Sukdolakus7

Bůh stvořil svět a viděl, že to je dobré. Aronofsky stvořil matku! a viděl, že je to ještě lepší.

Tom Holkenborg uchopil smyčec, holýma rukama mi vyrval srdce z hrudního koše a nemilosrdně jej rozezněl. Už zase.

Jak tak pročítám zdejší šokovanou, pobouřenou a znechucenou komentářovou sekci, tak si myslím, že jste toho za život ještě moc neviděli. Pokud se někdy začtete do de Sadovy předlohy, která je mimochodem po literární stránce dle mýho skromnýho názoru otřesnější než její samotnej obsah, tak pravděpodobně zjistíte, že Pasolini vlastně natočil oproti originálu takovou soft erotickou grotesku. Jestli je na tomhle filmu opravdu něco znepokojivýho, je to fakt, že mnohým hercům nebylo během natáčení ani 18 let.

Kde jen začít? Doom Patrol je oficiálně u konce a já najednou cítím tu zvláštní úzkostlivou postseriálovou prázdnotu. Nikdy bych nevěřil, že ve mně tak moc bizarní tým "superhrdinů", jehož slovní zásoba se skládá převážně ze slova "fuck", probudí během závěrečných epizod tolik sentimentu. Nakolik se to může zdát na první pohled absurdní, tak mi téměř všichni členové tohoto absolutně neschopnýho DC panoptika neskutečně přirostli k srdci, a to především věčně se roztékající April Bowlby, mozek Brendana Frasera ve zrezivělým robotickým těle a Diane Guerrero bojující s disociativní poruchou identity. Kdybych se měl pokusit Doom Patrol v krátkosti shrnout, bez sebemenšího zaváhání bych řekl, že se jednalo o nesnesitelnou partu exotů. Přesně v tom ale spočívalo jejich kouzlo. Je to totiž přesně ta samá skupina ňoumů, se kterou rádi trávíme čas a kterou nazýváme přátelé nebo rodina. No nic, nejspíš je čas otřít si slzy a otočit list. Sbohem sexuální duchové, sbohem nebinární kouzelná ulice jménem Danny, sbohem tančící zadky se zubama mezi půlkama. Bude se mi stýskat.

“What is this? What the fuck is going on? Am I speaking in a song?” Geniální epizoda.

Sekání hlav, řezání končetin, dloubání očí, vyvrhování vnitřností? Klidně. Trhání nehtů? Nikdy!

Co na to říct? Carla Gugino byla (jako vždycky) hot. A dál? No, dál už nic moc. Kdybych měl Pád domu Usherů hodnotit čistě na základě Flanaganova kreativního zpracování poeovsky laděných smrtí, nejspíš bych se rozhodoval mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ale ten zbytek? Další tuctová netflixovina. Sečteno, podtrženo: promarněný po(e)tenciál.

Jestli na světě existuje něco otravnějšího než Henry Thomas s frňákem zabořeným v kokainu, tak to, prosím, rovnou hoďte do jámy s kyvadlem a neobtěžujte mě tím. Poslouchat jeho popotahování dýl než 15 vteřin bylo nad moji mentální kapacitu.

Něco mi říká, že když má tvoje žena obličej rozežranej kyselinou, tak ji Face ID nerozpozná, Frodericku!

Titanic, Velký Gatsby nebo třeba Romeo a Julie. Ve všech těchto a v mnoha dalších filmech je Leonardo DiCaprio neodmyslitelnou součástí ikonické milostné dvojice. Tu nejhmatatelnější a nejobnaženější chemii ale na velké filmové plátno přenesl až spolu s fantastickou Lily Gladstone, která Zabijáky rozkvetlého měsíce povýšila na jedno z nejlepších dramat roku.