probudí vášnivé city ke švédské krasavici a jeho původní záměr vyhýbat se politickým aktivitám je minulostí. Dramatický závěr amerického velkofilmu je ve znamení Rickova romantického sebeobětování se, kdy za cenu vraždy německého důstojníka přiměje svou milovanou i jejího manžela odcestovat do Ameriky a sám s místním policejním prefektem Louisem Renaultem (protinacisticky smýšlející C. Rains) odchází začít nový život do konžského Brazzaville. Kromě sladkého milostného příběhu mezi Ilsou a zdánlivě citově imunním Rickem a tehdejším obvyklým gentlemanstvím mě zaujala neochvějná naděje režiséra maďarského původu Michaela Cortize ve vítězství Spojenců a to v době, kdy obrat ve válečném konfliktu v neprospěch Němců měl teprve nastat. Sladce milostné zabarvení v nelehkých válečných dobách mě neodradilo od nadprůměrného hodnocení, naopak výjimečná herecká noblesa obou hlavních představitelů na mě mocně zapůsobila.

Česká televizní pohádka na motivy B. Němcové o potrestání chamtivosti a bezcitnosti, v níž se představili především brněnští herci. Mladý chalupník Kuba (sympatický M. Havelka, jehož obsazení mě potěšilo) dluží se svou matkou (A. Mohelská) bohaté mlynářce, jež spolu se zámeckým písařem finančně profitují na chudých lidech. Kubovi a jeho matce, jež písaře s mlynářkou prokleje, je zabavena chalupa a aby se vyhnul vojenské službě či v návalu pocitu bezradnosti smrti oběšením, přijme nabídku pracovat v pekle po dobu jednoho roku. Právě herecké výkony záporných postav mlynářky D. Hofmanové a písaře Z. Maryšky vnímám jako nejzajímavější a scénu v pekle, kde vykukují z kotlů a dožadují se pomoci od Kuby, jako nejzábavnější. Kubova milá Františka, mlynářčina dcera v podání G. Ježkové, mě herecky nepřesvědčila, na rozdíl od pekelného pána Z. Junáka disponujícího mimořádně podmanivým hlasem. V menší roli čerta Anciáše se představil P. Halberstadt, nadaný herec, známý z brněnských divadel. V závěru během svatební veselice dochází k dojemné scéně, kdy do mlýna zavítá stará žebračka, v níž Kuba rozpozná svoji ztracenou matku. Po slibném začátku se ukázalo, že nenákladná studiová pohádka V. Jordánové moc zajímavých momentů nenabízí, přesto není úplně špatná a průměrné hodnocení bude zřejmě odpovídat.

Československá televizní adaptace slavného vědecko-fantastického románu J. Verna. Scénář R. Johna se poměrně věrně drží předlohy a do hlavní postavy kapitána Nema, tajemného muže, jenž se rozloučil s civilizací a své dny prožívá v mořských hlubinách v podmořském člunu zvaném Nautilus, ztvárnil charismatický J. Adamíra. Herecké obsazení zachráněných trosečníků pařížského profesora Aronnaxe (J. Pleskot), jeho sluhy Conseilla (V. Jandák) a kanadského velrybáře hrubého chování Neda Landa (J. Schmitzer) bylo zvoleno též vhodně. Televizní zpracování P. Krause se vyznačuje dobře zvládnutou atmosférou stísněného prostředí, jednoduchou kulisovou výpravou a prostým zobrazením podmořského světa. I díky zkušeným, skutečným mistrům mluvených slov Adamírovi a Pleskotovi se jednoznačně může řadit ke kvalitním dílům televizní tvorby.

Francouzská konverzační komedie, jež se odehrává v bytě pařížského nakladatele Brochanta (T. Lhermitte). Tento arogantní zbohatlík pěstuje se svými podobně založenými přáteli zábavu, jež spočívá v lákání méně bystrých lidí na společnou večeři, kde se tito hlupáci či snad jen výstřední osoby stávají terčem všeobecného, ale skrytého posměchu. V hlavní roli takového ´blbce k večeři´ se představí J. Villeret jakožto úředník Francois Pignon se zálibou ve skládání architektonických modelů ze sirek a vzhledem k neočekávaným událostem včetně Brochantova zranění zůstane u hostitele v jeho luxusním příbytku a dělá mu společnost. Vzhledem k tomu, že původ Veberovy komedie pochází z divadelní hry, v níž dlouhá léta J. Villeret exceloval, nedělalo mu pražádné potíže přenést dialogovou komiku a vtip na filmové plátno. Významnou úlohu v této veselohře představoval telefonní aparát a Pignonovy hovory patřily k tomu nejlepšímu. Skutečně atmosféra filmu je naprosto strhující a přestože k oné plánované večeři vůbec nedojde, jsou dialogy tak mimořádně dobře napsány, že divák je okamžitě a přirozeně vtažen do děje a osmdesáti minutová komedie uteče velmi rychle. Ve vedlejších rolích se představí D. Prévost coby Pignonův kolega Cheval z daňového úřadu a Brochantova přítelkyně Christine v podání krásné Belgičanky A. Vandernoot. Myslím, že mohu s klidným svědomím udělit maximální hodnocení, neboť nepamatuji, kdy na mě naposled tak mocně zapůsobila jednoduchá situační komedie.