Vitason

V podstatě je to úplně to samé jako Django. Franco Nero se po letech vrací do rodného městečka, které se tak nějak ztratilo v čase a ovládla ho místní horda, po cestě jen tak mimochodem zachrání cizí ženu a tím rozpoutává vír událostí, které chtě nechtě musí skončit pořádnou přestřelkou. Až sem je to Django v bledě modrém, jenže Keoma se na rozdíl od svého staršího bratříčka může pochlubit dobrým střihem, výbornou kamerou (některé obrazy zaprášeného města jsou opravdu nádherné) zajímavými zpomalovačkami a zvláštní psychedelickou atmosférou. Zejména scény, ve kterých se prolínají vzpomínky se skutečností, jsou opravdu povedené. Většinu z toho Django bohužel neměl, takže je logické, že si Keoma vystřílel o hvězdičku lepší hodnocení. O plný počet ho v podstatě připravil jen prapodivný konec.

(stopové prvky spoilerů) "Když se vzdálíš od přátel, tak stvůra v tobě vždycky vyhraje." Joss Whedon je démon, nebo minimálně prodal duši ďáblu. Protože jinak si nedovedu představit, že kolem jedné z nejnudnějších (alespoň pro mě, i když se musí nechat, že Angel potenciál prostě má) postav a pár dalších zbytečných a plochých figurek z Buffy dokázal stvořit další zábavný a především kvalitní seriál. Angel je opravdu zdařilý Spin-off, který svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. Ale nejedná se o pouhou kopii. Angel je jiný. Je mnohem temnější. Snoubí v sobě mnohem více žánrů (od hororu, přes temné noir detektivky až po komedii). Také jeho téma je jiné. Samozřejmě i tady je vyobrazen úděl a osamělost spasitele světa, ale není to tak markantní jako u Buffy. Angel je totiž o věčném boji se zlem, o vyšším dobru na úkor jednotlivce, o zlu v nás samých, kdy není vždy jasné, kdo je vlastně ten zlý a kdo ten hodný. Všechny postavy tak prakticky celou dobu přešlapují po tenké čáře, která odděluje dobro a zlo a ano, občas se stane, že některá zavrávorá a přešlápne na druhou stranu. Je to také dáno tím, že samotný Angel se prakticky celou dobu musí ohlížet přes rameno, aby jeho moderní doktor Jekyll neviděl svého Hydea. S tím je spojen velice propracovaný vývoj postav, který Whedonovi prostě jde a v Angelovi se některé jeho postavy svezou na horské dráze emocí, změn a zvratů. Z odpadlíků, které Sunnydale už nepotřebovalo, se tak stávají důležité a životné postavy. Z Cordy, sobecké a povrchní princezny, se stává inteligentní a uvědomělá žena, která je ochotná pro dobro obětovat úplně vše. Z Wesleyho, komické a nemotorné figurky, se pro změnu stane temný hrdina, jenž dělá ta nejtěžší rozhodnutí a vždy je musí udělat sám a nesmí brát ohledy na ostatní. Při tom všem si vypíjí svůj kalich hořkosti až do dna a je to právě on, kdo v celém seriálu odskáče nejvíce negativních emocí. Protože Angel je opravdu krutý seriál, který se nemazlí absolutně s ničím. Ani s divákem, ani se svými postavami. Divákovo očekávání je během seriálu napínáno na maximum, aby zas a znovu nebylo naplňováno. Krutým žertem například je, že jedna z titulních postav zemře hned zkraje celého seriálu. A samotné postavy? Celý seriál je jako Angelovo prokletí, které mu má za okamžik absolutního štěstí vzít duši. Seriál je úplně stejný. Za každou radostnou chvilku se zde platí a ano většinou je to krví. Nic není zadarmo. Nastávaly momenty, kdy už jsem si ani nepřál, aby Gunn, Fred a další prožili nějakou radostnou chvíli, protože jsem věděl, že za to přijde krutý trest. To vše je pointováno skvělými a zábavnými dialogy a zajímavými příběhy, kdy některé posouvají příběh dál mamutími kroky, jindy je v příběhu důležitá jediná větička, jediná změna ve vzorci chování, ale ve finále to vše zapadne a dává smysl. No a tím se dostávám k samotnému závěru. Déšt, těsná ulička za hotelem Hyperion, hlavní partneři a ty, diváku, se měj hezky, bylo to pět hezkých sezón, zbytek si domysli. Kruté, stejně jako celý seriál. P.S. Zpočátku mi trošku chybělo, že Angel nemá stejně jako Buffy v každé sérii hlavního záporáka, ale na druhou stranu se musí nechat, že souboj s právnickou firmou Wolfram and Hart je skvělý nápad.

