Omnibus

„Objektivním objektivem, cynicky a drsně, při násilí uhrančivém smrt zachytí krásně.“ Politicky nepřehledné a imho spíš projde velbloud uchem jehly, než že Texas s Kalifornií vejdou ruku v ruce do hořícího Bílého domu, ale co do rozkladu společnosti až znepokojivě sugestivní a obávám se, že i vizionářské. Ostatně útok na Kapitol a rozcvičku k občanské válce už v USA měli, díky strýčkovi Trumpovi. OKÉNKO CYNIKA: [][] Plus za poetické záběry v kontrastu s hrůzami okolo, ale Garlandovy válečné novinářky zůstaly v půli cesty. Nezúčastněné, nezasahující a jen dokumentující  pozorovatelky měl konfrontovat nejen se střílením zajatců, ale například i s právě probíhajícím znásilněním. Lee a Jessie by naříkající dívku jen otrle fotily a já bych uznal, že Garland má koule jít až na dřeň. [][] Zaujal bezcitný zmrd z Perníkového táty Plemons, zde republikánský „vlastenec“. R.I.P. Číňan z Hongkongu. Honička v Bílém domě přetažená, interview s prezidentem přiměřené.

„Plave žralok uličkou, v bublinkách si kličkuje, zasytí se babičkou, s letuškami laškuje.“ Vítejte na zážitkovém letu a připravte si mobily na selfíčka s parádně vyzubenou tlamou! Ale jo, je to sice mozkovýplach, ale na 50% pohodu. Ostatně žralok už mě okusoval i v telefonní budce, v boeingu na mě syčeli hadi a po pasažérech se nonstop plazil notorický alkoholik... Jen těch žiraf v letadle se asi nedočkáme, škoda. OKÉNKA CESTOVNÍCH TŘÍD: [][] First Class: pohodlí a luxus. V ceně drinky, homosushi, neomezená konzumace cestujících a VIP výsada být žraloky sežráni přednostně. [][] Business: široká sedadla, hodně místa na nohy v žraločím žaludku. [][] Economy: opruz. Klaustrofobicky stísněné prostory, u okénka vám zasedne kladivoun a občerstvení čmajzne chobotnice. [][] Ukousnutá triatlonová noha pobavila, dialogy už míň a přeživší byli divně pasivní.  „Co budeme dělat?“ „Počkáme...“ Tip na lepší zážitkový let: Transatlantic 473.

„Bloudí světem, lásku hledá, tajné dvojče spát jí nedá.“ Zasévání zmatku do myslí diváků, to by Kieślowskiemu šlo. Používá k tomu propojení osudů, telepatické předávání zkušeností, nevyzpytatelnost ženské duše a tajemství skutečné lásky, která je složitá jak skládací žebřík, opřený o DVOJITÉ OKÉNKO: [][][] Obě dívky se narodily 23. listopadu 1966, ve 3 hodiny ráno, ale v různých městech a různých zemích, Francii a Polsku. Obě měly tmavé vlasy, zelenohnědé oči, podobné umělecké vlohy... a byly úplně stejně citově rozervané, jak obal od žvýkačky v kapse Amélie z Montmartru. A až vyrostly, obě se zúčastnily castingu pro film Krzysztofa Kieślowskiego, pod stejným jménem... Irène Jacob. [][] Ta má podobně hluboká zasněná kukadla jako Audrey Tautou a než se dopinoží k prvnímu rande, provádí podobné, na šílenou náhodu spoléhající rituální naháněčky s hádankou. Uf. Tenhle déjà vu způsob námluv praktikovat všechny holky, vymřeme jak dinosauři :-).

„Demence ho tíží, ve skříni cos chrastí, kostlivci se plíží, svědomí je v pasti.“ Lovec jelenů byl vlastně Mirek Dušín, co má v srdci Meryl Streep a ve skříni remingtonku. Lovec ošetřovatelek George je Otec, co má v prohnilém srdci jen sám sebe a ve skříni tolik kostlivců, až jim hnáty čouhají ven. Na uniformě Purpurové srdce, na zdi zarámované selfíčko z Mỹ Lai a na baráku americkou vlajku XXL velikosti. Dny slávy však pominuly, militantního patriota včera klepla pepka a na dveře mu klepe Alzheimer a ošetřovatelka Karma. HLOUBAVÉ OKÉNKO: [][] Mají syn a vnučka morální povinnost postarat se o dementního dědečka, přestože býval monstrum par excellence? [] Co si to pobrukuje zdravotní sestřička Michelle při péči o pacienta? Hippokratorturovu přísahu? [] Má vůbec smysl mstít se mentálnímu mimoňovi, již jednou nohou v nevědomí? [] A co vlastně Shelby k dědečkovi zavolala? Sanitku, kněze nebo jen popelářský vůz na lidský odpad? [][] Flashbacky bohužel nejasné a závěr překotný, nebyl čas empaticky prožít odhalené zmrdství. Jen tři prsty za to režisérovi ustřihnu.

