Omnibus

"Leze, leze z bažiny, przní holky nevinný." DŮLEŽITÉ! Prosím opravit název filmu na Děs přichází z Brna. A nyní kvízová otázka za 4 zahleněné bludišťáky. Žije to na Moravě, v bažině, žere to hlavně Pražáky a je to zelené jako špenát. Co je to? Kdepak Jožin z bažin, to byl chyták, je to... PetrPan! Pacholek jeden, prý: "Ryzí osmdesátkový brak. A z hlubin přišel děs... nebo orgasmus.  Kozy i střeva ven, lubrikantem žabí hlen" a prdnul tomu krásné 4*. Zrůda jedna zelená, zlomyslná, humanoidní (prý). Tedy ne že bych měl něco proti genetickým pokusům či chlípným varanům, s tak  velkými gumovými ocasy, že by na ně sbalili i Godzillu, ale čeho je moc... Viz závěrečný, nekonečný a únavný masakr, ve stylu starých indiánek. Čím víc jich zabijeme, tím víc jich zůstává. Ještěrky, oheň, ještěrky, řev, ještěrky, panika, ještěrky, krev ... a pořád dokola, na jedno brdo. Já ani masakrovaní komparzisti jsme si to už neužívali a otrávení mutanti kradmo koukali na hodinky a po sobě navzájem: "Jak dlouho ještě, ještěre?!" Zavrčím jednou, podruhé už jen slabě.

"Dovolená za trest, zaplníme arest!" (Ne)vydařená dovolená, s kanadsko-maďarskou (už ta kombinace je vražedná) cestovní kanceláří Klon & Klon. Potvrdit může moje žena, dále James, nordický sympaťák s ksichtem Dolpha Lundgrena po neúspěšné plastické operaci a Em, kočka všech koček s fakt smyslnými rty, přesněji řečeno koňskými pysky o velikosti rozloženého gauče. V luxusním letovisku Žiletkový drát jsme se všichni hned sčuchli a vyrazili vstříc dobrodružstvím. Opékali jsme párečky, honili klobásu, pletli si domorodce s kuželem v autoškole a hráli "Máš babu!" s místní policií "Popravit a zkásnout!", která nás imrvére popravovala, čímž nás dost otravovala. Vyvrcholením dovolené byly drogové halušky a Em, která mě opíchala. Vysoce umělecky, tj. za použití mlhy, stroboskopických efektů, barevných filtrů a s náruživostí vesničanky Pearl vrážející vidle do husy. Bohužel, suvenýr z dovolené nemám, neb Brandonovu ani Bludmanovu proktologickou hloubku myšlenek jsem nepobral. Jen dva ručníky s logem hotelu jsem šlohl.

"Zabij můru, polkni můru, probuď v sobě hnusnou stvůru." Chudák John Fitzgerald Kennedy. V roce 1963, u nebeské brány, se ptal: "Kterej dobytek a PROČ?!" a dozvěděl se: "Sorry, jen HRA, neb 1% nejmocnějších se nudí." Ach jo. Přitom začátek výborný, plácni mouchu za litr, sněz za 3622 dolarů. V tu chvíli mě příběh vcucnul rychleji než Elliot nebohou masařku. A už jsem se těšil na další úkoly a na rychlé prachy. Rozplakat dítě za 5 litrů? Cha, spousta rodičů to dělá denně a zadarmo. Slzičky oschnou, prachy mi zůstanou. Podpálit v jesličkách prdýlku jezulátku? Honem, kde mám ty sirky? A dál? Úkol na pohodu, vzít osamělého pána do bistra na kafe. V podstatě dobrý skutek, ovšem měl své mouchy (a že jich bylo). A šup! Už jedu s Elliotem po tobogánu, přímo do kriminálu, i s pštrosem. Bezva hra se pak bohužel zamotala do celosvětové pavoučí sítě, kdy nitky vedou k dalším nitkám a hrajou snad všichni, včetně nemluvňat a bezďáků. Ale motorkářský gang mladíků a jejich bezhlavou jízdu ulicemi jsem si užil. I poslední, 13. úkol, Člověče, nezlob se s pistolí, postiženým bráškou a zlým fotrem kazícím hru. Dávám... tři rány řemenem.

"Ptám se, kdo se zdržel?! Ten, co hubu držel." Natočeno podle skutečné události, v Plzni, v našem činžovním domě na Slovanech. Jménem našeho SVJ (jeden vchod, 20 bytů) vyslovuji poděkování firmě pana Ondřeje Malého (vulgo p. Nováka) za namontování kamer (levně, z druhé ruky) ve společných prostorách našeho domu, jimiž zaznamenal průběh schůze. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Dnes jsme hlasovali, zda investovat do výtahu. Omnibus ze čtvrtého patra pro, všichni ostatní proti. Nejpalčivější problémy, které jsme nestihli projednat a byly odsunuty (už zase) na příští schůzi: 1) UKčka v podnájmu v prvním patře furt hulí v okně a hází vajgly kolemjdoucím za límce nebo na pleš. Omnibus může potvrdit.  2) Slečna ve druhém patře se sprchuje. Pořád. 3) Bába z prvního se nesprchovala od minulé schůze! 4) Kráva ve třetím patře nevětrá, má doma plíseň. Pořád. Proto chce podřezávat (prý vlhký) barák. 5) Ve sklepě jsou myši. Pořád. Deratizátorovy krabice s jedem nefungují, myši v nich mají pelíšek. [][] Tím končím schůzi. Příště to probereme. Všech pět bodů.

