papaguy

Vidím tam velký špatný... Jsem Vlastík Plamínek a hořím jako ohýnek.... Já vám žehnám.... Nehodnotitelné. :-)

Film byl pro mě tak trochu návrat do světa fantazie a dospívání, z něhož část jsem trávil hraním DrD. Volnou parafrází Pratchetta: scházel už jen zvuk rachotících kostek. Proto lehce odpustím mírnou infantilitu. A vyčpělého Chrise Pinea. A příliš hodnou Chloe Coleman (na to, jakého měla vykutáleného strýčka a úchylnou tetu).

Film o ambiciózním Čechovi (nebo Rakušanovi?), který dosáhl svého vytouženého cíle. Ale když se v úvodu filmu v kostele modlil, zapomněl si vymodlit, aby mu úspěch také chvíli vydržel (╥﹏╥). Což bychom Myslivečkovi moc přáli. Ale život si nachystal pro maestra jiný osud, mnohem trpčí... A pak, že ve filmu není drama... Chybí však výrazný příběh à la Hollywood, který by divákovi doručil výraznější emoce. Film začíná na prahu Myslivečkovy kariéry v Itálii. Nabízí kromě vynikající hudby (klobouk dolů před Collegiem 1704) dobře vykreslené a skvěle zahrané postavy. A a řadu překvapivých vhledů do dané doby. Divák však nenajde výrazný příběh. Děj spíš působí dojmem divadelního představení, ve kterém se přechází skokem z jednoho obrazu do druhého. Skoro jako by se autor bál přijít s vlastní myšlenkou, která by vyprávění pěvně sevřela a osobnost, kterou sleduje, nějak nepoškodila či převrstvila. Drive tak dodává, kromě hudby, vyjevování pikanterií ze života italské smetánky. Každým pádem na domácí poměry jde ve většině parametrů o výjimečný počin.

Film Farinelli přivádí diváka do již (naštěstí) zmizelého barokního světa zpěváků - kastrátů. Občas děj působil nepřehledně a říkal jsem si proboha, kdo to stříhal. Corbiau se drží reálií jen v hrubých obrysech. Snaží se toho do příběhu dostat poměrně dost - určitou patologii a závislost ve vztahu bratrů, vytěsněné Farinelliho trauma z kastrace, Händel a hledání "pravé" hudby, konkurenční boj mezi operními domy, smyšlené vztahy se ženami... nejsem Farinelliolog, ale životopisný film bych tomu tedy neříkal. I přes výhrady film stojí za vidění. Silnou stránkou je dramatická linka a emoce, které film v divákovi vyvolá.

Jiššště, milášku, doopravdy by še to nešemlelo na jedné šššchůžžži. Ale dej miláškovi všššechny šššchůžžže v republičce a máme tu vynikajíčíí končentrované žlo, glum.

Kafka meets Faust meets divadlo Sklep. Nedivím se, že z toho Arvédovi jeblo. Následně divákovi jebne taktéž. V momentě, kdy se tam objevil Čtvrtníček, jsem to už nedokázal brát vážně.

Muselo to dát tolik práce a přitom je to taková blbost. Líbila se mi výprava, interiéry, exteriéry, válečné scény...  vymazlené do posledního puntíku. Vadily mi historické nepřesnosti až smyšlenosti a nelogičnosti různého druhu řezající jeden romantický oblouk za druhým. Promiňte, ale může se jeden vojevůdce promenádovat po bitevním poli sem a tam, přicválat ke králi nepřátelské armády, který je tam mezi skalami nechráněn, zabít ho a zase si odcválat jinam? Vejít si do libovolného stanu (chápu, je v něm Loren...)? I přes uvedené se nepovedlo sílu historického mementa zničit a na diváka dolehne cosi shnilého v té říši římské.

Z Edgerunners na mě dýchl Hyper Future Vision GUNNM mixnutý hraným Transpottingem a Cowboyem Bepopem. Znělka, barevná barevnost, některé charaktery, akce, atmosféra... Bepop jen obsahuje navíc humor. Troufám si říct, že tvůrci mají Cowboye Bepopa hóódně rádi. Hodnotím bez souvislosti s hrou, protože Cyberpunk jsem nehrál. Příběh sic není dvakrát originální, ale celkově spokojenost. Seriálu se podařilo  vykreslení společnosti postavené na nemilosrdném kapitalismu. Vím, prvoplánově levičácké, ale je to alespoň srozumitelné. Alespoň vidíme, co nás v důchodu čeká. Pokud přežijeme změny klimatu, gendrovou revoluci, studenou válku 2.0, průmysl 4.0, green deal 1.0, imigrační vlny, populistické politiky a inflaci:-) Ocenil bych plastičtější vykreslení původu postav. Líbilo by se mi více scén se vnory síťařů. Akce, hlavně v závěru, byla dost šílená. Ale některé anime jsou šílené hned od začátku. Takže alespoň tvůrci měli epičnost bojových akcí kam stupňovat, jak si partička cyberpunkerů postupně vylepšovala hardware.:-D

Mašinerie teroru zhmotnělá na půdorysu maloměsta a komorního dramatu. Konec mi přišel tlačený trochu na sílu a postrádal lehkost filmu jako celku. Ale lze ho číst i jako symbolické zúčtování.

Velmi pěkně zpracované výtvarně. A velmi inkluzivní...