Oktavianus

Není smutný, že i když v případě Zádušní oběti nejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má.

Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí.

Já taky nemám rád děti, takže tohohle francouzskýho Santu dost chápu. Ale režiséra Alaina Chabata už ne. Tím, že do hlavní role obsadil sám sebe, udělal Santu mimořádně nesympatickým. Navíc ho daboval Pavel Zedníček a jako... nezvykl jsem si na to. Navíc Vánoce a spol. trpí všemi neduhy francouzských komedií, které ve snaze o bláznivost přestávají být veselé. Když se na jakoukoli francouzskou komedii podíváte v dospělosti bez nánosu nostalgie z dětství a nejste úplný retardi, dojde vám, jaký to jsou kraviny. A od 60. a 70. let se nezměnily. Jo, občas se fór povede, vůbec nejlepší jsou okamžiky, kdy se Santa, střetává s realitou světa lidí. Že když se nečekaně zjeví u někoho doma, může se dočkat rány pěstí. Že se v obchodě musí platit. Že dětičky nejsou sladce spinkající andílkové, ale ukřičené bestie. Takže vtipné momenty jako Santovo centrální zamykání saní na dálku nebo závěrečný "skoro polibek" mezi policisty naneštěstí vyvažuje množství klišé a předvídatelných okamžiků. Klidně by se dal označit za instantní vánoční film: kdokoli čeká cokoli nového, má smůlu. Všiml jsem si ale jiné věci. Vánoce a spol. se obejdou bez vulgarismů. Všimněte si, v nových českých pohádkách se to nadávkami jen hemží, tenhle film je skoro balzám pro uši. Nicméně... to je trochu málo.

Přijde mi vtipný, že Martin Horský u tohoto filmu režijně debutoval, a přitom nejvíc vyhořel v tom, co už párkrát v životě dělal, tedy jako scenárista. Hlavně dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Když se řeší ztráta panictví nejstaršího syna Kostkové pomocí glos mladších sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou"), styděl jsem se za Horského. A hodně. Podobně jako když trénuje navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to už bylo?) nebo při hláškách "dnes je středa", tedy den soulože, což mohlo bejt vtipný v Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je víc jak padesát let. Podobně bolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují, jen se čeká další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci všechno dobře dopadlo. A protože ty rozkoly jsou u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl režisér šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky. Do ní patří otravný product placementu, klišé o ženských a mužských světech, videoklip o běhání s motivační písničkou, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou všichni čeští tvůrci příliš zbabělí. Naštěstí se občas vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu, a všechny herečky opravdu působí jako rodina. Snad až na naprosto nesmyslný castingový fail složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii. No jo, no. Ale navzdory obrovskýmu množství chyb a přehmatů dobrej pocit po zhlédnutí zůstává. A možná jsem sentimentální, ale stačí mi to na tři hvězdičky.

Geniální. Jednoduše fakt geniální a je mi docela líto všech, kteří na Jarmuschovu hru nepřistoupili a nebavili se taky. Mrtví neumírají, a to je nutné si uvědomit, není standardní parodií na zombie horory, případně parodií a svébytným filmem zároveň (jako senzační Shaun of the Dead). Tenhle film je čímsi jako metaparodií na špatné zombie filmy. A protože jich je dost, je z čeho brát... Počínaje příšernou titulní odrhovačkou, která hraje všude, protože přece "je to ústřední song filmu", po schválně toporné herectví jinak špičkových herců, naprosto geniálně idiotské dialogy opakující stejné vtipy (a že humor je řádně suchý, suchý jak bondovské martini - líp by ten koktejl nenamíchali ani sami Britové), trocha ekologie, ale ne nějak přehnaně, vlastně taky slouží skvělým fórům o přemoudřelých dětech v (nejen) zombie filmech. A čím víc děj postupuje, tím jsou režisérovy nápady ujetější a ujetější a pořád to graduje, takže ve chvíli, kdy se herci na plátně baví o tom, kdo četl kolik ze scénáře a že "Jim je kokot", může se zdát že dál to jít nemůže. Ale Jarmusch dokazuje, že může, jak vzápětí dokáže Tilda Swintonová. Když je řeč o hercích a jejich mimořádně špatných výkonech, strašně mě mrzí, že je stopáž tak krátká, protože kromě Billa Murraye a Adama Drivera mají všichni spíš jen štěky. Což je škoda - každá postava by si zasloužila mnohem větší prostor, ať už Selena Gomezová s Austinem Butlerem (moc mě potěšilo, jak oba dopadli, moc), rozkošnej rasista Steve Buscemi (Make America white again!) nebo shledání po letech s Dannym Gloverem... Jim Jarmusch mi tímhle filmem letos připravil připravil jeden z nejsilnějších kinozážitků, který dokázal trumfnout už jen Tarantino.

