Carodej_pes

Nejlepší dvouhvězdičkový film, co jsem kdy viděl.

neviděl v kině.

Nikdy jsem si nemyslel, že bych vydržel koukat na kolekci všech videoklipů od nějaké kapely. Pro Blur to ale neplatí. Tohle má (jako celek) sílu oslovit každého a závěrem navíc překvapí opravdovým kraťasem (Coffee & TV).

Jeden z nejkrásnějších a nejsmysluplnějších filmů, co jsem kdy měl tu čest vidět.

Pomalý film, od kterého klasickou podívanou nečekejte. Muž z Londýna působí jako ladně rozpohybované album dechberoucích černobílých fotografií, čímž se odlišuje od typického filmového díla. Tím pádem zde příběh hraje až pomyslné druhé housle. Pokud vám nevadí rozvleklé (ale svým obsahem a vzezřením geniální) záběry, je tento film stvořen přesně pro vás. Komu až tolik nejde o obrazové umění a dává přednost silnému příběhu, bude nejspíš zklamán. Avšak neznamená to, že by ony druhé housle - příběh - byly po celou dobu představení v tichosti. Jejich hlasitost se každou minutou čím dál víc stupňuje, až v samotném závěru začnou znít stejně výrazně jako housle první - tedy audiovizuál. Být v takovém souznění od samého začátku, snesl by Tarr smělé přirovnání k Tarkovskému nebo Kubrickovi. I tak se ale jedná o naprosto úchvatný a obohacující (klubový) zážitek.

Vsadil bych boty, že tohle bude po odvysílání černé jak bota. [reportáž na ČT: Film 2010]

Nejúžasnější komiks co jsem kdy četl se zpracoval do formátu, na který nebyl stavěný. Z tohohle měl být seriál a byl by to nejlepší seriál všech dob! Film Persepolis má odporně rychlé tempo, které naprosto ubíjí původní kouzlo knihy - chybí skvěle napsané dialogy, chybí velké emoce, je zde jen trochu naťuknuta historie, jen aby se neřeklo, neuslyšíte žádné myšlenky hlavní postavy... Nestojí to za to, bohužel.

Tříhvězdičkové zpracování knihy, kterou jsem nečetl. Orwellovo dílo má rozhodně co říct, je proto dobře, že ho někdo zpřístupnil i dětem - za to jedna hvězda navíc.

Minimum pohledů na samotné hráče, v záběru jsou zde většinou jen jejich obličeje. Na internetu měl jeden člověk připomínky ke zvuku. Přiznám se, že mi ze začátku taky přišel divný (poslouchal jsem ve stereu), bicí jsou možná moc upozaděné a některé vyhrávky jsou taky trochu stáhnuté, pak jsem si to ale dal do 5.1 a bylo to lepší (což je divné). Také k setlistu bych měl výhrady. V bonusech jde vidět, že obsahoval i jiné písničky, než jaké jsou na DVD (Party Shit a Boner dost zamrzí). Na druhou stranu ale koncert vyplňují celkem vtipné videosekvence, které utváří jakýsi mikro-příběh o Ruppertově diktatuře, což je fajn. A Holý si při hraní na svém (ke klávesám přimontovaném) notebooku bez okolků pouští porno. :-)

Mini-Fallout, jehož smysl mi nějak uniká...