Renesco

Renesco

Tomáš Gruntorád

okres Praha
Bochnislav Faldini

homepage

12 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6
    • 8.10.2018  17:44

    Viz kritika na webu A2.

    • 8.10.2018  17:43

    Viz kritika na webu A2.

    • 8.10.2018  17:42
    Mžitky (2016)
    ****

    Viz kritika na webu A2.

    • 5.10.2018  19:45

    Viz kritika na webu Filmu a doby.

    • 27.9.2018  14:14
    Manifesto (2015)
    ***

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 16.6.2018  21:57

    Viz Renescovy záchvaty

    • 15.6.2018  17:58

    Viz Renescovy záchvaty

    • 15.6.2018  17:57

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 15.6.2018  17:57
    120 BPM (2017)
    *****

    Viz kritika na webu Cinepuru. Další poznámky rovněž na blogu.

    • 15.12.2017  16:27
    Křižáček (2017)
    ****

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 15.12.2017  16:26

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 7.6.2017  23:51
    Jackie (2016)
    ****

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 19.3.2017  22:58
    Frankofonie (2015)
    ****

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 3.2.2017  14:32
    Zdaleka (2015)
    ****

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 29.12.2016  23:59

    Viz Renescovy záchvaty

    • 11.12.2016  23:38
    Prach (2015)
    ***

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 9.9.2016  13:49
    Komuna (2016)
    ***

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 21.4.2016  15:53

    Viz Renescovy záchvaty

    • 14.4.2016  19:07

    Viz Renescovy záchvaty

    • 28.3.2014  12:45
    Zen for Film (1964)

    Film určený k postupnému stárnutí a postupnému proměňování se vlivem analogových projekcí. Pokud vlastníte digitální kopii, tak jste ho neviděli.

    • 14.4.2013  17:50
    Hnus (1965)
    ****

    Zatímco nám Londýn pěkně swinguje a všichni šílí ze sexuální revoluce, Polanski točí o ženské, u níž se při pomyšlení na sex (automaticky naskakujícím při jakékoliv interakci se vším, co má mužský rod) dostavuje jen neodbytný pocit hnusu za zvuků nekonečného tikotu hodin. Další z Polanského "bytových psychodramat" a lá Rosemary má děťátko nebo Nájemník.

    • 30.1.2013  16:32

    Čím mohl tento sovětský film oslovit americkou filmovou akademii? Asi tím, že jde o záměrně nostalgickou, hřejivou, laskavou mozaiku osudů. Nebo tím, že Moskva je zde jen vzkvétajícím městem, jehož občané si žijí svůj ruský sen, tvrdě pracují v továrnách, aby se vypracovali na vedoucí pozici, jako se to tvrdí i o zákonitostech společenského úspěchu v USA. Nebo tím, že se dočkáme i lehké a neškodné kritiky stalinismu, kterou patrně někdo vyhodnotil jako odvážnou. A nebo tím, že je ten film myšlenkově dost pozadu a reprodukuje ty nejpředpotopnější sociální stereotypy nikoli na implicitní, ale přímo na explicitně verbální úrovni (milostné vztahy stojí a padají na tom, nakolik se kdo podvolí předepsaným normám ženskosti či mužskosti). Takové dobře natočené, konzervativní, do národních traumat jen bezpěčně a laskavě šťouchající kýče se cení vždy a všude.

    • 22.1.2013  01:34
    Parta hic (1976)
    *

    Parta hic přináší snad ten nejúplnější rejstřík věcí, jevů a osob, které mě kdy donutily zvracet - od mléka přes Karla Gotta až po socialistickou estetiku.

    • 21.1.2013  01:19

    Když jsem psychopatický vrah a narkoman a horuji po panence napěchované drogami, kterou má v držení nevidomá a momentálně osamělá žena ve svém bytě, tak si tu panenku vezmu násilím a nebudu se převlékat za neexistující sousedy a nahlížet pod lampu během přátelské konverzace o lejně. Nota bene když od toho bytu mám klíče a jsem zvyklý v něm vysedávat a schovávat mrtvoly v době, kdy není paní domácí doma. Jenže vypuštěním nesmyslů by ten film byl o 100 minut kratší a nestal by se dokonalým příkladem principu retardace filmového vyprávění. Navíc mi přijde dost trapné to manželské objetí na konci, kdy je Susie odměněna za to, že přemožením gaunera dosáhla konečně statusu "nejlepšího slepce na světě", kterého z ní chtěl manžel celou dobu vycepovat, a proto ji nikdy nepomáhal s domácími pracemi nebo nehodami. Esteticky to na mě působí jako B-film, ze kterého marketing a divácké přijetí udělaly A-film. Nejen, že je to šestáková historka s plonkovými herci hrajícími dost nepřesvědčivé divadlo (vyjma Hepburnové a Arkina), ale zajímavé není ani pojetí ženské hrdinky, která zůstává i přes svůj zážitek jen domestikovanou slepicí, jakou byla od začátku. Hlavní zásluha ze smrt gaunera jako by totiž byla připsána manželovi, který u ní nebyl - podobný rozpor mezi aktivitou a připsanou zásluhou známe třeba z porodnic. Nelogický a konzervativní film.

