gudaulin

Za nizoučkým hodnocením Mirandy nemusíte hledat nic sofistikovaného. Je sice pravda, že sitcomový humor mi tentokrát přišel tak nějak snaživě upocený, ale rozhodující je dojem, který na mě Miranda udělala. Dosud jsem se domníval, že nejprotivnější žena je Halina Pawlowská a její procházky V žitě, po seznámení s Mirandou jsem musel tohle přesvědčení korigovat. Možná by v tomhle případě něco zachránil dabing, jenže na Artu se tentokrát proti zavedeným zvyklostem ČT rozhodli dát přednost titulkům a Mirandin hlas je pro mě ještě nestravitelnější než její chování a vzhled. Snesl jsem jen jediný díl a od té doby kdykoliv zahlédnu tělesnou schránku Mirandy a uslyším její nezaměnitelný hlásek, přejede mi mráz po zádech a přepínám jinam... Celkový dojem: 25 %.

Některým návratům do minulosti by se měl člověk raději vyhnout, aby se jeho sladké vzpomínky nezměnily v prach a popel. Někdy je ta konfrontace s realitou opravdu nepříjemně bolestná. Sérii o Růžovém panterovi jsem měl zafixovanou jako záruku příjemné zábavy a tituly, které kdysi udělaly Peteru Sellersovi ve filmovém světě jméno, jsem oznámkoval hodně vysokou nadílkou hvězdiček. Když jsem se po letech k tomuhle snímku vrátil, musím konstatovat, že jsem sice necítil rozladění nebo dokonce zlost, kterou ve mě dokážou vyvolat některé soudobé hity, ale pocit dobré zábavy byl ten tam. Komisaře Couseau na stopě nejlépe charakterizuje slovo vyčpělost. Clouseau padá z pohovky, z okna, do bazénu a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Většina gagů, nebojím se říct, výrazně převažující většina je spíš prvoplánová až infantilní. Zápletka prostinká, herecké výkony nic extra, takový Herbert Lom pro mě až nepříjemně přehrává. Ano, Sellers odvádí svoje, ale zásadní pro jeho filmografii byly z mého dnešního pohledu úplně jiné tituly, ať už Doktor Divnoláska nebo Byl jsem při tom. Je hodně znát, že tenhle kousek vznikl v jiné době, která ještě měla problémy s prudérií a nahotou a řada scén těžila z lechtivosti, která se už dnes pochopitelně, pánbůh zaplať, nedostavuje. Je zajímavé, že při scéně z nudistické pláže se dokázal kameraman a režisér vyhnout prakticky všem tehdy choulostivým částem lidského těla. To je možná to nejkomičtější, co dnes na tomto titulu shledávám. Celkový dojem: 40 %.

Někde na půli cesty mezi 3 a 4 hvězdičkami. K vyššímu hodnocení se přikláním kvůli přidané hodnotě tématu přistěhovalectví, které je v dnešní hysterií a strachem z příchodu hord barbarů prosycené době hodně aktuální. Ken Loach se v oblasti orientuje a jeho snímek má, řekl bych, až dokumentární rozměr. Svobodný svět mapuje problematiku těch, kteří nemají žádná nebo jen minimální práva a jejich postavení jim neumožňuje víc než brát tu nejšpinavější práci, kterou obyvatelé bohaté západní Evropy pohrdají. Kierson Wareing mi příliš nesedla, ale její postava konec konců nemá vzbuzovat sympatie, její hrdinka je dost sebestředná a bezohledná při cestě za úspěchem. Celkový dojem: 70 %.

Filmy stejně jako lidé stárnou, v případě Valachiho svědectví naštěstí důstojně. U některých ohlédnutí do filmové historie mám pocit hořkosti a bolestného zklamání, tady se nic podobného nestalo. Ne, že by všechno šlapalo tak, jako v době vzniku, ale nadprůměrné herecké obsazení leccos zachraňuje. Jen je vidět, jaký je rozdíl mezi skutečným hereckým esem, za jakého považuju Lino Venturu, a mezi Charlesem Bronsonem, který, ať se na mě nikdo nezlobí, v mých očích je jen charismatickým typovým hercem, kterému nejvíc sluší role mlčenlivých zabijáků s minimální mimikou. Tady se po něm po hříchu požaduje charakterové herectví a Bronson někdy nestačí. Na nejlepší žánrovky své dekády Valachiho svědectví určitě nemá, ale pořád je to obstojná zábava. Celkový dojem: 70 %.

