Zákon touhy

Je libo dárkově zabaliti? Ano, pane Almodóvare. Pedro si nejen zahrál prodavače, ale od předchozích filmů i vyzrál. Podivné postavičky se zde kumulují v míře nebývalé. Rozkošný je vztah otce a syna policistů. I když mají plnit především komickou úlohu, skvěle předvádí střet naivního horkokrevného mladíčka s již značně obroušeným mentorem. Hlavní dějovou linku nese na svých bedrech Pablo. Všichni jej milují, nebo tedy alespoň pěkná řádka mužů a jedna slečna. Láska některých k Pablovi je tak veliká a spalující, že na často znějící Brelovu píseň se nejvíce hodí Koptův překlad. Neopouštěj mě, lásko prokletá, to by bylo možná ještě výstižnější. (19.11.2022)

Asi se budu opakovat, když vyjádřím heslovitě svoje nejintenzivnější dojmy z tohoto filmu: Nešťastní lidé v nelehkých životních situacích, erotický naturalismus, láska, vášeň, touha, posedlost, barvy, emoce, hudba, divadlo, kostel, kokain... Žádný ohled na zaběhlou představu o lásce jako vztahu mezi mužem a ženou, ale všemožné kombinace sexuálních orientací i pohlavních identit. A do toho všeho ohnivá španělština... Almodóvar je génius! (17.12.2008)

film z ktoreho srsi bohemizmus a frivolnsot almodovarovi vlastna. absurdna komedia je to co ten film vystihuje, on sa neda brat vazne a ani sa vazne brat nechce. len vam za hodinu a pol prednesie romanticku tragediu, otvorene sexualne sceny (antonio veru prekvapil :) ), zaujimave dialogy, tu a tam nejaka ta strhujuca scena. skratka, pocit po tomto filme sa rovna pocitu po jednorazovom blowjobe. (27.03.2009)

Almodóvar je nejspíše člověk natolik vášnivý, že mu zbývá ještě spousty na rozdávání. Dalo by se o něm říci, že točí pořád stejně a stále jinak. Pokaždé se jedná o do různé míry obskurní a komplikovanou lovestory, kterou je v průběhu rozmotávána až k dramatickému vyvrcholení. A pokažé to funguje. Zákon touhy je film nasáklý jižanským temperamentem natolik, že dokáže do děje a emocí vtáhnout každého, kdo se nechá. Místy může film připomínat absurdní telenovelu, někdy sklouzává ke kýči, avšak vždy se jedná o filmové hříčky režiséra, o prostředky, které jsou svěceny romantickým účelem. A romantický náboj je natolik silný, že jej neoslabují někdy snad až příliš intimní scény a je úplně jedno, jeslti se řeší hetero či homosexuální vztah. Klobouk dolů před Banderasem, na takovéhle scény je třeba mít kuráž. (14.09.2009)

Nelíbej mě, jako bys chtěl prorazit odpad... Můj drahý Almodóvar číslo 14, takže by mě co do otevřenosti už nemělo nic překvapovat. I tak jsem byl zaskočen tím, že Španělsko, to staré dobré katolické Španělsko vypadá v Zákonu touhy víc než v kterýkoliv jiném Almodóvarově filmu jako země [výhradně] teploušů. Možná je to tím, že hlavní bratrský tandem pederast-transka nasazuje laťku proklatě vysoko a ani zbytek ansámblu netrhá partu. Nechápejte mě špatně, queer kinematografii má docela rád, ale problém některých mistrových filmů je v uvěřitelnosti. Za předpokladu, že se děj neodehrává výhradně v zázemí subkultury, je ta homo-jednotvárnost poněkud iritující. Na druhou stranu to není tak hysterické jako Ženy na pokraji nervového zhroucení, které přišly o rok později. Je vždy zajímavé, když se předmětem zájmu ve scénáři vynikajícího filmaře ocitá sám film či kinematografie, což je přesně tento případ. Almodóvar sympaticky láme žanr v půli filmu, jako to posléze udělá ještě několikrát, třeba ve vynikající Špatné výchově, a dává průchodu svým noirovým, hitchcockovským sklonům. A kulisy zvrhlých osmdesátých let se k té dekadenci docela hodí. Víte, mě baví filmy jen točit, nesnesu dívat se na ně. (08.09.2019)