Recenze (170)
Opilí slávou (2006)
Nejde mi psát o filmech Toma DiCilla. Mohla bych se ale hodiny šťourat v jeho postavách a přitom se do každý z nich zamilovávat. To jako jo.
Štastné konce (2005)
Pohádka tisíce a jedné lži. A manipulace. Hnus, jenže lidskej, každodenní a přirozenej. Chvílema jsem měla pocit, že Catherine Keener neměla čas, a je to dobře, ač ji mám ráda. Protože dívat se na Lisu Kudrow byl zážitek.
Výlet (2002)
Některý český filmy se fakt vyplatí, i mně, letitýmu odpůrci - třeba zrovna Výlet. Nevim, jestli je to Alicí Nellis nebo tím, že roadmovie mě prostě berou. Já bych na tenhle výlet strašně ráda vyrazila s nima, jako zúčastněnej pozorovatel bych se za nima táhla jak smrad a spokojeně se pásla na jejich radostech i starostech.
Život s Helenou (2004)
Fuj to bylo milý! Mimochodem máloco je tak sexy jako chlap, který se vám dívá do očí a říká, že je sexy. Bavila jsem se čím dál víc a čím dál líp a nijak zvlášť mi nemrzí ani nepřekvapuje, že jsem byla ušetřená detailních rozborů dětských duší po tom, co prožily. Jednu hvězdičku bych nejradši dala i sama sobě za to, že jsem se vykašlala na všechny tyhle komentáře a dala tomu šanci. A že se mi to sakra vyplatilo.
Žít po svém (2005)
Vše o Jennifer, která mi z filmu svojí nadprůměrnou krásou udělala jen průměrnou podívanou, bylo řečeno. Takže už jen dodam, že život je boj, tak ahoj.
Někdo to rád horké (1959)
Protože je to provařená klasika a já mám provařenou klasiku ráda. Žije si svym životem, nezávislá na kvalitě, žánru ani stáří. Žádný jiný důvod to nemá - ani Marilyn, ani Tonyho, ani Jacka.
Metoda (2005)
Musela jsem se usmívat při vzpomínce, jak mě kdysi u přijímacího rozhovoru rozhodilo, že musím mluvit přísně spisovně.. 4* za to dokonalý všudypřítomný psycho, který se ležérně opíralo o zeď v každym okamžiku v každej místnosti.
Terminátor: Příběh Sáry Connorové (2008) (seriál)
Lena Headey (TA Lena Headey z mýho Aberdeenu??) hraje Terminátorovo manželku nebo co to je v týhle stupiditě??? To bolí.
Transamerika (2005)
Tohle je vyprávění o transpakárně a zranitelnosti,o touze a potřebě být někdo - nikoliv něco. O nechuti být otcem a neschopnosti být matkou a především o neovlivnitelné funkčnosti tzv. vlastní krve. Odvyprávěno s milým humorem, šarmem, lehkostí a nenuceností - a právě proto tak úderné. Ještě nikdy jsem neviděla tolik lidský film, to vím jistě.
Jen blázni spěchají (1997)
Jo jo, láska - "tisíckrát obehrané téma, klasická obehraná nuda,ničím původní a přínosné" a tak dál a tak dál.. Z každýho příspěvku tady by se dala vytáhnout minimálně jedna definice. A i proto, že jsem ještě další tři dny nechodila s broukem v hlavě a nevytáhla deset cigaret na zklidnění, se mi to líbilo. A ani já se za to nestydím, freddy.