gudaulin

Tuctový komerční seriálek, který se snaží o jakous takous didaktickou nadstavbu, která ale v konečné podobě vyznívá křečovitě. Celkový dojem: 40 %.

Necelých 24 hodin rámovaných dramatickým útěkem francouzského krále z Paříže a jeho dopadením ve vesničce Varennes posloužilo režiséru Scolovi jako východisko k feliniovské podívané, kde pestré osazenstvo jednoho dostavníku obsazeného zástupci nejrůznějších politických a společenských vrstev vede vzrušené intelektuální a společenské debaty o své době a divák může sledovat, jakým způsobem se rodila moderní společnost. Luxusní herecké obsazení, kde např. takový vynikající herec jako Jean-Louis Trintignant dostal drobnou roličku starosty obce a na plátně se mihnul stěží na pět minut. Oproti Felinimu ale Scola pokulhává po vizuální stránce, film s výjimkou prologu, který se odehrává mezi potulnými komedianty, táhnou především dialogy. Prostřednictvím Casanovy je ve filmu zmíněno i prostředí Čech, kam se stárnoucí Casanova uchýlil na dvůr k Valdštejnovi. Noc ve Varennes je film, který se snaží zachytit myšlenkový a společenský kvas své doby, a po většinu času se mu to více méně daří. Dialogy, které se týkají postavy spisovatele píšícího o lechtivých erotických tématech, jsou dokonce velmi půvabné. Celkový dojem: 80 %.

Kriminálka, u které mi radost ze sledování zkalilo příliš rychlé odhalení pointy, kterou jsem vytušil zhruba v polovině filmu. Na druhou stranu, Sophie Marceau je stále velmi půvabná a Francouzi tenhle druh kriminálního filmu dovedli k obstojné rutině. Celkový dojem: 55 %.

František má jednu výhodu - není zdaleka tak špatný jako některé neumětelské výtvory posledních dvou let, neprovokuje svou zjevnou tupostí a je na něm dokonce vidět snaha o jakés takés sdělení. Převažujícím pocitem je ale rozpačitost a nedotaženost toho, o čem se snaží vyprávět. Je to stejně rozpačité jako hlavní hrdina filmu. Ve svém výsledku je to spíš snímek, u kterého si člověk uvědomí, jak jiným kouskům křivdí. Takovému O rodičích a dětech od Michálka jsem původně dal tři hvězdičky a u Františka jsem si uvědomil, jak dobrý v porovnání s naším průměrem ten film vlastně je. Takže sledovat tuhle rádoby komedii taky nebyla ztráta času, aspoň jsem vylepšil hodnocení jiným filmům. Celkový dojem: 35 %

Sympatická snaha natočit nejhorší komiksovou adaptaci se minula účinkem, protože si maně vzpomínám na dva horší snímky tohoto ražení, a to na Vampirellu a Barb wire, nicméně ani třetí místo není k zahození a na filmeček si vzpomenu, kdykoliv budu potřebovat povzbudit dávicí reflex. Každopádně je dokladem, že komiksový film lze natočit opravdu levně a dovedu si živě představit, že něco podobného by mohlo vznikout i v našich podmínkách, ba si dokonce umím představit, kdo by to režíroval a kdo by do toho vrážel peníze (a upřímně se toho děsím). Celkový dojem: 5 %.

Nejsem si jistý, co je na téhle záležitosti horší - jestli děsivá animace, příšerné výtvarné pojetí nebo stupidní scénář a obludný dabing - ale ve výsledku jsem se opravdu styděl, když jsem svoji dceru přistihl při sledování tohohle seriálku, protože je to dokladem mého rodičovského selhání. Musím své ratolesti zaměstnat tak, aby neměly příležitost si svůj vkus kazit tak přímočarým způsobem. Celkový dojem: 10 %.

