belldandy

Výborný režisér a výborní herci natočili dohromady podprůměrný seriál. Dokážu odpustit Švandrlíkovi, že neukazuje ve jménu nadsázky realitu v celé její hrůznosti. V této formě to však nejen nebylo realistické, nebylo to ani legrační. Postavy jsou ploché jako obrázek na plakátu. Jejich motivace a psychologie mi zůstává nepochopitelná. Většina humoru je toho druhu jako ve scéně, v níž opilý Polívka vykřikuje, že je důstojník socialistické armády. Kefalín působí jako blb, ale protřelej. Chtěla bych vzkázat scénaristovi, že kdo se chová jako Švejk programově už prostě být Švejk nemůže. A mimojiné - nesouhlasím s názorem, že Švandrlíkova kniha je nepřevoditelná na plátno. Byla jsem spokojeným dívakém filmu a tři hvězdičky bych mu bez problémů dala. Tohle je bohužel prostě špatné - ubohé, vulgární, přitroublé, prvoplánově legrační.

Zcela jiný a přesto tolik stejný Trier. Lars von Trier tentokrát zcela opustil formu odpovídající manifestu Dogma. (Celý manifest stejně myslel spíš jako vtip, máme-li věřit jeho vlatním slovům v dokumentu "Vrtěti Dogmatem" ) Opět však stačí Trierovi velmi málo prostředků, aby vás vtáhl do děje a posléze zmáčknul jako citrón. Ikdyž tenhle film nespadá do trilogie filmů o "Zlatém srdci", jeho hrdinka má k Bess a Selmě velmi blízko (alespon zpočátku). - Příběh, který začal jako nějaký scénář pro Franka Capru o hodných lidech malého města, se uprostřed zvrhl v příběh o nekonečném utrpení hlavní hrdinky a nakonec skončil jako krvává nepovedená gangsterka. Ukazuje nám, že chudoba a dobrota nechodí vždy ruku v ruce. - Tenhle film mi na dva dny dokonale zkazil náladu a hned tak na něj nezapomenu. To však platí prakticky o každém Trierově filmu. Rozhodně stojí za to, abyste ho viděli.

Viděla jsem ji už v dětství a udělala na mě tehdy obrovský dojem. Nedávno jsem ji viděla znovu na filmové škole a libí se mi stále. Tohle druhé podívání přidalo ménu pohledu novou dimenzi. Pan Petrusek v úvodu mluvil o možnosti interpretovat Ifigénii jako metaforu politiky. A ono to funguje: Agamemnon přestavuje vládnoucího politika, který podléhá vnějším tlakům, aby si uchoval moc. Odyseus je lstivý populistický politik v opozici. Achilles - mladý idealista, ale dost ctižádostivý na to, aby ideálům neobětoval svou budoucí kariéru. Ifigénie je oběť. Třebaže si na to hrají všichni, ona jediná skutečně nemá volbu. A ona jediná si přesto dokáže najít prostor pro svobodné rozhodnutí. Najít odvahu jít sama smrti vstříc a nezůstat pouhou pasivní obětí.

Vylepšená, vizuálně i fabulačně preciznější verze Erotikonu. Moralistický film o podlehnutí vlastnímu tělu a hledání smyslu života. Možná dnes trochu zbytečně moralistický. Jenže, ve své době se zdál velmi nemorální a stačilo k tomu ukázat nahou Hedy. Je to nejlepší český prvorepublikový snímek. Jediný, který se zdařile snaží překročit hranice konverzační a situační komedie.

Děj spojuje Dumasovu Dámu s kaméliemi (nebo přesněji Verdiho la Traviatu) s Pucciniho Bohémou (to především). Předvzorem je tedy italská opera (samozřejmě ne hudebně). Italská opera je totiž pověstná svou „spektakulární“ výpravou a emocionální vyhraněností pohybující se alespoň v Pucciniho případě na hranici vkusu. Verdiho i Pucciniho opera ve své době dojímaly své publikum, které se nikterak nenechalo odradit jejich patetickou přepjatostí. Třebaže v Moulin Rouge je děj podřízený formě, překvapivě se blíží také Zamilovanému Shakespearovi, který naopak stavěl na poměrně složitých textových hrátkách (shakespearovských reminiscencích). Nechci tím říct, že mezi těmito dvěma filmy nakonec není rozdíl, ale spíš, že zákony melodramatu jsou vždy týž. A Luhrmann i Stoppard neměli důvod se proti nim stavět. Oba své dílo už v jiných než narativních vrstvách obzvláštnili natolik, že dalších zvláštností již nebylo třeba. Tanec v srdci – Romeo a Julie – Moulin Rouge. Vývoj, jež nastoupil Baz Luhrmann ve spojení „operního“ melodramatu s bizarní fantaskní formou, dospěl v Moulin Rouge do své nejzasší pozice, v níž forma zcela pohltila obsah. FORMA SE SAMA STALA OBSAHEM. Je to film, kde se na plátně něco neustále děje. Jako obraz ve stylu internacionální gotiky trpí strachem z prázdnoty (horor vacui). Všude je barevná a zářivá dekorace, na nebi nestále něco vybuchuje. Je to jako bizarní sen, který až do scény ve slonu neustále graduje. Druhý vrchol pak přichází v závěrečném představení. Baz Luhrmann si vytvořil svou „Paříž“v ateliéru. To mu umožnilo velmi svobodný pohyb kamery - úžasné přelety, při kterých kamera vylétne z jedné místnosti, nabídne nám pohled na město a prudce se přiblíží do místnosti jiné, kde děj pokračuje. Luhrmann užívá těchto přeletů na místo montáže ve smyslu filmové interpunkce = k posunu děje. Po 70.letech, které ve Slávě a All That Jazz stvořily „civilní“ muzikál, přinesli Luhrmann a také Trier do muzikálu opět něco nového. Vrátili mu senzibilnost a objevili jeho bizarnost.

