Omnibus

„Těšíš se Boží přízni? Jeptišce žílu řízni!“ A já myslel, že Skotové jsou normální lidi, kterým sice pod kilty fouká na koule, ale na karbid jim nekape. Chyba lávky, půlka zabedněná, zbytek náboženští pošuci. Vřesoviště mají ponurá, děti v klecích zavřené, mrtvé otce až příliš živé. A věčný kverulant ďábel už zase zkouší Pánu Bohu natrhnout… obláček. Polekaně se křižuji a otvírám OKÉNKO KLÁŠTERA: Kdo to brblá v kryptě? ⌂ Father Romero: „My God, for what?! I had only two sins. Cake and coffee“. ⌂ Grace: „Vidět to taťka, jak mě tu zazdívají, byl by moc rád.“ ⌂ Mother Superior: „Sestry, chyťte tu relikvii, než vám zase uteče!“ [][] Zajímavé, ale bez šťávy. I to kuchání jeptišek bylo nějaké... suché. Zaplaťpánbů za taxikáře, co sráží na přechodu báby po přechodu. Už jsem se bál, že film skončí blbě, čili že dobro, zde nezvykle zastoupené jeptiškou s revolverem, zase zvítězí. Naštěstí ne. Proto budu štědrej a na ďábelský oltář tři nebeské hvězdy pokládám.

„Zchroustni chrousta, potemníka, krve spousta pro zvrhlíka.“ Dracula leaving Las Vegas, resp. New Orleans. Nemrtvý hrabě má už stovky let problémy s pitím, ovšem anonymní závisláky místo něj navštěvuje mrtvý a neklidný sluha Hould. Konečně film, kde se na Cage dalo koukat. Škoda, že mu to nevydrželo a brzy z něj zase bylo monstrum. OKÉNKO RAKVE: [][] Co mi zubící se Cage způsobil? 1) Trauma. Z opětovného vítězství dobra nad zlou přirozeností lidské duše. 2) Zmatek v hlavě. Neměl bych se polepšit a taky se stát hrdinou? Prý na to holky letí. 3) Hlad. Lednička vyžraná, musím do koupelny na rybenky, co nám tam furt odněkud lezou. Žena bude ráda. [][] Chcete-li upířinu zábavnou, proleťte se nocí v Drákulovinách, chcete-li mrazení hrůzou, položte se do rakve a do role jako Willem Dafoe  v Shadow of the Vampire. Máte-li chuť na střeva, ukopávání hlav a gejzíry umělé krve, otevřete truhlu s ukecaným Cage. Světovládné kydy vs. sluha v toxickém vztahu, toužící po uznání. Hodně kýčovitého gore, vtipu jen co by se za dva a půl upířího drápu vešlo.

„DiPrase zas mektá… zlá prasečí sekta!“ . Ach jo, kde jsou ty časy čtyřhvězdičkového Dread. Přitom v sektách si většinou rochním, i v hlavách policistek s traumatem. Ale ne v příšerné nesmyslné slátanině, ve které divák nemá důvod se čehokoli bát, protože kdykoli může následovat jakákoli scéna. Odkudkoli vykradená, do „příběhu“ nesmyslně nacpaná. Pěkná ukázka scenáristické zvůle. Chybělo už jen prase houpající se na lustru, mluvící klozet, z bezďáka vylézající Věc a trylkování pohanských vesničanů ze Slunovratu, s vlasy zdobenými věnečky z kvetoucích lučních střev. Prokleté OKÉNKO CELY: Co si mezi sebou šuškají oběšení vězni, visící u stropu? ## „Buďme rádi, že visíme tady, uvnitř. Venku běhá Pán zla, tak strašlivý, že v porovnání s jeho temnotou je i hluboko v prdeli jasný slunečný den.“ ## „Komu není shůry dáno, u producentů nekoupí.“ ## „Už bude konec? Dusíme se, nudíme se.“ [][] Na naši pokladničku (prasátko) teď fixem čmárám pentagram. Jen jeden. Jo a DiBlasi prý už točí Malum: Last Shi(f)t, tedy třetí verzi. Vlastní remake vlastní reimaginace. Moc se těším!

„Oční bulva vařená, mozek už se škvaří! Mysl peklu zavřená, ďáblův úklad zmaří?“ Ha! Peklo zamrzlo! Jedině to by vysvětlovalo, proč démon Nefarious, s ďábelským tikem v oku a s grimasami, že by i Eli Wallach coby Tuco záviděl, při své teologické disputaci klouzal (!) jen po povrchu, místo aby šel víc do hloubky a otevřel PEKELNÉ OKÉNKO: [][] Co ani náš farář neví: 1) Co bylo dřív? Božská slepice nebo vesmírné vejce? 2) Má Bůh svobodnou vůli? Nebo prostě MUSÍ být imrvére hodný a nemohl by nikdy ani ukrást čokoládu v sámošce, natož zprznit jeptišku, i kdyby stokrát chtěl? 3) Dtto ďábel. Má svobodnou vůli? MOHL by se např. nechat pokřtít? A MOHL by tu nebohou jeptišku před chlípným vousáčem bránit? 4) Nebo oba, ten na obláčku i rohatej, se MUSÍ chovat jedině tak, jak jim diktuje Vatikán? [][] Tu 1) už vím. Kolega Nefarious mi u piva prozradil, že Bůh a Satan spolu pekli už dávno před Velkým třeskem. Hegelovská dialektika a nudné šermování ocasy, pekelným a ateistickým. V závěru grilování spravedlnosti, pečeným masem vonící.

