Omnibus

"Já čekám vraha. Já taky. Aha..." Překvapení mám rád, v životě, na filmové databázi (klidně mě něčím překvapte, třeba milým dopisem) i ve filmech. Ale proboha, opravdu mi chce Mike van Diem tahat ze šrajtofle hvězdičky za film s hlavním hrdinou milionářem, nešťastným jak šafářův dvoreček, protože už ho všechny ty miliony fakt děěěsně nudí? Ze mě, tak chudého člověka, že i kostelní myš je proti mě Onassis. No fuj. Nechutně bohatý a nechutně znuděný Jacob van Zuylen de With obýval malý, skromný zámeček o velikosti dvou a půl Versailles a měl auťáků jak pes blech, na každý den v roce jiné, čímž mě děsně sral (to opravdu nejde říct slušněji). Kdyby si objednal svou sebe(vraždu) u mě, sfouknul by tu zakázku s chutí, ihned a klidně i zdarma. Nicméně za veselé momenty (neovladatelný kamion se řítí z kopce na dva suiciďáky, držící se za ruce a plné radostného očekávání) a zejména za překvapivý, doslova (sebe)vražedný twist, přimhouřím své chudé oko a van Diemovi do žebrácké plechovky hodím... tři tulipánové lístky.

"Skokem plavmo do sanitky... za sekvojí MrHlad břitký." To je tak, když pustíte do lesa odborného recenzenta (s alergií na med a Elizabeth Banks) bez průvodce. Samozřejmě zabloudí, pak potká míšu a strhá ho tak, že by si od něho zatoulaný pes ani kůrku nevzal. Jen trhej Hlade, trhej, já se i přesto bavil ;-). Nad medvědí technikou šňupání koksu "lajnu z nohy", při údivu zdravotníků nad kvalitním otřesem mozku i nad maníkem na stromě, poučujícím klučinu, že "medvědi na stromy lézt UMÍ!" Při jalově prokecaných, čili hluchých místech (a že jich tam bylo, na vycpání tří medvědů v muzeu by ta vata stačila) jsem si pro zahnání nudy pobrukoval "medvědi nevědí, že kritici maj velký oči", držel jsem palce samici s bílým čumákem a černým humorem a litoval dvě medvíďata, že jim medvědí táta Warden upřel právo na seberealizaci a nedopřál nějakou tu krvavou bejkovinu i jim. Chvílemi jsem trpěl jako zvíře, kvůli promrhanému potenciálu, na římse u vodopádu pak už jen vzdychal nad mršinou scenáristy, ale peněz za vstupenku (Cinema City Plzeň, 25.02.) do národního parku nelituju. Ke třem objektivním zabručením přihazuji čtvrtý medvědí chlup, na uctění památky statečné strážkyně parku, rangerky Liz. Btw, parádní trefa!

"Když andělé spí, benzín v nebi čpí." BESIP varuje: SPOILERY! Drsné jako válec v zadřeném motoru, kruté jako dopravní policie ČR a nasírací jak stojící kolona v pátek odpoledne. Ve Španělsku jako u nás, motory a manželky vrčí všude stejně. Smolaři pak sráží jeleny, smolařky bezďáky a spořádaní taťkové rodin tu a tam drcnou do mladé slečny. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Jakým způsobem musí slušně vychovaná mladá dáma, resp. nevychovaný zfetovaný spratek, požádat hodného pána, aby ji konečně zabil? A) Stačí říct jednou. B) Stačí říct desetkrát. C) Musí mu to dát písemně. D) Může požádat vytočeného Omnibuse, ten to udělá za něj a rád. [][]  Dobré je taky podpořit svou žádost nepřátelským hysterčením, přátelským popichováním (nožem) a lahví rozbitou o hlavu hlavy rodiny. Taťka však nedbal ran jejích, ani ran osudu a stále kikinu, diváky i mě ujišťoval, že je hodný člověk a přestože už krvácel jako prase na porážce, imrvére nabízel telefonát rodičům, odvoz domů a další sociální jistoty. Až se ucho (i s kravatou) utrhlo... Pročež se ve dvojce na narozeninové párty objeví temná postava s kapucí a hákem a zavrčí: "Vím, co jsi dělal loni v řece." Řadím čtyřku a rychle pryč, od zodpovědnosti a od toho přejetého psa.

