Cival

Výborná pohádka, přesně šmrncnutá temnou fantasy atmosférou, v níž Rupert Sanders překvapuje jako aktuálně výrazně zručnější režisér než Peter Jackson. Prachy jsou vidět do posledního centu, herci oživují poutavé postavy a vše je to tak akorát epické, aby člověk zapomněl na Rumplcimprcampr i Sedmero krkavců. Navzdory přepálené stopáži chci další nášup - pokud možno se stejnou sestavou.

Chci českou verzi! Kdy jindy než teď, v éře Miloše Zemana, jeho dcerky první slečny a manželky odlifrovaný někam za Ural? To by byla současná žánrovka s přesahem... (Reinerova patriotická romance je jinak pouze řemeslně adekvátní, nic víc).

Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, základní rámec příběhu je krásně nosný. DiCaprio a hlavně Waltz to dávají královsky.

Skvostná romance, která ví, že ke štěstí se člověk musí holt občas probrodit i sračkama. A že každej má svý slabý místa a traumata, ale o tu zvedačku by se nakonec měl pokusit. Prostě doják jako prase, napěchovanej energií díky virtuózní režii, která si dokonale vodí na blízko herce i na dálku lítající kameru. Nej z letošních oscarovek. „Cítíš ty emoce?“ Cítím... a chci do toho jít, i když se mi chtělo chcípnout.

Generační film, ať se vám to líbí nebo ne. Můžeme lamentovat nad úpadkem morálky, můžeme hořekovat, že svět se v kravskou řiť obrací, ale to nemění nic na skutečnosti, že formou i obsahem jde o jeden z nejaktuálnějších a nejsoučasnějších filmů posledních let. A ve svý důsledný zhovadilosti, zbavený pochyb i mravních pouček, i vlastně dost originální.

Zemitá stylovka, která si bere hodně z minulosti a už teď působí jako deset let starej flák. Ale poctivej, s charismatickým hrdinou a pěkně trpělivě odkroucenejma scénama, ve kterejch se nespěchá, ale pozvolna šponuje napětí. Milý oldschool překvápko, jemuž fajnově rachtá plechová karosérie.

70% a zahnanej pocit, že tenhle film byl zbytečnej. Je to spíš doplňková jednohubka, která nemá drajv a nábor damonovský trilogie, ale řemeslně na výši, s výbornejma akčníma scénama, cool Rennerem a pěkne narýsovaným milostným příběhem. A i to napojení na původní trilogii nepálí, spíš prohlubuje známý obraz. Škoda toho plonkového motofinále.

No doprdele. Příliš velkej hororovej záhul. Scott Derrickson je mistrem tohohle žánru, protože všechny ty oprýskaný propriety s bubákama, umrlčíma dětma, sériovejma vraždama, rozklepanejma filmama, velkejma barákama a tatíkem, co je moc zažranej do svejch problémů, zinscenoval tak drastickým stylem, že jsem na celou druhou půlku musel koukat na půl oka. Abych se neposral.

…a o tři hodiny později už ani nevím, že jsem nějakého Hobita viděl. Vážně. Ono se totiž tentokrát nebude deset hodin chodit, ale deset hodin běhat! Bez nějaké palčivé motivace. Peter Jackson sice do mrtě využívá rozpočet na trikových orgiích, kde se hordy skřetů prohání po velkorysých scenériích, zatímco okolo nich do zemdlení krouží virtuální kamery, ale tohle digi megalomanství mě moc nebralo ani u Návratu krále. A tady je zasazeno do prostoduchého ne-příběhu, ve kterém se tři hodiny jen přimykáte k postavám, aniž by vás kterákoliv z nich začala bavit tak jako libovolná figura ze Společenstva prstenu. Dějové prázdno Jackson vyplňuje tuze dlouhou představovačkou, zasazením opulentních, ale vlastně zbytečných legend ze Středozemě, plonkovými vedlejšími postavami a neustálým naháněním nostalgických reminiscencí na původní prstenovou trilogii (proč máme být zase půlhodinu okouzlováni Roklinkou, když ji známe?). Občas jsem si připadal jak u Terminator: Salvation, kde se taky víc dbalo o skládání poct předchůdcům, než že by se budovalo něco vlastního, svébytného… mocného. Hobit je proto jen nevýrazným spotřebním blockbusterem, jenž vám v běžném kině navíc připomene 3D v celé jeho otravnosti (tmavé jak cyp a s českým dabingem). Popcornová jednohubka, nebo přebujelá nuda, po které vás další dvě kapitoly nebudou zajímat? U mě spíš to druhé. Jestli v tomhle někdo uzří blockbuster roku, má místo mozku lembas a v kině mu ke štěstí stačí fakt jen vidět Galadriel, Elronda a Sarumana, aniž by ho zajímalo, jestli vůbec mají ve filmu co říct. 50%

Úctyhodnej fail. Atlas mraků je předurčenej k tomu, aby ho vidělo málo lidí, ale je podanej tak vyspělým způsobem, že mu i přes umělost paruk, masek a západů slunce podlehnete. Vlastně taková přítulná rodinná pohádka, ve který se holt prosekne pár krkavic a souloží... a která trvá skoro tři hodiny.