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže.

Přidat k osmi stům další zbytečný komentář skoro nemá smysl, protože řečeno bylo vše, co být řečeno mohlo. Tak jen ve zkratce: naprosté nadšení. Po letech beru Tarantina zpět na milost, a to nikoli jenom kvůli stejnému fetiši. Tyhle filmové šedesátky jsou tak moc krásný a tak moc zářivý, že se chci vrátit v čase a prostě je zažít taky. "Špinaví zasraní hipíci" jsou všeobecně vykresleni jako naprosté zlo (což podtrhuje i hudba, která je věrně dobová, ale v soundtracku se neobjeví snad žádná hipísácká písnička, jen tehdejší čistej mainstream), za což velkej palec nahoru. DiCaprio hraje jako král, byť ho lehce zastiňuje Pitt, ale to proto, že role Cliffa Bootha byla prostě napsaná zajímavěji - jinak Leonardo fakt předvádí úchvatnej hereckej koncert. A Sharon Tateová je tu fakt k sežrání a ty z množství odkazů a narážek, které jsem pochytal, mě hodně zahřály. Těch 162 minut je fakt málo, chci další a další příběhy Ricka a Cliffa! A jelikož všechno další tu napsali jiní, omezím se jen na to, že si jdu koupit plamenomet.

Poté, co jsem viděl Román o pokročilé, si už dám velkej pozor, než o nějakým filmu prohlásím, že je sexistickej. Jinak by to totiž rozhodně platilo i o Přes prsty, kde je Langmajer naprosto ukázkovej šovinistickej macho. A s takovou vizáží bezdomovce se prostě nechce věřit, že by tak snadno sbalil holky typu Hřebíčkové nebo Nesvačilové. Ale to se dostáváme k hlavnímu problému: a tím je scénář. Budu jen papouškovat, co už tu bylo řečeno, ale právě na tomto filmu bylo strašně vidět, jak Kolečkovi chybí Prušinovský (nebo jiná autorita ještě nad Kolečkem, která by jeho sepsané vlhké sny kočírovala). Scénář je tak moc plný klišé, že mě po zhlédnutí filmu bolelo za krkem, jak jsem nevěřícně kroutil hlavou. A stejná klišé obsahují i režijní prvky: Kolečko prostě něco viděl v televizi, takže nabyl dojmu, že určité scény "tak točit má". No, nemá, co zafunguje jednou dvakrát, už napodesáté nebo posté prostě nefunguje. A taky - a to mě zrovna u Kolečka překvapilo nejvíc - nefunguje humor. Aspoň to jsem myslel, že tenhle úchyláček má zmáknutý, a až teď se ukazuje, že za humor můžou spíš další tvůrci než samotný Kolečko. Takže pokusy o hlášky, které hercům ani herečkám prostě nejdou přes pusu, nejsou vtipný - jo, natočit komedii se správným timingem vůbec není lehký, naopak. Když se v kině Lngmajerovým sexistickým vtípkům chichotá jen herečka na plátně, zatímco publikum je zticha, něco je blbě. Naštěstí se film pomalu, ale jistě rozjíždí. První polovina je fakt špatná a nic se v ní neděje, což se v druhé půli přece jenom zlepší, jakkoli je rozuzlení jasné na míle dopředu. A taky - a to už na sexistickou vlnu najedu taky - se na Hřebíčkovou i Nesvačilovou hrozně pěkně kouká. Takže abych to zkrátil jedním slovem: zklamání.