"Boží poklop skleněný, pod ním život zklidněný." Maj recht, pane Pölsler, s tou inovací. Kdo by dnes četl knížky, stačí filmy, ve kterých se nám ty knížky celé přečtou. Čili romány ve 3D. Můj dojem z Marlen Haushofer a jejího názoru na svět: autorku zřejmě opustil partner, navíc po smrti psa zůstala na světě úplně SAMA, se suicidálními myšlenkami. Z depresí se však vypsala v knize, což je rozumné. Jaké trauma utrpěl režisér Pölsler netuším, ale já z jeho filmu značné. Shrnutí myšlenek: kočky jsou dobré, psi jsou fajn a chlapi jsou zbyteční.  Správná žena je nejšťastnější na samotě u lesa, jako úplně poslední člověk na světě, pak teprve její život dává ten pravý smysl. Viz naše Gertruda Brunhildovitá, která je, na rozdíl od konzumního, prohnilého a duchem chudého světa TAM VENKU, velmi bohatá. Má psa, kočku, krávu, býčka, bílou vránu a celoživotní zásobu dřeva do kamínek. Taky pramenitou vodu, horský vzduch a výhled na panoramata. Dále propisku, tři balíky dopisních papírů a utkvělou představu, hraničící s bludem, že se nalézá ve skvělém filmu. Hlavně však vlastní pušku na střílení zbytečných chlapů. Prásk! Jedna rána stačí.

"Vědomí odchází, nicota přichází..." POZOR, tohle není HOROR, ani zombárna. V zabedněném bytě s Karen a Johnem neztrácejte čas, pokud jste sami zabednění (viz Radek99), zbytečně vám pak při plivání na film vyschne patro. A prý že se v tom střídají "nesourodé" žánry. Ale to v životě přece taky! Romantika začínajícího vztahu, černý humor sousedských vztahů v činžáku, drama ubíjejícího, již roky trvajícího nenaplněného manželství i tragedie zemřelého dítěte. To poslední je strašné, mnohem horší než jakákoli možná apokalypsa za dveřmi bytu. O tom film ve skutečnosti je, milé děti, žádný "zombie subžánr". Drama jak řemen, uprostřed sobecké, cynické a černohumorné, v závěru pak překlopené do naprosto morbidní romanťárny, zdánlivě bezútěšné, ale ve své podstatě hluboce lidské. Mít někoho, s kým budu až do smrti... Manželé coby dvě "zombie", s již mrtvým mozkem (viz starobní strašák největší, alzheimer), připoutaní řetězy a jejich ruce svázané lepicí páskou, aby se nepustili ani pak, když jejich vědomí odejde do temnoty... A do toho Mozart, tyhle skladby. Neskutečný zážitek a husí kůže jak struhadlo. Kolik hvězd? Celý vesmír.

"Z čumění na televizi... už mi hrabe. A mám vizi." Ach jo. Kde jsou ty časy, kdy jsem ve vyvolené tajemné vesnici hledal znamení a veden šestým smyslem jsem radostně skotačil v dešti stavebních dělníků, pršících na mě ze střechy. (4*4*4*5*4*). Časem (3*) kvalita klesala. Až přijeli Čtyři osli apokalypsy, vedení počmáraným mončičákem XXL velikosti, vydávajícím se za náboženského pošuka (věř, kdo chceš), který sem zabloudil z castingu pro dobrodružný komediální film. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Kdo to klepe na dveře? A) Chlupatá tlapa gorily Bautista, odhodlaně svírající Bibli. B) Lysá tlapička makaka Shyamalana, křečovitě držící výtisk jehovistické Strážné věže. C) Homofobní chachar z Ovy, svým komentátorským hetero ocasem.  D) Tolerantní, leč zklamaný Omnibus, svou lysou hlavou. [][] Správná odpověď je O). Odstřel přebytečného taťku, zachráníš svět! Podvodně adoptovaná dceruška jenom pokvete, sice bez taťky, ale s taťkou, a zbytek lidstva taky. Miliarda mrtvol sem, miliarda tam, všechno vyčistíme, Bibli pochopíme... a Bludmanovi na nebesích se pokloníme! Kolikrát udeřit čelem o zem? Stačí jednou.

"Stopaře nebrat! Na kapotu nabrat..." BESIP varuje, již podruhé, ale je to marný, je to marný... Pěkný hnus hned na rozjezd, tak to má být. Ostatně, provoz na silnicích už dávno není pro citlivky, ani na D1 ani na americké higway road. Jeden by řekl, že divákova znalost twistu z jedničky úplně zadře dvojce motor, ale kdepak. Scenáristický manuál nám sice říká, že nevstoupíš dvakrát do stejného jízdního pruhu, jak ostatně potvrdí každý neopatrný chodec. Ale já našel svůj vlastní způsob, jak si (již známého) smrťáka užívat. Zvědavost. Odmítnul jsem se řídit komentáři znalců a fajnšméček ("to musí nudit každého") a přestože už jsem VĚDĚL, jaké překvapení ve scenáristické nádrži šplouchá, stejně jsem si tam zvědavě posvítil zapalovačem... Odjíždím z loupeže spokojen a řadím trojku, byť s odřenejma (a mírně opálenejma) ušima. P.S. Fungovalo by to i samostatně, bez znalosti jedničky? Nevím, možná i líp. Kdo si to takhle dal, může mi nacouvat do pošty se svým názorem, dík.