* * * * 1/2. Kukuška je tragikomický příběh o tom, jak si lidé nerozumí a jak si při tom rozumět potřebují. Rus, fin a laponka v tomto filmu se navzájem nikdy zcela nepochopí. Nesrozumitelnou jim zůstává nejen řeč, ale rovněž usilí a cíle druhých. Jejich nedorozumění je více než komické. Je rovněž také dojemné. "Bolševik", "fašista - intelektuál" a "přírodní žena" se střetávají, aby si navzájem pomohli, protože nemají na výběr. - Sveráz národního lovu jsem považovala za netradiční komedii a rozhodně ji nezatracuji. Tímto filmem však Alexandr Rogožkin ukázal, že má na víc.

Harvey je staromódní konverzační komedie o čistém bloudovi - příběh o muži, který jako jediný vidí velkého bílého králíka, lidech kolem něj a nesnázích, do nichž se kvůli tomu králíkovi dostanou. - Ach jo... Můžete si říct, že trpím nevyléčitelnou melancholií a nostalgií, a budete mít pravdu. Tenhle příběh o bláznovi, který je mnohem rozumnější než normální lidé, mi zalezl pod prsty. James Stewart tak trochu připomíná Jirku Dušína a tak trochu Hugo Haase (Ikdyž je mnohem pohlednější).

Jsem fanynka sci-fi. A Futurama je něco jako Simpsonovi pro fanoušky sci-fi. Vždycky, když ji vidím, jsem z ní fakt odvázaná. Celou dobu jsem moc fandila Fryovi, aby se mu podařilo konečně sbalit Leelu. Gratuluji, Fryi. Bendre, tvůj postoj k životu mě pomáhá projít tím mým. Zrovna včera jsem si zamilovala tvou hlášku. "Jsou to pozéři. Já jsem nenáviděl doktora Zoidberga, když to ještě nebylo v módě." Připojuju se k přání, ať už tenhle seriál konečně uvede česká televize. Možná zde pak ubyde nekritického nadšení a začne vážná debata o kvalitách i vadách (!) tohoto seriálu. Zatím však nejsem sto.

Nedá se nic dělat, ale radši budu za zarytého Trekkies (o jakých tu mluví třeba Galadriel), než bych se připojila ke zdejší dehonestaci Star Treku. Jasně, že jsou triky dnes už zastaralé. Já snad i chápu, že se to někomu nelíbí. Věřím, že, když někdo ctitel řekněme Bély Tára, tak má nárok si myslet, že Star Trek je vlastně dost plytký. Taky chápu, že se někdo prostě nepřenese přes své vlastní dobové zakotvení, ale ... jen mi, prosím, netvrďte, že je nový Star Trek lepší, protože ... Tohle je pravý Star Trek! I kdyby se celá garda komentátorů na CSFD na hlavu stavěla. Nic co přišlo po tom už nemělo tu ... no tu sílu nové vize. Současný filmový Star Trek je možná efektnější v efektech, ale nemá v sobě žádné skutečné vizionářství. To očekávaní směrem do budoucnosti. Nejspíš nám prostě chybí ta zkušenost, co Star Trek znamenal ve své době. Kdo by kritizoval Voskovce s Werichem, že jejich filmy mají mizernou kvalitu obrazu. No, někdo taky. :( No, já patřím k těm, kteří ve svém raném dětství sledovali Star Trek na rakouské televizi a tehdy se mi na něm nezdálo zastaralého nic. :). /// Mezi třemi původními sériemi, vede dle mého druhá série. Mám dojem, že už si tvůrci ujasnili, o čem to je, a snad proto se tu najde většina těch nejlegendárnějších epizod: Amok Time, Mirror, mirror, Journey to Babel, The Trouble with Tribbles ... zatímco v třetí šla kvalita scénářů bohužel výrazně dolů. Spolu s nepříznivým časem vysílání to bylo zřejmě to, co původní Star Trek ve své době zabilo. Jenže on stává jako fénix z popela stále vždy znova a znova ...

Tenhle seriál mi zpříjemnil mnohá odpoledne. Spojuje humor s mile starosvětskou atmosférou. Hlavní hrdina je velmi staromodním způsobem kladný a musím říct, že mi něco takového asi už dlouho chybělo. Jenom nemůžu pochopit, proč se mnou nadšení nad tímto seriálem nikdo nesdílí. Chápu však, že na něm není ani nic kultovního, ani ani nic nového. Někdy však staromódní zábava příjde vhod. A příběh o muži, který je zárověň odvážný, pohledný, k tomu velice čestný (a ještě navíc v uniformě), vás pohladí na duši. Uznávám, že to není zrovna historka ze života.