JASON_X

Soft thriller z telefonní budky s dvojníkem Sagvana Tofiho (Phone Booth) jsem kdysi přežil bez úhony, a tak mě nevyděsila ani extrémně komorní a minimalistická one man show jednoho chlápka, vykecávajícího se hoďku dvacet za volantem do mobilu. Šel jsem tedy zvědavě do toho a nelituju, i když namísto filmu by Lockemu stačil (a možná i více seděl) formát rozhlasové hry. Nevěřil bych, že film s téměř nulovou epickou stránkou mě zaujme natolik, že ho dám bez přerušení na jeden zátah, aniž bych si od něho odskakoval na hajzl nebo do ledničky, a to je pro něj myslím hodně dobré doporučení. Proletářská dějová (vlastně hovorová) linie s tématikou lití betonu byla kouzelná a já se slzou v oku zavzpomínal na reálně socialistické zhovadilosti z pera sračkopsavce Dietla, jako třeba Okres na severu. Uslzeného pathosu bylo v závěru filmu na můj vkus sice příliš, ale dalo se to vydržet, kufr mi to neobrátilo. Slušná scénáristická práce a velké herecké sólo pro Thomase Hardyho plus pár hlasů v telefonu. Jen mě štve, že nevím, jak nakonec dopadlo to lití betonu. Ale parta polských betonářských fachmanů si s ním doufám poradila na jedničku.

Skvělá pecka, téměř srovnatelná s jinými skvělými peckami, jako třeba Pulp Fiction, Natural Born Killers, nebo True Romance. Dlouho jsem si to skvěle užíval a hýkal rozkoší, až jsem ale najednou prozřel, že ony moje nejasné pocity odkazů na všelijaké jiné filmy jsou opravdu záměrné (namátkou už zmiňovaní P.F. a N.B.K., nebo Leon), no a to mě tak trochu zklamalo, protože tím film sám sebe dobrovolně staví (a naprosto bezdůvodně) do druhé linie. Proč si probůh film nemohl jet svojí vlastní lajnu? Myslím, že na ni bohatě měl. Ale pokoukání je to znamenité, gangsterky stříknuté nadsázkou a černou komedií já rád. Z herců mě nejvíc dostal Willem Dafoe, v tak ujeté roli jsem ho naposledy viděl v Lynchově Wild At Heart.

(Tak trochu spoiler, jestli s tím máte problém, tak to nečtěte.) Standardně dobrý a odpočinkový, i když nikterak originální film. Začátek s působivými výjevy z rodinné zabijačky je skvostný a na pět (zbožný dédy ví, co je pro vás nejlepší, vy nevděční haranti!) Pak se nám po x letech krátce představí hlavní geroj, ufňukaný metrosexuální srábek, který urychleně šoupne svou bigotní šílenou krávu-matku do pakárny a zvědavě vyráží po stopách své pravé, ještě šílenější rodiny. Až potud stále dobré a v diváckém očekávání. Ale poté, co se na scéně objeví jedna pozérská, afektovaná, samolibá, trapná, zkrátka extrémně nanervylezoucí husa, jde celý biják sakumprdum do kopru. Fakt nechci vypadat jako misogyn, jímž nejsem, ale scény s touhle typkou jsem musel stopovat a dávat je na několikrát, protože najednou bych je prostě nevydejchal; hezká holka, ale v příšerné roli. Ale konec už je zase slušný, rituální křest nemluvněte krví se mi líbil, synkretický kult pošahanců Conroyových taky, fantasmagorické finále je nadprůměrně... fantasmagorické (v dobrém i zlém), takže při Džýzysovi, Usirovi, i všech ostatních egyptských bozích, nakonec dávám tři, ať nežeru. Jen jedna technická poznámka - jak tam ti dva nemrtví, posedlí, převtělení, ten černý a bílý, teatrálně "zápolili" ve stodole s tím břevnem kříže, tak z toho jsem fakt dostal osypky. Takovýhle klacíky hážu v práci na multikáru jednou rukou, a to jsou z dubu, vy kašpaři.

Seversky syrový, temně poetický, jinotajný až mysteriózní thriller, s typicky severskými introvertními výrazovými prostředky a vůči průměrnému divákovi tedy krajně "unfriendly", a tak to mám rád. Ale pokouší-li se někdo točit film s působivým obrazem a artovým ocasem, neměl by dopustit, aby ho nějaký ocas kameraman snímal z ramene; na citlivého a artumilovného jedince to totiž může působit značně rušivě. A leckterý neurvalý dřevorubec pak při jeho sledování použije množinu nepublikovatelných výrazů, souvisejících převážně s mužskými i ženskými genitály, nebo s finálními produkty trávicí soustavy.

