JASON_X

Denní hlídka není o nic horší než geniální první hlídka Noční a můžu jí tedy charakterizovat stejnými slovy - dobrý příběh, akcí a skvělými nápady nabitý děj, originální atmosféra, specifické a neokoukané ruské reálie (které v záplavě těch amerických působí osvěžujícím dojmem), nestandardní (nehollywoodská) filmová řeč, pár povedených triků a efektů... Jen škoda té nevyrovnanosti v práci kamery (kameramana) - některé záběry jsou opravdu brilantní, ale na druhou stranu to časté "akční" kinklání a třesení kamerou spolu s místy kokainistickým střihem už mě ke konci dost unavovalo a otravovalo, zvlášť při tak dlouhé stopáži (144 minut). U jedničky jsem to v euforickém nadšení pominul i prominul, tady už ne.

Starej dobrej (vlastně mladej dobrej) Steven se svou huhňavou a topornou italštinou je k sežrání. Coby nekompromisní policajt Gino se probíjí nočním i denním Brooklynem v honbě za vyšinutým vrahounem Richiem. Za ním zůstávají řezné, sečné, bodné i střelné rány, vyražené zuby, zlámané ruce, ustřelené nohy, rozbité hlavy a přeražené nosy. Richie (skvělý William Forsythe) je Talián, gangster, vysavač na koks a psychopatické vraždící hovado (nejvíc mě pobavilo, když odbouchl babu, která si na něj dovolila zatroubit). Gino je samozřejmě taky Talián, ale Rodinu má těžce na háku. Má na háku i všechny grázly, protože se nikoho nebojí. Všechny totiž dokáže zbouchat. Bez problémů třeba vymlátí kulečníkovou hernu plnou pokérovaných rváčů. Gino je sice tak trochu trapák, jeho výrazy, pózy i hlášky jsou často k smíchu, ale jedna hláška se mu zatraceně povedla: "VYŘIĎ BRÁCHOVI, ŽE MU UŘÍZNU HLAVU A NACHČIJU MU DO KRKU!" Není to úžasný? O tomhle filmu přesně platí rčení: "Je tak blbý, až je roztomilý".

Našincům je evidentně bližší a srozumitelnější filmová poetika a filmový styl americký, případně západoevropský, nežli ruský, případně východoevropský. Jinak si neumím vysvětlit zdejší nízké hodnocení tohohle brilantního skvostu. Podobné kousky ale asi nadšeně a nekriticky ocení jen rusofilové, alternativní fajnšmekři, nebo všelijací podivíni. Já tedy do téhle party patřím asi taky, protože Nočnoj dozor považuju za vrcholně pohledný a zábavný biják - dobrý příběh, akcí a skvělými nápady nabitý děj, originální atmosféra, specifické a neokoukané ruské reálie (které v záplavě těch amerických působí osvěžujícím dojmem), nestandardní (nehollywoodská) filmová řeč, pár povedených triků a efektů... Šílený Tatar Bekmambetov tímhle majstrštykem svého času převálcoval veškerou obdobnou americkou produkci a zazářil a explodoval jasně a hromově jako kdysi dávno meteorit nad Tunguskou... T1: Novější HD verze mají jednu malou, ne, VELKOU vadu - na jejich konci nezazní výborná ruská titulní (a titulková) píseň "Ночной дозор" od grupy Уматурман, ale nějaký blivajzní anglicky zpívaný cajdák. T2: Knihu jsem nečetl, a proto nemůžu srovnávat. Ale snad to někdy napravím.

Scénáristicky hodně slabá nápodoba Saw, ale to nepíšu nic originálního. Nevím však, co o tomhle neoriginálním a rádoby psychologizujícím thrilleru originálního napsat... Ale na druhou stranu podle zdejších komentářů jsem čekal daleko větší hnůj. Začátek byl tedy naprosto příšerný a notně zaváněl amatérštinou (kterak muž v masce chytal svoje oběti). Ale pak už to jakž takž šlo, viděl jsem mnohem horší blbosti. Překvapilo mě třeba, že na konci diváka nečekalo žádné překvapení, na to nejsem u podobných filmů zvyklý. Autor předlohy je také možná trochu misogyn, soudě podle toho, že tak odporně zápornou a nesympatickou ženskou postavu jsem už dlouho neviděl. A například Lawrence Turner jako vilný násilník podal dobrý výkon. Slabé tři.

Slibný námět s velkým zábavnostním potenciálem, ale nehorázně zmršený příšerným amatérismem tvůrců i "herců" (toho neohrabaného mentála, který hrál Johna, snad odchytili v nějaké zvláštní škole). Kdyby to aspoň bylo vtipné...

