Cival

Silné tři. Někdy se dá i z jednoduché outsiderské báchorky s nic moc herci a klišovitým scénářem vyrvat docela dost... Chytlavý dozvuk arénovek, jehož největší devizou je zarputilost a zvlášť v kontextu jiných bijáků z velkoměsta i nečekaná opravdovost.

Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky.

Není tomu moc co vyčítat, protože na rodinných hodnotách a recyklaci všeho, co kdy fungovalo, to prostě chtělo stavět - a staví velmi účinně, zvlášť ve 3D a s návalem milých mimoděčných nápadů. Být to moje krevní skupina, jasné čtyři.

No do háje. Byl jsem si naprosto jistý, že budu řvát nadšením. Pohrdavě jsem pročítal ustýskané komentáře, které mluvily o nedostatku napětí nebo laciných lekačkách. Pche. Neznáte pana Raimiho, říkal jsem si. Ďábla... a mistra! A teď jen kajícně přitakávám. Na poměry no-namea by to byl možná kvalitní horor, u Raimiho ale cítím hlavně zklamání, protože tenhle vyčichlý odvar z jeho trademarků je na horor dekády pasován jen kvůli mizerné konkurenci. První hodinu jsem se důkladně nudil, náznaky hutnější zábavy spolehlivě zazdívaly digitální číčovinky, které do oldschoolového hororu může narvat jen naprostý mameluk. Odpustil bych si uchechtnutí nad umělými zuby a pravítkem, kdyby Raimi pořád neničil atmosféru digi vsuvkami (zvlášť krev z nosu a šátek v klimatizaci auta mě brutálně nebavily). To ale není hlavní problém. Stáhni mě do pekla se možná rovná projížďce domem hrůzy, ale její jednotlivé atrakce mi bez krve a ostřejších nápadů á la znásilnění stromem přišly slaboulinké - a nebýt slušné dávky hnusu i sterilní. Zlaté eRkové časy, stýská se mi po nich! Jednotlivé bubáčiny navíc spojují notně zrezlé koleje. Neustálé lekačky (sakra! Vyskočil bych i kdyby do ticha zařval Tinky Winky, tak proč to tam POŘÁD cpát a stavět na nich každou druhou scénu?), řídká atmosféra a místo Bruce Campbella herecky zcela matná Alison Lohman, možná hezoučká, ale dokud se nebude válet na podlaze ve spodním prádle, je to vcelku fuk. Raimi mě chytl až při vymítání. Tam se rozjel naplno, začal se rvát a pozval i kozlíka Šikulu. A scéna na hřbitově byla rovnou nádhernou připomínkou jeho dřívějšího mistrovství. Jenže pozdě Lamiu honit. Parádní dojezd matný předvoj nespasí. A prosil bych nějakou dobrou duši, aby Raimimu už zabavila ty větráky Kdysi to byl stylový trademark, teď, když duje vítr do vlasů/listí v každém druhém záběru, už to pouze otravuje.

Kolosální film - kolosální nuda. Jako oslava možností kinematografie možná impozantní, rozmáchlá podívaná, jejíž širokoúhlé obrazové zpracování naplno vytěží ty tisícovky komparsistů. Tohle je megafilm, ne deset herců naklonovaných softwarem od Wety. Jenže Attenboroughův přístup je jinak hrozně nezajímavý. Pietně rozvine Gándhího myšlenky, s obřadnou úctou je tři hodiny opakuje, snad v kleče, snad s poníženě shrbenýma zádama, aby celý svět mohl padnout na kolena před tímhle novodobým vtělením Ježíše. Chmm. Ať si Attenborough klidně obdivuje, ať si nemá zdravý odstup... jenže ten film je nakonec pouze sterilní rekonstrukcí životopisných faktů a zdlouhavým omíláním humanistických myšlenek, které se lepí na sebe, aby definitivně utvořily monstrózní mýtus o životě osvíceného politika. Gándhí ať se pro mě za mě oslavuje, film sám o sobě ale příliš inspirativní není.

Patláma, patláma, paprťála. Takhle splácaný blockbuster tu dlouho nebyl. Pozitivní je, že aspoň ty prachy na něm jsou vidět. A že McG akci hezky inscenuje a chrlí ji střemhlavě v každou možnou chvíli. To je tak všechno - příběh byl asi terminován, nenašel jsem ho, nebo se schoval pod tu nekončící šňůru akčních scén, kterou za sebe McG nasekal stylem "už se minutu nestřílelo, lidi se asi začnou nudit, tak rychle další jízdu/bitku/výbuch". Monotónně se za sebe drtí akce nebo aspoň její náznaky, přičemž málokdy hrají důležitou úlohu i ve vyprávění. I proto Terminator Salvation nudí častěji než jeho starší bratříčci, i když na plátně poletuje mnohonásobně víc atrakcí. Jenže kašle se na atmosféru, na napětí, na postavy (za jednorozměrného Balea nedík), na kompozici scénáře, který někdo psal s nadějí, že když za sebe naházíte desítky odkazů a citací na předchozí díly, sama o sobě vám z toho vyleze hustá postapo sci-fi a lidi budou skákat radostí. Omyl (a trochu se bojím, že v pětce už se bude mluvit jen pomocí už provařenejch větiček). McG zase změnil styl, ale na rozdíl od předchozích Terminátorů jeho film neobstojí sám o sobě jako zábavná pecka s alespoň náznakem hlubších vrstev. Čtyřka je jako seriózní sci-fi/válečný velkofilm nebývale prázdná, jako popcornová jízda monotónní a bez rytmu, jako reklama na bělidla zubů ucházející (Moon Bloodgood asi vylezla do filmu rovnou z kosmetiky). Škoda těch úprav a předělávek, na zmršeném výsledku jsou cítit.

Čekal jsem víc. I kvůli tomu, že jsem film otevřel krátce poté, co jsem zavřel napínavou knihu. De Palma a spol. se při adaptaci zbavili několika zásadních kingovských nástrojů pro budování napětí (čerpání více zdrojů informací, průběžné spoilerování dalšího děje) a sami nenašli nic, co by je mohlo nahradit. Carrie je ohlodána opravdu jen na lineární historku o smutné středoškolačce (ideální volba Sissy Spacek) a adaptace se soustředí víc na jednotlivé ikonické obrazy (a že jich není málo), než na celkový drajv vyprávění. Hodně mrzí i zploštění konce, kdy Carrie přišla o svou triumfální jízdu městem, a nesedělo mi ani příliš uspěchané finální zúčtování (bum a je hotovo). Nicméně De Palma samozřejmě vždycky byl filigránským režisérem. Hitchcockovsky zamotanou a zároveň studentskými láskami provoněnou půlhodinku na plese vystřihl famózně. 70%

Hvězda dolů za poslední série. Prvotřídní zábavu holt ze sebe nelze sypat věčně.

Nováci a Kameňáci vrátili úder, humor zařval. Když došlo potřetí na vocas nebo erekci, začal jsem se ptát, jestli to náhodou nedělal Troška... Uf.

Rebelové bez příčiny, co frajeří jen v rámci trvale udržitelného socialistického rozvoje. Machry dělají jen do té míry, do jaké to soudruhům moc neublíží. Svým způsobem k zblití.