JASON_X

Až dosud, když bych měl volně asociovat na téma "divný asijský film", řekl bych bez váhání Korea. Možná možná i Japonsko nebo Tchaj-wan. Ale nikdy by mě nenapadla Indie, se svými typickými bollywoodskými akčňáky plnými muzikálových vložek. Odteď už jo. Neokoukané denní i noční kulisy bombajských slumů, zajímavá nervní režie připomínající mi styl Dannyho Boylea, policajt postupně si vyšňupávající mozek z hlavy a hlavně jeden z nejdivnějších sériových vrahounů, se kterým jsem měl dosud ve filmu tu čest.

Duch legendárního apačského válečníka Mangase Colorada se vrací na tento svět v těle hluchoněmé negrofilní dívky, aby poslal na onen svět partu krvelačných bílých rasistů, kteří krom oné děvy mají na svědomí i několik rudochů a kdo ví koho ještě. Ono tělo má sice jeden zásadní nedostatek, a to ten, že je mrtvé, prolezlé červy a rozpadá se. Ale oproti tělu živému má zase tím pádem nespornou výhodu - nedá se zabít. Bovijákem, kulkou, autem ani motorovkou. A jak praví moudrý indiánský šaman, jeho maso bude držet pohromadě, dokud pomsta nebude dokončena. A tak se nestrachuj o výsledek milý diváku, protože odporní jižani poprávu dostanou co si zaslouží... I když mi už všechny ty zápletky o bílých rasistech lezou krkem, v tomhle případě sáhnu po čtvrté, i přes mizernou ruční kameru. V rámci žánru 'lobotomizovaný béčkový brak' se totiž jedná o hodně solidní nadprůměr.

Některé momenty a bojové scény všeobecně jsou vcelku syrové a brutální. Ovšem veškerou syrovost zase vzápětí brutálně sráží kopec melodramatické vaty, pseudohistorizujícího polopatismu a hromady nejrůznějších otravných klišé, kteréhožto sajrajtu je ve filmu tolik, že se mi ho ani nechce všechen vyjmenovávat. A tak největší dojem z celého spektáklu na mě asi učinila nádherná skotská krajina. Nejpůsobivější moment: Krátká scéna s obřím katapultem a řeckým ohněm.

Slavnější, velkofilmovější a vizuálně mnohem působivější mladší bratr Everest z roku 2015 strčí tohohle televizního předchůdce ve všech směrech hravě do kapsy. Ale prý je zase jeho děj oproti novějšímu remaku bližší realitě, což nedovedu posoudit. Každopádně jeho postavy jsou většinou opět vykresleny jako soudnost nemající namachrovanci a hazardéři, takže divákovi jich opět nemusí být líto. Horolezci a horolezkyně holt nezodpovědně zariskovali a nevyšlo jim to, c'est la vie. Nepřeju jim to, ale jak během filmu zaznělo: "Odteď už každý sám za sebe". Vyškrábat se na vrchol s docházejícím kyslíkem, dávno po plánovaném čase, nebo dokonce nechat se tam téměř vytáhnout šerpou a spoléhat na to, že mi potom vyčerpaní kamarádi zezdola přijdou v nočním blizzardu na pomoc, je bezostyšný egoismus.

(O tomhle seriálu jsem se dozvěděl od chlapů z práce, protože na TV už spoustu let vůbec nečumím. Zhlédnuto na YT.) Myslím, že po třech dílech už mám celkem jasno. Zatímco při dílu prvním mohl mít divák pocit, že by se to mohlo postupně vyvrbit v docela zemitou a všestranně nekorektní bejkárnu, i když samozřejmě v mezích zákona (žijeme přece v předposrané Čechárně), vrbí se to postupně v další buranskou, infantilní, laskavě hřejivou, "nenápadně" moralizující šaškárnu, s tradičně hezky česky "úsměvnými" (= trapnými) karikaturami malých českých lidiček, určenou uťápnutým jednoduchým taťkům a mamkám na večer k 'televízi', aby se u ní mohli smát blahem s držkou rozšklebenou od ucha k uchu, cpát se při tom knedlíky a napájet pívem. Při sledování podobných typicky českých debilit mám už od mala obtížně definovatelný pocit svíravé trapnosti, studu za to, že i já sám jsem příslušníkem tohohle národa. Divím se jen, že s něčím takovým nepřišla spíš plebejská Nova. Provizorně zaokrouhluju dolů a uvidím na konci (jestli ho vůbec uvidím). // Po proklikání čtvrtého dílu - ne, neuvidím, odmítám u toho chcípnout trapností.

