Schlierkamp

Jiří Lehovec, ač se zabýval zejména dokumentárními filmy, natočil i několik celovečerních snímků a Přiznání se může směle zařadit mezi nejpovedenější. Na tomto dramatu nejvíce zaujmou moderní filmografické postupy, výborně vymyšlená retrospektiva s neobyčejně poutavým příběhem. V Přiznání vystupují až na výjimky zapomenutí českoslovenští herci, avšak já osobně se skláním před jejich umem. Hlavní postavu, dobráka s tragickým osudem, jemuž pouze změna jména snad přinesla trochu štěstí a klid, si zahrál O. Lukeš. Z ostatních herců bych připomenul snad oba advokáty F. Vnoučka a hlavně F. le Breux, jako vždy proradného F. Kreuzmanna a také výkon J. Dítětové patřil k tomu nejlepšímu. Za zaznamenání stojí také scéna u JUDr. Nettika (M. Homola), zprvu z pohledu vypravěče a poté očima hlavního hrdiny Urbana/Severy. Co se týče roku vzniku díla, domnívám se, že snímek, až na malé náznaky, nebyl pokřiven ideologickými bláboly a jedná se o čisté drama nešťastného muže, pozvednuté do vyšší roviny vskutku nevšedním a povedeným pojetím filmu.

Československé válečné drama, jež začíná útěkem vězně ze speciálního nacistického tábora pro výcvik psů a ve zbytku snímku zobrazuje hon za tímto uprchlíkem. Snímek se vyznačuje několika velmi dramatickými scénami a poměrně věrohodně vykresluje atmosféru člověka na útěku. V hlavní roli uprchlého vězně a komunisty Jana Mareše se představí A. Filip, jehož na jeho cestě za svobodou doprovázejí malý norský chlapec (V. Dlouhý) a věrná fena Brita. V roli Marešova hlavního protivníka a pronásledovatele, až příliš bohorovného německého důstojníka, zazáří K. Hlušička. Jedná se o snímek s jednoduchým a zajímavým námětem, vkusným hudebním doprovodem a neustálou akcí, jejíž dramatičnost neopadává, avšak přesto, že na snímku nelze nalézt závažnější vadu, se neubráním dojmu, že zpracování a celkový dojem mohl být o něco lepší.

Výborný thriller, jenž se odehrává na francouzském venkově na statku A. Maroilleuera. Hlavní postava v dokonalém ztvárnění J. Gabina, se vyznačovala důrazným lpěním na starých pořádcích a prosazováním patriarchátu a z důvodu, že mu osud nenadělil syna, zjevnou zahořklostí. Zároveň však za žádnou cenu nechce pošpinit své jméno, je nesmírně odhodlaný bránit svou rodinu a i v nejdramatičtějších situacích zachovává naprostý klid. U muže takových vlastností pak téměř nepřekvapí, že dokáže nekompromisně zatočit s drogovými překupníky a přitom si nedělá žádnou starost s policií. Gabin jednoznačně ovládl celý thriller a je vskutku radost sledovat jeho na slova a mimiku strohé, avšak nesmírně působivé herectví. Díky krátké stopáži není snadné najít na snímku hluché místo, pro mě osobně však, v porovnání s hlavní dějovou složkou, závěrečné vyšetřování událostí na Gabinově statku ztratilo na dramatičnosti. Kromě drastické scény s kravami mě zaujala též rytmická hudba S. Gainsbourga.

Československá televizní inscenace postavená na výkonech zkušených umělců popisující setkání maturantů po padesáti letech. Scénář J. Hubače nabízí pohledy do složité psychologie seniorů rozdílných povah a vyzdvihuje nezištné pouto přátelství, jež může rozdělit pouze smrt. Neuvěřitelný M. Nedbal, jehož herecký výkon kladu nad ostatní, dokázal svou výjimečnost. Jeho závěrečný monolog ve zvonici a celé jeho vystupování důrazně varuje před zbytečným a neaktivním životem člověka.

Československá komedie založená na jednoduchém příběhu, jenž vypráví o přepravě malé lokomotivy po pozemní komunikaci. Během tohoto přesunu se tři závozníci z jihočeské cihelny v Šumavicích dostávají do několika komických situací. Vedoucího výpravy Bohouše a zřejmě nejvýraznější postavu snímku ztvárnil vynikající J. Bláha, jenž jakoby položil v této roli základ pro jeho pozdějšího legendárního akademika Richarda. Posádku transportního vozidla značky Liaz dále tvořili sportovec J. Štěpnička a nevýrazný rejpal P. Svoboda. Za nejpovedenější komické situace bych označil Štěpničkovo extempore na stanici SNB a nabarvenou rodinu Takáčovu, v čele s J. Valou a J. Krausem. Z mnoha známých hereckých tváří zaujal i můj oblíbený K. Vochoč, coby provozní cihelny, zachraňující podnik před podezřením ze zpronevěry či trenér dívčího basketbalového družstva I. Niederle. Poprask hodnotím jako slušnou odpočinkovou neokoukanou komedii s ucházejícími komediálními výkony všech zúčastněných.

Drama natočené podle biografického románu Prvních deset let od výrazné postavy československého undergroundu Egona Bondyho. Snímek se odehrává v letech 1947-1949 a zobrazuje destruktivní působení změny politického kurzu na život mladého básníka Ivana Heinze. K. Hádek v hlavní roli se prezentuje věrohodným, vyzrálým výkonem, v rolích vedlejších zaujmou rodačka z Varšavy K. Gruszka jako velmi výstřední milenka hlavního hrdiny či otec Heinz v podání M. Huby. Bohužel dramatická složka snímku je citelná pouze v závěru, zbytek je obalen milostnou romancí mladého a nezkušeného poety. Vysoké hodnocení je uděleno zejména za pokus zachytit poúnorovou atmosféru a změnu životního stylu z pohledu mladé nezávislé inteligence.

