Leleta

Pro Američany, pro které byl Lorax knížkou dětství, se tenhle film stal srdcovkou. U nás očekávám trochu chladnější přijetí, spojené nejen s neznalosti originálu od Dr. Seusse, ale taky proto, že je to sice milý, ale jednoduše řečeno dost nablblý animák... A na závěr připojuji imaginární vzkaz od tvůrců: Milé děti, chovejte se k přírodě ohleduplně, nebo natočíme pokračování!

On ten pořád není úplný odpad, akorát ta paní je silně nesympatická a její výslovnost... Škoda mluvit. Sice je těžké dělat kvalitní pořad, který běží v televizi každý den, ale kdyby se o to alespoň pokusila, možná by se bylo na co dívat. A ještě lepší by to bylo bez paní Telecí, prosím pěkně.

Show namachrovaného frajírka, který se rád předvádí. Jako osobnost je mi krajně nesympatická, ovšem jedno se musí nechat - Criss Angel zkrátka umí. Navíc přesunul magii z jeviště na ulici, do pouště, nebo do bazénu nějakého toho amerického zbohatlíka. Ať už jsou ti jeho "náhodní kolemjdoucí" zaplacení, nebo ne, show, kterou předvádí, vám vyrazí dech. Jenom škoda, že u toho musí on sám i jeho manažeři tolik přehrávat, i když je mi jasné, trocha divadýlka k magii patří. Ale vážný úraz hlavy, kvůli kterému musíte na týden přerušit natáčení, bych chtěla teda vidět...

Ehm... Ale tak lekačka je to docela pěkná. Čekala jsem, že to bude horší, ale i Mezi vlky má světlé momenty. Liam Neeson drží tohle drama silně nad vodou, jenže ani on není schopen zachránit banální dialogy a předvídatelné chování postav. Akorát jsem nepochopila ty rádoby emocionální chvilky, kdy si banda zarostlých pořezů začne u táboráku vylévat srdíčko (tomu já říkám awkward moment). A scéna, ve které děvče šimrá svými vlasy tatínka po obličeji, spíš než dojemnou chvilkou zavání úplně jiným žánrem... Za který by vás mohli zavřít. Přesto jsem z filmu měla ještě jakž takž dobrý pocit do té doby, než epickou závěrečnou scénu zkazil krátký potitulkový záběr.

S každou další řadou se sice Chirurgové odklánějí od původního konceptu, a tak se z "twisted sisters" stávají spíš domácí puťky, prvotřídní hajzlík pro změnu začne zachraňovat dětičky... Všichni zkrátka dospívají, přesto je pořád na co se dívat. Navíc se stejné pozornosti dostává více postavám, takže každý si najde tu svoji. U mě na plné čáře vyhrává rázná Miranda Bailey a od dílu, kdy si to do nové práce přidrandila na kolečkáčích, i Arizona Robbins. Gotta love them!

Každému tahle šílená almodóvarovka nesedne, a není divu. Specifický humor, až surrealistická hra s kamerou a moje oblíbenkyně Carmen Maura dělají z Žen na pokraji nervového zhroucení spíš ujetou parodii, ale u mě film zabodoval na plné čáře.

Emocionální propletenec lidských osudů, které do sebe tak zapadají, až z toho mrazí. Tyhle ženy žijí v jiném času i prostoru, přesto každá prožívá svoji verzi paní Dallowayové - nenápadně se rozvíjející osobní krizi, na kterou okolí reaguje postojem "co ty asi tak můžeš mít za problémy?". Zvláštní hvězdička patří Julianne Moore za roli Laury Brownové, a to nejen za hodněkrát propíranou scénu v hotelovém pokoji, ale i za závěrený dialog s Meryl Streep. "Co znamená něčeho litovat, když nemáte na vybranou?"

Legenda, která ve své době neměla obdoby. A i v současnosti zůstává vrcholem filmografie všech zúčastněných, nehledě na to, Zemeckis v posledních letech nepředvádí zrovna vrcholné režisérské výkony.

Divákům, kteří pubertě už zamávali, může děj Glee připadat stupidní, a on asi taky trochu bude. Ale tenhle seriál je hlavně o hudbě a tanečních kreacích, což se tvůrcům vyvedlo vrchovatě. A zbytek je už jen nutná vata okolo, u které je asi lepší neuvažovat, že tenhle seriál někdo bere vážně. P. S.: Hvězdičku navíc si zaslouží Jane Lych, která coby superzlá trenérka zastupuje všechny, kteří by těm ufňukaným Gleekům nejradší fyzicky ublížili.

Pokud se na film budete dívat z čistě pragmatického hlediska, víc než dvě hvězdičky může dostat snad jen z recese. Ovšem absurdní situace střídá drsný humor, při zpěvu hlavních postav se člověku skoro až chce utéct z kina (aneb díky, Otrlý diváku!). To vše se pojí do nádherně sebevražedné kombinace, zakončené epickou scénou, která jen potvrzuje, že Hodinář nikdy neměl být víc než parodie. A tak se k němu musí i přistupovat, navíc podobných snímků je v našich poměrech jak šafránu. A propos, nechcete harmonium?