Koleje, spojnice mezi dvěma městy, ze které se nedá odbočit, tady představují svobodu pro partu odborářů v době ekonomické krize. Určitě se vyplatí do tohoto vlaku naskočit, protože vždy stojí za to vidět, že i tvůrce formátu jako je Scorsese začínal obyčejným béčkem, jež není ničím jiným než variací na Bonnie a Clydea. Bertha z dobytčáku se může pochlubit dobrými herci, hezkou hudbou a rozumnou stopáží, ale veškeré snahy na vyšší hodnocení sráží k zemi opravdu šílený střih. Sice jsem nechtěl vyskočit za jízdy, ale zázrak to také není. Takže na konečné stanici mi z toho vycházejí tři hvězdy.

"Předávkovala mě perníkem!" Sourozenecké duo, které likviduje zplozence pekla? Variace na staré pohádky? Svůdná záporačka žijící nedaleko v lese? Peter Stormare? Kde jsem tohle už jednou viděl? Jeníček a Mařenka skutečně působí jako pokračování Gilliamova filmu o slavných německých pohádkářích a národních buditelích, jen se jedná oproti svému předchůdci o drsnější a přímočařejší záležitost. Za pochvalu rozhodně stojí drsná a pekelně sestříhaná akce, povedená hudba i ústřední herecké duo, kterého by se zalekl i vlk od Karkulky. Příběh je samozřejmě jednodušší a celkem lehce se dá odhadovat, jakým směrem se bude vyvíjet dál, ale co. 3D neurazí a úvodní i závěrečné titulky nadchnou. Pokud se vám líbila Kletba Bratří Grimmů, tak nevidím nejmenší důvod, proč by vás neměli okouzlit sourozenci z perníkové chaloupky. P.S. Doufejme že úmyslné rýpnutí si do jedné nejmenované upíří ságy velice potěšilo.

Guvernér se vrátil a stojí to za to! Konečná je velice příjemné a zábavné béčko, ve kterém si to rozdává parta perfektně vyzbrojených mafiánů s několika šerify z malého zapadákova, kde na vás každý penzista vytahuje brokovnici. Akce je tu požehnaně. Ale sám Arnold tolik akčních scén zase nemá, je to tak nějak úměrné jeho věku (podobně Slye v posledním Rambovi, sem tam střelba z kulometu, sem tam rvačka), ale ve finále to vůbec nevadí. Velikým plusem je, že se tahle benzínem a střelným prachem vonící akční jízda nebere příliš vážně a je zde několik opravdu dobrých vtipů. Když k tomu připočtu dobré obsazení (jen Johnny Knoxville mi tam přišel tak nějak navíc), slušnou kameru a občas slabší střih, tak mi vycházejí poctivé 4 hvězdičky. Jen tak dál Arnie!

Vytrčená brada Karla Urbana v životní formě! Nový Dredd je velice příjemné béčkové překvapení, u kterého mě bohužel moc nepřekvapuje, že si na sebe nevydělalo, ale o to více potěšilo. V momentě, kdy se zaklapne štít činžáku plného milých a hodných spoluobčanů, aby se z něj stala megatunová hrobka z betonu pro dva soudce, se rozjede ta pravá krvavá řež ve stylu zlatých osmdesátých. Skoro statická kamera, která si nemusí tolik pomáhat rychlým střihem, nabízí zpomalené průstřely snad všech tělních částí zlých a odporných padouchů a digitální krev při tom cáká na všechny strany... Urban, nebo těch pár centimetrů, jež jsou z něj vidět, je dostatečně drsný a suchý a během projekce jsem si musel několikrát promnout oči, jestli tam chvilkami nepobíhá starý dobrý Slye. Naproti tomu Leny Headey mohlo být víc, tyhle mrchy jí jdou. Když k tomu ještě připočtu slušnou hudbu a nádherný vizuál, který funguje zejména při zobrazování účinků drogy slow-mo, tak mi z toho vycházejí poctivé čtyři hvězdy. Jen škoda, že se už asi nedočkáme dalšího dílu, ve kterém by soudce vyrazil přímo do ulic Megacity One.