„Šichta se nám povleče, než se kuchař upeče.“ Neuvěřitelně hnusná a depresivní budova psychiatrického ústavu. Ještě větší hrůza, než plzeňské kašny architeletekta Císlera, a to už je co říct! Tu budovu vídat denně, třeba jen z okna bytu, do měsíce je ze mě pacient a ve své cele štěkám na lustr. Kromě budovy s funkcionalistickou suicidální fasádou budily hrůzu též vykachlíkované interiéry, 100% uvěřitelnost příběhu a čtyři muzikální kuchtíci, s hereckými výkony jak z východoněmeckého porna 80. let. Hororové atmosféře prospělo i to, že producenti chtěli šetřit a tak, místo najímání komparzu pro role pacientů, prostě jen nechali v ústavu otevřít všechny cely. Taky na lécích se dost ušetřilo, během dvou dnů nonstop natáčení nikdo z bláznů nedostal ani lentilku, natož své prášky. Marně slintali a klepali na VÝDEJNÍ OKÉNKO: [][] Co je dnes k obědu? 1) Předkrm – rozmatlaný po skle. 2) Polévka – ze záhadné hlavy. 3) Hlavní chod – rybí kuchařovy prsty. Příloha - americké bramborové předloktí. [][] Připraví vychrtlý pacient, ozbrojený škrabkou na brambory a pletoucí si svázaného George s bramborou. Brrr. Richard Brake jako magor roku potěšil, výpadek proudu též. Bohužel, kvůli nastalé tmě byl kameraman v prdeli a my diváci s ním. Třikrát bliknu baterkou, na bezhlavé tělo ošetřovatele.

„Bez stromů, bez slunce, bez noci... bez mozků živoří, v bezmoci.“ Zlaté naše paneláky. Ale když už do postapo králíkárny, tak do stylové. Obří betonová šroubovice, pohřbená hluboko pod zemí, tisíce stísněných kójí a slepých uliček. Nekonečných 170 pater. A výtah zase nejede. Ani cedulku domovník nepověsil... Pěší turistice zdar, shromažďování disidentů zmar. Permanentní pološero, bezvýrazné, zmačkané ksichty, na schodech se mlčky míjejí silážníci a za každým oblým rohem číhá deprese. Nebo uvědomělý občan bonzák, se zevrubnou znalostí Dohody a všeho, co tato betonová Bible zakazuje. Prakticky každý prd. Nejnebezpečnější jsou pak tzv. relikvie, například prázdný obal od cucacího Lipa, ten vás může zabít rychleji, než by švec řekl: „Já chci ven.“ A ve společné jídelně přes celou stěnu POSTAPO OKNO: [][] Co nám ukazuje? [][][] Proč máme být rádi, že jsme kde jsme. [][][] Kolik disidentů už vyfasovalo erární hadr. [][][] Divné svítící body na nebi, vytvářející podivné obrazce, např písmeno W. Co jsou zač a proč tam vlastně svítí? Kdo bude moc zvědavej, už nikdy nebude starej! [][] První série navnadila. Při čekání na druhou zvažuji vlézt do Sila znovu, tentokrát ovšem do knižního. Jen mám strach, aby to manželce něco nepřipomnělo. Po první epizodě totiž vedla divné řeči, chrastila kýblem a strkala mi Okenu. Odbyl jsem ji: „Už zase?! Vždyť jsem okna už čistil... Loni na jaře.“

„Letí, letí, letí... patra počítá… scenáristy hračka, bude rozbitá?“ Nebojte, milé děti, nebude. Šerifka má natrénováno. Minule sebou jebnula z deseti metrů na beton a nic, ani boule. Dnes sletěla odpadkovou šachtou, volným pádem až na dno. Hrozná prda! Silo se otřáslo v základech, třídiči se málem posrali leknutím a já začal shánět pytel na mrtvoly a smeták s lopatkou na krvavé cucky. Pak se prach rozptýlil a... Což nás vede k zamyšlení nad svéprávností scenáristy a k ŠACHETNÍMU OKÉNKU: [][] Jaké následky má pád z 36 patra? A) Lidské puzzle, zábava pro patologa min. na týden. B) Nasranou šerifku, jen s malinko vyraženým dechem a zlomeným nehtem na malíčku. C) Nasraného Omnibuse, rvoucího si vlasy na debilitou scenáristy. [][] Správně je za B), ale doma to nezkoušejte! V závěru naše nesmrtelná Gumídka prozřela a já s ní. Ona zahodila hadr a já se jí omluvil za mé minulé remcání kvůli ptákům. Až na tu nerozbitnou šerifku jinak slušně uzavřená série. Čtyři metry izolační pásky odmotávám. Té kvalitnější, samozřejmě.