"Lelouchovo pojetí? V ringu slzy dojetí." Poděkování Willymu Kufaltovi. Za titulky a hlavně za sdílení hesla do privátního klubu 21, díky němuž jsem se v čase 1:05:00 tlačil u ringu a spolu s oběma vykulenými Roberty zíral na akt lásky. Už jen kvůli těm pár minutám film stál za zhlédnutí. Poeticky zasněná, nasvícená i něžnou melodií podbarvená filmová báseň, sur le thème du sexe interracial, jako z jiného světa. A nyní již ono (ve filmové výzvě avizované) házení vidlí do Leloucha. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Proč si Omnibus půl filmu připadal jako to domácí zvíře, hledající lanýže, kterému Willy hází filmové perly? A) Byl umlácen popisnou suchopárností. B) Dva obstarožní mamánci mu k srdci nepřirostli. C) Seznamovací agenturu nikdy nepotřeboval, navíc takhle mus, zlatej Humr. D) Melancholická hudba ho uspávala, což je během řízení busu (zde taxíku) docela faux pas. [][] Správná odpověď? Bohužel všechny. Závěrečné využití nesmělosti k úspěchu a narychlo poslepovaná partnerská koláž "Co život dal či vzal", to už přišlo pozdě. Slovy Montyho: "Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť." Já to štěstí neměl, s Lelouchem jsme se minuli. Tři doušky kávy, zbytek do květináče :-).

"Vox populi, vox Dei. Po papuli si dej..." ... odpadující recenzente. Já se bavil, slzy smíchu proudem tekly. Divné? To se prý u komedií stává. Vlastníky nepolíben, i tak pět pražců drncá. No tak mě zastřelte! Trefíte-li se :-). Ovšem mimořádná událost vyžaduje i mimořádný přístup, proto otvírám okénka rovnou dvě. První vyvětrá kouř z komentářů. VLAKOVÉ OKÉNKO: [][]  (Neo)patrně se z vlaku vykláněli a větví lísky lísknuti po papuli byli, film však ve zdraví přežili: A) Filozofující funebrák Adam Bernau (3*). B) Geniální chlapeček verbal (3*). C) Vševědoucí dáma JitkaCardová (3*). D) Zodpovědná matka Morien (3*). [][] Druhé okénko vyvětrá mlhu z hasičáku. ZÁCHODOVÉ OKÉNKO: [][] V míse na kovové klapce leží, na spláchnutí čeká: A) Cucek krve, ztuhlé v žilách #MeToo Au.... B) Mobil papouška quokam. C) Chlup, co odpad! ze -zlého-šíleného-vlka-. D) Kapka Pitralonu, neb Pitryx už se holí (a zhlédnul už druhou českou komedii). [][] Dopad mimořádné události na ČD: náhradní autobusová ČSFD doprava zahlcena, 50 autobusů pro nespokojené diváky. A dalších 150 pro ty spokojené.

"Líbal jinou, jak vůl vraždil, do pekla si cestu dláždil." Vážený soude. Jakožto obhájce ex offo zde přítomné slečny Lily ve věci trestného činu navádění k vraždě bych rád pronesl závěrečnou řeč: Co vlastně máme? Jen přiznání morálně pochybného Janeka (masturbuje při Skype a pláče), že kdesi (mimo záběr filmové kamery) a jakýmsi neurčitým způsobem zrakvil roztleskávačku. Za to, že na něm podloudným způsobem vyloudila pusu. Jen jediný polibek, nic víc se mezi nimi nestalo! A to má být motiv? Navíc nebylo prokázáno, že má klientka měla tu moc mu cokoli našeptávat či ho dokonce úkolovat ohledně vraždy. Máme snad věřit, že pár SMS zpráv mezi dvěma cizími lidmi přesvědčí jednoho z nich k tak ohavnému činu?! A já se ptám. Kde je sebemenší důkaz hlubokých citů, či dokonce romanticky tragické lásky mezi Lilou a Janekem?! Ve spisech i v celém filmu ho postrádám. Navrhuji obžalovanou zprostit viny a trojhvězdičkový trest udělit rodičům obou týnejdžrů, za nezájem o výchovu svých "emocionálně vyhladovělých parchantů" a hormonální bouři jejich dospívání, s polehčující okolností přesvědčivě sehraného tyátru a sousedské rvačky, byť 5 minut po dvanácté.

