gudaulin

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %.

Snímek sice obdržel jen 3*, ale neznamená to, že jde o tuctový film. Pieseň se totiž stala typickou obětí své doby a deformovaných politických poměrů. Počátkem 60. let ještě bylo kulturní uvolnění v nedohlednu a kinematografie musela sloužit straně a jejímu zahraničnímu patronovi. Propagandistický a výchovný rozměr se bohužel nedá zastřít. Kachyňa se témuž o několik let později ve svých syrových dramatech dokázal vyhnout a poklonkování Sovětskému svazu a straně v něm nenajdete. Právě mezi Kachyňovými Kočárem do Vídně nebo Ať žije republika a tímto filmem uvidíte rozdíl mezi výborným a lehce nadprůměrným kouskem. Na druhou stranu se podařilo Barabášovi natočit solidní válečný film s několika výbornými momenty, jako je např. setkání německého vojáka s rodící partyzánkou uprostřed vypáleného statku. Předčasné ukončení kariéry Barabáše v československé kinematografii z důvodu emigrace je škoda. Byl to talent, který měl slušnou šanci si na své konto připsat ještě pár velkých filmů. Celkový dojem: 65 %.

Nevím, jestli poslední díl seriálového cyklu lze považovat za reprezentativní, aby mohl oznámkovat celý fenomén inspektora Kojaka, ale chtěl jsem si jím oživit tuhle postavu, kterou jsem sledoval kdysi v dávné minulosti. Není to vyloženě špatné, ale ve srovnání s moderními seriály posledních dvou dekád zjevně zaostává. Je to jen taková průměrná výplň televizního vysílání, strhující věci vypadají a vyprávějí své příběhy úplně jinak. Celkový dojem: 45 %.

Úvodní ukázka lovu vysoké po vzoru domorodých lovců nabudila má očekávání, ale už následující scény, kde Hanička poprvé předvádí své vražedné schopnosti, na mě zapůsobily jako studená sprcha a poté, co Hanka zmasakrovala početné osazenstvo supertajné vojenské základny plné elitních agentů, můj zájem klesl podobně jako rtuť teploměru vloženého do mrazáku. Artový nebo aspoň alternativně se tvářící film nedělá záměr ani obsazení. Ano, Saoirse Ronan a Cate Blanchett patří v rámci své herecké generace do první ligy. Jenže co dál? Obsah je stejně pitomý jako nespočet jiných akčních kousků vyráběných ryze z komerčních důvodů. Nenacházím tam nic neotřelého, inteligentního, pointa je jak z céčkového sci-fi a některé postavy, jako je albínský zabiják, odsouvají Haničku do oblasti suterénu ryzího braku. Na parodii se to zjevně bere příliš vážně a jestli se Wright pokusil vybočit ze zajetých žánrových kolejí, zoufale se mu to nepovedlo. Soderbergh se ve Zkratu dostal mnohem dál, a přitom i on zůstal jen na půli cesty. Abych bral film vážně, musí mít hlavu a patu jak námět, tak i děj - a v tom Hanna prohrává na celé čáře a jen mi potvrdila mé předsudky, které k akčnímu žánru chovám. Takže jí posílám kategorický odpad. Lituju, Ronan, někdy příště. Celkový dojem: 10 % za obě herečky.

Hodnocení i komentář je provizorní, protože zatím jsem měl možnost vidět jedinou epizodu, ale na jejím základě považuju seriál na ČSFD za podhodnocený. Rozumím rozpakům, protože v tom množství postav exoticky znějících jmen a dvorních intrik se člověk obtížně orientuje a leckdo se v tom může ztratit. Já si ale užíval výpravu i styl a rozhodně jsem se nenudil. Kostýmní detektivka, která je poněkud ovlivněná romantizujícím pojetím, ale vem to nešť - zatím tak na 75 % a 4 hvězdičky.

V některých komentářích se objevuje povzdech, že by to mohla být perfektní kriminálka, kdyby Jewison neztrácel tolik energie rasovou otázkou. Potíž je v tom, že jádro režisérova zájmu spočívalo právě v problému rasismu, konec konců psala se 60. léta a film se dá považovat za aktuální politický příspěvek do vášnivé debaty o tomhle problému. Film měl zjevně fungovat jako společenské drama, kde kriminální zápletka slouží jen jako pozadí, resp. východisko, pro angažovanou společenskou kritiku. I s odstupem času film funguje výborně, přesně tak, jak to Jewison zamýšlel - a představuje svědectví o době, kdy rasismus měl v americké společnosti nesrovnatelně větší vliv než dnes. K tomu si připočtěte dva špičkové charakterní herce, kteří chytili příležitost za pačesy, a máte film, který neváhám ohodnotit maximálním počtem hvězdiček. Celkový dojem: 90 %.