Abych byl upřímný, 2 hvězdičky představují možná až příliš luxusní nadílku pro brakové béčko s mizerným scénářem a topornými hereckými výkony, ale budu dnes vstřícný a ocením především atmosférickou hudbu mých oblíbených Queen v čele s Mercurym a pár působivých flashbacků do skotského středověku. Nic víc už dnes neobstojí, jakkoliv je evidentní, že tenhle titul hodně povznáší nostalgie starších uživatelů a konformismus těch mladších. Celkový dojem: 40 %.

Dokument jsem zhlédnul na doporučení svého kolegy, který byl Čekáním na Supermana šokovaný a chtěl znát můj názor na problematiku. Což o to, problém je to reálný a palčivý, jenže to zpracování je tak nějak americké a hodí se spíš do vysílání komerční televizní stanice. Vůbec není náhodou, že se objevil v programu Novy. Tenhle typ dokumentaristiky pracuje spíš s emocemi a snaží se všude protlačit vyprávění příběhů na úkor hlubší analýzy. Rozhodně nemůžu označit tenhle snímek za dryáčnický, ale způsob jeho prezentace je pro mě rušivý. To, co mi Čekání na Supermana sděluje, se dalo vyjádřit podstatně sevřenějším způsobem tak v hodinové stopáži. Možná víc než krize amerického základního školství, která je už dávno známá, mě zaujaly rozdíly v mentalitě Američanů. Určité zbytnělé sebevědomí až velkohubost je pro jejich způsob výchovy docela typická a tady mě párkrát zarazila. Celkový dojem: za téma 60 %.

Hadewijch by se s nadsázkou dala přirovnat k Viagře. Kdyby se totiž impotentům ztopořil jejich úd tak, jak se toporně snaží Bruno Dumont vyprávět svůj příběh, mohli by se pokládat za vyléčené. Hadewijch je přesně ten důvod, proč se vyhýbám festivalovým přehlídkám, jelikož tam se podobné zoufalosti objevují v nadměrném množství a člověk obvykle nebývá varován. Z toho, jak Dumont vede svoji hlavní postavu, vůbec nemám ponětí, jestli má Julie Sokolowski nějaký herecký potenciál, protože svůj utrápený kukuč v podstatě nemění. Jako nápad konfrontovat náboženské zanícení mladé katoličky a radikálních muslimů by to vůbec nemuselo být špatné, kdyby ovšem Dumont neplácal vyložené hlouposti. Takhle to v reálném životě nefunguje a celá zápletka stojí na nesmírně vratkých nohou. Postavy nemají žádnou hloubku a celý film mi vlastně připomínal trýznivé sebebičování náboženských blouznivců. Vidět tohle v kině, patrně mě vyvedou za nepřístojné chování. Jediná hvězdička je spíš za potenciál, který ta látka měla. On ten konzervativní katolicismus má s islámem ledascos společného a báječně se stoupenci obou náboženství v určitých životních postojích a odporu k sekularismu a liberalismu doplňují. Jenže tohle se Dumontovi do jeho konstruktu bohužel nevešlo. Celkový dojem: 20 %.