No jo, tak jsem zase jednou mimo průměr... Holt prostší jedinec, jako jsem třeba já, si u takového bijáku užívá srandy kopec a nechápe zdejší škarohlídství... Tenhle orgasmický a mile lobotomizovaný akčňák že je tu v modrých číslech?! Jděte se všichni bodnout, vy trojkaři a nižší, co byste sakra chtěli? Vždyť je to snad ještě lepší než dvojka, už dlouho jsem se u filmu tak kvalitně, poklesle a přízemně nepobavil. Nápad zkombinovat týpky ze staré školy s týpky z té nové se myslím povedl, nevadilo mi to, protože jsem ty jejich xichty stejně neznal... "Takže náš plán je teda vykopnout dveře a začít je kropit? Jo, to by byl dobrý plán, být 1985..." Krása, no... i když v tomhle případě pravda trochu laciná... Nicméně film je nabušený výbornou akcí, vtipem, nadsázkou, hláškami a skvělými herci. Z nových tváří asi nejvíc zabodoval špatňák Mel Gibson, ale dobrý byl i Mr. CIA Harrison Ford (Kostelník Willis ať zdechne ve vlastních hovnech, jestli mu prý čtyři mega v amerických byly za účast málo), i roztomile šaškující gumový prcek Banderas. Rozsračkování gangu somálských negrů bylo samozřejmě fajn, ale hlavní třešínkou na dortu je velkolepé finále z oné proklaté díry jménem Asmánistán, který při střetu se správnými řízky (a jednou roštěnkou) z Postradatelných přijde o celou svou armádu a všechny tři tanky. Díky Slyi, udělal jsi mi radost.

Nejlepší found footage horror, jaký jsem kdy viděl, lepší než REC, lepší než Blair Witch. Všechny ty avizované ceny, které tvůrci posbírali, jsou zasloužené. Tenhle film je tak skvěle udělaný, že jsem u něho spokojeně předl jako přežraný lev. Scénář, efekty, masky, exteriéry (Cinque Terre) - vše za jedna (tedy za pět). Jediné slabší místečko filmu je zmalovaná afektovaná čůza v roli upírky, která je hodně nevěrohodná; ale dá se těch pár okamžiků vydržet. Vydatná porce pokleslé zábavy pro všechny milovníky béček. A dokonce i s morálním poselstvím - uvědomělí upíři totiž s oblibou vyssávají sadistické prcačkáře.

Hustě atmosférický komorní thriller ze soudní síně, kterému nemám co vytknout, ale na pět se mi přece jenom nezdá... Nicméně: Skvěle vypointovaný scénář, dobrá kamera, žánrově vhodná hudba a hlavně samozřejmě parádní herecký duel v podání starého zlověstného opičáka Hopkinse a mladého, okázale arogantního floutka Gosslinga. A navíc ozdobený dvěma krásnými dámami (Davidtz a Pike). A po celou dobu jsem čekal nějaké ukrutně geniální a převratné finále, které mě posadí na zadek. Což o to, finále bylo, i převratné, ale těšil jsem se zkrátka ještě na něco víc...

Kdybych měl k téhle šaškárně nějaký nostalgický vztah, třeba z dětství, třeba jako k The Evil Dead, asi bych hodnotil výš. Ale popravdě i ty moje tři jsou nadhodnocené, výjimečně jsem se snažil být objektivní, protože uznávám, že tohle dílko má svůj půvab. Ale nebaví mě, nemám rád rozeřvané epileptické exhibice. Nejpřitažlivější na celém filmu je pro mě účast mladé Embeth Davidtz. (T: Jsou dvě verze filmu, z nichž každá má jiný konec; já dávám přednost 'návratu do budoucnosti' v režisérské verzi.)

Zatímco jedničku jsem kdysi dávno (ještě coby kluk socialistickou základkou povinný) chápal jako horror a byl z ní vystrašený, tohle by snad nemělo vystrašit ani děti. Objektivně uznávám, že je to svou šíleností vtipné, exhibující Bruce Campbell je skvělý a konec filmu slibuje další slibná dobrodružství muže-s-pilou-místo-ruky, ale subjektivně mě zkrátka podobné projekty příliš nebaví, stejně jako mě nebavil třeba i tolik opěvovaný Jacksonův Braindead, který je téhle šaškárně myslím blízce příbuzný. Mám rád trochu jiné druhy horrorových komedií.

Jako film pro mládež do 15ti let(!) je Divergent fajn - má snesitelný příběh, hodně hezký vizuál, dobré triky, sympatické herce... Ale těch scénáristických infantilismů je v něm až bolestně příliš. Třeba nevím, komu jinému než dětem nebo mentálům by měly být určeny ony svíravě trapné scény v úvodu, s rozesmátými a běhajícími a skákajícími a výskajícími retardy z frakce Neohrožených. Tahle partička ve mně okamžitě vyvolala neodbytnou touhu po založení frakce Nasraných nebo Negativních nebo Nihilistických, kteří by se oblékali do černého, zamračené obličeje pomalovány nějakým ďábelským makeupem a jejich poslání by bylo jednoduché - mlčky a zachmuřeně chodit městem a na potkání bít každého člena frakce Neohrožených. Nebo to vypočitatelné, šablonovité a naivní pracování s diváckými emocemi během vstupního tréninku, plného přiblblé americké soutěživosti. Nebo fakt, že po sobě parta děcek během vojenského cvičení pálí ostrými jehlami, aniž by měli aspoň brýle na očích (ale ono holt těm roštěnkám a šampónům musí být vidět do xichtu, to je jasný...) Nebo to, že si divergentní jedinec, který samozřejmě za boha nechce, aby někdo na tu jeho divergenci přišel, nechá vykérovat přes celý hřbet značky všech ostatních kast, to má fakt logiku. Nebo ten jako už tradičně debilizovaný závěr... A naštvalo mě, že jsem se nedozvěděl, jak to vlastně vypadá za Zdí, což mě od začátku zajímalo nejvíc. No, takže když už jsem se tady teď dovyventiloval, můžu tomu napařit s klidným svědomím aspoň tři, protože mě to vlastně popravdě většinou docela bavilo, určitě mnohem víc než třeba Elysium nebo podobný pseudoscífka...