Čekání na zázrak má možná ty nejčistčí úmysly, je ale tak emočně přepjaté a vyskytují se v něm tak nedůvěryhodně vystupující postavy, že to nezachrání ani přítomnosti Foresta Whitakera ani snaživé výkony ostatních herců. Nevěřím tomu filmu a nevěřím ani jeho hrdinům. Místo aby mě chytnul za srdce, mám z něj nanejvýš rozpaky. Nepotěšil mě a ani já jeho tvůrce nepotěším. Celkový dojem: 25 %.

To dá rozum, že při hlubším pohledu se na snímku pár chybiček na kráse dá taky objevit. Tentokrát ale nebudu hnidopich. Jestli mě nedávno citová vydíračka nejhrubšího zrna Je to i můj život nehorázně vytočila, tvůrci téhle hořké komedie na téma život tělesně postiženého s vyhlídkou na hřbitov to vzali správným směrem. S životem je potřeba se poprat, a když (dokud) to jde, taky si ho užít, jak jen to je možné. Hasta la vista! dokáže šikovně pracovat s prvky tragiky, černého humoru, absurdity i s pohodou žánru road movie. Cesta tří tělesně postižených kamarádů za prvním a možná i posledním sexuálním zážitkem v životě se dala natočit po hollywoodsku jako emočně manipulativní sentimentální žalozpěv, Geoffrey Enthoven se naštěstí vydal jinou cestou a vždy je připravený vyhrocenou scénu shodit s nadhledem či jízlivým sarkasmem a naopak, kdykoliv se zdá, že se film komediálně moc rozjíždí a ujíždí, citlivě připomene, jak se věci mají a úsměv na tváři zamrzne. Celkový dojem: 90 %.

Bollywood i euroamerická kinematografie se už nějakou dobu navzájem ovlivňují. Zatímco produkci indických studií ten zahraniční vliv prospívá a kvalita jde vzhůru, druhým směrem to funguje o poznání hůř. Hotel Marigold sice spáchal Brit jak poleno, ale tenhle filmový kousek má bohužel k tvorbě bollywoodské továrny na sny nepříjemně blízko. Povedl se casting - jak by ne, když si Madden vzal na pomoc hvězdný tým sestavený z nejpopulárnějších herců starší generace. Ani námět není špatný a na jeho základě mohla vzniknout zajímavá podívaná. Jenže abych využil komentu uživatele nash., mohl bych mu "odpustit tu trošku patosu, pohádkovost i sem tam nějaké to klišé", jenže co s tím zbytkem... Ono ho totiž není trošku, ale haldy. Pár poklesků filmu rád odpustím, leč Indie je zobrazena tak, že odpovídá snad všem myslitelným kulturním stereotypům, je tak barvotisková, až to bolí. Postavy fungují spíš jako figurky a pro celý film je charakteristické soustředění na povrch. Všechno je zjednodušované, hrané na jistotu, na první signální. Ten snímek je kultivovaně natočený, konec konců je určený zralejší generaci. Nezdravě se ale utápí v okázalém dojímání a jeho happyend by si nezadal s Pytlákovou schovankou nebo závěrečnou scénou Limonádového Joea. Nejeden dialog v závěrečné dvacetiminutovce si říká o jízlivé zesměšnění. Hotel Marigold se, jak ubíhají minuty, stává spíš nechtěnou karikaturou sebe sama. Celkový dojem: 45 %.

Jo jo, když se dva perou, třetí se směje. I po bezmála třech dekádách od premiéry je to stále příjemná a funkční komedie s několika výbornými momenty vyplývajícími ze vzájemného soupeření dvou podvodníků na jednom kolbišti. Glenne Headly je dobrá herečka, jenže jí schází trocha charisma navíc, aby mohla držet krok se svými kolegy, a tak převážnou většinu stopáže strhávají zaslouženou pozornost Steve Martin a Michael Caine. Není až tak překvapivé, že na plátně funguje líp ostřílený britský veterán, který svému hrdinovi vtělil okouzlující šarm a noblesu. Jeho americký protějšek přece jen při vykreslení svého nevzdělaného burana poněkud přehrává. Je paradoxní, že ačkoliv Caine hraje uhlazeného muže z vyšší třídy, právě on pochází z neutěšeného prostředí zanedbaného proletářského sídliště. Celkový dojem: 65 %.