Zelená vlna je pozoruhodná tím, že se skládá z řady rozmanitých, navzájem nesouvisejích kratších příběhů a scének, jež mají jeden společný znak, a sice páteční odpolední chaos v Praze. Komicky laděné příběhy jsou různého druhu, některé jsou dominantnější a prolínají se celým filmem a jiné naopak trvají minutu a ihned mizí v zapomění. V tomto snímku z pochopitelných důvodů neexistuje hlavní postava, přesto někteří umělci dostali o poznání více prostoru, např. R. Lukavský pátrající po osamělém sebevrahovi. Jednotlivé příběhy jsou však různé kvality, následují rychle za sebou a řadu z nich bych se nebál ohodnotit jako hrubě nepovedené. Jako nejvíce oku lahodící bych označil scénku s rozpustilými stopařkami. Zelená vlna se jen hemží známými hereckými jmény, o nějaké výrazném hereckém výkonu však v tomto případě nelze hovořit. Z mého pohledu snímku nejvíce neprospívá skutečnost, že jednotlivé scénky jsou velmi rozdílné úrovně a celek působí značně nesourodě a z toho důvodu bych souhlasil z názorem, že se jedná o nejhorší Vorlíčkův film.

Tato stejnojmenná adaptace Řezáčova románu popisuje osídlování obce Grünbach, později Potočná v Sudetech a situaci v československém pohraničí na jaře 1945. Podíváme-li se na rok natočení, lze očekávat těžkou ideologickou propagandu a černobílý pohled na svět, avšak při ignorování těchto tradičních tendenčních polopravd, je snímek poměrně koukatelný. Hlavní roli předsedy správní komise Jiřího Bagára hrál svým typickým klidným, nevzrušivým způsobem L. Chudík, jenž mi v některých pasážích, obzvlášť s kvérem na rameni, přípomínal hrdinu z Mayových příběhů. Jeho hereckou partnerku, fanatickou členku KSČ a textilní dělnici Zdenu Dejmkovou, jejíž největší starostí ihned po svém příjezdu bylo založení místní stranické organizace, vytvořila A. Hegerlíková. Ve snímku dále vystupovalo množství hereckých velikánů, jimiž byly presentovány zajímavé postavy. Jako nejvýraznější bych označil Högerova kádrově nevyhovujícícho obchodního zástupce místní textilky a místního německého tajemníka Tietzeho na pokraji zhroucení v podání mistra Z. Štěpánka. Drama vrcholí odsunem místních německých sabotérů, zatčením temperamentní nacistky, potrestáním reakčních živlů a zejména slavným odjezdem Rudé armády. Přestože se v druhé polovině dramatu rozpoutala bouře směšných ideologicky zabarvených hlášek a dialogů (zejména pobavil filozofický monolog o vstupu do strany F. Smolíka), snímek u mě totálně nepropadl, snad i díky režiséru Vávrovi, a řadil bych ho k povedenějším agitačním dílům 50.let.

Československá komedie z hokejového prostředí, v níž si svou jedinou velkou roli zahrál nepřehlédnutelný představitel malých vedlejších rolí J. Lír. Snímek se jeví být zajímavý hlavně z tohoto důvodu, neboť co se týče ostatních hereckých výkonů, scénáře a komičnosti, jedná se o jasný podprůměr. Lírův nesmělý a tradičně vyjevený učitel Havránek je na základě svých údajných střeleckých schopností přijat do hokejového mužstva, avšak jeho kariéru poněkud zbrzdila skutečnost, že neumí bruslit. Kromě téměř nemluvného Líra snímku dominuje předseda či jednatel Fiala, jako obvykle výrazný R. Hrušínský. V tomto případě však jeho výkon nehodnotím příliš vysoko, neboť se domnívám, že tento typ komedií našemu přednímu umělci nesvědčil. Ve vedlejší roli se představila i slavná krasobruslařka M. Kladrubská, dále trenér hokejistů V. Hrubý, či mladý hokejový junior I. Niederle. Závěrečná těžce nepovedená taškařice v šatně s nedovolenými podpůrnými látkami spolu s katastrofálně nevtipnou dvojicí asistentů Fiala+Lipský potvrdila nízkou kvalitu smínku, přesto celkové hodnocení zůstává na průměru, zejména s ohledem na pana Líra a jeho výjimečnost.

Rumunské velkolepé historické dílo popisující dobývání idylicky působící Dákie Římským impériem někdy v prvním století našeho letopočtu. Římané, mající drtivou převahu, jsou překvapeni hrdinným dáckým odporem. Dácký král Decebal je pro záchranu království rozhodnutý učinit vše, co je v jeho silách, dokonce obětuje místnímu Bohovi ve zvlášť brutální scéně svého jediného syna. Ušlechtilý římský generál Severus (P. Brice), jenž je v závěrečné emotivní scéně zabit v souboji s Decebalem, navíc zkomplikuje situaci, neboť vyjde najevo jeho dácký původ. Velmi dobře na mě působily bojové scény, zejména počáteční dobývání dácké tvrze bylo nesmírně zajímavé. Stejně tak byly ohromující záběry na údajně sedmdesátitisícové římské vojsko, dosud nepřemožené. Kromě válečných scén, stojí za zmínku půvab Decebalovy dcery Medy (M. J. Nat), jediné ženy vystupující v dramatu. Snímek se snaží o zobrazení dácké národní soudržnosti, proniká i do života prostých obyvatel a staví je do protikladu s chamtivostí a bezcitností římských dobyvatelů.