Bobby je jméno neformální a naznačuje, že jeho nositel byl oblíbený a měl blízko k lidem. Bohužel snímek tuhle neformálnost legendy americké politiky nedokáže zprostředkovat. Kandidát na prezidenta k nám promlouvá jen prostřednictvím svých projevů, ze kterých byly vybrány pohříchu ještě poměrně rozsáhlé pasáže. Nemám nic proti velkým myšlenkám, když se podávají nevtíravou formou. Tady jsem měl ale pocit, jako by se režisér poněkud inspiroval proslulou Oprah Winfrey Show. Nemám k tomuto způsobu komunikace vztah. Na můj vkus je to patetické a zároveň nasáklé vlezlým sentimentem. Dojímavá hudba se, jak přibývaly minuty, měnila v trýznivé mučení. Jednu hvězdičku si Bobby zaslouží za nápad vylíčit poslední hodiny před atentátem prostřednictvím kaleidoskopu postav hotelových hostů a zaměstnanců a použít tak metodu, kterou ve Spojených státech proslavil Robert Altman, a druhou za hvězdné obsazení a herecké nasazení. Na druhou stranu, přišlo mi, že některé postavy jsou nadbytečné a o některých bych se chtěl dozvědět víc. Celkový dojem: 45 %.

Z Breaking Bad se záhy stal (zasloužený) fenomén. Jde o jeden ze vzácných případů, kdy se na mimořádné kvalitě a přitažlivosti seriálu shodla odborná kritika i televizní diváci. Bylo proto logické, že se producenti pokusí z projektu vytěžit maximum. Protože osud hlavního hrdiny se naplnil, východiskem se stal spin-off. Ze zločineckého gangu ovšem zůstalo jen žalostně málo těch, jejichž životní příběh by se dal dále rozvíjet, řešením se proto stal prequel. Pozornost se soustředila na dvě postavy, které se svým charismatem a inteligencí vymykaly ze společnosti jednorozměrných gaunerů. Volejte Saulovi není jen příběh protřelého advokáta, který se dokáže pohybovat na hraně zákona a leccos umí zařídit nad rámec standardních právních služeb, ale i policejního veterána Mikea, někdejšího špičkového kriminalisty, který se ke stáru rozhodl prohodit dres a hrát už jen podle svých pravidel. Volejte Saulovi prozrazuje už zkraje rukopis zkušeného scénáristy, který cíleně využívá prvky a postupy osvědčené v Breaking Bad. Cool postavy, které jsou uvěřitelné a zasazené do reáného světa, smysl pro absurditu, černý humor a znalost různých pater zločinu. Seriál je schopen nabídnout to, co dokáže jen opravdová elita televizních děl. Zločin neromantizuje, nebagatelizuje ho, neredukuje jen na určité sociální prostředí a skupiny, je analytický a odhaluje fungování systému. Při tom všem je neuvěřitelně zábavný. Nicméně při všech svých kvalitách za Breaking Bad zaostává. Cesta Saula Goodmana k úspěchu je sice složitá a několikrát přináší i hořkost poznání, není ale zdaleka tak bolestná a převratná jako cesta Waltera Whitea. Breaking Bad přinesl velký lidský příběh a šokující proměnu charakteru, bylo fascinující sledovat, kam až je příkladný maloměšťák, starostlivý manžel a otec rodiny ochoten zajít při své cestě na vrchol organizovaného zločinu. Musel přitom řešit mimořádně citlivá dilemata a vyrovnávat se s extrémní existenční nejistotou, a to vše se Saulovi vyhnulo. Pro znalce Breaking Bad je seriál příjemný pro důvěrné pomrkávání tvůrců směrem k divákovi, jenže se zároveň vytrácí prvek překvapení. Víte zkrátka, kam to neodvratně směřuje a jakou cenu kdo zaplatí. Na druhou stranu, po třech sériích dávám jednoznačně palec nahoru a tvrdím, že jde o špičkovou práci, která ve skutečnosti s breaking bad tvoří kompaktní celek . Zvedám hodnocení na pět hvězdiček a 90 % celkového dojmu.

Z uměleckého hlediska je to jen průměrná záležitost, typicky televizní film, jakých vzniká velké množství, a nemá smysl se nějak rozepisovat o herectví nebo režii. Ale jako hraný dokument hodně bolavé historie balkánských válek a připomínka největšího válečného zločinu od konce 2. světové války to funguje na jedničku. Celkový dojem: 60 %.