Šel jsem na film Ovečkou Shaun zcela nepolíben a byl nečekaně překvapený, jak moc jsme se bavil. A to nejen záplavou popkulturních (ovce obědvající na traverze jako slavná fotka zedníků na rozestavěné budově Empire State Building mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho) a hlavně sci-fi odkazů (od těch prvoplánově nejzřetelnějších jako Vesmírná odysea nebo ET mimozemšťan po mnohem nenápadnější narážky na Akta X či Příchozí; napočítal jsem jich na první dobrou přes dvacet, vidět to znovu, bude jich daleko víc, určitě jsem ledacos přehlédl), ale hlavně humorem: milým, nevtíravým a třeskutě vtipným. Škoda snad jen maličko dojáku, tolik povinného pro animáky: přestože "dojímavá scéna" trvá asi dvacet vteřin, bylo nutné do ní hned naroubovat melancholickou písničku, aby se to ještě podtrhlo? Dost to vyrušilo rytmus bláznivin, kterých je jinak Farmageddon ne plný, ale úplně přecpaný. Normálně mám nutkání (které si ve chvíli volna rozhodně splním) pustit si seriál nebo předchozí film Ovečky Shaun, což bych nečekal, že ve svým věku někdy řeknu. Ale rozhodně jo. Béé.

Vzpomenete si, kdy naposledy Jiří Adamec natočil nikoli televizní, ale celovečerní film? Ano, správně, nikdy. A u toho mělo zůstat. Když sám vystupuje ve scéně, kde jeho postava jménem Adamec (a poslouchá u toho příšernou píseň Můj čas ze Sanitky, haha, asi humor) vypouští mezi lidi splašky, aby nakonec sám skončil celý od hoven (jasně, až na to, že z hadice zjevně teče jenom voda), je nejlepší metaforou celé jeho tvorby. Celý film působí jako jeden dlouhý díl Pojišťovny štěstí, čemuž nahrává i strašná hudba, které napsala slova jeho manželka - doufal jsem, že výstupy této sporťačky na hudebním poli byl jen omyl, no, tak zjevně nebyl. Léto s gentlemanem je v první řadě strašně špatně napsaný film. V mnoha scénách si odporuje a děj nedává smysl, scénky mající ukazovat "kolorit chatařského života" jsou úplně navíc a fakt nevím, proč tam jsou... snad aby se natáhl děj na celovečerní stopáž...? Už vůbec nechci hodnotit základní premisu, že "všechno je lepší než rozvod", protože bych byl leda tak vulgární. Jasně, čert vem životní štěstí nebo spokojenost, jednou sis vzala debila, tak holt s ním musíš vydržet až do hořkýho konce. Tak tuhle odevzdanost a českou neschopnost přijmout zodpovědnost za vlastní osud z duše nenávidím. Navíc film ani není vtipný, což na to, že má jít o komedii, je celkem průser. Ale humor tam opravdu není ani náznakem. Jestli to mělo být těch několik geronto-sexistických rádobyvtipů, no tak to teda potěš. Všichni navíc v tom filmu pálí za Alenou Antalovou, což teda vůbec nechápu proč, život se jí ve strhané tváři podepsal tak hrozivě, že matku Lucie Vondráčkové jí klidně věřím. A propos, Vondráčková. Škoda, že jí nikdo neřekl, že není herečka, protože tak zoufalej nehereckej výkon jsem dlouho neviděl. Skoro jako Martin Kraus, kterýmu pro změnu není ani rozumět. Ostatní na tom s výjimkou Igora Bareše ale nejsou líp, i sám Hanzlík, a to ho mám hodně rád, je s rozhalenou bílou košilí k pupku spíš k smíchu a dýchavičně nemůže ani pořádně nastoupit do auta. A vlastně se v celém filmu nic neděje. Tak proč tak vysoký hodnocení? (Ano, dvě hvězdy je horší průměr a v zásadě vysoké hodnocení.) Asi za to, že zvlášť teď, s koncem léta, na mě to v zásadě pohodový léto ve filmu nostalgicky padlo. Ta atmosféra Šrámkova Splavu a letních lásek tam prostě je, stejně jako touha po štěstí a pocitech znovunabyté svobody. Škoda, že ty pocity závěr zašlape do země. A taky a hlavně: jednu hvězdu čistě za osobní vzpomínku na vlastní letní románek s jednou starší dámou s odrostlými dětmi v nefunkčním manželství, ke které jsem se v myšlenkách při sledování Léta s gentlemanem pořád vracel.