„V Kanadě se skvěle žije,“ libuje si bakterie.“ No opravdu, z temného kouta na vědce mluví bakterie z doby ledové, o velikosti vykrmeného polárního sysla. Má hluboký hlas, je obdařená hlavou jelena s losím parožím, chytrá jak Darwinova opice a trpí utkvělou představou, že je Stvořitelka Vesmíru. To nevymyslíš. Scénář? Nick. Režie? Nick. Zábava? Nic. Věc-nost? Ani náhodou. A co mortalita? Desetinásobek covidové. Ze stovky diváků film přežijí dva, max. tři. ZAMRZLÉ OKÉNKO: [][] Jaké strašidelné příběhy si u ohniště v jurtě, při okusování pečených medvědích tlap, vypráví Dogribové? Ϡ O bezrukém střihači a zamrzlém režisérovi. Ϡ O bílém muži zvracejícím černý hnus. Ϡ O černém muži bílém vzteky. Ϡ O pravěké Sněhurce a sedmi infikovaných trpaslících. [][] Byli to: Prófa. Se specializací na bakteriální archeologii a broukpytlíkismus. Rejpal. „Došla vajíčka, došlo mlíko!“ Kejchal. Pak i blil. Štístko. Naštěstí si včas usekl ruku. Stydlín. Ten s kamerou, nejzajímavější události vůbec nezabíral. Dřímal. Já u filmu taky, několikrát. Brumla. Na medvědí pasti zapomněl, při útěku pak na jednu šlápnul, blbec, čímž předčasně ukončil sebe i film. Typický kanadský žertík. Zaplaťpánbůh. Už mi z toho hrabání v permafrostu taky začínalo hrabat. Jednu bakterii z dovozu, pro režiséra z Calgary.

„Lajkujeme zprávy, jak se řežou hlavy.“ Na Irán nezvykle provokativní podobenství. Každé režisérské, do režimu rýpající prase (!) je nečisté zvíře a příjde o hlavu. Nebo aspoň o kameru. Zároveň i zajímavé nakoukání do slavné iránské kultury. Vidět hihňající se iránské pubošky s hidžáby, jak svými palečky lajkují a srdíčkují na facebooku a dělají si selfíčko? K nezaplacení. I závan optimismu, neb na všemocný instagram, twitter a podobné číčoviny bude i sebeautokrativnější režim krátkej. VĚZEŇSKÉ OKÉNKO: [][] Jaké režiséry mají v Iránu nejraději? ## Mrtvé. Těm i medaili za zásluhy dají. ## Rozčepýřené provokatéry, t.č. se zákazem točit. ## Milovníky slušivých triček. Kiss, ACϟDC, Black Sabath a pod. [][] Jedna hvězda za osvětu, druhá za odvahu, třetí za ztrátu pudu sebezáchovy. A jedna navrch pro teheránského Rumcajse. To i plzeňští bezďáci vypadají líp, než divnovous Hassan Majooni. Ale jemu bych na čůčo dal, neb jsem ho žral. I s jeho tenisovou kytarou, angažovanou písní a očerňujícím videem na netu, že vraždí konkurenci. 1.700.000 zhlédnutí, pěkný virál. Taky lajknu.

„Na sále si srdce hladí, v podsvětí jak Rambo řádí!“ Vražda bratra, hodného a milého chlapce, t.č. se živnosťákem na zlodějny, dealování hašiše a bankovní loupeže? To si žádá pomstu! O tom žádná. Jen nechápu, proč se za to scenárista mstí nám, nevinným divákům? A proč mrtvý zlý brácha vítězí nad hodnou těhulkou na celé čáře? Kvůli tomu jsem i já utrpěl úraz, psychický, vezou mě do kodaňské Rigshospitalet, na CT hlavy. A už zajíždím do tunelu. Ze všech těch steroidů, co do mě a do chirurga Zaida rejža Ahmad napíchal, kvůli osvalení a nabušené pomstě, je mi děsné horko. Hodná sestřička na mě otvírá KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Jaký byl původní název filmu? ثور Rambo lékařem. ثور Kardiochirurg Rambem. ثور Debil mstitelem (© mm13). ثور Skalpel a pistoli, prosím! [][] Nepovedený pokus o propojení sociálního dramatu s akčňákem. Mix trefných dialogů na sociální téma a reality všedního (lékařského i policejního) dne s vyčpělými akčními klišé a závěrečnou bitkou dvou neumlátitelných, nad kterou by i Van Damme zaplesal, ovšem atestovaný traumatolog by se z ní zbláznil. Dvě hvězdy za skvěle integrovaného Iráčana, který ve dne operuje a při nočních přesčasech v dealerských doupatech zajišťuje nemocnici přísun dalších pacientů.