Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

"Nechcete harmonium?" Hodinářova svatební cesta korálovým mořem: Film, který mi svojí všudypřítomnou absurditou mnohokrát připomněl Monty Pythonův létající cirkus. Divil jsem se tomu při jeho sledování a divím se dál. Obzvlášť z toho důvodu, že jeho režisér natočil i otřesné Blázny, vodníky a podvodníky. No, takže co tu máme: Karel Augusta, Petr Svojtka a Ivan Vyskočil hrají tři... Hmmm... Těžko říct... Zkrátka tři muže, kteří nám budou vyprávět příběh. Tedy... Budou ho vyprávět a zároveň i vytvářet. Hned v úvodní scéně (v divadle, v jehož nápovědě sedí Milan Lasica a vykládá karty) proto usoudí, že by bylo vhodné začít svatbou. A tak po titulcích od Jana Švankmajera (zobrazují lásku kusu syrového masa a starého natahovacího budíku) sledujeme svatbu dvou seniorů na Staroměstském náměstí. Jelikož ale manžel obřad nepřežije (dostane infarkt ve chvíli, kdy má nést nevěstu), vstoupí Augusta, Svojtka a Vyskočil do děje a začnou vybírat nový vhodný pár. Volba padne na řeznici (Šárku) Laďku Kozderkovou a hodináře (Ctirada) Luďka Sobotu a titulkový Švankmajer hned dává smysl. Ne tak příběh. Karel Augusta a spol. neustále pohánějí dění vpřed, vymýšlejí různé shody náhod a jiné situace, které Sobotovi s Kozderkovou (a také jejich náhodně vybraným rodičům) pomáhají se sblížit, a když jsou v úzkých, poradí jim z nápovědní kukaně Lasica. Do toho stále otravují dva muži v oblecích, kteří stěhují a nabízejí starožitné harmonium, občas někdo zazpívá, tu a tam se objeví populární semaforská osobnost... Zkrátka neskutečný sled různě povedených skečů, jimž často chybí pointa, slovního humoru dovedeného ad absurdum (v Ruutově komentáři zmíněný Felix Slováček je asi nejlepší příklad) a bizarních scének. Přáli jste si někdy vidět vypuštění veškeré vody z Vltavy? Chtěli jste vidět ragbyový zápas nevěst, které se místo o míč perou o živé prase? A co honička tří mužů, kteří ulicemi Prahy pronásledují ujíždějící harmonium, k čemuž jim hraje notoricky známá melodie z Viléma Tella? Nebo Felix Slováček coby novodobý Krysař? Všechno tu je. A je toho vlastně ještě mnohem více. Ne, tenhle film nedává smysl, nečekejte to. Při sledování závěrečného supermuzikálového vyvrcholení musí mít snad každý divák pocit, že se režisér, všichni scénáristé i herci dočista pomátli. Ale co můžu dělat, když mě ta neodolatelná nahlavupostavenost tak bavila? (05.10.2011)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)

jako kdyby někdo přijel v roce 1978 z Anglie a nadšeně vyprávěl o Monty Pythonech, anarchistickej humor, že to mladý žerou a že to musíme tady udělat taky...pak ale těsně na začátku psaní scénaře nečekaně umřel a dopsali to jeho kámoši, kteří dojížděli zbytky českýho lsd a chlastali k tomu myslivce. No a pak nějak donutili většinu nejaktuálnějších hvězd šoubyznysu (včetně Hapky, Mišíka a Švankmajera - asi jim nabídli par kapek toho lsd) aby v tom účinkovali. A natočili to jako reklamu na Prahu. Ve stylu hudebně zábavného pořadu ČST....Nene, nedá se to popsat, musí se to vidět. Nic podobného na světě neexistuje. Na to nemaj ani Japonci. Čimž pádem není možné dát míň jak 5* (14.03.2012)

30% - Těžko hodnotitelný bizarní pokus o crazy komedii. Poprvé jsem film viděl někdy kolem roku 1981, kdy šel v televizi. A moc jsem ho nepochopil. Název jsem zapomněl a v paměti mi zůstalo jen pár utržků - vypuštěná Vltava, ujíždějící harmonium a cameo Leoše Jirsáka, který tou dobou měl v televizi vlastní pravidelnou talk show „Federální kriminální ústředna pátrá“. Pak jsem ho viděl až po letech a naposledy jsem se na něj podíval včera na internetu. Co k tomu říct? Film „Pane, vy jste vdova!“ považuji za ukázku toho, že crazy komedie může mít hlavu a patu. Tady je to téměř naopak. Spousta gagů není špatných, obzvlášť ty, které vycházejí z doslovné interpretace některých úsloví. Ale co třeba v Trháku působilo jako super vtip (před hájovnou stojí zaražený pilot, paní poštmistrová se nemůže odtrhnout od okna), tady to působí nehomogenně a jaksi zbytečně. Film sice cosi jako dějovou linku obsahuje a v jejím rámci se snaží držet konzistentně, ale ta je (jistě úmyslně) dosti rozvolněná, takže umožňuje umístit do filmu právě zmiňované gagy. Jenže ty jsou umisťovány jakoby bez ladu a skladu. Výsledek působí podobným dojmem jako slavný dort pejska a kočičky. Spousta ingrediencí, která každá sama o sobě by nebyla špatná, smíchána dohromady vytvoří těžko poživatelnou kaši. Ačkoliv při včerejším shlédnutí mi to zase nepřišlo tak hrozné, přesto budu hodnotit jako „podprůměr, nutná jistá dávka tolerance“. Na druhou stranu je tento film mnohem zábavnější a koukatelnější než další film režiséra Tomáše Svobody „Blázni, vodníci a podvodníci“. (15.11.2011)

Jako kdyby to točil Godard a zdegenerovalo mu to v přebujelou koláž estrádních výstupů. Záleží na tom, nakolik se divák připraví na tuto záležitost. Jestli bude chtít vidět vtipnou českou komedii, bude zhnusen. Jestli bude chtít vidět silvestrovskou estrádu na plátně, bude trochu zmaten až dynamickým, skoro až klipovitým stylem montáže. Když bude chtít sledovat dadaisticko-surrealistickou podívanou z doby hluboké normalizace, bude místy zklamán (intelektuální podtext Anděla zkázy zde nenajdeme), místy nadšen (například těmi trotly s "harmoniem"), místy bude tápat, jak vůbec film ohodnotit. A nakonec jako třeba já udělí kompromisní 3*. Ale jen si vezměte už titulkovou listinu - Lasica, Sobota, Švankmajerova animace, Steigerwaldovo autorství dialogů (jako kdyby z jeho mladofrontovních slátanin vypadly), Mišík, Liška a Buchvaldek v jednom filmu. To je ale fakt surrealismus! (13.08.2010)