Jedním z celoživotních témat Luise Buňuela bylo pohrdání tzv. lepší společností, jednoduše vládnoucí elitou, která žije z nahromaděného majetku, společenského postavení, známostí a tradic. Méně známý Anděl zkázy je v tomto ohledu podobný Nenápadnému půvabu buržoazie. Buňuel ve snímku zesměšňuje společenskou smetánku, která se rozhodne uzavřít před světem na jednom z večírků. Je to vlastně alegorie na neschopnost tradiční vládnoucí vrstvy přizpůsobit se politickým a sociálním změnám v rychlém tempu 20. století. Celkový dojem: 95 %.

Sociální drama jako vystřižené z dílny italských neorealistů. Levicově orientovaný Buňuel tam nezapřel své silné sociální cítění a natočil sugestivní příběh chudých výrostků ze slumů na pokraji Mexico City. Na svou dobu velmi působivá výpověď o chudobě a neschopnosti se vymanit ze své sociální skupiny. Celkový dojem: 80 %.

Což o to, Mary Poppins byla určitě ve své době velká filmařina, vysokorozpočtový ambiciózní muzikál natočený s všestrannou podporou studia, hvězdně obsazený i velmi solidně zrežírovaný, nicméně nedá se na něm přehlédnout určitá omšelost daná námětem i provedením. Pokud pominu jeho úlohu ve filmových dějinách, pak musím konstatovat, že už dávno nejsem ve věku, kdy by mě podobné téma oslovilo. Je to přece jen příběh určený primárně dětem. Taky mám pocit, že dnešní děti jsou odchované jinými kousky a tohle je pro ně přece jen příliš starosvětská pomalá podívaná s naivními triky a měšťáckou atmosférou. U Michaela s pečlivě učíslou pěšinkou mi kupříkladu chyběl už jen námořnický obleček... Děti, které dobře neumí anglicky, navíc budou mít problém s nedabovanými písničkami. Dnes už je to spíš film pro pamětníky a fanoušky filmové historie, byť v mnoha ohledech velmi kvalitní. Celkový dojem: 65 %.

Jeden ze zásadních sovětských válečných filmů 60. let, u kterého je velmi důležitá doba jeho vzniku. Psal se rok 1964 a vrcholila doba chruščovovského tání. Jen několik let předtím a krátce po dokončení filmu by už podobný snímek nebylo možné natočit. Ve filmu je zobrazen počáteční půlrok Velké vlastenecké války, období těžkých ústupových bojů a velké deziluze. Na druhou stranu se ani tady tvůrci neodvážili ani zdaleka napsat pravdu o této válce a snímek zůstává v mnoha ohledech poplatný oficiální linii. Příznačné je, že mnohé se sice ve filmu naznačuje, ale ani v nejvypjatějších momentech a nejintimnějších výpovědích jednotlivých postav se věci a události nenazývají pravými jmény. Vysoký vojenský velitel, který přežil čistky v důstojnickém sboru, jen velmi mlhavě líčí, že ztratil určitou dobu svého života, a paranoia doby je vykreslena jen řadou náznaků. Skutečnost byla neporovnatelně horší. Filmaři pracovali s omezeným rozpočtem a tohle válečné drama není zdaleka tak výpravné, jako např. Ozerovovy válečné velkofilmy. Skutečná bitva se ve snímku objeví vlastně jen jednou a je natočená značně schématicky. Většinu času táhnou film kupředu dialogy, v nejednom případě patetické a silně poznamenané ideologickými frázemi. Vojáci obklíčené jednotky, kteří se řadu dní bez odpočinku probíjejí zpátky ke frontě, potkají velitele a rozzáří se jako sluníčko po dešti. Někteří velitelé či vojáci do kamery zvučným hlasem provolávají hesla jako na přehlídce. Propagandistický charakter filmu, tak příznačný pro sovětskou filmovou tvorbu, se přes některé pozitivní změny jednoduše nedá přehlédnout. Celkový dojem: 45 %.