"Má žena v masce plynové, to není nic hezkýho, je to ale (konečně!) zase něco jinýho..." Takhle uhodil hřebíček na okoukanou hlavičku už Ivan Mládek v r. 1982. A měl recht, změna je život. Detektiv Frank Spivey potvrdí. Díky profesionálnímu policejnímu zásahu si pořídil novou ženu, přítulnou a sexy, s postavou Miss červenec. A ta drobná vada na kráse? Inu, slovy klasika: "neexistují ošklivé ženy, jen muži bez fantazie". K nové partnerce si pořídil i kontaminaci své krve, to aby jim to v animálním vztahu lépe klapalo. A mazlivou olizovačku ruky, živočišně vášnivou Jenifer si hýčkal, rozmazloval a toleroval jí drobné prohřešky v chování (slinění a vrčení) a špatné stravovací návyky - k snídani tučná kočka, k obědu buclatá sousedovic holčička a k večeři šťavnatý teeneager. Frank jí za to vždy vyčinil, ale jinak byl s Jenifer šťastný a kvůli ní se hodně změnil (sen každé ženy). Odešel od policie i ze svého velkého domu, odstěhovali se do zapadákova, do polozbořené chaty a on vzal podřadnou, špatně placenou práci. A žili si šťastně a spokojeně, dokud... je v lese nenačapal mistr živočišné hrůzy, režisér Argento. A co dál? Čtyři přítulná zakníkání.

"Nad Texasem je cosi, plouží se to v rákosí, k mé hrůze je to cosi... dědečkův duch! Ou, nech mě být, já už víckrát... ne-bu-du pít!" ozývá se na verandě z houpajícího se prázdného křesla, ve kterém si pobrukuje duch hororového dědka. Notorika, který si vystřelil mozek z hlavy a kromě jater a důstojnosti si prochlastal i vstupenku do pekla, pročež teď bloumá barákem jak tělo bez duše, resp. naopak. Máma dětí vystrašeně: "Někdo nám vlezl do baráku!" Šerif: "Asi feťáci nebo mexičtí imigranti. Pořiďte si zbraně." Máma: "Mám malé děti, v mém baráku žádné zbraně nebudou!" ROFL. Jednička s hvězdičkou z logiky. Následuje oblíbená hororová hra na schovávanou, za účasti olezlého dědkoducha, další neznámé entity, dětiček, maminky vyplašené jak koroptev a tatínka nevěřícího Tomáše, řečeného "Vědecky vzato...", který děti i mámu uklidňuje: "Když se vyspinkáte, strašidlo zmizí." Malá rada. Film vypněte 5 minut před koncem, zachováte si tak duševní rovnováhu i iluzi o svéprávnosti scenáristy. KVÍ-EMZO-VÉ OKÉNKO: [][] Kam vede tajemná, nekonečně hluboká studna? A) K protinožcům do Austrálie. B) Přímo do pekla. C) Do jiné galaxie. D) Leda tak do prdele. [][] Správná odpověď je G) Na Greg Shouseův dvorek a odtamtud k docentu Chocholouškovi. Škoda. Jen dva emzáky do studny hážu.

"Nesu, nesu koledu, scénář máme u ledu." Tentokrát si takhle neveršuji já, ale ve filmu pan Munzar. Rok 1982. Před kamerou, ale za oponou (myšleno železnou), proto můj despekt. Nakonec respekt, hlavně zásluhou Pana herce, Luďka Munzara. Ambice v chlastu utopené, rozklad osobnosti a soumrak talentu v přímém přenosu, při aktu zaprodání své hrdosti. "Stýkat se s lidmi, kteří tě ničí, to je sebevražda za přitěžujících okolností." Spisovatel Fitzgerald, který má rád svoje postavy, ale už ne sám sebe, versus pragmatický technokrat hollywoodské továrny na sny, přesvědčivě střihnutý Hrušínským. Zatímco studentík Kaiser se jen tak ometal kolem a přicmrndával, zde tedy doslova, whisky do sklenice, a (ne)trpělivě čekal až se situace vyhrotí, aby mohl vystrašit celý filmový štáb i mě svým pohledem šílence. Zaujalo i to, jak si Munzar "v kleci" zkoušel řvaní šelmy, asi pro roli ve filmu Lev s bílou hřívou. NOTORICKÉ OKÉNKO: [][] Co se ukrývá na dně flašky? A) Utopená umělcova múza. B) Kalná sedlina hrdosti a sebeúcty. C) Poslední kapka. D) Peklo zmaru a depresí. [][] Správnou odpověď znám, vy ji radši nehledejte. Pijte jen s Mírou či s Múzou. Beru do zástavy Pulitzerovu medaili a vágusovi Fitzgeraldovi za ni whisky nalévám. Čtyři panáky.