    • 21.1.2013  00:52

    Připomíná mi to společenské pohádky od Vejdělka nebo Alice Nellis. O něco méně trapné, ale stejně snobské a nudné. Koho zajímají postavy, které nemají žádnou historii a nikam nesměřují ani v pracovním, ani v soukromém životě? Kdo věří tomu, že ta oslava zlatokopectví má nějakou společensky-kritickou hodnotu?

    • 5.1.2013  03:37
    Dny zrady I. (1973)
    ***

    Typický produkt éry 'ofenzivní normalizace': pokřivený výklad dějin, Hitler jako neurotický psychopat a primitiv, zdůrazňování připravenosti SSSR pomoci nám v obraně Sudet, komunisté jako jediná skupina odhodlaná k obraně, masy lidí v davových scénách zpívají internacionálu a provolávají slávu SSSR, jako bychom byli národem komunistů již za první republiky. Zároveň netypický produkt té doby: je to profesionální, místy i psychologicky působivé a věrohodné (Gottwaldovy projevy, rodina s padlým synem), nevyvolává to nezamýšlené emoce, čili jde o film dokonale manipulativní a nebezpečný (opusům Trapla, Steklého a spol. se smějeme, ale Vávrově profesionalitě je možné podlehnout). Impozantní davové scény, věrné zastižení diplomatické komunikace.

    • 5.1.2013  03:23

    Kdy alibi v socialistickém trestním aparátu nestačí? Když máte nežádoucí třídní původ. Všichni podezřelí jsou definováni jako lidé nebezpečně kosmopolitního ražení, a tedy vzdálení socialistické morálce - ředitel hotelu Internacional preferující zahraniční klientelu před českou; jeho nákladná, záletná, povrchní, ničeho krom golfu schopná švýcarská manželka v pozlátkovém balení, přičemž „uvnitř je tuctové zboží“; Jan Tříska v roli jejího nabíječe, pohrdajícího českou národní identitou a toužícího po výjezdu do velkého světa. Postoj detektivů je jasný: je jim sympatičtější typický malý český člověk - recidivista s nulovým alibi, než světoběžníci, kteří budou mít u Högera paušálně vždy nedostatečné alibi, jakkoli ho mají skutečně pevné a jsou většinou nevinní. Jde zase o třídní vrstvení lidí, které cpát do detektivky je už vážně zoufalství.

    • 11.12.2012  16:23

    Můžeš střílet jak chceš - masy nezastavíš. Zvlášť když míří do nákupního centra, protože to místo je jim "ještě z doby před jejich smrtí asi nejvíc povědomé." Na žánrové i metaforické úrovni dokonalé. Akční scény naplňují i ty nejvlhčí depopulační fantazie...dokud film neskončí zcela logickým epilogem. Film v úvodu naznačuje, že příčinou záhadné epidemie je mechanika věčné práce, přesčasů, času zabitého pro pár šupů na pár krámů z lobotomizujících reklam Horsta Fuchse. Přitom stačí ovládnout hypermarket a máte všechno, aniž byste si to museli koupit, aniž byste na to museli dokonce vydělávat. Je to podobenství o "šlechtě" (která povstala z prostých, avšak bystrých lidí) a všeobklopujících mas, které se potácejí kolem s jediným instinktem a bez pudu sebezáchovy. Podobenství o myšlení a bezmyšlenkovitosti, svým způsobem přizvukující tomu, co říkal už Harrison Ford v 'Pobřeží moskytů' - největší zlo začalo, když lidi přestali být soběstační a začali (masově) vyhledávat jiné lidi. Viz slovenský a český remake

    • 10.12.2012  00:12
    Vítězný lid (1977)
    odpad!

    Typický "film-schůze", sestavený jen z indiferentního proudu neaktuálních politických žvástů, budovatelských písní a projevů. Formálně tak nezajímavý a nudný, že z něj budou mít největší možný požitek nevidomí a neslyšící recipienti.

    • 11.11.2012  12:17

    Jako epizoda z nějakého sitcomu, kde nejde o věrohodnost akce, ale o vtip, s nímž je zde načrtnut rozdíl mezi dogmatickým a realistickým myšlením. Rodiče, kteří znají synovu gay orientaci, přistupují i k obecným životním otázkám s jasnou myslí. Otec syna jevícího se dosud heterosexuálně je naopak vykreslen jako autoritativní idiot s předpotopními názory, opilý iluzí, že v jeho domácnosti je vše v pořádku. Jenže syn se mu během diskuse se spřáteleným manželským párem v zákulisí peleší s kamarádem a patrně pod tlakem otcovy výchovy si nasadí typickou masku: "líbí se mi to, zavolej, ale pamatuj, že nejsem gay.“

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace