gudaulin

Ruská a sovětská historie patřily už od dob střední školy k mým koníčkům, takže o stalinistickém Sovětském svazu, případu židovských lékařů a Stalinově skonu jsem měl velmi slušné informace a měl jsem pocit, že film Alekseje Germana bude jen zajímavou konfrontací režisérových uměleckých představ o dané době s těmi mými. Popravdě řečeno, po prvním shlédnutí jsem měl pocit, že jsem brouk, který zabloudil v mraveništi, protože ani po hodině zoufalé snahy jsem se ve filmu a ve sledu obrazů a postav, které mi režisér předkládal, ani v nejmenším nevyznal. Nedokázal jsem film dokoukat a původně zde figuroval odpad. Po druhém shlédnutí jsem se už náležitě připravený a poučený, co mě asi očekává, dokázal propracovat až k závěrečným titulkům a můžu změnit hodnocení na férovější dvě hvězdičky. German nemyslel na diváka a podřídil filmovou strukturu svému uměleckému záměru, který bude ale pro většinu diváků, obávám se, nestravitelný. Jeho snímek je silný v detailech, v jednotlivých scénách, kde dokáže postřehnout a zachytit absurditu života v pozdně stalinistickém Rusku, selhává ale jako celistvý příběh, který by měl diváka zaujmout a poskytnout mu celkový obraz doby a země. Z tohohle pohledu je daleko lepší sáhnout po takových titulech, jako je Unaveni sluncem či Baltazarova hostina. Celkový dojem: 40 %. Je to typicky festivalový, resp. klubový, film bez šance uspět u širšího publika. Existuje nicméně divácká menšina, která přistupuje k filmovému dílu jako k rébusu, který je nutné vyluštit, a ta bude mít patrně z Germanova filmu upřímnou radost, protože pochopit chaos a vnést do něj řád je úkol na dlouhou dobu...

S odstupem času vypadá Flash Gordon jako celkem sympatická parodie - problémem zůstává, že jde o kouzlo nechtěného. Záměrem tvůrců jednoznačně bylo vzdát filmovou adaptací známé klasické komiksové předlohy hold starým sci fi příběhům. Kýčovité přeplácané dekorace a špatné triky jen zvýrazňují zastaralost a opotřebovanost námětu. Povrchní a od začátku do konce vykalkulovaný projekt, který se měl svézt na vlně popularity Star Wars, nezachránila ani výborná hudba Queen, charismatický Max von Sydow a půvabná Ornella Muti, pro kterou neúspěch snímku znamenal návrat do Evropy a konec snů o úspěšné kariéře v Hollywoodu. Celkový dojem 35 %.

Jedna z nejlepších klasických ruských pohádek natočených v sovětských studiích, která sice nedosahuje proslulosti ani kvalit Mrazíka, ale stále patří k nadprůměru. Na mém hodnocení se pochopitelně podílí i kousek nostalgie, ale čaroděj Čudo Judo patří k mým výrazným filmovým vzpomínkám a přes kašírovanost kulis a vědomí, že dnešní fantasy příběhy nabízejí daleko pompéznější podívanou, dávám silných 70 % celkového dojmu.

Hororovou atmosfétru rozřeďuje romantická linie, film funguje především díky přítomnosti půvabné Nastassji Kinski. Celkový dojem: 50 %.

Cožpak o to, režie by ušla a neokoukaná Dagmar Veškrnová ve své debutu srší energií, jenže scénář je slabý jako koncentráčnická polévka. Typické stylistické dílko bez atmosféry, které nedokáže v divákovi vyvolat větší emoce. Celkový dojem: 40 %.

Jestli existuje důvod, aby se Kadár a Klos za své filmové počiny z 50. let smažili v pekle (a ono jich pár existuje), pak tímhle filmem svá provinění bohatě odčinili. Výborné mrazivé drama z válečné doby, které ukazuje, jak diktatura a temná doba dokáže křivit lidské charaktery. Mimochodem, když srovnáme oceňovaný Hřebejkův snímek Musíme si pomáhat s Obchodem na korze, pak pochopíme, jaký je rozdíl mezi velmi dobrým a vynikajícím filmem a jaký je rozdíl mezi sázkou na jistotu a filmařskou odvahou. Celkový dojem: 100 %. Jeden z nejlepších filmů, jaké kdy československá filmová škola vyprodukovala.

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %.

Komediálně laděné drama o dospívání a zrání jedné venkovské holky, která hledala štěstí ve velkoměstě. Velmi pozitivně vyznívající film, který mi připomíná Lásku nebeskou a ke kterému stále rád vracím. Hudba skupiny ABBA se sice objevuje v řadě filmů, ale v tomto případě je zkombinování této pohodové muziky a filmového příběhu asi nejpovedenější. Celkový dojem: 90 %. Právě v tomhle snímku jsem objevil výbornou herečku Toni Collette, která díky němu záhy pronikla do Hollywoodu.

Podprůměrný film, který vedle slabého scénáře dojel zejména na chybné obsazení hlavní role. Milan Karpíšek byl nezkušený, protože se do té doby pohyboval v drtivé většině na operním jevišti, a tomu odpovídá i jeho výkon na plátně. Celkový dojem: 25 %.

Legendární film o jedné z posledních koloniálních válek, vedené oboustranně s mimořádnou zarputilostí. Výrazně politický film v duchu nejlepších tradic italského neorealismu. Na úspěch filmu měl mimo režiséra podíl i scénárista Franco Solinas ( známý spisovatel ). Film je zpracovaný dokumentaristickou metodou,měl vyvolat dojem autentického dokumentu. Jedním z koproducentů byl i přímý člen povstání Yacef Saadi.