„Zahrab hříchy do listí, snad to nikdo nezjistí.“ Bez rozhřešení i bez tajemství, neb karty jsou rozdané hned na místě činu. Místo průmyslového Duisburgu černá Ostrava, místo čestného Schimanského vyšetřovatel Richard s vetchou morálkou a heslem: POMÁHAT zahrabávat mrtvoly A CHRÁNIT dcerušku před spravedlností. OKÉNKO PATOLOGIE: [][] Co postava to patologický charakter. ## Prolhaná s(v)lečna a pichuchtivý soudce, rozpíchaný jak jehelníček. ## Polda co melouchaří u pohřebáků, zastrašuje svědky a obětem láme prsty, aby si lidi příště rozmysleli vyťukávat 158. ## Pokud denně nezničí aspoň dva, tři důkazy, není ve své kůži. ## Kolega, který Malému paparazziovi prodává policejní složky po kilogramech a od metráku výš dává množstevní slevy. ## A náčelník, který si pochvaluje, jak mu oddělení hezky šlape. Bodejť by nešlapalo, když v něm jsou samé kurvy. ## [][] V ulicích černo, sem tam i vágus, vymahač, lichvářský zmrd nebo mukl debil, bo Ostravsko je region razovity. Dvě epizody parádní a husté jak Stíny v mlze, závěrečná řídká jak porost v odkališti. Škoda.

„Křídla má zlomená, dívenka naivní, bolavá, schoulená, prasáci na i v ní.“ Londýn v kvasu, staré hudební pecky a zlatá šedesátá léta jak vymalovaná. Sny, pech a HOCHŠTAPLEROVO OKÉNKO: [][] Vítej v Soho a v mé náruči, holčičko slávychtivá, máš k tanci a zpívání vlohy? Až ke hvězdám vzlétneš, jen roztáhni křídla... a nohy. [][] Btw, tohle Jack zkusit na zasněnou Pearl, tančící na na slámě s vidlemi... Se svými sny však zápasila i sympaťanda Elois. Studentskou kolej ŠChH, šrumec, chlast, hampejz, vyměnila za podnájem U zpruzené báby. Do okna jí ve vteřinových intervalech bliká neonový poutač (z toho by mi hráblo), z gramofonu se line retro a modro-červené schizofrenní sny jsou výtahem do minulosti, nebezpečně prolínající současnost. Elois si v zrcadle zálibně prohlíží cucflek na krku a přemýšlí, kdo to byl. Nesmělý John? Lev salónů verbal? Ošklivý Omnibus nebo jiný z vošoustů bez ksichtu, co ji každý večer honí uličkami Soho? V posledku snad ta stará čůza, co jí zakazuje pánské návštěvy?! Jj, když má bába doma prkna (!), která měla znamenat svět... dávám pět.

„Selfíčko s losem a zmrzlým nosem.“ Krotký horůrek na pohodu a Američani v akci. Nory, prý „nejšťastnější lidi na světě“, studené jak psí čumák, rozmrazují svou pohostinností, ochutnávají jejich samohonku, obdivují dětský kočárek s železy na medvěda XXL, trpaslíky geronťáky mlátí lopatou a zapalují jim vousy, zkrátka všemožně se snaží adaptovat. Zjišťují, že v Norsku se díky sociální demokracii sníh uklízí sám a že policisté tu zbraně nemají, jen heslo „pomáhat vtipkovat.“ Nádobí vyházené z kredence a obývák v troskách? „Asi liška. „Máte Fox News?“ ZAMRZLÉ OKÉNKO: [][] Taťka Bill má norské předky a tak nadšeně hýká nad každou závějí a rampouchem na kadibudce. ❄ Dětičky jen smutně ohryzávají tubu opalovacího krému a fakují kvůli kose tak strašné, že jim zamrzá i internet. ❄ Polární záře rozjasní jim tváře? Ani prd, dnes je zataženo. ❄ Dokonce už i sluníčkářská machecha křičí: „Fuck happy  vision!“ ❄ A na stole? Tradiční sváteční pokrm. Lutefish, čili velmi staré rybí želé. Ani Pinďa by to nežral, natož prdelatý trpajzlík s kšandami, psíma očima a slabostí pro sušenky. [][] Do toho tlupa nasraných norských skřítků, co chlastají jak Dáni a jsou děsně bojovní. Je čas na pacifismus a mírové rozhovory „Dohoda z Osla.“ To pobavilo.