Zdůrazňuju, že v tomhle povídkovém filmu hodnotím především příběhy, ne jejich řemeslné provedení, nebo herecké výkony jejich aktérů. První vypráví o manipulátorském, egoistickém, ale v jádru sympatickém stárnoucím hippíkovi a slavném moderním malíři a jeho múze - povrchní, nevyzrálé a rozmazlené husičce. Moment, kdy Arquette nutí Nolteho, aby na důkaz jeho lásky k ní šel políbit policajta, by měl být právě tím momentem, ve kterém se jí dostane odpovědi typu "polib mi prdel". Příběh mě příliš nebavil, protože s jeho postavami nemám mnoho společného, podobné lidské typy jsou mi cizí. Ale měl dobrou kameru, hudbu i atmosféru. A potěšil mě Steve Buscemi ve vedlejší (a trochu nezvyklé) roli a Debbie Harry (Blondie) v komparsní roličce. Silné tři. Druhá povídka byla naprosto otřesná - no comment a nevermore. Odpad. A třetí taky. Allen mi někdy sedne a někdy ne. Tentokrát mi ty jeho židovské neurózy, oidipovské komplexy a hlavně jeho příšerná židovská matka lezly nepěkně na nervy. Jedna za špetku humoru. Takže nakonec jediný důvod, proč si tenhle film nechám na disku, je první část od Scorseseho.

Roztomilý poloamatérský kraťas, při jehož natáčení si parta kamarádů a kamarádek dozajista užila kopec srandy. Vtipné gore efekty, potěšující odkaz na jednoho guvernéra a nenáročná zábava na deset minut. Povedené.

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná.

Lynchovy filmy mám hodně rád, a i když mě někdy příliš neoslovily (třeba Lost Highway), aspoň se mi líbila jejich atmosféra a vizuální stránka. Ale Inland Empire mě nejenže nijak a ničím neoslovil, ale ani se mi nelíbil. Dal jsem mu šanci dvakrát, ale ani jednou jsem necítil NIC. Vlastně cítil - cítil jsem nudu z otravné a rozplizlé rozvláčnosti, která nikam nesměřuje. Možná je chyba ve mně, nevím. Každopádně mi celý Inland Empire přijde jako taková Lynchova sebevzhlíživá óda na sebe sama, tak extrémně lynchovská, že na mě působí dojmem, jako by jí Lynch točil sám pro sebe a možná ještě pro nějakou sektu jeho fanatických stoupenců. Nic nepomohla ani plejáda "lynchovských" hereckých tváří plus Jeremy Irons. A "díky" experimentu s ruční digitální kamerou působí celý film tak nějak experimentálně, poloamatérsky, televizně. Ošklivě. Jakž takž je celkem poslouchatelná hudební složka, ale i ta je v porovnání s předchozími filmy podprůměrná. Ze všeho nejzajímavější je povídání k filmu zde na ČSFD (oficiální text distributora), člověk se po jeho přečtení začne na film úplně těšit. Ale těšit se nedoporučuju, riskujete zklamání.

Miluju filmový brak všeho druhu, nadsázku, brutální vtípky, absurditu, tedy miluju i režirérský styl Roberta Rodrigueze. Ale ve druhém Machetovi už mi toho všeho přišlo tak nějak až moc najednou... Zkrátka myslím, že méně by bývalo bylo možná více, protože film na mě působil hrozně roztříštěně. Ten nepřerušovaný sled šíleností byl totiž tak rychlopalný, že mě po čase začal trochu zmáhat. Možná, že až to dám někdy podruhé, vstřebám to lépe, ale určitě mě to neoslnilo a neoslní tak, jako jednička. K hercům - Trejo na role akčních hrdinů (i těch nadsázkových) stárne, co naplat, a navíc jeho "herectví" se věkem nemění, tedy nelepší, ale díky dobrému střihu to není vůbec tak hrozné. A taky ve filmu nedostává mnoho prostoru, tedy ne tolik jako v prvním dílu, aspoň mi to tak přišlo. Ve většině scén si vystačí se svým xichtem a s údernými hláškami typu "Machete don't joke". Líbil se mi jadrný U.S. president v podání Charlieho Sheena a hlavní padouch Mela Gibsona. Michelle Rodriguez standardně dobrá. Jessica Alba, kterou mám (jako milovník braku) rád pro její roztomile telenovelický herecký styl, mě zamrzela svou pouze krátkou epizodní roličkou. Banderas byl jen do počtu a Ladyboy Gaga vypadal hnusně a herecky mě nijak nezaujal.