Byl jsem na tuhle chilskou údajnou brutalitu hodně zvědavý a natěšený, o to větší je teď ale moje zklamání. Zápletka, scénář a jednání postav jsou standardně dementní, jako ostatně v každém standardním exploaťáku, jaký jsem zatím viděl. Aby na mě filmové násilí zapůsobilo, musí být realistické, věrohodné. A nebo podané s nadsázkou a tedy zábavné. Tady ovšem z obrazovky od prvních minut čiší křečovitá vyumělkovanost, jako by režie chtěla divákovi neustále připomínat, že "...no je to jenom film, lobotomizovanej exploaťák, je ti to jasný, ne?". Incestní otec a syn Zabijákovi působí trapně a komicky, tedy působivost jejich počínání je hodně slabá. Toporně napsané, toporně zahrané, špatně natočené, nechápu že tahle teatrální fraška spoustu lidí tolik nadchnula. Navíc kecy o "skutečných událostech" a 'angažované' otírání se o pinochetismus působí poněkud vyčpěle. Slabší druhá za dvě hodně hezké ženské (ty tmavovlasé) a za nějaké to občasné průměrné gore, i když mizerně natočené ruční vyzoomovanou třesoucí se kamerou.

Jo, ten film má pár nedostatků. Třeba by mě zajímalo, co má být jako tak spešl na té banální slepičce Julii, že ji onen těloměnec miluje spoustu let napříč všemi svými těly. Nebo ta přílišná orientace na vztahovou, dialogovou rovinu filmu a ne na tu, která by pokleslé diváctvo zajímala nejvíc, tedy na naturalistické detaily vražd, zahlazování stop a hnilobného tělesného rozkladu... Ba ne, trochu žertuju, je to zatraceně povedený a nápaditý kousek a na Julii je přece spešl ta její úžasná schopnost lásky, jak vyjde najevo ke konci... Každopádně i když vím, že by se takovýhle extraligový námět dal zpracovat určitě mnohem košatěji a atraktivněji, s víc filmovým než televizním lookem, s vydatně delší stopáží a hlavně s podstatně lepším koncem, tak hlavně když kape a lepší než holub na střeše. Dokud někdo nevyrobí nějaký zásadně vytuněnější remake, má ode mne tohle obrovské kanadské překvapení plný počet hvězd jistý. 90%.

Největší (a jedinou) zajímavostí tohohle filmu je to, že se v něm objeví jedna nahatá a šukající buchta, která hrála v pár epizodách The Big Bang Theory Sheldonovu posedlou ctitelku. A už tehdy v TBBT mi bylo od pohledu jasný, že tahle od pohledu trochu zvláštní slečna je od svýho přirození běhna a žádná doktorka fyziky nebo čeho. Jo a ten Silver Lake... No co bych k tomu... No asi jen tolik, že je to neuvěřitelně nudná a pitomá pozérská kokotina určená pozérským kokotům v kloboucích a ouzkejch kalhotách a duchoprázdným zfetovaným rajdám nebo komu, prostě všem příslušníkům týhle soudobý městský pseudokulturní subkultury. Naše úpadková civilizace, plná takovýchhle zbytečných zdegenerovaných existencí, si asi bohužel opravdu zaslouží být pohlcena a zničena přemnoženými barbary.

Rád bych napsal, že vydržíte-li film neproklikávat, odmění se vám... Odmění vás něčím... Nějakým iniciačním zážitkem, nevšední pointou nebo zajímavým koncem třeba... Ne. Lhal bych. Neodmění. Esteticky pohledný vizuál a skvělá audio stopa (myslím hudbu i zvuky) jsou z mého omezeného úhlu pohledu jeho jediné hodnoty. Ale dám druhou, za celkově zajímavou zneklidňující atmosféru, za působivou transformaci doktora Barryho (v co vlastně?) a hlavně proto, abych nevypadal jako úplnej dement a lopaťák, protože je jasný, že čím víc hvězdiček člověk takovýmuhle filmu dá, tím víc je chytřejší než ti ostatní, kteří většinu času nejspíš vůbec nechápou, co se to vlastně na tom plátně děje.

Nebudu tu tuhle blbinu moc kritizovat a dehonestovat, protože sám tu zhusta vychvaluju filmy které jiní často odpadují a naopak odpaduju co jiní vychvalují. Ovšem pokud tohle mělo být vtipné, tak na mě to nefungovalo. Ani trochu. Ani jednou jsem se nezasmál. Ani nepousmál. A v průběhu jsem v klidu chodil na chcáč a do ledničky a čuměl do mobilu aniž bych děj stopnul, což u filmů nikdy nedělám a což tedy taky o něčem svědčí. A to jsem pro zajímavost první tři díly vypětil. Ale tohle Sharknado už nebylo ani tak o žralocích a absurdním humoru jako spíš o tom, jak velkou krávovinu a halucinaci lze ještě natočit a předhodit diváctvu. Možná tak kdybych ještě chlastal nebo aspoň hulil, ale za střízliva fakt ne-e, to nedávám. Pevně doufám, že tohle Sharknado bylo opravdu last.