„S etikou se neserou, naše děti sežerou, množí se a sítě tkají, policajti nestíhají.“ Echt hnusný, leč vizionářský horor o agresivním invazivním druhu, zavlečeném do Francie z pouštních děr. Btw, dal bych pět hvězd i kdyby se v tom žádní pavouci nevyskytovali, už jen za ty chudinské činžáky ve tvaru lízátek, ještě depresivnější než „Plachty“ v Gomoře. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Co to tu leze? Pro chovatele roztomilí tvorečkové, pro nás ostatní jen černá havěť. Mají chlupaté končetiny, kusadla s jedovými žlázami a úžasnou schopnost rozmnožování. Snovají pavučiny, napadají lidi a během jedné, dvou generací se rozlezou po celém baráku a udělají z něj neobyvatelné místo, kde jde o holý život. Taser ani slzný plyn je nezastaví, jediné čeho se bojí je oheň. Zkušený entomolog rozezná i různé poddruhy, jejichž společným znakem jsou mikiny s kapucemi. Arachnos saracénus, budoucí zhouba Evropy. [][] Tak hlavně si je hýčkejme, krmme a připravujme jim teplé pelíšky v krabicích od bot NIKE. Čiň pavoukům dobře, pavučinou se ti odmění. Podobné horory o havěti: Shorta a Les Misérables.

„Záhrobní bubárna, kvalitní gumárna.“ To nemyslím pejorativně, ale pochvalně. Mít všechny ty masky příšer, v Plzni bych otevřel Muzeum hororových osmdesátek. V úvodu jsem si lebedil. Záhadný malý chlapec se toulá nočním lesem a vtom... vágus! Ležérně se opírá o strom, tváří se vilně a chce připálit cígo. Skautík nebojsa s ním zapřede dospělácký rozhovor stylem „já pán, ty pán...“ A raf! Twist zpoza buku. Ocenil jsem i dialogy mládežníků, jedoucích na jatka. Všechno ryzí charaktery, slepice a dementi radost pohledět. Rakvení probíhalo uspokojivě a v rozverném duchu, zrůdy lezly odevšad a boj byl „každý chvilku tahá pilku“ i střeva. Bubákovi s krumpáčem jsem fandil, celej já kdysi na šachtě, víno coby žíravina zaujalo. ČARODĚJOVO OKÉNKO: [][] Jo jo, vládnout monstrům svede kdejakej blbec s tepající žílou na čele, ale sbalit ženskou? To už chce fištrón. Pobavilo, jak se 70 let těšil na svou nevěstinku, chrnící v rakvi, ale ona ho vyfakovala: „To už radši sex s Omnibusem než s tebou, ty naběhlá žílo!“ Njn, do melounů a do žen se nevidí, dokonce ani do těch exhumovaných. [][] Kvalita fórků silně kolísala, ale ten parádní karneval příšer si 4x osliznout zaslouží.

„Navždy spolu, v igelitce, nenech život plynout plytce.“ Ironicky sžíravý kaleidoskop. Zatřeste a ze střípků se poskládá obraz i vašeho života. Příběhy cynické, hrozivě lidské i poučné. Nehádejme se do krve o prkotiny, život ať zbůhdarma neprotéká mezi prsty, problémy se nesnažme vymlčet a ranám osudu čelme čelem a ne hoptrop sázkou a útěkem do nicoty. ROZTANČENÉ OKÉNKO: [][] Já být v porotě, hlasuju pro „živočichy“. Kudrnáč s východoněmeckým pornoknírkem, svlečený do půl těla a špekatá fuchtle ve spodním prádle s třpytkami, ti do toho šlapali bezostyšně, s vervou a radostí. Na rozdíl od dědka insolvenťáka a zchudlé jógabáby a jejich zoufalého danse macabre. [][] Zapínám mikrovlnku na pětihvězdičkový karmický ohřev koulí, a spolu s Louise po dvojnásobné iniciaci zoufale radostně tančím. Šťávu z pomerančů zkušeně vylisovala Jitka Cardová, nejmimóznější je Willy Kufalt. Mám toho kluka rád a o starých filmech ví určitě víc než já, ale obávám se, že o skutečném životě a o tom, jaké úžasné bytosti i jaká monstra žijí kolem nás i v nás, ví zatím prd.