Je úplně jedno, jestli fandíte přímo Liverpoolu, nebo Arsenalu, Chelsea, jednomu z manchesterských klubů... Pokud vám vyslovení slovního spojení Premier League vyvolává mrazení, pak jste na správné adrese. Being Liverpool totiž nabízí pohled do zákulisí jednoho z největších klubů anglické ligy a divák tak zjistí, jak to v jedné z nejprestižnějších fotbalových soutěží na světě vlastně funguje. Podíváte se k hráčům domů, zjistíte, jak je to s ochrankou stadiónu, s klubovým autobusem, co všechno dělá kustod a tak dále a tak dále. Ale tato minisérie má spoustu dalších kladů. Tím prvním je slušná kamera, která občas přináší opravdu krásné obrázky, tím dalším je dramaturgie, které se opravdu povedl výběr některých minipříběhů (např. návrat Lucase Leivy do tréninkového procesu) a nesmím opomenout precizní výběr hudby a vypravěče Cliva Owena. Samostatnou pochvalu pak zaslouží citlivě zpracované téma výročí tragédie na Hillsborough. Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Často mě vytáčelo příšerné rámování respondentů při rozhovorech a také fakt, že se dokument změnil v pouhou oslavnou ódu na celé město, fanoušky, nového manažera atd. Při tom Liverpool v této sezóně zažil přímo katastrofální vstup do nového ligového ročníku, ale o tom v sérii nepadne ani slovo. Všichni jsou usměvaví a ohánějí se slavnou minulostí, ale fanoušek se pořádně nedozví, co chce vlastně klub dělat, aby ho čekala i slavná budoucnost... Přesto si myslím, že 4 hvězdičky od fanouška Tottenhamu jsou dobrým vysvědčením.

Ojojoj, tohle je ale úlet. Orwellovu knihu zbožňuji, takže jsem ochoten něco přehlédnout, ale v případě tohoto kousku to opravdu nejde a musím se přiznat, že jsem film dokoukal jen s velkým sebezapřením. Kde začít? Pravděpodobně u pomateného castingu. Všechny role jsou obsazeny zcela mylně. Jak už píše dobytek, O´Brien se svojí postavou vzrostlého vepře do role Winstona Smitha absolutně nehodí, naproti tomu herec ztvárňující O´Briena (zde O´Connora) je oproti Winstonovi výrazně mladší. O Julii se snad už raději ani nebudu rozepisovat. S tím je spojeno i to, samotní herci jsou nevýrazní. Nechci přímo říkat, že hrají špatně, ale oni ani nemají moc prostoru k tomu, aby zaujali, protože filmu chybí jakákoliv atmosféra, invence, emoce, výraznější scéna prostě cokoliv. Mučení, které mělo být nejzajímavější částí filmu a které mohlo diváky konečně donutit postavám trochu fandit, je prachsprostě odbyto. Stejně jako celá stylizace, kdy Winstonův Londýn vůbec nepůsobí jako město sužované válkou a strachem a o veselé a nepatřičné hudbě, která k tomu všemu hraje, toho také nelze napsat mnoho pozitivního. K verzi s Johnem Hurtem mám také své výhrady, ale pokud přepis této klasiky, tak právě a jedině verzi z roku 1984.

Nikdy se nesmějte těm "trochu odlišným", i když se jedná o mentálně postižené, kteří tvrdí, že mluví s mrtvými, to je zhruba základní poučka ParaNormana, ale není to jen prostá moralitka. Jedná se totiž o přesně vyvážený mix situačního i slovního humoru, odkazů na slavné horory ("Pojď hrát hokej") a zajímavého příběhu. Navíc je to vyšperkované úžasnou animací, která je velice krásně nasnímaná a hezky ozvučená, takže se jedná opravdu o velice příjemnou záležitost. Starší a hravější Koralína sice zůstává nepřekonána, ale její mladší bráška ji ostudu rozhodně nedělá. P.S. Příště to chci vidět bez dabingu, který mi přišel opravdu špatný a celý film působil kvůli němu trochu unyle.

Rozhodně si přečtu Bradburyho knihu, ale nebude to proto, že by se ji Truffautovi povedlo zázračně adaptovat. Naopak. Celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že toho spousta chybí. Celý svět, kde se pálí knihy, je omezen pouze na nadzemku, požární stanici a Montagův dům, takže tato vize budoucnosti je všelijaká, jen ne životná. A to není jediný problém, který s 451 stupňů Fahrenheita mám. Celé mi to připadalo jako režisérova exbihice, kdy mu tak nejde ani o příběh jako o prezentaci vlastního umu. Všechny ty přískoky po ose, záhadné měnění tempa střihu, kamera, která je neuvěřitelně blízko, jako by křičely: "Koukejte, nebojím se bořit konvence a stejně to funguje!" Na druhou stranu se musí nechat, že scény pálení knih jsou skvělé a herci jsou také dobří, ale na víc než na tři hvězdičky to stačit nebude. Je to jako by vám někdo dal lahodné jablko a dovolil ho jen nakousnout.