"Ujdeš cesty půl... náhoda je vůl." BESIP varuje: Pozor na rozlitý benzín, výmoly a spoilery na silnici, připoutejte se a během jízdy komentářem nekuřte! Poděkování řidiči Bloody13, že mě svezl (dal tip na film). A ještě jednou pozor! Zde více než kdy jindy platí: Před zhlédnutím nečíst žádné komentáře! Pokud čtete, tak se pak nedivte... Třídíte odpad? A poctivě? Tak schválně, do jakého kontejneru patří zbytky držkujícího chlapa, konkrétně ty od pasu výš? No vida a málem spoiler, naštěstí jen poloviční, nic neprozrazující. Pokouším se jim vždy vyhýbat, se stejným úspěchem, jako šofér namol výmolům nebo slepej smrťákovi. Btw, ty scény se slepcem "nevidím zlo" měly drajv. Stejně jako pátrání po tajemném vrahovi, hrůzné vize zmrzačených lidí, zmizelá manželka (to mě vystrašilo, to bych vážně nerad) a hlavně zajímavá postava smrťáka (prý "rozmazanej", no vždyť, to bývá), která teprve po závěrečném twistu získala tu správnou příchuť. Čtyři hodnotící díry vrtám, vy vrtáci, kteří film hejtujete.

"Na oslici vzhůru, do Ráje, tělo tam léčí a duše okřeje." K vážnému filmu vážné a seriózní KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Film je nevhodný pro diváky, kteří nemají: : A) Boty, kvalitní outdoorové. B) Srdce, otevřené citům. C) Víru, v sílu víry. D) Pochopení, pro courání přírodou v meditativních filmech. [][] Překvapení! Správné jsou... všechny odpovědi. Důležitější než cíl leckdy bývá cesta. Po té se Gea vydala za uzdravením rakovinou sžíraného těla a zklidněním své, smrtí otce ztrápené duše. Pomohl jí experimentální lék spolu s blahodárným klidem panensky čisté horské přírody? Já doufám, že ano. P.S. I já se pokusím pomoci pacientovi: "... nic moc se neděje, režisér nic nevysvětluje..." Takže, remcající Malarkey: Všechna vysvětlení ve filmu zazněla, i opakovaně! Kdy a jak umřel otec dívky Gea, čím dřív býval mnich Sergio (námořníkem), proč má tak velkou knihovnu, proč má Gian Maria kvalitní outdoorové boty, kdo a proč mu zabil oslici Dolores, kvůli čemu se lékař Mastro (Fabrizio Ferracane) a jeho asistent Rubio skrývají v horách. I to kam a proč nakonec prchali a co je tam čekalo. Takže, milý Malarkey, udělej něco pro sebe, i pro csfd. Nekoukej už na art filmy, nedělá ti to dobře. Kromě mozku si zavaříš i tlačítko "=rychle vpřed=" a v komentářích pak ze sebe akorát uděláš...

"Sousedi vše vidí, jsou to vůbec lidi?" I já jsem přátelský typ, o sousedy se zajímám a píšu jim dopisy. Manželům Brannockovým jsem jich poslal 7, ke každé epizodě jeden. Zde výcuc: Skromná rodinka si pořídila barák typu Hangár-XXL za výhodných podmínek - friendly neighbors included. Starosta města jim zajistil kontejnery na separovaný odpad, na papír rovnou dva, na vítací dopisy. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Psychopati stojí frontu, aby vám mohli čumět do oken. Co uděláte? A) Nic. B) Pořadník pro šmíráky, aby u oken nevznikala tlačenice. C) Roztáhnete záclony, aby líp viděli. D) U oběda zprdnete dceru na tři doby, že jí čouhá ramínko od podprdy, což by mohlo šmíráky zbytečně rozrušit.  [][] Otec rodu samozřejmě zvolil D). Rodina měla ještě fretku a dvě scenáristou zanedbávané děti. Jejich máma k baráku obdržela zdarma i bezva kamarádku. Ta do ní imrvére hučela, že barák MUSÍ hned zase prodat, ideálně hluboko pod cenou a že manžel je blb a MUSÍ se s ním rozvést, ideálně hned. A rovnou jí psala do kalendáře termíny a připravovala lejstra. Nora byla ráda. A do toho rodinku furt někdo strašil, ale jen maličko, aby se strašpytel Omnibus moc nebál. Povedlo se, nebál. Hodnocení epizod i s odkazy na mé dopisy: 3*// 4*// 3*// 5*// 3*// 3*// 3*